Titulní strana Cestopisy - titulní strana
Cestopis Madeira 2006 Madeira 2006 [Evropa]
Cestopis Nový Zéland 2007 Nový Zéland 2007 [Austrálie a Oceánie]
Cestopis Thajsko 2008 Thajsko 2008 [Asie]
Cestopis Réunion 2009 Réunion 2009 [Evropa/Afrika]
Cestopis Thajsko 2009 Thajsko 2009 [Asie]
Cestopis Azorské ostrovy 2010 Azorské ostrovy 2010 [Evropa]
Cestopis Thajsko 2011 Thajsko 2011 [Asie]
Cestopis Island 2012 Island 2012 [Evropa]

Obsah cestopisu:
  1. Informace o ostrovech, rady, odkazy, mapa
  2. Let: Mnichov - Dubaj - Bangkok
  3. Let: Bangkok - Trang, příjezd na Ko Mook
  4. Ko Mook - pláž, druhá strana ostrova
  5. Ko Mook - pláž, Emerald Cave
  6. Trajekt: Ko Mook - Ko Laoliang
  7. Ko Laoliang - jižní ostrov poprvé
  8. Ko Laoliang - jižní ostrov podruhé
  9. Trajekt: Ko Laoliang - Ko Lipe
  10. Ko Lipe: pláž Sunrise
  11. Ko Lipe: pláž Sunrise
  1. Ko Lipe: pláže Sunrise a Sunset
  2. Ko Lipe: výlet po okolních ostrovech
  3. Ko Lipe: po malých plážích Mia Luna a Bila
  4. Ko Lipe: pláže Sunset a Sunrise
  5. Trajekt: Ko Lipe - Tatutao, pláž Molae
  6. Tatutao: pláže Talo Wow, Sone, Molae
  7. Přesun: Tarutao - Pak Bara - Had Yai - Bangkok
  8. Bangkok: Vimanmek, Jim Thompson House
  9. Bangkok: Golden Mount, Khaosan
  10. Let: Bangkok - Dubaj - Mnichov
  11. Tipy co v Thajsku vidět

verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [6,4 MB]

vlajka Thajska Thajsko 2011 - cestopis, fotky

Do Thajska jsme se napotřetí vydali ve třech. Tentokrát ale trochu jinak. Íra byla čtvrtý měsíc těhotná :-) Naplánovali jsme si proto fyzicky nenáročný výlet za mořem, sluncem a pohodou. Naše cesta vedla po čtyřech ostrovech jižního Thajska - Mook, Laoliang, Lipe a Tarutao.

Detailí pohled na několik mušlí na pláži na ostrově Laoliang Tai v Thajsku, uprostřed jim dominuje taková jedna bodlinatá
Když plážová dovolená, tak začneme rovnou mušlemi (ostrov Laoliang Tai)

Zachovám zvyklost z předchozích cestopisů a nebudu již popisovat místa, která jsem popisoval dříve - obecně o Thajsku se nejvíce dočtete na začátku cestopisu Thajsko 2008, o Lipe a o souostroví Tarutao potom hledejte informace v cestopisu Thajsko 2009.

Zhruba 25 km jihovýchodně od Lanty leží ostrov Ko Mook (též Ko Muk nebo Ko Muuk). Je relativně malý a většinu jeho povrchu zabírá džungle a skály. Výjimkou jsou dvě místa, kde žijí lidé. Prvním a tím větším je vesnice položená na východě ostrova. Zde také do moře vybíhá písečná kosa, na které se rozkládá nejluxusnější resort na ostrově. Na jihozápadě ostrova se pak nachází pláž, které se říká Had Farang (Farang Beach), kde je několik resortů a pláž. Tato dvě místa jsou propojena částečně betonovou a částečně prašnou cestou, po které jezdí motorové tříkolky - místní dopravní prostředek a taxi.

Výchozími body pro cestu na ostrov jsou přístaviště Pak Meng Pier a Kuan Tung Ku Pier (na mapě níže jsou zaneseny oba, my jsme jeli přes Pak Meng).

Ubytovat se na Koo Mooku můžete hlavně v těchto třech zařízeních (od nejdražšího): Sivalai Beach Resort (anglicky), Charlie Beach Resort (anglicky), Had Farang Bungalow a Sawaddee Resort. Není to konečný výčet, jde o nejviditelnější podniky. Další resorty jsou k dispozici v blízkosti pláže Had Farang a tak se podle mého názoru nemusíte bát přijet na Mook bez předchozí rezervace.

Největším lákadlem, za nímž na Ko Mook putují tisíce turistů, je Smaragdová jeskyně (Emerald Cave nebo také Morakot Cave). Spíše než jeskyně je to však propast, která je přístupná po vodě zhruba 50 metrů dlouhým skalním tunelem v úrovni moře. O tom, jak jeskyně vypadá uvnitř, se můžete přesvědčit na této panoramatické fotografii.

Právě protože je to propast, tak se její návštěva doporučuje mezi polednem a druhou hodinou odpolední, kdy přímo do ní dopadá slunce. Pokud se však chcete v sezóně vyhnout davům, navštivte jeskyni spíše ráno či večer. Vstup do tunelu se nachází necelý kilometr severozápadně od pláže Had Farang pod vysokou skalní stěnou a dostanete se k němu pouze lodí po moři. Tunel se musí proplavat až na dno propasti (jen si dejte pozor na příliv - někde jsem četl, že tunel byl při přílivu zcela zaplaven a bylo nutné jej zdolat pod vodou…). Tunelem se dá také projet na mořském kajaku. No a ty tisíce turistů, o kterých píši v úvodu, sem přijedou v rámci jednodenních výletů. Na ostrově samotném je lidí spíše málo. Přímo z ostrova se k "jeskyni" dá dostat dlouhoocaskou a na Farang Beach půjčují i ty mořské kajaky.

Pohled na dlouhoocasé lodě pohupující se na hladině křišťálově čistého modrozeleného moře na Sunrise Beach na ostrově Lipe v Thajsku
Krásně čirá voda na pláži Sunrise, ostrov Lipe

Ostrov Laoliang (Ko Laoliang, Koh Lao Liang) se nachází na třetině cesty mezi Ko Mook a Ko Lipe, cca 10 km jižně od většího ostrova Ko Libong. V podstatě jde o ostrovy dva - severní Ko Lao Liang Nua a jižní Ko Lao Liang Tai. Oba jsou malé - jde víceméně o skalnaté útesy, které na své východní straně mají pláž. Na severním ostrově je na té pláži malý Laoliang Island Resort (anglicky), na jižním pak je poblíž nádherné pláže dřevěný dům a nedaleko ještě chatrče sloužící (pravděpodobně) k přespání rybářům. Vzhledem k velikosti a povrchu ostrovů se tu dá především odpočívat, koupat a šnorchlovat. S pomocí resortu je pak možné si zapůjčit i mořský kajak, lézt po skalách nebo vyrazit lodí na výlet po okolí. Na ostrov se dá "veřejnou dopravou" dostat pravděpodobně pouze linkou Tigerline Travel (anglicky) jezdící mezi Hat Yao Pier (a ostrovy dále na severu) a Ko Lipe (na jihu). Lao Liang je součástí národního parku Phetra.

Tarutao je nejjižněji položené thajské souostroví, národní park a také ostrov. Souostroví Tarutao zahrnuje 51 ostrovů a rozkládá se na ploše zhruba 1500 kilometrů čtverečních (zdaleka největší thajský mořský národní park). Na některých ostrovech souostroví se dá ubytovat u správců parku (Tarutao, Adang, Rawi), jediný ostrov s komerčně poskytovaným ubytováním a ostatními službami je však pouze Ko Lipe. O Lipe jsem psal hodně minule. Dodám snad jen to, že tento ostrov ztratil hodně ze svého kouzla. Stále nám Lipe přišlo zajímavé k návštěvě, ale už jsme z něho nebyli okouzleni tolik, jako poprvé. Občas jsme dokonce byli otráveni tím, jak rychle ho turismus válcuje.

Z celého souostroví se však chci věnovat hlavně ostrovu Tarutao (Ta Ru Tao). Je to zelený hornatý ostrov asi 27 km dlouhý a 10 km široký, jeho nejvyšší bod měří něco přes 700 m. Před a v průběhu druhé světové války bylo na ostrově vězení, od roku 1976 je ostrov součástí stejnojmenného mořského národního parku (druhý nejstarší mořský park v zemi). Mezitím ostrov obydlovali různí lidé, od mořských cikánů, přes piráty (což byli uprchlí trestanci a dozorci, kteří přepadali lodě, když za války došlo ve vězení jídlo a léky) až po farmáře a rybáře.

Hodně se mi na Tarutau líbila jeho divokost a nezalidněnost. Po ostrově vedou v podstatě pouze dvě cesty. Jedna je na východní straně ostrova a vede k bývalým věznicím až na jih. Druhá cesta, na západní straně ostrova, vede zhruba do jeho půlky. Vše ostatní je džungle. Obě cesty vychází z přístaviště Ao Phante Malacca v severní části ostrova, kde je i velitelství správců parku a největší ruch (pokud se to tak vůbec dá nazvat). Čím je člověk jižněji, tím ubývá lidí a přibývá divokosti. Kromě obvyklých plážových činností se na Tarutau dají podnikat i pěší túry (na jiné pláže nebo k vodopádům), výlety lodí (na jiné pláže nebo k jeskyni), výlety za "památkami" (věznice) nebo provozovat cyklistiku. Pokud máte trochu času, je zde kolo ideálním dopravním prostředkem. Kola půjčují správci parku v centrále. Jinak se po ostrově dá dopravovat i na korbě náklaďáku správců parku (ten funguje jako autobus s jízdním řádem popř. se dá pronajmout na zvláštní jízdu po ostrově). Ubytování (bungalovy, stany) je na ostrově možné v několika lokalitách a to vždy pod patronací správců parku. Detailněji jsem zajímavé cíle vyznačil níže v mapě.


Mapa naší trasy na jihu Thajska (zvětšit mapu do nového okna a prohlédnout si detaily)

Další informace k ostrovům, které jsme navštívili:

  1. Přehled thajských národních parků včetně ceníku vstupného (anglicky). Na tomto webu je v levém menu, pod textem "National Park E-Book", k dispozici ke stažení i několik brožur - doporučuji např. "Nejlepší národní parky Thajska" (43 MB, 116 stran, anglicky).
  2. O ostrovech Tarutao a Lipe natočila Česká televize reportáž do pořadu Objektiv.






Den první (středa 23.2.2011) - Mnichov -> Dubaj -> Bangkok

Večer, v úterý 22.2.2011, přijíždíme do Mnichova. Jsme tady už potřetí, tak nemáme problém s orientací. Íru a batohy vykládám u terminálu a s autem parkuji na dlouhodobém parkovišti P41. Autobusem dojíždím zpět k terminálu, s parkovacím lístkem je jízda zdarma.

Letíme s Emirates přes Dubaj, letenky nás stály okolo 13 tis. Kč na osobu.

V Dubaji čekáme přibližně 3 hodiny. Do Bangkoku přilétáme navečer. Z bankomatu vybíráme thajské bahty prakticky na celou cestu, protože na ostrovech bankomaty nebudou a kartou se tam zpravidla platit nedá. Potom odjíždíme nově vybudovanou nadzemkou do města, na stanici Makasan. Použijeme City Line, která zastavuje každou zastávku a stojí 35 THB/osoba (Expres line stojí 150 THB/osoba a zastavuje přibližně dvakrát). Ve stanici Makasan přestupujeme na metro na stanici Petchaburi. Stanice nejsou vzájemně propojené, musíme projít asi 100 metrů po ulici. Metrem jedeme do stanice Sukumvhit za 15 THB/osoba. Tam zkoušíme najít ubytování na jednu noc.

Trochu tam s batohy chodíme, ale žádný guesthouse nenacházíme. Asi jsme vybrali špatnou ulici, nevím. Jdeme na slepo, dopředu jsme nic nehledali. Když už nemůžeme dále, otáčíme se zpět a téměř až u zastávky metra bereme první hotel, který potkáváme. Kvalita příliš ceně neodpovídá, ale na tu jednu noc to neřešíme. Úplně unavení jdeme spát.

Den druhý (čtvrtek 24.2.2011) - Bangkok -> Trang -> Ko Mook: příjezd, ubytování, pláž

Vstáváme v 5 hodin ráno a snídáme zbytek koláčků, které jsme si vzali z domu jako svačinu na cestu. Potom si bereme taxi na letiště Don Mueang (DMK). Platíme okolo 260 THB i s příplatkem za dálnici. Na letišti si dáváme ještě čaj a čekáme na let s Orient Thai Airlines do Trangu (TST). Let je bez problémů, trochu při něm dospáváme to ráno.

V Trangu na letišti si u stánku místní agentury kupujeme dopravu na ostrov Ko Mook (minibus + dlouhoocaska za 1080 THB, taxi + dlouhoocaska by byly za 1500 THB, obě ceny jsou za 2 osoby) a ubytování v Charlie Beach Resortu (ten jsem chtěl, paráda :-)

Po chvilce čekání odjíždíme minibusem do Pak Meng Pier (někde je to psáno i jako Ko Mook Pier). Tam kupujeme vodu a nevěřícně pozorujeme tankování naší lodi - při přelévání benzínu z kanystru do nádrže teče spousta paliva do moře… Zanedlouho nato už pokračujeme dlouhoocaskou přímo na Mook.

Cesta lodí na ostrov trvá zhruba půl hodiny. Po výjezdu z ústí řeky, kde se molo Pak Meng nachází, jedeme přímo k ostrovu a následně jej objíždíme, protože Charlie Beach je na druhé straně. Můžeme si tak postupně prohlédnout asi polovinu ostrova. Je kopcovitý, zelený. Zajímavá je písečná kosa s palmami vybíhající do moře na východní straně ostrova.

Pohled z lodi na ostrov Ko Mook v Thajsku. Vpředu vybíhá písečná kosa s palmami a resortem Sivalai. Vzadu je vidět silueta ostrova Mook pokrytá džunglí z níž vystupují skaliska
Pohled na ostrov Mook. Vpředu je písečná kosa resortu Sivalai

Dlouhoocaska nás vysazuje přímo na Had Farang Beach. Mimochodem: Farang je mírně hanlivé pojmenování pro bílého cizince. Pláž je pěkná, písečná, ani malá ani velká a nachází se mezi dvěma skalnatými kopci. Kotví tu asi deset dlouhoocasek. Vystupujeme do příjemně teplé vody.

Pohled na pláž Had Farang s resortem Charlie Beach na ostrově Mook v Thajsku, kde jsme byli ubytováni. Vpředu je na fotografii vidět barevná příď dlouhoocassky, na které leží naše dva batohy
Příjezd na Had Farang Beach. Přímo před námi je náš Charlie Beach Resort

Když se trochu rozkoukáme, hlásíme se s voucherem v recepci. Vše proběhne bez problémů. Máme bambusový bungalov s rohožemi a polštáři na terase a dokonce je uvnitř i lednice :-) Cena bungalovu je 1290 THB/noc, snídaně je v ceně.

Po vybalení si procházíme resort. Není ani malý, ani velký. Je tu minimarket, nabídka výletů, menší bazén se sladkou vodou a barem :-) Thajskou masáž zde nabízí za 350 THB, což je slušná cena. Vedle je na pláži ještě skromnější resort Sawaddee. Směrem do vnitrozemí ostrova pak jsou další možnosti ubytování i restaurace. Rovněž na skále, na jižním konci pláže, je malá restaurace, která nepatří resortu. Je odtamtud hezký výhled a je taková příjemná rodinná, malá, dřevěná…

Obědváme. Íra si dá sweet and sour rybu s rýží, já kari s kuřecím masem a rýží. K tomu si objednáme nezbytné šejky, tentokrát jsme si pochutnali na kombinaci meloun/ananas. To nám doma tuze moc chybělo ;-) Odpoledne trávíme válením na pláži a čtením. Je mírně zataženo. Na večeři zůstáváme v našem resortu, probíhá tam formou bufetového menu.

Pohled na řadu bambusových bungalovů stojících mezi palmami v resortu Charlie Beach na ostrově Mook v Thajsku. Je slunečný den
Bambusové bungalovy v Charlie Beach (v druhé části resortu byly i zděné bungalovy)

Vpředu je na fotografii zachycen středně velký bazén s modrou sladkou vodou v resortu Charlie Beach na ostrově Mook v Thajsku. Na druhém konci bazénu je domek - bar. Za bazénem jsou vidět palmy a pláž
Bazén se sladkou vodou v Charlie Beach. Domeček je bazénový bar…

Den třetí (pátek 25.2.2011) - Ko Mook: pláž, molo

Ráno si přispáváme a vstáváme až o půl desáté. Ani tak se nám nechce vylézat, ale musíme na snídani. Dopoledne pak poleháváme na pláži, koupeme se a čteme si. Po obědě se Íra vrací na pláž a já se uchyluji se čtením do bungalovu.

Průhled mezi stromy na písečnou pláž Had Farang u resortu Charlie Beach na ostrově Mook v Thajsku. Vzadu je vidět moře s lodí a na horizontu silueta protějšího ostrova
Pláž poskytovala dostatek stínu pro všechny, kdo se nechtěli péct (nebo se tomu říká opalovat? ;-)

Odpoledne, po čtvrté hodině, vyrážíme na průzkum ostrova. Jdeme pěšky na druhou stranu ostrova k molu. Cesta je prašná, vyježděná lesem a až po pár stech metrech přechází v betonovou. To už jsme zase u moře. Rozhlížíme se tam, ale žádný zázrak to není a navíc je tam trocha odpadků. Pokračujeme dál k molu. Cesta vede špinavou vesnicí a je celkem dlouhá. Cestou místní prodávají melouny a palačinky. Míjí nás pár tříkolek s pasažéry (místní taxi) a kromě jednoho chlapíka, kterého jsme potkali, jsme asi jediní, kdo tu trasu jdou pěšky. No, příště už bychom jí nešli ani my, je to docela kus a hlavně ta část přes vesnici není nic moc.

Prašná cesta spojující východní a západní stranu ostrova Mook v Thajsku vede mezi zelenými stromy džungle. Jde o pohled v protisvětle
Cesta napříč ostrovem (mezi pláží Had Farang na západě a vesnicí na východě) vede zpočátku džunglí

Molo na východní straně ostrova je dlouhé a betonové. Zdržují se na něm místní, občas něco nakládají/vykládají z lodí nebo loví ryby přímo z mola. Trochu fotím, protože je odtud hezký pohled na kopcovitou siluetu ostrova, za kterou zapadá slunce.

Pak jdeme po pláži na písečnou kosu, kde je zdejší nejluxusnější ubytování - Sivalai Beach Resort. Resort vypadá hezky a jeho pláž také. V restauraci, která je na samé špici té kosy, si dáváme šejky a vychutnáváme si krásné místo.

Slunce zapadá za kopcovitý horizont ostrova Mook v Thajsku. vlevo je vidět betonové molo, které se táhne desítky metrů zpět k pobřeží. Na mole, v pravé části fotografie, stojí zaparkovaný motocykl se sajdkárou
Podvečerní pohled na molo a zpět na ostrov. Sajdkára je na ostrově největším dopravním prostředkem

Večer, téměř už po tmě, se vracíme k molu, kde si chceme vzít mototaxi zpět na Had Farang Beach. Fouká teplý vítr, bungalovy svítí, prostě hezká procházka. U mola je kapku problém sehnat odvoz, ale nakonec se daří. Žena taxikáře, se kterou jsme odvoz domlouvali, dokonce poznala, že je Íra těhotná a dávala manželovi pokyny, aby jel opatrně :-) Na sajdkáře se tedy už po tmě přepravujeme přes ostrov.

V našem Charlie Beach Resortu jdeme rovnou na večeři. Nasyceni si pak ještě čteme na zápraží chaty a užíváme si teplé noci (se studeným pivem v ruce ;-)

Den čtvrtý (sobota 26.2.2011) - Ko Mook: pláž, Smaragdová jeskyně

Vstáváme opět pozdě, asi jsme ještě nedohonili časový posun (nebo si jen užíváme dovolenou? :-) Snídáme tradičně - já ovoce s jogurtem, Íra kopu melounů a tousty. Po snídani se jde Íra koupat na pláž a já vyrážím fotit po okolí. Před obědem si ještě objednáme výlet do Smaragdové jeskyně (cena je asi 500 THB). Na oběd jdeme na terasu na jižním konci pláže. Dáváme si nudle, palačinku a čerstvý pomerančový džus. Vše je dobré a výhled na pláž a kopce v pozadí stojí za to. U vedlejšího stolu sedí Češi.

Pohled z vrchu z malé restaurace nad pláží Had Farang na ostrově Mook v Thajsku. Vlevo v moři kotví několik dlouhoocasek, vpravo je široká písčitá pláž, vzadu se vypínají zelení porostlé kopce ostrova
Pohled na pláž z restaurace na skále

Po obědě se jdeme převléknout a sbalit věci na výlet (dáváme hlavně foťák a mobily do nepromokavého bagu resp. foťák pro jistotu do dvou). Na pláži nastupujeme do dlouhoocasky, která na nás už čeká. Jedeme jen my dva a lodivod. Jeskyně je prakticky za rohem, po pár stech metrech jsme tam. Pod vysokým skalním útesem kotví tři výletní lodě a několik dlouhoocasek. V úrovni hladiny moře je černá díra do skály - tunel - kam mizí lidé. Davy lidí…

My dostáváme plovací vesty. Kdo má zájem, může si dát foťák do nepromokavé bedny, kterou s sebou do jeskyně vezme průvodce. Ten patří k menší skupině, ke které nás lodivod připojuje. Jak jsem již psal v úvodu - Smaragdová "jeskyně" (nebo také Emerald Cave, Morakot Cave) je propast ve skalách dostupná skalním tunelem v úrovni hladiny moře. Naše skupina už je ve vodě a tak se připojujeme na její konec. Způsob proplouvání tunelem je organizovaný a je to asi ta nejsrandovnější věc, kterou tu člověk uvidí. Představte si všechny lidi z výletní lodi - dejme tomu dvacet třicet Thajců - jak jsou navlečeni v plovacích vestách a držíce se jeden druhého plují jeskyní v hadu za sebou. No a takových thajských hadů jsme potkali asi pět.

Pod skalnatým útesem kotví dvě lodě. Nedaleko je vchod do Smaragdové jeskyně na ostrově Mook v Thajsku, který z tohoto pohledu není vidět
Pod tou skááálou kde dav turistů mizí, a kde ční černý kamení. Jó tam je ten vchod co mi jen, srdce ničí. Dokud tam nevlezu, riskuju zbláznění…

Písčité dno propasti Smaragdové jeskyně (Morakot Cave) na ostrově Mook v Thajsku, které je zčásti zaplaveno jezírkem. Nad ním strmě vzůru stoupají skály, které jsou částečně porostlé zelení. Po dně se pohybují a fotí desítky lidí v plaveckých vestách
Na dně Smaragdové jeskyně. O moc víc místa, než vidíte, tu už není

Desítky Thajců v plovacích vestách je seřazených v řadě, která mizí ve vodě a tmě přístupového skalního tunelu do Smaragdové jeskyně (Morakot Cave) na ostrově Mook v Thajsku
Thajský had mizí v chřtánu přístupového tunelu :-)

Cesta tam je zážitek a kromě samotného plavání skalním tunelem je úchvatný začátek a konec, kdy vodu prosvětluje denní světlo a ta má úžasně zelenou barvu. V tunelu je jinak tma.

Náš minihad o osmi lidech tedy zdárně proplul na dno propasti a před námi se otevřel výhled na jezírko s malou pláží. Nad ním se vypínají desítky metrů nahoru skály, většinou jsou porostlé zelení. No a samozřejmě je tu také těch zhruba sto lidí… Není tu v podstatě kam jít a koupat se příliš nedá. Alespoň ten plácek obcházím a snažím se něco vyfotit. Každopádně je to zajímavé místo, které stojí za to vidět. Ideálně bez lidí. To se nám poštěstí na konci naší návštěvy, kdy najednou všechny hady odplují a jsme tam na pár minut sami.

Cestou lodí zpět se ještě zastavujeme na šnorchlování (+100 THB) pod útesem. Není to ale žádný zázrak. Večer se procházíme po pláži a užíváme si poslední noc na Mooku. Fotím ještě nějaké snímky, pozorujeme západ slunce. K večeři je grilovačka, dáváme White Snappera (ryba) s bramborem. V noci ještě balíme batohy.

Pohled na zapadající slunce z pláže Had Farang na ostrově Mook v Thajsku. Na hladině kotví několik dlouhoocasek, vpravo je silueta skály
Západ na Mooku

Den pátý (neděle 27.2.2011) - Ko Mook -> Ko Laoliang

Ráno vstáváme brzy. Ještě si vyrážím zafotit na pláž. Potom se nasnídáme a odhlásíme.

Trajekt naším směrem vyráží od vedlejšího resortu na pláži, takže se přesouváme tam a čekáme. Resort se jmenuje Sawaddee a nachází se vlevo od našeho (při pohledu z moře). Je menší a jednodušší než Charlie a také levnější (800 THB/noc). Část pláže před ním je kamenitá, všechny bungalovy ale leží v jedné řadě přímo s výhledem na pláž. Na loď čekáme dlouho - jednak jsme přišli trochu dříve a jednak má hodinu zpoždění. Naštěstí jsme v restauraci a tak si čekání zpříjemňujeme šejky :-) Půjčují tu i mořské kajaky (150 THB/hod nebo 500 THB/den).

Pohled na pláž Had Farang na ostrově Mook v jižním Thajsku. Vpředu leží v písku dva mořské kajaky. Za nimi jsou cedule od resortu Sawaddee a za nimi je samotný resort v zeleni palem a stromů
Mořské kajaky před resortem Sawaddee, kde jsme čekali na trajekt

Betonové přístaviště Had Yao Pier v Thajsku u něhož kotví bílá loď - trajekt. U přístavu jsou přístřešky a budova terminálu. Za nimi vykukuje zeleň
Had Yao Pier, kde se přestupuje při cestách ze severu na jih a opačně s Tigerline Travel

Na trajekt nás převeze dlouhoocaska (za tradičních 50 THB/osoba) a jedeme s ním do Had Yao Pier, kde je přestupní stanice, kterou už známe. Tam čekáme zhruba 45 minut. Prodávají zde ve stáncích ovoce, nanuky, občerstvení. Dalším trajektem pak pokračujeme dál. Zastávka na ostrově Laoliang je hned první. Trajekt čeká na naší dlouhoocasku z ostrova za skaliskem, zatím nevidíme nic jiného než kolmé skály padající přímo do vody. Nastupuje zde jedna dívčina a my jediní vystupujeme. Dlouhoocaska obkrouží ostrůvek a ten nám z druhé strany ukazuje svojí přívětivější tvář - tedy opět téměř kolmá skaliska - a pod nimi menší pláž a za ní zelený plácek se stany a dřevěnými budovami.

Na ostrůvku nás vítá Thajka. Vypadá, že tomu tady velí. Dává mám oběd, který nám schovali (polévka, rýže s něčím, ovoce) a vysvětluje co a jak.

Pohled na dva skalnaté útesy v moři - ostrovy Laoliang Nua a Laoliang Tai v Thajsku. Na vrchu jsou porostlé keři a stromy, dole pod nimi je u každého ostrova vidět písečná pláž. Na severním ostrově je patrná i část resortu
Pohled z trajektu na ostrovy Laoliang Tai (jižní, vlevo) a Laoliang Nua (severní, vpravo).

Zkusím tenhle jediný resort na ostrově Laoliang trochu popsat:

Jsou tu čtyři řady stanů. První dvě řady tvoří velké "dvoupokojové" stany, druhé dvě řady jsou takové větší kupole. Za nimi je dřevěná "budova" sprch a toalet, která je z klád a klacků, takže hodně přírodní (a přitom funkční a zajímavá). Na zemi jsou kamínky. Voda je samozřejmě pouze studená. Stranou pak je něco jako jídelna, za ní kuchyně, domek správce parku a hned u pláže je bar s dvěma přístřešky. Vše je opět dřevěné. Personál odhaduji tak na 4 až 5 lidí plus správce parku. V "jídelně" je pro nás prakticky neustále k dispozici (zdarma) studená a teplá voda a vedle jsou pytlíky s čajem a instantní kávou.

Elektřinu tu vyrábí z nafty generátorem, který bručí v nejzazším koutě pláže. Elektřina by měla fungovat omezeně (večer mezi šestou a desátou hodinou), ale většinou fungovala mnohem déle. To je důležité pro svícení (hlavně asi na toaletách a sprchách) a v zásuvkách ve stanech (svícení a případně nabíjení baterek do čehokoliv, co máte s sebou). Je zde také možnost jet na výlet lodí na nějaký ostrov poblíž, zájemci se mají zapsat na tabuli.

Pohled na písečnou pláž na ostrově Laoliang Nua v Thajsku. Vpravo kotví dvě dlouhoocasky, vlevo je vidět několik přístřešků baru. Za ním stojí sloup varovného systému před tsunami. V pozadí je skalnatý útes a stromy
Pláž na ostrově Laoliang Nua. Vlevo jsou přístřešky baru a sloup varovného systému před tsunami. Stany resortu se nachází dále po pláži pod stromy

Po jídle a úvodní vysvětlovačce se zabydlujeme ve stanu. Máme první řadu. Ve stanu je vpředu prostor s rohoží, větrákem a lampičkou, v druhém prostoru je téměř přes celou plochu matrace na spaní. Oba prostory jsou oddělené moskytiérou a stan je uzavíratelný zipem. Středně velká postava se v něm bez problémů postaví.

Větší zelený stan umístěný pod stromy v resortu na ostrově Laoliang v Thajsku. Za ním je vidět další stan v řadě
Stan zvenčí, první řada

Interiér stanu v resortu na ostrově Laoliang v Thajsku je rozdělený do dvou prostorů - v zadní části jsou dvě matrace, v přední je stolek, rozhož a větrák
Stan uvnitř

Po zabydlení se jdeme vykoupat do moře. Slunce už zalezlo za skálu, tak tam dlouho nevydržíme. Dáme si sprchu a trochu si před večeří ještě čteme. Večeře (a pak i všechna ostatní jídla) jsou formou bufetu. Nabídka je z vícera možností (většinou jsou dva až tři druhy jídla). Tentokrát jedno jídlo pálí, ostatní jsou nepálivé.

Po večeři se uchylujeme do baru. Místní Thajci hrají karty. V přístřešcích u baru děláme pohodu a popíjíme pivo a šejka. Nabídka baru je na dané podmínky docela slušná (káva, čaj, pivo, všemožné nealko nápoje, šejky, a myslím, že i tvrdý alkohol). Konzumace se píše do sešitu a platí až na konci :-) Asi v deset hodin jdeme do stanu, kde si ještě chvíli čteme. Elektřina funguje (a venku světla svítí) asi do půlnoci.

Den šestý (pondělí 28.2.2011) - Ko Laoliang: první výlet na jižní ostrov

Vstáváme po sedmé hodině. Slunce prosvítá mezi mraky. Vyrážím fotit na pláž. Projdu jí celou, je to asi 200 metrů. Z obou stran pláž zabíhá pod útes, který zde tvoří jakousi přirozenou klenbu. Je to tu hodně zajímavé. Thajci z pláže uklízí naplaveniny - dělají to tak každé ráno.

Nad koncem pláže na ostrově Laoliang Nua v Thajsku je několikametrový skalní převis. Z něho visí krápníky, ze strany pod převis svítí slunce
Pláž severního ostrova Laoliang Nua zabíhá až pod skalní převis

V rámci resortu jsou k dispozici k vypůjčení dva mořské kajaky, tak si po snídani jeden půjčujeme a vyrážíme na jižní ostrůvek. Věci s sebou jako ručníky nebo foťák máme sbaleny v nepromokavém bagu. Je to kousek, asi patnáct dvacet minut poklidného pádlování. S jízdou mořským kajakem si hlavu nelámejte, pokud jste už sjížděli kánoí řeku doma v Čechách. No, a pokud ne, tak to také zvládnete, jde jen o to, nechat tělo držet rovnováhu a nesnažit se loď převrhnout neuváženými pohyby. Každopádně mořský kajak je ve standardních případech nepotopitelný a tak i když se převrhnete, je se čeho chytit (minule jsme ho tedy potopili, ale to nám ho jaksi zapomněli zašpuntovat ;-)

Pohled na pláž na ostrově Laoliang Tai v Thajsku. Na jejím začátku leží náš červený mořský kajak, na konci pláže je pak pod útesem vidět několik opuštěných plechových bud rybářů a skalní okno
Mořský kajak, na kterém jsme přijeli na jižní ostrov Laoliang Tai. Na konci pláže vlevo je vidět část opuštěné rybářské osady a skalní okno

Ze všeho nejdřív vytahujeme kajak dál na břeh, aby nám neuplaval ani při přílivu. Hned na to se vydáváme na průzkum ostrova. Jižní ostrůvek je ráj. Není to sice takový ten karibský či tichomořský ostrov z prospektů, ale příliš mu k tomu nechybí… Je zde opět skalnatý útes, pod nímž je z jedné strany naplavený písek. Ten je směrem ke skále porostlý vegetací a směrem k moři je to dlouhá podkovovitá pláž, zhruba tři sta metrů dlouhá. K dokonalosti mu už chybí jen opuštěnost. Z kraje pláže je několik přístřešků (pravděpodobně) rybářů, které jsou v době naší návštěvy prázdné. Jsou to jednoduché bambusové přístřešky sloužící k přespání. Kolem nich je ale docela neuvěřitelný bordel. Druhé obydlené místo je dřevěný domek, ve kterém bydlí chlapík, kterého blížeji poznáme až zítra :-) Okolo domku, částečně skrytého mezi stromy, jsou zapíchané malé větrníčky vyrobené z plechovek od piva, koly a tak podobně.

Na písečné pláži ostrova Laoliang Tai v Thajsku roste středně velký strom. Za ním pláž pokračuje do moře. Na horizontu jsou vidět ostrovy a útesy souostroví Phetra. Je slunečný den
Výhled z ostrova Laoliang Tai na jih, na ostrovy souostroví Phetra

Procházíme celou pláž a užíváme si krásně teplé vody. Písek se svažuje do vody pozvolna a i dál od břehu krásně postačíme. To je ideální pro šnorchlování - v mělké vodě se prohání rybičky, na dně jsou barevné mořské hvězdice a v mělké prosluněné vodě je vše krásně vidět. Sbíráme i mušle, kterých tu jsou spousty a je z čeho vybírat.

Nakonec kašleme na oběd a zůstáváme tady skoro celý den (naštěstí s sebou máme láhev vody a pár sušenek). Za dobu, co jsme tu, přijel jen jeden kajak s dvěma lidmi, kteří asi po hodině odjeli. Když se dosyta vykoupeme, vyšnorchlujeme a užijeme tu nádheru, tak se vracíme zpět na severní ostrov. K večeři jsou dnes opékané mořské potvory - ryby, kalamáry, krevety. K nim je rýže a fazolky. Jen ty porce jsou malé…musím se dojíst "obyčejného" jídla… Po večeři si ještě jdeme poležet do baru, kde si čteme a popíjíme. U hlavní Thajky si prodlužujeme pobyt o jeden den, zítra prostě musíme znovu na jižní ostrov :-) Okolo desáté hodiny jdeme docela unavení spát do stanu.

Na bambusové podlaze přístřešku jsou nízké stolečky a polstrovaná lehátka. Za nimi je vidět plážový bar resortu na ostrově Laoliang Nua v Thajsku. Je noc a prostory jsou osvětlené
Tady jsme večer odpočívali po náročném koupacím dni ;-)

Dost překvapivá (a časem až nepříjemná) byla rodinka z vedlejšího stanu. Jejich děcka s sebou měla notebook a na něm pařila hry, dívala se na pohádky a to vše provozovala nahlas. Stan zvuk příliš neizoluje… :-( Nic moc zážitek - na "odlehlém" ostrově, kam jedete za klidem. Každopádně to byla snad jediná nepříjemnost, kterou jsme na Laoliangu zažili.

Den sedmý (úterý 1.3.2011) - Ko Laoliang: druhý výlet na jižní ostrov

Íra nemohla spát, tak se brzy ráno prochází po pláži a při koupání dokonce vidí i malé žraloky. Já se jdu také vykoupat (žraloky nevidím). Procházíme se spolu po pláži pod skalními převisy, fotím. Slunce vychází. Potom si sbalíme věci na druhý výlet na jižní ostrov, bereme si hlavně víc jídla a vody.

Ke snídani jsou tousty, omeleta, lívance, jogurt, müsli. Docela se nacpeme :-)

Pohled z pod útesu na pláž na ostrově Laoliang Nua v Thajsku. Na pláži jsou kupičky nepořádku naplaveného z moře, které každé ráno zaměstnanci resortu uklízí. Ze stropu útesu visí velké krápníky
Každé ráno na pláži uklízeli Thajci naplaveniny

Zanedlouho po snídani si opět půjčujeme kajak a vyrážíme na druhý ostrov. Je pod mrakem. Na Laoliang Tai, se koupeme, šnorchlujeme, čteme - prostě děláme plážovou pohodu. Slunce už vylezlo a pálí naplno.

Na konci pláže, hned vedle prázdné osady bambusových chýší, je malá jeskyně, která končí skalním oknem. Když se tam procházím a fotím, přijde sem pro vodu chlapík z domku u pláže. Má kanystry v rukou a za pasem přenosné rádio, které hraje nahlas (vzpomněl jsem si hned na scénu z Pupenda :-) Thajec je komunikativní (tedy v rámci možností - já neumím thajsky a on anglicky, takže se domlouváme rukama nohama). Ukazuje mi, kde vodu berou a jak jí stáčí. Je v pohodě, vše mi ukazuje, polévá se jí a je vysmátý.

Pohled na průzračně čistou vodu u pláže jižního ostrova Laoliang Tai v Thajsku. Vpředu ve vodě stojí pes místního strážce, za ním plave hejno rybek. Vzadu na horizontu je vidět skalnatý ostrov
Křišťálově čistá voda jižního Laoliangu. Černý flek vpravo je hejno rybek…

Dopoledne na ostrov přijede na chvíli jeden kajak a odpoledne dva. V jednu chvíli tu dokonce asi na půl hodiny zastaví dlouhoocaska s lidmi, která se odněkud vynořila.

Slunce pálí. V moři se prohání hejna rybiček, hlavně v mělčinách, kde je vody tak do půl lýtek. Z dálky vypadají jako špína nebo stín a když se přiblížíte, tak vás obeplují. Je to legrace hlavně při šnorchlování, kdy jsou všude kolem vás. Opět okukujeme barevné rybky okolo kamenů, které jsou dál v moři a také mořské hvězdice na dně. Děcka z kajaků dokonce berou hvězdice do rukou a hrají si s nimi.

Výhled z pod útesu na opuštěné plechové domky na pláži na ostrově Laoliang Tai v Thajsku. Nad osadou rostou zelené stromy a ještě výše nad nimi se tyčí strmé skály
Výhled na rybářskou osadu na jižním ostrově. Odsud vypadá takřka idilicky…

Vlevo je plechová polorezavá bouda stojící pod skalou na ostrově Laoliang Tai v Thajsku. Vedle ní je zelený strom. Na zemi okolo je spousta odpadu a kanystrů, prostě nepořádek
…z blízka to ale tak slavné není. To jen abych tu něpel na Laoliang samou chválu

Okolo půl páté vyrážíme zpět. Nechce se nám, ale co se dá dělat. Bylo to tu nádherné. Jedna z nejkrásnějších pláží, na kterých jsme kdy byli (v kategorii "koupací" je to asi ta nej, v kategorii "koukací" je také hodně vysoko ;-)

V resortu už je stín (útesy jsou na západní straně, takže za ně slunce zajde celkem brzy). Osprchujeme se a převlékneme. Promazávám pořízené fotky a zálohuji je. K večeři je dost pálivá polévka a pak rýže, zelenina, krevety, ovoce, melouny a znovu opékané mořské plody a ryby (toho opékaného byly stejně malé porce jako včera). Protože jsme byli bez oběda, měl jsem pořádný hlad a tak jsem se na večeři přejedl. Je mi špatně a jdu si lehnout do stanu.

V noci prší. Vylézám ven a zavírám "okenice", aby nám nenateklo do stanu. Nemůžu pak usnout - mám spálené břicho - a jsem vyspaný, protože jsem šel spát brzy.

Den osmý (středa 2.3.2011) - Ko Laoliang -> Ko Lipe

Dnes zůstáváme na severním ostrově. Po snídani poleháváme na lehátku před stanem a čteme si. Potom jde Íra šnorchlovat a já ještě trochu fotit. U převislých útesů je to opravdu zajímavé. Pak si balíme, odpoledne odjíždíme.

Po obědě platíme celý pobyt. Stojí nás 8000 THB (pobyt na tři noci včetně plné penze, vstupu do národního parku a dopravy dlouhoocaskou na trajekt a zpět) + 250 THB konzumace v baru + 1500 THB trajekt z Laoliangu na Lipe, který jsme na ostrově objednávali (všechny ceny platí dohromady za dva lidi). Není to úplně levné, ale podle mě to stálo za to. Íra je vlažnější - prý celkem dobré, ale drahé.

Výhled z jídelny do džungle pod skalním útesem na ostrově Laoliang Nua v Thajsku. Vpravo je stolek, kde byla k dispozici jídla. Za ním je grilovací přístřešek a vlevo pak přístřešek s půjčovanými věcmi (brýle, šnorchly, …) a cedulí s aktualitami
Výhled z jídelny na zeleň a skálu byl kouzelný…

Odpoledne, už sbalení a vystěhovaní, sedíme/ležíme u baru, čteme si a čekáme na trajekt. Loď má zhruba hodinu zpoždění. Tentokrát přijíždí na zastávku přímo před ostrov, kde udělá otočku a čeká, až nás k ní přiveze dlouhoocaska. Dole v trajektu je tradičně překlimatizováno a tak většinu cesty trávím nahoře na palubě. Zpočátku je výhled na oba Laoliangy, pak na ostrovy cestou (zřejmě Ko Phetra) a rybářské lodě. Nahoře na palubě je hluk od výfuků motorů, vítr a občas nás zastříkne i vodní tříšť - ale ten výhled a teplo nepohodu mnohonásobně vyvažuje.

Na Ko Lipe přijíždíme při západu slunce. Jedeme kolem celé Sunrise Beach až na Pataya Beach. Při výstupu je docela tlačenice, trajekt je totiž plný. Mají tu nové pontonové molo, kde se ten dav přeskupuje do dlouhoocasek dle toho, na kterou pláž kdo jede. My odjíždíme na Sunrise Beach.

Ubytovat se jdeme rovnou do odzkoušené Varin Village. Je tu stejný chlapík jako posledně :-) Mají volno, ale potvory zdražili (první řadu ze 700 na 1000 THB). My bereme druhou řadu na jednu noc (800 THB), první je plná.

Už z trajektu na Pattaye a pak i z dlouhoocasky je vidět více resortů, víc lodí, víc domů. Nějak to tu zhoustlo…

Příjezd trajektu k pláži Pattaya na ostrově Lipe v Thajsku. Na horní palubě trajektu je okolo dvaceti lidí, kteří hledí směrem k ostrovu. Dva lidé se fotí. Za ostrovem Lipe se vypíná kopcovitý ostrov Adang
Trajekt přijíždí na Lipe. V pozadí je pláž Pattaya a úplně vzadu je vidět hornatý ostrov Adang

Večer se jdeme projít "centrem" ostrova na pláž Pattaya. Nad hlavní ulicí visí cedule "Lipe Walking Street". Je tady víc obchodů, restaurací i víc "zápaďáckých" věcí jako jsou burgery, italské těstoviny, nutela, burákové máslo… Pláž Pattaya je plná lidí, restaurací a "vánočních" světel. Dáváme si u stánku banánovou palačinku (konečně :-) a snažíme se najít restauraci, kde jsme sedávali/lehávali posledně. Bohužel už tu není, jsou tu místo ní betonové resorty.

Pohled na začátek hlavní ulice na ostrově Lipe v Thajsku, nad nímž je nově instalována cedule s nápisem Welcome to Lipe Walking Street. Pod cedulí stojí chlapík. Okolo jsou bambusové přístřešky prodejen a trocha zeleně
Hlavní ulice na Lipe má letos vítací ozdobu…

Sedáme si tedy do restaurace na pláži, která se nám líbí. Nakonec to ale žádný zázrak není (plastový nábytek, plastové talíře, dlouhé čekání). Komáři nás při sezení nenechají na pokoji. Kolem proudí davy lidí. Na pláži se neodehrává jen tradiční ohňová show, ale i ohňostroj.

Po jídle se unavení vracíme zpět do chatky. První letošní dojmy z Lipe nejsou nic moc. Už tu chybí jen postávající prostitutky a diskotéky…

Den devátý (čtvrtek 3.3.2011) - Ko Lipe: plážová pohoda

Dnes jsme měli v noci neplánované probuzení. Okolo čtvrté hodiny ráno přišly dámy z vedlejšího bungalovu a hádaly se (španělsky?). Ráno to na pláži pro změnu vypadalo jako na nádraží - jezdila okolo jedna loď za druhou (dlouhoocasky i motorové čluny).

Po tom, co se namažeme (krémem na opalování :-) chceme jít na snídani. V tom však přijde správce resortu, že má volný bungalov v první řadě. Chce za něho 1000 THB/noc a nechce slevit. Asi i díky tomu, že je o první řadu docela zájem. Samozřejmě to bereme a stěhujeme se. Na snídani jdeme až potom. Cestou vidíme okolo hlavní ulice několik cedulí nabízejících ubytování/bungalovy - vypadá to, že zde nabídka kapacit roste.

Pohled z moře na pláž Sunrise. Vlevo jsou na hladině dvě dřevěné lodě. Na pláži stojí bambusové chatky resortu Varin Village na ostrově Lipe v Thajsku, kde jsme byli ubytovaní, za nimi jsou stromy a palmy
Takhle vypadá náš Varin Village Resort z moře

Po jídle se vracíme zpátky na pláž Sunrise, s sebou si přinášíme šejka a v obchodě kupujeme ještě meloun. Na terase bungalovu rozdělávám houpací síť a uléhám do ní. Íra vyráží šnorchlovat. Mezitím se do bungalovu vedle přistěhovali ruští turisté.

K obědu se s Írou pereme o meloun, nějak nám zachutnal a za chvíli ho máme snědený. V tomhle vedru nemáme na jiné jídlo ani pomyšlení. Odpoledne pospáváme a občas se vykoupeme.

Dvě dlouhoocasé lodě jsou postavené na pobřeží v písku mezi palmami na pláži Sunrise na ostrově Lipe  v Thajsku
Parking…

Na večeři tentokrát zůstáváme na Sunrise Beach. Nedaleko našeho bungalovu je Zanom Restaurant, který nabízí docela levné grilované ryby (250-300 THB za kilogram - dle druhu). Ryby mají vystavené ve vitríně na ledu. Já si vybírám snapera (celá menší ryba), Íra si dává "marine fish" (tak jí říkali, neznám lepší název, šlo o plátek z velké ryby) a k tomu pečenou bramboru a zeleninový salát, šejk, vodu a pivo (celkem nás to stálo asi 700 THB). Je to tady příjemné. Kolem nechodí davy lidí, obsluha je milá (nabízí nám i sprej na komáry), mají dřevěné stoly a židle a porcelánové nádobí. Stoly jsou přímo na pláži v písku, svíčka, prostě romantika jako blázen…

Noční foto večeře v Zanom Restaurantu na Sunrise Beach na Ko Lipe v Thajsku. Kromě zapálené svíčky jsou na stole vidět talíře s pečeným bramborem, čerstvou zeleninou a dvěma porcemi grilované ryby
Večeře v Zanom restaurantu na pláži Sunrise

Den desátý (pátek 4.3.2011) - Ko Lipe: plážová pohoda

Ráno vstávám brzy a jdu fotit. Když se vrátím je už Íra vzhůru a jdeme na snídani k barevným židličkám u křižovatky (tak jsme si nazvali jednu z poboček kavárny palačinkové lady, která má na ostrově celkem tři provozovny). Já si dávám svojí klasiku (müsli + ovoce + jogurt a čaj), Íra palačinku + nutelu + jahody (prý dobré, ale přeslazené). Je tu příjemně, tak tu poleháváme a koukáme po lidech, co chodí kolem.

Výhled na pláž Sunrise na ostrově Lipe v Thajsku. Vlevo ubíhá do dáli písečná pláž se stromy a pár domky. Uprostřed snímku je na hladině uvázaných mnoho dlouhoocasek a to téměř po celé délce pláže. Vzadu na horizontu je vidět kopcovitý sousední ostrov Adang
Sunrise Beach po ránu

Dopoledne pokračujeme ve včerejším nicnedělání - prostě pohoda, čtení, občas koupel. Odpoledne píšeme pohledy.

A abych nezapomněl - zašel jsem si dát věci na praní. Po chvíli hledání narážím na malou plechovou boudu, kde to vypadá, že perou matka se synem. Okolo 12h to tam dávám, v 17h vyzvedávám vyprané a suché. Ceny jsou tu všude stejné 60 THB/kg (měl jsem 2,5 kg).

Bouda z částečně rezavého vlnitého plěchu na pláži Sunrise na ostrově Lipe v Thajsku. Na ní je na prknech napsána nabídka výletů po okolí i s cenami
Na výlet nemusíte jet pouze s cestovkou z hlavní ulice. Toto je "stánek" z jihu Sunrise Beach

Po včerejší hostině jsme se dnes večer vyrazili najíst něčeho "obyčejného". Prošli jsme Walking Street, ale neobjevili jsme tam nic, co by nás zaujalo. Končíme v jedné z restaurací na Pattaye. Já si dávám nudle a íra osmaženou zeleninu a rýži. Strašně dlouho čekáme. Jídlo bylo OK, Pattaya nic moc. Někteří z prodavačů, kteří chodí okolo, nabízí i létající lampióny. Každou chvíli je vidět, jak z potemnělé pláže nějaký vzlétne.

Po večeři si najdeme lehací bar, ale žádný zázrak to není. Mají nahlas puštěnou muziku a ve vedlejším baru to stejné - prostě dvě různé hlasité hudby pohodu neudělají… Dáme si jen něco k pití a odcházíme.

Cestou si pak ještě na hlavní ulici kupujeme výlet na okolní ostrovy na neděli (pozítří). Ptáme se i na cenu trajektu na Tarutao a jestli tam nedělají výlety (nedělají).






nahoru na začátek cestopisu verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [6,4 MB] titulní strana

Den jedenáctý (sobota 5.3.2011) - Ko Lipe: pláže Sunrise a Sunset

Ráno opět vstávám brzy a jdu se projít po pláži. Je příjemně teplo a minimum lidí, to je pláž nejlepší…

Potom zajdeme na snídani, já jako obvykle, Íra si dává ameriku (vejce, šunka, tousty, máslo, marmeláda).

Pohled na talíř s americkou snídaní, kterou jsme měli v Thajsku na ostrově Lipe. Skládá se z dvou toustů, párku, šunky, dvou volských ok a mističek s máslem a marmeládou
Tohle dostanete, když si objednáte americkou snídani. Toustů je vždy takhle tragicky málo

Po snídani se zajdu podívat na net. Obecně se tu za internet na hlavní ulici platí 3 THB/min, nedaleko od křižovatky, ve vedlejší ulici, ho mají za 2 THB/min. Jdu samozřejmě do vedlejší ulice. Jsem tam asi hodinu - po dlouhé době - a píšu SMSky a e-maily domů a koukám, co je nového. Cestou zpět kupuji meloun a banány na oběd.

Íra si mezitím užívá koupačku a dělá pohodu v bungalovu. Když se vrátím, dáme si k obědu meloun. Potom pokračujeme v plážovém nicnedělání a čtení a tak podobně.

Vpravo je v písku prázdný stánek s nápisem TAXI BOAT, vlevo je vidět budova místní školy. Ostrov Lipe, Thajsko
Dlaší stánek, kde se dá pronajmout dlouhoocaska k výletu. Nalézá se zhruba uprostřed pláže Sunrise. Vlevo je vidět místní škola a vedle ní je někde vpravo nemocnice, kde nás při minulé návštěvě ošetřovali.

Všimněte si modrého hranolu před stánkem - je na něm nápis TSUNAMI HAZARD ZONE. Takové značení potkáte prakticky na všech ostrovech v Andamanském moři (západní pobřeží Thajska) - je na nich uvedena výše hladiny při tsunami v roce 2004 - zde konkrétně je 4,5 metru…

Fotografie v protisvětlu, jsou vidět jen siluety. Po hladině moře plují tři dlouhoocasky, vlevo vzadu je vidět část ostrova
Siluety

Abychom zas tak úplně nezlenivěli, domlouváme se na procházku okolo severní části ostrova a okolo půl čtvrté odpoledne vyrážíme. Jdeme po pláži Sunrise a pak přes severní výběžek ostrova - je odliv, jde to suchou nohou. Jsou tam menší zapadlé plážičky, bungalovy a velké kameny. Mineme Marine Resort a jdeme na pláž Sunset. Je tu docela dost lidí. Projdeme se, uděláme pár fotek a hledáme pekárnu. Bohužel má zrovna zavřeno . Chvíli tam sedíme u stolku a koukáme vedle na pěkný dřevěný bar (líbí).

Pláž Sunset na ostrově Lipe v Thajsku. Vlevo je pláž s dvěma parkujícími dlouhoocaskami, za ní je vidět sousední hornatý ostrov Adang. Vpravo jsou dřevené kmeny, které tvoří výzdobu baru a za nimi vysoké stromy
Pláž Sunset, dřevěný bar. Vzadu je ostrov Adang

Zpět se vracíme vnitrozemím, kde narážíme na KaFair (anglicky). Je to kavárna v lese na vršku nad Sunset Beach. Zaujme nás na první pohled (vzhled, nabídka baget, sladkostí a kávy :-) a tak si sedáme. Kromě kavárny nabízí i ubytování v bungalovech. Před námi je v pořadí skupinka Thajců a protože obsluhu tvoří jen jeden chlapík (milý ale pomalý), trvá to docela dlouho. Objednáváme si kapučíno, šejka z passion fruit (česky mučenka nebo maracuja) s jogurtem a tmavou bagetu s kuřecím masem. Prostě jsme dnes nějak mlsní a navíc máme hlad.

A výsledek? Rozpečená bageta je výborná - úplně nás překvapuje a vychutnáváme si jí. Šejk z passion fruit je kyselý, ale dobrý. A kapučíno? To nepřinesl, tak si ho musíme objednat znovu. Mezitím se k nám tulí kotě a ze střechy na Íru skočí (spadne?) malá ještěrka. Ta (ještěrka) vleze i na mě a prohání se mi po noze. Moc se jí nejde zbavit, protože se umí držet a já jí nechci rozmačkat. Prostě jsme v café v džungli nezažili jen tu kávu, ale i trochu džungle :-) Fajn místo.

Kavárna KaFair na ostrově Lipe v Thajsku. Vpředu jsou v písku stolky a židličky, vzadu je pod bambusovými přístřešky vidět zázemí
KaFair - kavárna v džungli ve vnitrozemí ostrova Lipe

Zpátky jdeme vnitrozemím až do Varin Village. Cestou je prach, odpad, dvě nové hospody a ve vesnici bordel. Prostě pokrok se vším všudy :-(

Pohled do lesnatého a travnatého vnitrození ostrova Lipe v Thajsku. Napříč vede prašná cesta, po které jede Thajec na sajdkáře. Na rozcestí jsou směrovky na různé podniky a místa v okolí
Hezčí část vnitřku ostrova

Na večeři zajdeme opět do restaurace Zanom vedle. Tentokrát si dáváme catfish (sumeček?) - každý plátek asi za 180 THB. Před námi plátky uříznou z čerstvé celé ryby. K tomu si objednáváme zeleninový salát, pečenou bramboru, barbeque omáčku (česnek a zázvor?) a velkou vodu. A? Opět jsme byli nadšení. V bungalovu si ještě trochu čteme a připravujeme si věci na zítřejší výlet.

Den dvanáctý (neděle 6.3.2011) - Ko Lipe: výlet na okolní ostrovy

Vstáváme celkem brzy a po osmé vyrážíme na snídani. Dáváme si jí u barevných židliček, kde vždycky bývají rychlí. Před námi ale přišlo dost lidí, tak čekáme, až je odbaví. Jídlo dostáváme chvíli před devátou. V devět hodin byl sraz na pláži Pattaya. Snídani tedy hltáme a téměř běžíme na druhý konec ostrova, kam dorážíme asi s dvacetiminutovým zpožděním. Tady dostáváme výbavu (ploutve, šnorchl, brýle, vestu), úvodní instruktáž (neničit korály, pozor na silný proud, neodhazovat odpadky) a můžeme vyrazit. Jede nás celkem pět pasažérů - my dva, další pár a jeden chlapík sólo.

Následuje asi hodina hlasité (motor) a pomalé jízdy dlouhoocaskou, protože jedeme na vzdálenější ostrovy souostroví. Cesta prostě není nic moc zážitek a špunty do uší nebo hlasitá muzika ze sluchátek by vůbec nebyla od věci.

Dnešní výlet se skládá z pěti zastávek:

1. První je objezd skály Ko Hing Son (Koh Hing Sorn), která má tvar hlavy. Hmmm…

Nad hladinu moře vystupuje skála Ko Hing Son v Thajsku, na níž je nekolik kamenů. Dva kameny nad sebou mají tvar hlavy. Vzadu za ostrůvkem je zeleň dalšího ostrova
Skála ve tvaru hlavy - Ko Hing Son

2. Nedaleko zastavujeme ke šnorchlování. Je to docela maso - silné proudy nás unáší, naštěstí jsou u hladiny natahána křížem lana, aby nás to neodneslo úplně pryč. Je tu dost lidí.

Několik dlouhoocasek kotví na moři, okolo šnorchlují lidé. Na obzoru jsou další ostrovy souostroví Tarutao v Thajsku
Šnorchlování

3. Třetí akcí byla zastávka na ostrově Ko Rokroy (někde též Koh Lok Goi, Ko Lok Loi, Koh Lugoi). Je to maličký ostrůvek s mělkou čistou vodou. Pěkné místo na focení čehokoliv ve vodě (lodí, lidí, …). Je tu i stánek s občerstvením(!), vyhlídka z minikopečku a houpačka na stromě.

Shluk dlouhoocasek v mělké průzračné vodě u ostrůvku Ko Rokroy, souostroví Tarutao v Thajsku
Lodě u ostrůvku Rokroy

4. Největším ostrovem, který navštěvujeme, je Ko Dong (Koh Tong). Nejprve jsme jej kus objeli a potom kotvíme v jedné z menších zátok. Vytéká tady malý potůček, v jehož ústí posedáváme a jíme oběd. Rozbalujeme si náš balíček. Je v něm rýže, zelenina, kuřecí maso a voda. Thajská výletová klasika.

Jsou tu s námi ještě dvě lodě, které asi v půlce naší obědové pauzy odjíždí. Je to tu hezké, stinné a je zde spousta havěti k pozorování - hlavně tedy krabi. Thajka z jedné lodi mi na pláži ukazuje místo s desítkami malých krabů různých druhů u kmene. Krmila je chlebem, takže jich tu je opravdové hemžení. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Po zhruba hodinovém pobytu přejíždíme pár set metrů vedle na další pláž na stejném ostrově. Je to jakási malá písečná kosa, kde trávíme čas koupáním a šnorchlováním u kamene, kde plavou rybičky. Je to ještě hezčí místo, než to první.

Pláž ostrova Koh Dong v Thajsku. Z vnitrozemí vpředu vytéká do moře průzračný potok, vzadu stojí dvě dlouhoocasky. Je slunečný den. Na obzoru jsou další ostrovy souostroví Tarutao
Dlouhoocasky na nás čekají při zastávce na oběd na ostrově Ko Dong

Dlouhoocaska stojí u pláže na ostrově Koh Dong v Thajsku. Pláž před ní je pokrytá spadaným barevným suchým listím. Nad pláží se tyčí větev, na níž je zavěšeno lano na houpání. Je krásný slunečný den. V pozadí jsou další ostrovy souostroví Tarutao
Z druhé zastávky na ostrově Koh Dong

5. Poslední, pátá, zastávka je u ostrůvku Ko Phaung (Koh Pung). Vyskakujeme z lodi a šnorchlujeme. Opět je tu silný proud - musíme být opatrní - tentokrát tu lana nejsou. Pozorujeme rybky a opičku na pláži. Náš lodivod jí z lodi hází slupky od melounu, který jsme jedli a ona si je loví z vody a okusuje.

Na hladině průzračného zeleného moře kotví dlouhoocaska s několika lidmi na palubě. Za ní je malý skalnatý a zelený ostrov Koh Phaung v Thajsku
Další šnorchlovací zastávka, tentokrát u ostrůvku Ko Phaung

Na zpáteční cestě nás čeká opět hodina rachotu. Jsme docela unavení. Výlet jako takový byl pěkný a líbila se nám navštívená místa. Stinnou stránkou bylo kromě dlouhé cesty dlouhoocaskou i docela dost lidí na některých místech. Ze dvou výletů, které na Lipe nabízí je tento na vzdálenější ostrovy hezčí (cena 650 THB/osoba), ale u výletu na bližší ostrovy (cena 500 THB/osoba) zase odpadne značná část ne příliš příjemné cesty.

Po vystoupení z lodi se hlavní ulicí vracíme na pláž Sunrise. V infocentru se ptáme na dopravu z Lipe na letiště Had Yai (HDY), odkud máme koupené letenky zpět do Bangkoku (650 THB/ososoba). Také nás zajímá, kolik stojí trajekt na ostrov Tarutao (400 THB/osoba jedna cesta). Přemýšlíme nad jednodenním výletem, ale radí nám tam přespat. Cena za ubytování se tam pohybuje 600 až 800 THB/bungalov/noc a umí to i zařídit.

Bereme si čas na rozmyšlení. Nedaleko je kavárna, takže program na další dny probíráme nad koláčem a café laté ;-) Rozhodujeme se jestli strávíme jeden den (dvě noci) na Tarutau a pak budeme pokračovat na Had Yai nebo jestli zůstaneme déle na Lipe a Tarutao vynecháme. Nakonec bereme dvě noci na Tarutau (600 THB/bungalov/noc) a také transfer z Lipe na letiště (650 THB/osoba), který na Tarutau přerušíme.

Pohled do prázdné hlavní ulice na Lipe v Thajsku. Vlevo jsou kamenné obchůdky, vpravo bambusové masážní domky a restaurace
Hlavní ulice Lipe (Lipe Walking Street)

V bungalovu si dáváme sprchu a děláme trochu pohodu. Následně se vracíme na Walking Street a okukujeme místní obchody s oblečením, šperky/ozdobami a kupujeme pár pohledů. Zkoušíme ochutnat i zmrzlinu (70 THB/kopeček), je velká a dobrá.

Íra dnes touží po masáži, tak to zkouší u Púa (od "Medvídek Pú", anglicky "Pooh"), kde se jí to na pohled líbí. Bohužel je plno, tak čekáme vedle v baru/restauraci ;-) Ta také patří pod Púa. Dávám si pivo a Íra šejk. Hraje živá muzika, prostě nám tady nic neschází a tak čekáme asi hodinu. Íra vyráží na masáž a já na internet. Masáž se ale nezdařila, protože Irču nechtějí masírovat klasickou thajskou masáží těhotnou, což na Mooku nebyl problém (jen masáž přizpůsobili jejímu stavu). Nakonec si dala alespoň masáž rukou, nohou a krku.

Už potmě se pak setkáváme v bungalovu, kde vane příjemný vánek z moře. Odpoledne spadlo pár kapek vody, déšť se to snad ani nedá nazvat. Unavení jdeme spát.

Den třináctý (pondělí 7.3.2011) - Ko Lipe: po malých plážích

Íra mě dnes přemluvila, abychom na snídani zašli do KaFair na kopci. Cestou potkáváme šéfa z kavárny, který jede na tříkolce, veze někoho do "centra". Než tam dojdeme, tak se už naštěstí vrací. Já si dávám tradiční müsli, ovoce a domácí jogurt. Íra zkouší "smoked chicken" bagetu a jasmínový čaj. Obojí bylo super.

Když už jsme v téhle oblasti, vydáváme se na průzkum ostrova. Jdeme hledat pláž Mia Luna (anglicky) (originální název pláže je jiný, neznám jej). Máme sice plánek, ale mapa to není a tak zkoušíme jít za nosem po pěšině džunglí. Procházíme domorodou vesnicí. Potkáváme cedulky s názvem pláže a ty nás dovedou až na místo. Pláž je dopoledne bez lidí. Je malá, pěkná, písčitá s pirátskou základnou, barem a místy na sezení. Někdo tu má postavený stan. Íra se koupe, já fotím.

Pohled na pláž Mia Luna, která se nachází na západní straně ostrova Lipe v Thajsku. Pláž je písčitá se shluky kamenů. Nad pláží je bujná zeleň. Moře je mělké a průzračné
Mia Luna - jedna z menších pláží na západní straně ostrova Lipe pod Sunset Beach

Zákoutí pláže Mia Luna na ostrově Lipe v Thajsku, na kterém je vidět bíle vyvedené dřevěné posezení s látkovou stříškou. Při pohledu z pevniny je vpředu písečná pláž a vzadu krásně čisté moře. V pozadí jsou další ostrovy souostroví Tarutao. Vlevo, vedle posezení, je vztyčena vlajka s lebkou, která je symbolem provozovatele pláže
Romantické posezení. Na pláž Mia Luna dohlíží piráti :-)

Další pláží, kterou chceme dnes okouknout je pláž Bila Beach (anglicky). Opět jdeme po prašné cestičce někam do neznáma. Tentokrát už praží slunce naplno, tak to je spíš trmácení. Pláž jednou mineme a narazíme přitom na rozestavěné betonové bungalovy vysoko ve stráni nad mořem. Prostě už i tady, na druhé straně ostrova, se staví. Samotná pláž Bila je opravdu miniaturní, ale má lepší zázemí než Mia Luna a nahoře je i několik bungalovů k ubytování. U pláže si tedy sedáme na bambusové plato se stolkem určené k válení. Koupeme se, dáváme si šejka u bambusového baru. Je tu docela dost lidí - obecně tedy málo, ale vzhledem k velikosti pláže je téměř plno.

Průhled mezi keři na malou písečnou pláž jménem Bila na ostrově Lipe v Thajsku, která je obklopena skalami a stromy. Na pláži je několik lidí
Bila Beach - další z pláží na západě ostrova

Asi po hodině dvou na pláži se balíme a pokračujeme dál. Teď už nečekáme žádnou novou pláž, chceme se dostat zadní cestou na pláž Pattaya. Cestou míjíme stavbu hotelu - z Pattaye se hotely rozlézají už i sem do džungle, na druhou stranu ostrova. V lese vidíme nepořádek a hned vedle něho se suší hotelové ručníky. Pak narážíme na širokou prašnou cestu. Íra zůstává a já se jdu podívat, kam vede. Jdu ani ne kilometr. Zkouším trochu fotit pláž Pataya z kopce a tak scházím z cesty. V tu chvíli mě asi Íra minula, když se vydala za mnou. Já jí pak na křižovatce nenacházím. Musíme si zavolat telefonem. Chudák došla někam daleko, jak mě hledala a v tom vedru je úplně hotová. Dostanu vynadáno…

Pohled na pláž Pattaya na ostrově Lipe v Thajsku z kopečku po její levé straně (při pohledu z moře). Dole na fotografii jsou vidět vršky korun stromů, uprostřed fotky je pláž Pattaya a kotvící lodě a nahoře výhled do dáli za ostrov Lipe
Pláž Pattaya z dálky…

Pláž Pattaya na ostrově Lipe v Thajsku zblízka. Vlevo se táhne bělostný písek s několika lidmi, kteří se opalují. U břehu kotví v průzračné vodě dvě dlouhoocasky. Před tím vším jsou vidět dvě vlajky zapíchnuté v písku pláže
…a z blízka

Pak scházíme na pláž Pattaya z kopce v její levé části (při pohledu z moře). Je odtud hezký výhled. Na pláži je příšerně bílý písek, bolí mě z něho oči. Íra se koupe.

V palačinkárně na hlavní ulici si dáváme k obědu palačinku s banány a mango/pomerančový šejk - prostě doplňujeme energii. V bungalovu se osprchujeme a odpočíváme. Jsme z té půldenní procházky úplně kaput – vedro a ťapkání džunglí udělalo své. Nebo že bychom už nebyli nejmladší ;-)

K večeři si děláme hostinu u Púa. Dáváme si každý grilovanou rybu, půl brambory a zeleninový salát (270 THB/osoba). Opět hraje živá hudba - thajské i mezinárodní písně - a asi dvakrát se někdo pokusil o karaoke. Jednou host a jednou Thajec – člen personálu, který zrovna končil sezónu a slavil. Hezký večer.

Pohled do venkovní restaurace u Púa na ostrově Lipe v Thajsku. Vlevo jsou stolky a židle, vpravo hraje a zpívá živý muzikant. Jde o noční foto
Živá muzika v restauraci u Púa

Po večeři ještě okukujeme obchody a kupujeme domů dvě houpací sítě z batikované látky. Masérna u Púa vypadá volná, tak se tam tentokrát vydávám já. Dávám si thajskou masáž (300 THB). Trvá déle než hodinu a je to moc příjemné. Íra si mezitím zajde na manikúru (cca 1h, 150 THB).

V noci nás asi o půl páté ráno budí hluk od vedle – Španělky se opět hádají…

Den čtrnáctý (úterý 8.3.2011) - Ko Lipe: pláže Sunset a Sunrise

Dnes spíme déle. Dopoledne se jdeme podívat na Sunset Beach a cestou zastavujeme v KaFairu. Je pod mrakem, dusno a jsme spaření. Kavárna má zavřeno, ale prošel tam její šéf a omluvil se, že mu není dobře a že dnes nefunguje a doporučil nám pekárnu dole na pláži Sunset.

Pekárnička je otevřená, tak si dáváme kávu, banánovou buchtu a cookies (ty do pytlíku s sebou). Já tam i posnídám svojí klasiku :-) Vše bylo dobré. Sedíme tu na zahrádce, já si čtu, popíjím kávu a baštím zbytek koláče. Íra se koupe.

Pohled z pod větví stromu na záliv na pláži Sunset na ostrově Lipe v Thajsku. V zálivu kotví dlouhoocaska. Za pásem písku se zvedá zelená džungle
Záliv na pláži Sunset

Okolo poledního se pak rozhodneme vrátit na pláž Sunrise, tentokrát severní cestou po pobřeží. Bohužel jsme to nějak neodhadli a je zrovna příliv. To znamená, že se někde brodíme po pás v moři a někde přelézáme kameny, dokud nedojdeme na začátek Sunrise - tam už začíná písečná pláž, která jde přejít suchou nohou. Mezitím vylezlo slunce.

V bungalovu poleháváme, koupeme se, čteme, píšeme pohledy a asi jsme i trochu usnuli. K obědu zaskočím do obchodu pro meloun, který sníme na terase bungalovu. Pokračujeme v dělání plážové pohody až do večera.

Večer jdeme na hlavní ulici - já na internet, Íra tentokrát na pedikúru. Když jdu uličkami zpět, je zvláštní světlo a poté co dorazím zpět na pláž, vidím přicházet déšť od Malajsie. Fotím a za pár minut je tady vydatná přeprška včetně blesků, která postupně přechází ve vytrvalý jemný déšť. Zabalím si, co jde - zítra odjíždíme - a pak sedím ve verandě a čekám na Íru. Do chatky neprší, přestože je jen z bambusu.

Podvečerní fotografie pláže Sunrise na ostrově Lipe v Thajsku. Vlevo je řada bungalovů resortu Varin, před nimi je svítící pás osvětlení a pláž. Na pláži je vidět odliv a mnoho kotvících dlouhoocasých lodí. Nebe je zatažené, jsou vidět mraky a z některých prší
Když v ráji pršelo…

Stále prší a tak na zahrádce nějaké restaurace nejde jíst. Irča se vrací s banánovou palačinkou - je to naše poslední večeře na Lipe. Ještěže dopadl včera ta neplánovaná hostina u Púa ;-)

Pak sedím na terase a čtu si. Občas ještě probleskne, je to celkem zajímavý výhled.

Den patnáctý (středa 9.3.2011) - Ko Lipe -> Tatutao: pláž Molae

Když se ráno probudíme je vítr a na moři docela velké vlny. Dobalíme si věci a odhlásíme se z ubytování. S batohy procházíme hlavní ulici na Pattaya Beach. V infocentru se ptám, jestli loď pojede kvůli vlnám - oni že ano a diví se, proč by jet neměla. Na konci ulice už to jeden Thajec řídí. My ukazujeme lístky a on nám ukazuje, kde máme počkat. Sedáme si na bambusovou terasu a snídáme cookies, které jsme koupili včera v pekárně.

Za chvíli pak nasedáme na dlouhoocasku (stojí tradičních 50 THB/osoba) a ta nás odveze na molo-loď, u které stojí dva rychlé čluny. Na lodi je přepážka, u které dávají čísla, a s nimi pak čekáme, až se zaplní první člun. Je tu dost lidí. Když je člun plný, tak se vymění a my nastupujeme spolu s ostatními do druhého rychlého člunu - podle čísel. Nejdřív tam ale doslova nahází naše zavazadla.

Ze začátku je jízda docela drsná – loď skáče a vlny duní o příď. Posloucháme muziku do sluchátek a snažíme se koukat na obzor (pevný bod), aby nám nebylo špatně. Na pasažéry vedle nás stříká voda. Postupně stříká i na střechu, odkud kape na nás… Loď na chvíli zvolní, když projíždí okolo ostrova se skalní branou. Je to ostrov Ko Khai, který je občas vidět na pohledech a fotkách.

Pohled z pláže Pattaya na ústí hlavní ulice Walking Street na ostrově Lipe v Thajsku. Vlevo je samotné vyústění ulice, uprostřed a vpravo jsou dřevěné domy místních barů, teď po ránu zavřené
Druhá strana Walking Street, která ústí na pláž Pattaya - zde jsme ráno čekali na trajekt

Za chvíli pak už vidíme Tarutao - projíždíme podél jeho pobřeží, které je hezké a kopcovité. Když loď zastaví v přístavišti, vystupuje asi dvacet Thajců a my. V lodi už moc lidí nezbývá. U přepážky na mole ukazujeme voucher. Posílají nás do návštěvnického centra, a že kdybychom chtěli kajak nebo dlouhoocasku, tak u nich - byl to asi stánek nějaké místní cestovky.

Záliv, kde je přístaviště, se nachází téměř na severu ostrova a jmenuje se Ao Pante Malaca (Phante Malacca, Panta Malaka). Je tady obchod, veřejné toalety, ošetřovna, bungalovy, domky zaměstnanců a bůhví co ještě. Jde o největší sídlo na ostrově. V návštěvnickém centru nám dávají klíče od bungalovu. Koupili jsme si ubytování ve zděném bungalovu (jiné tu nemají) v zálivu Molae. V 11 hodin tam jede auto (50 THB/osoba), takže musíme chvíli počkat.

Přístřeší na sloupech v zálivu Pante Malaca na severu ostrova Tarutao v Thajsku funguje jako příjezdová a odjezdová hala k trajektům. Okolo přístřešků stojí vzrostlé stromy
Budovy přístaviště v zálivu Pante Malaca na severu ostrova Tarutao

Fotografie tabule, která informuje o zajímavých místech na souostroví Tarutao v Thajsku, která stojí v přístavišti v zátoce Pante Malaca na ostrově Tarutao
Zajímavá místa na ostrovech souostroví Tarutao na informační tabuli v přístavu v zálivu Malaca
(zvětšit fotku do nového okna a prohlédnout si detaily)

Dopravu po ostrově zajišťují dva menší modré náklaďáčky správy parku, které mají na korbě přidělány dřevěné lavice. Ceny za tuto pravidelnou dopravu jsou zhruba (za jednu osobu a jednu cestu): 50 THB Malaca-Molae, 50 THB Molae-Sone. Nabízejí i jízdy z Malaca k Talo Wow a zpět, které stojí 600 THB (celkem za auto bez ohledu na počet pasažérů, nejezdí tam pravidelně jako na předchozí dvě místa). Dále zde půjčují jízdní kola za 200 THB/kus/den. Pěšky je to všude zdarma ;-)

V 10:45 odjíždíme náklaďákem do zálivu Molae. Cesta je celkem zajímavá, jede se po betonové silnici zelenou džunglí. Zastavovali jsme jen jednou - když jsme čekali, až přes cestu přeleze menší varan, či co to bylo.

V Molae nás vítá menší zátoka, písečná pláž a palmy. Je tu docela slušné zázemí – kromě několika bungalovů i restaurace, veřejné toalety a kempinkové místo, kde je postaveno několik stanů. Zátoka je klidné místo s minimem lidí.

Bungalovy jsou jakési zděné "dvojdomky" o dvou místnostech v každé půlce. Jedna místnost je s postelí a druhou je koupelna s toaletou. Zvenčí sice vypadají obstojně, uvnitř jsou ale zašlé a je na nich vidět zub času. Tu a tam něco nefunguje. Prostě potřebovaly by akutně rekonstrukci. Každopádně koupelna je celkem drsná - špína, mravenci, fuj. Jsme z bungalovu trochu na větvi :-(

Dva zděné bungalovy v zálivu Molae na ostrově Tarutao v Thajsku, které stojí mezi palmami a stromy
Bungalovy v zálivu Molae

Když si prohlédneme bungalov, jdeme zkusit oběd do místní restaurace. I když to je asi trochu nadsazený název, je to spíš kuchyňka v baráčku s velkou terasou, na které se jí. Vše se objednává a platí dopředu u okénka. Vaření a obsluhu zajišťují dva lidé. Výběr je z jídelního lístku. Objednávky řeší postupně, a když je víc lidí, víc se čeká. Ceny jsou rozumné a prodávají tady i chlazené pivo :-) Dáváme si thajskou klasiku (nudle nebo rýži) a bylo to dobré. Potkáváme tady dokonce i Čechy – jsou to dva cyklisté, kteří si na terase restaurace sami vaří.

Odpoledne trávíme na pláži. Ta je opravdu hezká se skalami na jejích obou koncích. Mezi nimi je do oblouku široký písečný pás, který se pozvolna svažuje do moře.

Pohled na pláž Molae na ostrově Tarutao v Thajsku. Pláž Molae se táhne do oblouku až ke skalnatému návrší vzadu. Nad pláží se sklání palmy a leží na ní zelené šlahouny popínavých rostlin. Nebe je modré s bílými mraky
Pláž Molae. Dobrá, ne?

U večeře nás trochu otravují komáři, musíme se nastříkat repelentem. Od 18 hodin zapínají elektřinu. Dáváme si sprchu, ale je to bojovka, hlavně se ničeho moc nedotýkat. V pokoji pak zabíjím tři brouky (štěnice?). Íře radši nic neříkám… Spíme bez moskytiéry, která visí nad postelí. Usínám s myšlenkou na Kafkovu Proměnu - asi pod tíhou těch brouků :-)

Noc je v pohodě, jen Íra je ráno trochu poštípaná.

Den šestnáctý (čtvrtek 10.3.2011) - Tatutao: Ao Talo Wow - Ao Sone - Ao Molae

Íra ráno zkouší šnorchlovat a příliš se nedá – voda je kalnější a není nic moc vidět.

Dnes máme v plánu vidět toho z ostrova co nejvíce. Okolo deváté odjíždíme náklaďákem na sever do Ao Pante Malaca. Potkáváme i Čechy, kteří odjíždějí. Líbilo se jim tu a doporučují nám pláž Ao Sone jižně od Molae. Dělali na ostrově výlety na kole a odjíždí na Adang.

V návštěvnickém centru si objednáváme auto na Ao Talo Wow. Návrat si domlouváme na Molae. Nabízí nám odjezd v 11 hodin, což nám vyhovuje. Ptám se ještě na časy – 2 hodiny trvá výlet do Talo Wow a asi 30 minut na Toe Boo.

Máme chvíli čas do jedenácté a ten vyplňuji právě výšlapem na Toe Boo. íra zůstává dole na pobřeží, nechce se jí nahoru. Toe Boo je útes s vyhlídkou, který se tyčí nad Ao Pante Malaca do výšky zhruba sta metrů. Cesta je zpočátku značená jako "Evacuation route" pro případ tsunami a vede okolo bažiny, skalních převisů a pak džunglí. Nahoře je téměř kruhový výhled na ostrov, který je kopcovitý a zelený. Jen na focení je špatné světlo (téměř polední pražící slunce). Záliv je odtud jako na dlani. Je krásně vidět bílé čluny, které přijíždí z Pak Bara. Cestou zpět v korunách stromů pozoruji opičí rodinku.

Výhled na kopcovitý terén ostrova Tarutao v Thajsku z vyhlídky a útesu Toe Boo nad zálivem Pante Malaca. Ostrov je pokrytý zelenou džunglí. Je slunečný den. Nebe je modré s bílými mraky
Výhled na Tarutao z útesu Toe Boo v zálivu Pante Malaca

V 11 hodin vyjíždíme směrem k Talo Wow – jen my dva na korbě náklaďáku. Je to sice blbé, ale nedá se nic dělat - vzdálenosti jsou velké a času málo. Výmysl vozit dva lidi náklaďákem patří každopádně správě parku – auto by se sem určitě hodilo více, případně bychom si rádi půjčili motorku a dojeli tam (kamkoliv) sami.

Cesta je každopádně zajímavá. Opět jedeme zelenou džunglí po betonové silnici. Serpentinami překonáváme tři kopce. Na kole by to bylo určitě zajímavé - silnice je jakžtakž udržovaná, většinou vede mezi stromy (stín), všude je klid a prakticky žádný provoz, jen je potřeba překonat ty kopce.

Samotné Talo Wow (Taloh Wow, Talo Wao) zahrnuje skálu trčící osamoceně do nebe, betonové molo hned vedle, skanzen věznice a stanici strážců parku (což jsou čtyři chlapíci povalující se v takové ala antické budově přímo naproti molu). Po zastavení nám řidič ukazuje cestu k vězení a říká, že máme cca hodinu. Skála a přírodní kulisy okolo jsou úžasné a tak se vrháme nejprve na její okouknutí. Samozřejmě fotím. Pod skalou kotví dlouhoocasky, na mole se suší ryby, je vedro.

Skalní útes v zálivu Talo Wow na východní straně ostrova Tarutao v Thajsku. Vlevo stojí menší stromek, vpravo pak do moře vybíhá betonové molo. Mezi nimi se v moři vypíná osamocená skála s kolmými stěnami, která je z jedné strany porostlá zelení. Je slunečný den
Útes a molo v zátoce Talo Wow…

Pohled z mola v zátoce Talo Wow na pevninu ostrova Tarutao v Thajsku. Vlevo stojí pavilon strážců parku, dole se táhne zprava doleva betonové molo. Za molem je vidět část skalního útesu. Vzadu za pavilonem vybíhá zelený pahorek a nad ním modrá obloha s bílými mraky
…a pohled zpátky z mola na ostrov a na stanici strážců parku

Od skály se vydáváme na naučnou stezku bývalým vězením. Ta představuje okruh vedoucí odhadem dva kilometry džunglí s občasnými zastávkami – domy, přístavem, hřbitovem, ubikacemi atp. Vězení tu skončilo za druhé světové války, takže původní jsou jen cihlové a kovové části, zbytek je postaven nově ve stylu původních domů. U každého objektu je informační cedule s popisem (anglicky a thajsky). Tam, kde je voda vede stezka po dřevěných chodnících, ze kterých žasneme nad hrou vody, světla a stromů. Místo je to zajímavé a život tu musel být tvrdý. Zhruba za hodinu se vracíme a u správců parku si kupujeme vodu (prodávají i jiné nápoje a viděl jsem i nanuky.

Odvoz máme objednaný na Ao Molae, ale s řidičem se domlouváme, že nás odveze až na Ao Sone. Chce 100 THB navíc a trvá na zastávce v Ao Molae na oběd, což je ideální i pro nás (ten oběd).

Záběr z naučné stezky po vězeňském skanzenu v zálivu Talo Wow na ostrově Tarutao v Thajsku. Vlevo se táhne směrem do džungle dřevěná lávka. Pod ní je kalné jezírko a všude okolo zelená džungle
Lávka ve vězeňském skanzenu v zálivu Talo Wow

Dřevěná budova ve skanzenu vězění v zálivu Talo Wow na ostrově Tarutao v Thajsku. Je vidět přední stěnu potlučenou prkny s vchodem do něhož vede několik schůdků. Okolo budovy je džungle
Jeden z domů ve skanzenu. Všechny dřevěné budovy jsou vybudovány nově, původní se nedochovaly

Po obědě nás řidič odváží na Ao Sone. Silnice tam je částečně prašná. Chce pro nás i přijet (za peníze), ale to už nechceme.

Ao Sone je zhruba tři kilometry dlouhá pláž, která se nachází na západní straně ostrova, zhruba v jeho polovině. Na severním okraji je v údolí schovaná stanice správců parku a možná se tady dá i ubytovat. Celá pláž je písečná, prázdná s minimem lidí (potkali jsme asi tři). Mě osobně připomíná krajinu Nového Zélandu – takové opuštěné, divoké a krásné místo. Výhled z pláže je na ostrovy směrem na Lipe – tedy hlavně na velký Adang. Z pláže vedou stezky do vnitrozemí ke dvěma menším vodopádům (Lu Du a Lu Pu).

Zprvu procházíme kamenným polem a pak už se nám otevírá výhled na celou délku pláže. Slunce praží a tak bereme zavděk lavičkou ve stínu, kterou nacházíme v písku. Zůstáváme tady nakonec asi hodinu. Koupeme se.

Pohled na severní část pláže Ao Sone na ostrově Tarutao v Thajsku. Výhled zpod větve stromu, která vrhá stín i na písek pláže. Vlevo je moře, vpravo stromy a vzadu pláž končí zelení porostlým kopcem
Pláž Ao Sone - pohled na sever…

Pohled na jižní část pláže Ao Sone na ostrově Tarutao v Thajsku. Vlevo se spolu s pláží táhne až k horizontu zelená džungle. Vpravo je moře. Na horizontu je vidět zelený pahorek. Na fotografii je i plyšový medvídek na provázku, který visí z větve stromu
…a na jih (medvídek si tam takhle visel už před naším příchodem :-)

Když jdeme dál na jih, je vedro, vítr nám žene písek přímo do obličeje a při zastavení se do nás pouští malé mušky (repelent nepomáhá, jen pohyb). Asi v půlce pláže se zastavujeme a přemýšlíme, jak dál. Nakonec to otáčíme zpátky - nemáme už tolik času a ani sil, abychom došli na konec pláže, kde se do moře vlévá říčka (pravděpodobně pěkné místo). Nechci těhotnou Íru zbytečně honit a navíc se blíží večer a nerad bych někde po tmě chodil džunglí – i když po silnici.

Na lavičce opět odpočíváme a Íra se ještě koupe. Když se vydáváme na cestu zpět do Ao Molae, zbývá do setmění asi 1,5 hodiny a cesta by měla trvat tak 1 hodinu (4 km). Pro jistotu jsme s sebou vzali i baterky na svícení a vodu…

Cestou zpátky do zátoky Molae potkáme dva lidi, jinak nikoho. Přicházíme ještě za světla, šli jsme to zhruba hodinu.

Právě když dorážíme do Molae, začíná západ slunce. Skvěle načasované! Na pláži je báječná houpačka, tak jdu k ní. Je bohužel obsazená. Sedím tedy alespoň na vyplavené kládě a kochám se, fotím… Na pláži jsou snad všichni, co tu bydlí (jakože okolo deseti lidí ;-) Je nádherný západ do vody a pro nás je to vlastně i poslední západ slunce tady na jihu.

Podvečerní fotografie západu slunce v zálivu Molae na ostrově Tarutao v Thajsku. Na pozadí západu slunce jsou vidět černé siluety stromů, keřů a dvou lidí sedících na houpačce
Západ slunce na pláži Molae

Po západu slunce si dáváme sprchu, večeři, pivo a unavení jdeme spát. Byl to nabitý den s návštěvou třech míst. Asi jsme měli jedno místo navštívit včera, namísto válení se na pláži, a bylo by to dnes víc v pohodě. Na noc si roztahujeme moskytiéru, aby nás nic neštípalo. Íra se stříká repelentem. Brouci opět lezou po posteli. Teď už je Íra nepřehlédne a tři zabíjí, já taky nějaké likviduji. Hnus velebnosti!

Den sedmnáctý (pátek 11.3.2011) - Tatutao -> Pak Bara -> Had Yai -> Bangkok

Ráno nás čeká hrůzné probuzení. Íra je příšerně pokousaná od nějaké havěti. Má desítky kousanců všude - na zádech, nohách, rukou. Je z toho samozřejmě na mrtvici. Každopádně to bere celkem sportovně, prostě hrdinka dne. Já nemám prakticky žádné kousnutí, ale tak to máme obecně i s komáry. Ještěže je to poslední noc v bungalovu na Molae, další noc bychom tady už neriskovali.

Balíme. Z Molae nás odjíždí asi šest. Jedeme opět na korbě náklaďáku. Koukáme na sebe s párem, který sedí proti nám, a jsou také pěkně poštípaní. Paní dává oči v sloup a říká "awful" (hrozné). Asi to nebyl náhodný problém jednoho bungalovu…

V návštěvnickém centru v Pante Malaca vracíme klíče. Potom čekáme na rychlý člun, který nás má odvézt na pevninu. Čekání si zkracuji focením a procházkou po pláži. V zálivu Pante Malaca je několik kilometrů dlouhá. Nacházím tam hodně mušlí.

Pláž v zálivu Pante Malaca na ostrově Tarutao v Thajsku. Fotografie je pořízena z mola, na jehož zábradlí jsou připevněny tři vlajky (thajská, královská a nějaká modrá). Za nimi je vidět začátek dlouhé písečné pláže a stromy. Je slunečný den s bílými mraky na obloze
Pláž v zálivu Pante Malaca z mola, u kterého staví trajekty

Přijíždí trajekt. Loď je plná, ale místo na sezení nakonec nacházíme. Do přístavu Pak Bara to není daleko, a tak i cesta je krátká a rychlá.

V Pak Bara ještě z lodi zíráme na dvě velké rozestavěné budovy - asi terminály k trajektům. Je tu také strašně moc lodí a lidí, prostě davy. Za těch 13 měsíců, co jsme tu nebyli, se tohle místo změnilo k nepoznání. Drsné…

Po vystoupení na břeh nacházím slečnu "Li", kterou jsme měli kontaktovat, a ta nás odvádí do jedné z cestovek. Tam asi půl hodiny čekáme na minibus na letiště. Než přijede, procházím zatím ulici a přístav a pokouším se něco vyfotit. Je tady spousta agentur - není problém sehnat odsud dopravu prakticky kamkoliv.

Íře také sháním čerstvý pomerančový džus. Je to trochu problém, ale nakonec se dostanu k jedné paní, která mi ho vymačká (z pomerančů, které koupila vedle u stánku :-)

Pohled na rušnou ulici v přístavu Pak Bara v Thajsku. Vlevo jsou stánky a vpravo kamenné obchody. Mezitím prochází lidé se zavazadly
V přístavu Pak Bara

Minibus jede asi 1,5 hodiny, je plný. Letiště v Had Yai (HDY) je menší a nijak zajímavé. Odbavujeme se a pak si ještě dáváme kávu. Letíme s Nok Air. Vše je v pořádku, jako občerstvení dostáváme hot-dog.

Pohled na letadlo společnosti Nok Air na letišti Had Yai v Thajsku. Letadlo má zepředu namalovaný žlutý zobák
Letadlo společnosti Nok Air na letišti v Had Yai

Po příletu do Bangkoku na letiště Don Mueang (DMK) si bereme taxi na Khao San. Platíme něco mezi 300 až 400 THB i s příplatkem za dálnici. Taxikář se cestou dost drsně šťourá v uchu a vůbec mu nevadí, že má vzadu pasažéry. Brrr… :-(

Jdeme se ubytovat do našeho vyzkoušeného Four Sons Village na Rambuttri Road (budeme v Bangkoku jen 2 noci). Za 550 THB máme pokoj s balkónem a teplou vodou. Dáváme si sprchu, banana pancake a pijeme čerstvý pomerančový džus koupený na ulici prostě trocha relaxu po cestě.

Na večeři vyrážíme za roh do - opět osvědčené - restaurace Wild Orchid Villa (říkáme tomu u bazénků, protože tam mají malé nádržky s vodou a rybkami). Sedíme tedy u bazénku, jíme a mezitím krmíme rybky.

Po jídle ještě zaskočíme na Khao San, kde si chci objednat pár košil u Komara. Nemůžeme ho ale najít, asi 4× tu část ulice procházíme. Vše se tu strašně mění… Vzdáváme to. Cestou zpátky trochu nakupujeme.

Den osmnáctý (sobota 12.3.2011) - Bangkok: Vimanmek - Jim Thompson House

Ráno vstáváme mezi osmou a devátou a potom zajdeme na snídani opět k bazénkům. Já si konečně dávám americkou :-)

Po snídani jdeme udělat ještě jeden pokus o nalezení Overseastailors. Tentokrát za světla… A nacházíme je! Z otevřené restaurace ve vestibulu je letos prosklená prodejna a proto jsme je nemohli najít - místo velké haly je tam jen malý průchod. Nechávám si šít čtyři košile. Vybíráme látku a domlouváme cenu. Střih mají od minule. Zkouška bude večer v sedm hodin.

Po tom, co vyřídíme "povinnosti", vyrážíme za památkami. Z Khao San si bereme taxi a jedeme na Vimanmek (anglicky). To by měl být "největší zlatě natřený teakový palác" na světě (teak je druh dřeva). Lístky stojí 100 THB/osoba (jestli jste předtím navštívili královský palác, dostali jste k nim i vstupenky sem, takže už je kupovat nemusíte). U vchodu nás čeká důkladná kontrola. Vše si člověk musí schovat do schránek a s sebou dovnitř nese jen klíč. Než nás pustí definitivně dovnitř, procházíme detektory kovu a někdo i osobní prohlídkou. To už je na Íru moc a na návštěvu dřevěňáku se vykašle. Jdu sám…

Uvnitř jdeme ve skupině s průvodcem. Boty musí zůstat dole (šatna s regály) a to znamená, že všichni jdou bosi. Nevím, jestli to spolu souvisí, ale v budově je docela smrádek… ;-) Průvodce hovoří tinglish (thaienglish), nad čímž se rodilí Američané ušklíbají. Budova sama o sobě je zajímavá. Má dvě křídla o třech patrech a můžete v ní vidět například první koupelnu v Thajsku, řadu fotografií a různé artefakty spojené s královským životem.

Pohled na vstup do budovy Vimanmek v Bangkoku v Thajsku. Ke vstupu vedou červené schody, které hlídá chlapík se samopalem. Budova je světle hnědá s červenou střechou, před ní stojí několik stromů
Dřevěná budova Vimanmek

Po prohlídce si vyzvedávám věci, oblékám se a spolu s Írou, která čekala venku, jdeme do další budovy v areálu. Je to Trůnní sál Ananta Samakhom (anglicky). Sem je možný vstup i s věcmi, ale pro změnu se jim nelíbí mé kraťasy (i když jsou pod kolena) a tak si musím za 40 THB koupit hadr/sukni (nepůjčují) a omotat si jí přes sebe. Íru to dnes nějak nebere a tak čeká venku, přímo naproti, v malé kavárně.

V budově je hlavní hala, která je na Thajské poměry obrovská. Jsou v ní vystavené miniatury lodí a trůnů, spousta dekorací se zlatem, výšivky atd., prostě odlesky královské slávy.

Když se dosyta vynadívám, jdu za Írou na kávu. Líbí se mi hrnky, ve kterých nám jí dali a tak si chci jeden koupit. Odkazují mě na ty, které oficiálně prodávají. Ty se ale nelíbí mě. Nakonec je přemluvím, aby mi prodali ten typ, který běžně používají. Vyndají mi dokonce nový, ještě v krabičce.

Ananta Samakhom Throne Hall stojící v zahradě v Bangkoku v Thajsku. Budova je velká a je vybudována z bílého kamene s věží a kupolí. Vypadá honosně
Budova trůnního sálu Ananta Samakhom

Další památkou, kterou navštěvujeme - a dnes už poslední - je dům Jima Thompsona (anglicky). Přejedeme tam opět taxíkem. Vstupné je 150 THB/osoba.

Jim Thompson byl Američan, který v minulém století znovuoživil thajskou výrobu hedvábí, na které zbohatl. Ve svých 61 letech zmizel za dosud nevysvětlených okolností v Malajské čajové oblasti Cameron Hihlands, později byl prohlášen za mrtvého.

Budova dnešního muzea byla původně jeho sídlem, které zbudoval z domů, které koupil a přestěhoval ze severu země.

My čekáme na průvodce, který s naší skupinkou projde celou trasu i s anglickým výkladem. Je to zajímavá sonda do interiérů tradičních thajských domů pravděpodobně nějaké bohatší třídy. Běžní Thajci tak honosně nežijí ani dnes… Mají to tu hezké, některé interiéry mě doslova okouzlí propojením s přírodou. Malý areál obsahuje kromě několika budov muzea (skanzenu) i obchod (oblečení, originální suvenýry) a občerstvení. Ceny v obchodě jsou ale dost vysoké a tak kupujeme jen chrastítko pro malého :-)

Osobně z dnes navštívených míst doporučuji spíše Jima Thompsona, kde je klídek a pohoda než Vimanmek, kde jsou davy a kde je (kromě pachu) cítit i agrese.

Jedna z budov muzea Jima Thompsona v Bangkoku v Thajsku. Za bazénkem stojí červená dřevěná budova a všude okolo je zeleň. Před budovou je lavička a na ní sedí lidé
Jedna z budov muzea Jima Thompsona

Po muzeu ještě navštěvujeme obchodní centrum Siam Discovery, které je nedaleko domu Jima Thompsona, a trochu se díváme po nákupech.

Když už jsme dostatečně unavení, přejedeme nadzemkou a lodí zpět na Rambutri. Tam si dáváme věci na pokoj a spěcháme na zkoušku na Khao San.

Košile jsou v pořádku, zítra si je máme vyzvednout. Poté se noříme do večerního Khao Sanu. Dáváme si banánovou palačinku, čerstvý pomerančový džus a okukujeme stánky. Na Rambuttri si pak ještě dáváme večeři a okolo půlnoci jdeme unavení spát.

Irče se asi 10 štípanců z Tarutaa změnilo na puchýře, které postupně praskají, a ona má mokré fleky na oblečení. Je z toho samozřejmě na větvi. Každopádně to prý nebolí, spíš svědí.

Noční pohled na nasvícenou loď plující po řece Chao Praya v Bangkoku v Thajsku
Loď na noční Chao Praye

Den devatenáctý (neděle 13.3.2011) - Bangkok: Golden Mount - Khaosan -> odlet

A je to tady - poslední den :-(

V recepci si domlouváme pozdní check-out (na 16 hodin za 150 THB). Na snídani opět zajdeme za roh k bazénkům.

Tuktukem se pak necháváme odvézt k vrchu Golden Mount. Je tam hodně lidí - že by neděle? Je vedro a při stoupání po schodech nahoru se docela zapotíme. Kolem nás se modlí lidé a lepí zlaté plíšky na zvony. Úplně nahoře je jako obvykle skvělý výhled na město. Thajci zde chodí okolo stúpy, modlí se a píšou něco na rudou látku, kterou je stúpa omotaná. Poté věší na natažené provázky bankovky, a aby neodlétly, tak je scvaknou sešívačkou :-) Je to zajímavá událost a docela dlouho tam nasáváme atmosféru.

Lidé při modlitbách u stúpy na vrchu Golden Mount v Bangkoku v Thajsku. Okolo deseti až patnácti lidí stojí před soškou a modlí se. Za soškou je vidět pozlacenou stúpu a zvonky
Modlitby na vrchu Golden Mount…

Lidé píší svá přání na rudou látku na vrchu Golden Mount v Bangkoku v Thajsku. Vlevo jsou tři píšící Thajci za nimiž stojí další. Vpravo vlají bankovky
…se dají i napsat. K nim můžete připojit pár bankovek a uvidíte, zda se vyplní

Zpátky na Khao San se necháváme odvézt opět tuktukem. Okolo jedné si vyzvedávám košile a ještě kupujeme poslední drobnosti. Po návratu do pokoje si dáme sprchu a balíme věci. Íra má větší batoh než já. Vrátíme klíče od pokoje a jdeme na oběd. Já si dávám kari, Íra nemá chuť na teplé a objednává si jen bagetu a šejk.

Denní pohled na ulici Khaosan v Bangkoku v Thajsku. Vpravo stojí tuktuk, vlevo jsou stánky, u nichž si lidé prohlíží zboží. Na domech je spousta vývěsních štítů a reklamních cedulí, přes ulici jsou natahané kabely
Khaosan ve dne

Na cestu na letiště si bereme taxi. Po pár minutách cesty řidič zastavuje a mění se s jiným. Ten jede, jako kdyby měl řidičák asi týden. Nevím, co je to za fintu. Každopádně nás dovezl živé.

Na letišti se oblékáme do toho, v čem chceme letět (všude je klimatizace, tak dlouhé rukávy atp.). Po absolvování bezpečnostní kontroly projdeme pár obchodů a zbyde čas i na kávu.

Let je v pohodě a Emirates jsou klasicky dobří. Íře se daří usnout, já nespím a skouknu cestou dva filmy. K jídlu v letadle dostáváme red snappera (rybu, kterou jsme jedli na ostrovech).

Po příletu do Dubaje nás čeká dlouhé čekání. Spíme (pokoušíme se spát?) v ne moc pohodlných křesílkách. Trochu se nakonec vyspíme, ale žádný zázrak. Je tu hodně lidí a vedle nás dokonce pobývají Češi.

Den dvacátý (pondělí 14.3.2011) - Dubaj -> Mnichov

Tentokrát máme o Dubaji víc informací. Emirates poskytují občerstvení pro dlouho čekající zákazníky zdarma. Před šestou hodinou tedy dělám průzkum a nacházím kýžená vrátka. Čeká tu asi pět lidí. Když tam zhruba po dvaceti minutách dojdeme oba, už je u restaurace docela slušná fronta. Naštěstí nečekáme dlouho. Po kontrole a označení letenky (asi abychom nešli znovu) nás pouští dovnitř. K dispozici jsou sladkosti, káva/čaj/džus/voda a k jídlu vejce tvrdá i míchaná, asijská snídaně (polévky, teplá jídla, rýže, žampiony, …). My si dáváme toust, bulku a vajíčka. Vše bylo v pořádku a tím, že vše bylo formou bufetu nešlo odejít nepřejedení :-)

Kdybyste to hledali, je tato restaurace či bufet u gate 212 nad Burger Kingem (po schodech nahoru) na konci terminálu 3 Emirates (u zeleně).

Pohled do velké haly terminálu číslo tři, který patří Emirates, na letišti v Dubaji. Vlevo i vpravo je řada kovových lesklých sloupů. Mezi nimi je jezírko obklopené zeleným kapradím
Terminál 3 na letišti v Dubaji je zakončen zelení

Následně si dáváme asi hodinový rozchod a procházíme obchody. Na nic extra nenarazím, jen tak tam bloudím. Nástup do letadla i samotný let je v pořádku. Dostáváme dvě jídla.

Po příletu pak v Mnichově hledám "Parking Office" na vyzvednutí karty na slevu na parkování. Kancelář nakonec nacházím kdesi zastrčenou, každopádně slevu mi dají. Autobusem dojedeme na parkoviště P41, je naštěstí docela teplo. Pak ještě musím rozchodit auto - přemlouvám kolemjdoucího Němce, který nám pomůže natočit motor přes kabely (baterie je opět vybitá, a to už mám novou…).

Cesta autem domů byla bez problémů. Jsem fit a tak řídím celou cestu. Okolo šesté hodiny večer jsme doma.

Tipy co v Thajsku vidět a zažít

Byli jsme v Thajsku potřetí a vše se zde hodně mění. Při opakovaných návštěvách stejných míst člověka většinou čeká nějaké překvapení. Mění se místa i ceny (oboje zpravidla k horšímu). Například pláž Sunrise na Ko Lipe je stále skvělá, ale už je na ní celkem dost lidí a resortů a z toho pramení i větší provoz lodí (stojící vadí koupání a jezdící dělají hluk). Nemějte proto, prosím, přehnaná očekávání, pokud se vám na našem webu něco líbilo - čím později toto čtete od doby kdy popis/fotky vznikly, tím více změn mohlo nastat.

Z toho, co jsme v Thajsku viděli, doporučujeme následující místa a zážitky:

  1. Ko Laoliang - dva téměř opuštěné ostrovy, které jsou nádherné na koupání a šnorchlování
  2. Ostrov Tarutao - na něm především pláž Ao Sone (dlouhá opuštěná pláž) a oblast Ao Talo Wow (zajímavý skalní útes a skanzen vězení), nevýhodou je rizikové ubytování (pokousání od hmyzu)
  3. Smaragdová jeskyně (Morakot/Emerald Cave) na Ko Mooku - zajímavá propast s plaváním skalním tunelem, mínusem je hodně lidí
  4. Ko Lipe - stále ještě ostrov zařazujeme mezi tipy, protože si uchoval zbytky pohody, nabízí širokou škálu restaurací (doporučujeme čerstvé ryby), ubytování přímo na pláži a zajímavé výlety po okolních ostrovech
  5. Dům Jima Thompsona v Bangkoku - exkurze do historických thajských domů, klidné místo v rušném městě

jirka@tamazasezpatky.cz




Kam dál?

Navštivte naše další cestopisy:

Podívejte se na letenky do Thajska: