titulní strana Cestopisy - titulní strana
Cestopis Madeira 2006 Madeira 2006 [Evropa]
Cestopis Nový Zéland 2007 Nový Zéland 2007 [Austrálie a Oceánie]
Cestopis Thajsko 2008 Thajsko 2008 [Asie]
Cestopis Réunion 2009 Réunion 2009 [Evropa/Afrika]
Cestopis Thajsko 2009 Thajsko 2009 [Asie]
Cestopis Azorské ostrovy 2010 Azorské ostrovy 2010 [Evropa]
Cestopis Thajsko 2011 Thajsko 2011 [Asie]
Cestopis Island 2012 Island 2012 [Evropa]

Obsah cestopisu:
  1. Informace o Thajsku, rady, odkazy, mapa
  2. Let Mnichov - Dubaj
  3. Let Dubaj - Bangkok
  4. Bangkok (o ubytování, Golden Mount, Khao San)
  5. Bangkok (Wat Phra Kaeo, král. palác, Wat Po)
  6. Návštěva historického města Ayutthaya
  7. Let Bangkok - Chiang Mai
  8. Trek džunglí v okolí Chiang Mai (1 den)
  9. Trek džunglí v okolí Chiang Mai (2 den)
  10. Trek džunglí v okolí Chiang Mai (3 den)
  11. Chiang Mai (kláštery Phra Singh a Doi Suthep)
  12. Let Chiang Mai - Ko Samui
  13. Po ostrově Ko Samui
  14. Výlet do národního parku Ang Thong
  1. Přesun Ko Samui - Krabi
  2. Přesun Krabi - Ko Phi Phi
  3. Ko Phi Phi Don (výlet na Phi Phi Ley)
  4. Ko Phi Phi Don (koupání na Long Beach)
  5. Ko Phi Phi Don (výlet na Bamboo Island + okolo ostrova Phi Phi Don, vánoční večeře)
  6. Ko Phi Phi Don (vyhlídky)
  7. Přesun Ko Phi Phi - Krabi
  8. Výlet do zálivu Phang Nga
  9. Koupání v okolí Krabi (tři pláže Rai Lei)
  10. Bangkok (Wat Trimit, Lumphini park, hadí farma)
  11. Bangkok (Wat Arun), Let Bangkok - Dubai
  12. Let Dubai - Mnichov
  13. Tipy co v Thajsku vidět a zažít

verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [5,8 MB]

vlajka Thajska Thajsko 2008 - cestopis, fotky

Thajsko nebylo v seznamu zemí, které chci navštívit, na předních místech. Je tam vedro, spoustu turistů a je dost jiných zemí, kam se podívám radši. Zhruba takový jsem měl názor. Pak tam ale dvakrát byli naši švagři a z jejich fotek a vyprávění bylo jasné, že ta země za návštěvu stojí. Mojí Íru nadchlo, že se tam konečně vykoupe v moři, když jí pořád tahám někam, kde je celkem zima. Jo a taky jsme ještě nebyli na svatební cestě, takže tohle by zrovna byla dobrá lokalita.

Náboženské motivy jsme v Thajsku potkávali na každém rohu - Golden Mount, Bangkok
Náboženské motivy jsme v Thajsku potkávali na každém rohu - Golden Mount, Bangkok

Rozhodli jsme se, že do Thajska bychom rádi vyrazili přibližně v prosinci 2008 +/- měsíc (v ideálním případě to spojit s Vánocemi - jednak kvůli dovolené a jednak kvůli tomu vyzkoušet si je někde jinde). Tohle rozhodnutí padlo (po asi tříměsíčním rozhodování) někdy v srpnu. Koukal jsem tedy po letenkách za nějakou rozumnou cenu (za 20 tisíc na osobu a více jich bylo k mání dost). Nakonec se zadařilo někdy v říjnu s akční nabídkou Emirates. Letenky jsme koupili asi za 11 tisíc korun na osobu. Jejich nevýhodou za tu cenu byl start z Mnichova a trochu delší čekání při zpátečním přestupu v Dubaji.

Zbývalo dořešit pár věcí a mohli jsme vyrazit. Hlavním otazníkem asi bylo zdraví tzn. jaké očkování mít a jaké léky vzít sebou. Protože jsme tušili, že se pro to Thajsko nakonec rozhodneme, tak jsme už v červnu začali chodit na očkování proti žloutence (tři injekce celkem, druhá za měsíc od první, třetí za tři měsíce od druhé; jedna injekce stála okolo 1500 Kč). Asi měsíc před odletem jsme ještě zašli na očkování proti břišnímu tyfu, jak nám na hygienické stanici poradili. Trochu problémy jsme měli s malárií. Když jsme na hygienické stanici řekli, že nevíme kam v tom Thajsku všude pojedeme (trochu na sever, asi do okolí Chiang Mai, a trochu na jih, na ostrovy, paní doktorku jako specifikace místa moc neuspokojilo :-) a že nejedeme s cestovkou, tak nám doporučila jíst preventivně antimalarika. Po troše pátrání na Internetu, vyptávání i jiných doktorů a lidí, kteří tam byli, jsme se rozhodli antimalarika do sebe preventivně necpat. Půjčili jsme si je ale od známého sebou, kdybysme malárii dostali, abysme jí mohli případně léčit.

Rada: Základní informace o očkování vám dají na krajské hygienické stanici nebo zkuste najít rady na Internetu, např. v tomto článku a diskuzi na Hedvábné stezce.

Výhled na Phi-Phi Ley z Long Beach, Ko Phi-Phi Don
Výhled na Phi-Phi Ley z Long Beach, Ko Phi-Phi Don

Thajsko vzniklo v roce 1238 vyčleněním z Khmerské říše a je jedinou zemí v jižní a jihovýchodní Asii, která nikdy nebyla kolonizována Evropany. Slovo "thai" v thajštině znamená „svoboda“. Thajsko (neboli Thajské království) bylo až do roku 1949, kdy bylo přejmenováno, známo jako Siam. Formální hlavou země je král. Už 62 let (2009) je jím Ráma IX, vlastním jménem Bhumiphol Adulyadej. Fotografie a obrazy, které zobrazují jeho a jeho ženu, jsou v Thajsku vidět velmi často. Thajci svého krále uctívají a mají ho v oblibě.

Thajsko má o trochu větší rozlohu než např. Španělsko a z hlediska obyvatel je Thajsko (65,5 mil.) srovnatelné např. s Francií. Od severu k jihu měří zhruba 1650 km, od východu na západ okolo 780 km. Většinu obyvatel Thajska tvoří thajci (75%), dále zde žijí Číňané (14%) a ostatní národy (11%). Thajsko je budhistickou zemí (95% obyvatel jsou buddhisté). V zemi se platí thajským bahtem (THB), který byl v době naší návštěvy zhruba za 55 českých haléřů (aktuální kurz viz. např. Česká národní banka).

Informace o Thajsku se dají nalézt v češtině na Wikipedii nebo anglicky na Wikitravel nebo ještě česky na stránkách Thajsko.com (asi nejlepší česky psaná stránka o Thajsku). Před případnou cestou nezapoměňte načerpat aktuální informace u našeho velvyslanectví v Bangkoku.

Hlavním městem Thajska je Bangkok. Nebylo tomu tak vždy. Do konce 18. století byl Bangkok pouze pobřežní vesnicí a zastávkou evropských obchodníků. Teprve roku 1782 sem král Ráma I., zakladatel dodnes panující královské dynastie, přemístil hlavní město Siamu. Bangkok má lehce přes 5 millionů obyvatel. Thajský název Bangkoku je "Krung Thep" a znamená to "Město andělů" (jsou to první dvě slova z jeho celého názvu, který je uveden v Guinessově knize rekordů, jako nejdelší jméno hlavního města na světě). Jo a "zápaďácké" jméno města (Bangkok) v thajštině znamená "osada planých oliv". Více o Bangkoku je na Wikipedii (česky).


Mapa Thajska (zvětšit mapu do nového okna)

Až budete číst tyto poznámky (nebo cokoliv jiného o místech v Thajsku), mějte na paměti, že je trochu problém s přepisem thajských názvů do latinky. Můžete se tak setkat s různě podobnými názvy pro jedno místo (viz např. Ko Phi-Phi se někdy píše Koh Pee Pee příp. jinak nebo Khao San můžete vidět jako Khao Saan, Khaosan, Kao San, Kao Sarn atd.).








Den první (neděle 7.12.2008) - Mnichov -> Dubaj

Letenky jsme měli koupené s odletem z Mnichova a proto bylo třeba se na mnichovské letiště dopravit. Nejpraktičtější časově a cenově nám vyšlo auto s parkováním u letiště (parkoviště P41, 84€ za 25 dnů). Odlétali jsme večer okolo půl desáté. Cesta autem i odlet byly v pohodě.

Den druhý (pondělí 8.12.2008) - Dubaj -> Bangkok

Let trval asi 6 hodin. Potom jsme zhruba dalších 6 hodin čekali na letišti v Dubaji. Protože pár dní před naším letem skončila blokáda letiště v Bangkoku a lety se musely znovu rezervovat, museli jsme letět pozdějším letadlem než tím, které jsme si koupili (ale byli jsme rádi, že se tam vůbec dostaneme).

Terminál 3 letiště v Dubaji je nový, lesklý, honosný a je celý rezervován aerolinkám Emirates. Jen to dlouhodobé čekání tam není (asi jako nikde) vyřešené a proto jsme ho strávili různě zkroucení na sedačkách. Dubaj se (bohužel pro nás) nachází ve Spojených arabských emirátech a Čech musí mít k návštěvě země vízum. To byl hlavní důvod proč jsme trčeli na letišti a nejeli se podívat do města.

Část čekací doby jsme si krátili procházením po obchodech a prohlížením toho obrovského terminálu (mají tam cedule s údaji kde se právě nacházíte a za kolik minut dojdete ke které bráně - a jsou tam i časy nad 20 minut, což je trasa delší než kilometr :-)

Letište v Dubaji
Letište v Dubaji

Let z Dubaje trval také zhruba 6 hodin a byl opět v pohodě. Letěli jsme modernějším strojem a každý si tak mohl vybrat databáze filmů nebo písniček co chtěl, takže jsem cestou skouknul dva filmy. Do Bangkoku jsme doletěli pozdě večer (okolo 22h místního času) a proto jsme se jen přesunuli přespat do malého hotelu kousek od letiště, který jsme si rezervovali už z domova.

Den třetí (úterý 9.12.2008) - Bangkok

Ráno jsme se sbalili, nasnídali a přejeli na Khao San. Khao San je název ulice ve čtvrti Rattanakosin a říká se tak nejen té ulici, ale i oblasti okolo ní. Je to centrum baťůžkářů se spoustou guesthousů (levné hotýlky), restaurací, stánků, masážních salónů, cestovek, prostě všeho, na co si vzpomenete.

Prvním úkolem bylo najít ubytování. To po troše chození (než jsme našli správnou ulici, kterou nám poradili švagři) jsme se ubytovali v ulici Soi Rambuttri v oblasti Khao San. Mimo ulici Khao San hlavně proto, že přímo na Khao Sanu je v noci dost živo a rachot a moc se tam nevyspíte.

Ruch v ulicích Bangkoku
Ruch v ulicích Bangkoku

Shánění ubytování v Thajsku je trochu jiné, než třeba u nás v Evropě. Zkusím to trochu popsat. Jdete ulicí, kde chcete být ubytováni (teda pokud vás už dřív neodchytl některý z nahaněčů u letiště/nádraží/přístavu/prostě někde) a rozhlížíte se po cedulích (guesthouse, accomodation atp.). U vstupu je někdy i tabule s fotkami, takže si můžete udělat představu už před vstupem (vždycky si z fotky tak 30% lesku a čistoty uberte :-). Uvnitř je recepce, kde vám ukáží ceny a odpoví na cokoliv, co chcete vědět. Umí obstojně anglicky, ale jsou schopní se dorozumět i "nohama rukama". Základem ale je se jít na daný pokoj podívat ještě před tím, než ho zaplatíte. Je potřeba se podívat jak DOOPRAVDY vypadá, jestli je tam teplá voda (pokud po ní zrovna toužíte), jestli všechno funguje (klimatizace/větrák), jestli tahle zařízení nejsou moc hlučná (to se pak moc nevyspíte) příp. i jestli je na postelích povlečení (v případě, že nemáte vlastní řešení jako třeba spacák). Pokud je vše v pořádku, řeknete, že pokoj chcete a zaplatíte (+ se obvykle platí i zhruba cena jedné noci jako kauce, kterou vám pak vrátí). Pokud pokoj není podle vašich představ, chtějte jiný nebo běžte jinam. Pokud vrátíte klíče a půjdete jinam, je to OK, jsou na to zvyklí a nikdo s tím nemá problém.

Ještě pár poznámek k úrovni ubytování, o které píšu:

  1. je to ubytování od 200 do 1000 Bahtů/dvoulůžák/noc (v hotelech s hvězdičkama je to asi jinak)
  2. za tuhle cenu dostanete zpravidla poněkud ošuntělý kamrlík, někde se sotva otočíte, jinde jsou prostornější a v některých ani nejsou okna
  3. netuším proč, ale prakticky všude mají záchod, umyvadlo a sprchu v jedné místnůstce a to tak blízko sebe a bez jakéhokoliv oddělení (závěsem, zástěnou), že máte po sprchování celou tu místnost mokrou i s podlahou a záchodem
  4. teplá voda není zdaleka všude - ptejte se na ní dopředu (mimo Bangkoku jsme většinou byli bez ní - když je vedro, tu teplou zas tolik nepotřebujete)
  5. klimatizaci jsme nepotřebovali nikdy a větrák v podstatě jen občas
  6. u guesthousu je obvykle i internetová kavárna a prádelna (oboje za poplatek)
  7. všichni radili, ať si cennosti dáváme do trezoru u recepce (s vlastním zámkem - přivézt sebou), ale nedělali jsme to a neměl jsem pocit, že zbytečně riskujeme - možná to bylo i tím, že jsme sebou cennosti prostě neměli nebo je tam dát nemohli (šperky byly doma, peníze na kartě, mobily jsme vzali staré otřískané, letenka je dnes už jen elektronická a foťák s databankou jsem stejně tahal všude sebou ... tak snad jen ten pas)

Takže vyrážíme do města. Ze začátku dáváme něco lehčího a jdeme se prostě projít po městě s cílem otočit se zpět někde u čínské čtvrti. Naše první kroky, ale míří na druhou stranu - do infocentra (podle plánku, který jsme si vzali na letišti, by nemělo být od Khao San daleko). Nacházíme ho prakticky okamžitě. Mělo by to být oficiální infocentrum TAT (turistické centrály) pro Bangkok, ale nějak jsem z něj nebyl nadšený. Bylo tam sice spousta letáků, ale když jsem chtěl koupit mapu Bangkoku (a doufal jsem, že i mapu Thajska), tak mi dali do ruky jeden z těch letáků s plánkem Bangkoku - jakože to je mapa...

Potom se jdeme mrknou na velký most vedle (Phra Pin Klao Bridge) přes Chao Prayu (řeka, která teče Bangkokem), abysme se rozhlédli po Bangkoku. Hmmm, velké město a velká řeka :-) Pod mostem se koupe pár místních chlapíků (vč. mytí hlavy a vyprání svršků), chvíli je pozorujeme a pak už vyrážíme doopravdy.

Koupel a praní prádla v řece Chao Praya, Bangkok
Koupel a praní prádla v řece Chao Praya, Bangkok

Jdeme kolem většího prostranství (Sanam Luang), památníku demokracie až ke zbytkům opevnění. To trochu okoukneme a potom zamíříme k návrší Golden Mount, naší nejzajímavější dnešní památce.

Zbytky opevnění, městský autobus projíždějící zatáčku a vzadu návrší Golden Mount - Bangkok
Zbytky opevnění, městský autobus projíždějící zatáčku a vzadu návrší Golden Mount - Bangkok

Cestou nás několikrát zastavují naháněči a něco nám nabízí. Setkávali jsme se s nimi potom už po celém Thajsku, ale v Bangkoku byla asi jejich nejhorší verze. Klasický scénář je zhruba takový, že se zeptají kam jdete nebo co hledáte. Potom řeknou, že je tam zavřeno, přičemž důvody uzavření jsou různé (podle toho co je zrovna za den v týdnu, tak právě v ten den je váš cíl zavřený kvůli modlitbám nebo je tam rekonstrukce nebo nějaká slavnost). Potom nabízejí, že vás zavezou do chrámu, kde je socha stojícího Buddhy. Prostě vezmou váš plánek města a něco do něho načmárají (mám ho pokreslený asi od tří nahaněčů, přibližně ve stejném místě a ještě tam, kde žádný chrám vyznačený nebyl). Dál už nevím co následuje, ale podle toho co jsem četl a slyšel to je cesta tuktukem do obchodu, kde vám nabídnou nějakou službu nebo zboží. Služeb těchto osob jsme nevyužívali a když jsme došli do cíle, nikdy nebylo zavřeno. Mimo Bangkok tito lidé alespoň něco užitečného nabízejí - dopravu, ubytování, něco ve stánku - a občas jsme jejich služeb využili, ale v Bangkoku si na výše popsaný druh "je zavřeno + stojící Buddha" dejte pozor.

Výhled na město z vrchu Golden Mount - Bangkok
Výhled na město z vrchu Golden Mount - Bangkok

Golden Mount je uměle vytvořené návrší, na jehož vrchu je malý chrám (Wat Saket). V chrámu jsou různé zlaté sošky a uprostřed je jedna hlavní, pokrytá zlatými šupinkami. Úplně na vrcholu, o patro výš, je pozlacená stůpa, od níž je krásný kruhový výhled na město. Bylo už pozdě odpoledne a nažloutlé světlo zapadajícího slunce ještě více vyzdvihlo její zlatou barvu. Hezké místo, hezký okamžik. Doporučujeme navštívit.

Podvečer na Golden Mount - Bangkok
Podvečer na Golden Mount - Bangkok

Při sestupu z vršku chceme pokračovat do čínské čtvrti. Venku nám nabízí svezení tuktukář. Cena se mi ale zdá přehnaná a proto jdeme pěšky. Procházíme ulicemi a míjíme řadu stánků s jídlem. Nakonec neodoláme a dáváme si dva kousky na ochutnání. Páreček byl dobrý, ale masové koule nic moc. O kousek dál dáváme přednost ovoci.

Z čínské čtvrti jsme toho moc neviděli a začíná se stmívat. Rozhodujeme se nepokračovat v procházce a vrátit se zpět na Khao San. Zkoušíme to expresní lodí. Tedy nejprve zkoušíme najít molo, z kterého loď odjíždí. To je trochu problém, protože v plánku je to kapku zjednodušené. Po chvíli bloudění v podivných ulicích a uličkách nacházíme molo. Dřevěné domky, které je nutné projít na břehu, jsou něco mezi restaurací, tržištěm, čekárnou a nádražím - barevné, živé, syrové. Koupíme lístky a už frčíme. Loď je úplně plná místních jedoucích z práce, mnichů i turistů. Je to levný a celkem příjemný způsob dopravy po městě. V Bangkoku potom lodí cestujeme mnohokrát, protože řeka Chao Praya se jím vine přímo u míst, která chceme navštívit nebo u stanice nadzemky, kterou se dá dostat do míst kde řeka není. Jízdu po vedlejších kanálech jsme nezkoušeli, ale také se jí dá využít pro cesty do nitra města.

Zastávka lodní linky na řece Chao Praya - Bangkok
Zastávka lodní linky na řece Chao Praya - Bangkok

Po asi patnácti minutách jízdy a zhruba šesti zastávkách z lodi vystupujeme. Zastávka u Khao San je mnohem menší a poklidnější. Je to vlastně takový průchod, který bych asi minul, kdybych ho hledal. Přímo v ústí průchodu na ulici je bar (židličky a stolečky po obou stranách průchodu), takže vchod je opravdu dobře maskovaný :-)

Nejdeme až na Khao San road a zůstáváme poblíž našeho guesthousu v restauraci, kterou objevujeme cestou. Moc se nám líbí a potom se do ní ještě několikrát při pobytu v Bangkoku vracíme. Dáváme si první pořádné thajské jídlo - sweet and sour kuřecí kousky s rýží - a jsme nadšení. Výborná chuť, vše čerstvé, paráda. Irena je nadšená z šejků (od slova shake - jakože ovocný koktejl) a dává si snad dva nebo tři. Já oceňuju dobré pivo (Singha), ale trochu zírám na jeho cenu (proti ostatním věcem je pivo drahé - za hlavní jídlo dáte v restauraci 80 Bahtů a za pivo 0,6 litru 110 Bahtů...).

Až se dosyta najíme a užijeme pohodu, tak se ještě vydáváme nasát atmosféru přímo na noční Khao San. Tam to opravdu žije - vše je otevřené, na ulici je plno stánků, plno lidí, z barů hraje muzika, docela free místo. Stánky jsou plné "značkových" věcí za slušné ceny :-) U stánků s jídlem koupíte vše, po čem váš jazyk touží - sladké, slané, teplé, studené, alko, nealko. U nás zvítězil "banana pancake" (banánová palačinka) a to hlavně díky stylu přípravy. Upečou jí přímo před vámi a ti nadanější stánkaři u toho ještě trochu dělají šou, takže se při čekání vůbec nenudíme. Základem je v podstatě tenká placka (z tuhého těsta), do které nakrájí banán a ten potom do té placky zavřou a nakrájí, takže si odnesete tácek s kousky "banana pancake", polité čokoládou a s párátky na napichování. "Palačinka" je dobrá, snědli jsme jich v Thajsku asi tunu.

Mistr palačinkář peče banana pancake (banánovou palačinku) - Khao San, Bangkok
Mistr palačinkář peče banana pancake (banánovou palačinku) - Khao San, Bangkok

Ještě k těm stánkům se zbožím. Nabízejí buď "no name" výrobky nebo značkové výrobky. Ty značkové asi převažují a jejich cena je proti originálům někde mezi čtvrtinou a desetinou. A dají se vybrat i kvalitní věci, které od kvality originálu nepoznáte (ostatně - jak se liší jeden výrobek "Made in China" od druhého výrobku "Made in China"?). Osobně jsme mimo cetek a věcí, od kterých kvalitu nečekáte, před odletem domů pořídili i pár věcí dlouhodobější spotřeby (cestovní tašku, malý batoh) a jsme s nimi spokojení.

Samozřejmostí je v Thajsku smlouvání. Nesmlouvá se třeba o lístky na loď, vstupné, jídlo v restauraci, v kamenných zápaďáckých obchodech atp., ale o zboží u stánků, výlety v cestovkách, taxíky, tuktuky a já nevím o co ještě se prostě smlouvá. Tedy alespoň pokud chcete levnější cenu, než je první nabídnutá. Strategie prodavačů je zhruba ta, že znají svojí cenu a podle vzhledu toho, kdo se na cenu ptá, přirazí buď sto nebo dvě stě procent. No a z této ceny potom smlouváte. Běžné je dostat se tak na osmdesát procent vyřčené ceny. Při trochu větším nasazení při smlouvání se dostanete i na šedesát procent, ale to už musíte obětovat trochu času a smlouvat třeba půl hodiny nebo využít množstevní slevu a koupit víc kusů (například nakoupit trička pro celou rodinu v jednom obchodu). Nevzpomínám si ale, že by ceny byly nějak přemrštěné vzhledem třeba k našim poměrům - byly vždycky nižší, než za co jsme danou věc mohli koupit doma v Čechách.

Noční mumraj na Khao San - Bangkok
Noční mumraj na Khao San - Bangkok

Den čtvrtý (středa 10.12.2008) - Bangkok

Tento den máme v plánu navštívit to nejlepší, co Bangkok z hlediska památek nabízí - královský palác a okolí. Komplex královského paláce se nachází ve čtvrti Rattanakosin nedaleko řeky a skládá se ze dvou částí. Jednou částí je chrám Wat Phra Kaeo (chrám smaragdového Buddhy), který je nejvýznamnějším chrámem v zemi. Druhou částí areálu je samotný královský palác.

Protože z oblasti Khao San není ke královskému paláci daleko, vydáváme se tam pěšky. Jdeme okolo velkého prostranství, na kterém se konají shromáždění (Sanam Luang). Bohužel nemáme pořádnou mapu města a tak v tom horku zbytečně obcházíme celý palácový komplex okolo zdi (což odhaduji zhruba na dvoukilometrovou zacházku), než najdeme ten jediný správný vchod, kam armáda turisty pustí. Cestou nás samozřejmě zastavují naháněči, kteří tvrdí, že dnes je v královském paláci a chrámu zavřeno.

Uvnitř kupujeme lístky (Thajci mají vstup zadarmo) a jdeme dovnitř. K lístku do královského paláce dostanete i vstupenku do paláce Vinmanek ve čtvrti Dusit severně od Khao San. Informace o těchto palácích a nejen nich jsou na stránkách palaces.thai.net (anglicky) - je tam i kalendář, co je kdy otevřeno resp. zavřeno.

Uvnitř areálu chrámu smaragdového Buddhy - Wat Phra Keo, Bangkok
Uvnitř areálu chrámu smaragdového Buddhy - Wat Phra Keo, Bangkok

První dojem je (a potom i všechny ostatní :-) - prostě nádhera. Vše je barevné, zlaté a v kombinaci s různými tvary, sochami, pagodami a chrámy opravdu výstavní. Mezi tím se pohybuje spousta rozličných lidí od mnichů, přes obyčejné Thajce až po turisty z celého světa. Procházíme komplex Wat Phra Kaeo, který obsahuje mnoho budov, pagod, polootevřených chodeb s krásnými malbami na stěnách, až docházíme k centrálnímu chrámu. Před ním se modlí Thajci a Thajky. Chvíli je sledujeme, je to pro nás nezvyklý a zajímavý rituál (kytice, vonné tyčinky, svíce, modlení...).

Modlící se Thajky - Wat Phra Keo, Bangkok
Modlící se Thajky - Wat Phra Keo, Bangkok

Jdeme do hlavního chrámu. Před chrámem povinně svlékáme boty a necháváme je v jednom z botníků (nebojte, neztratí se). Chrám je uvnitř velký a zdobený. Je v něm vystaven Smaragdový Buddha, nejposvátnější symbol Thajska. Je to asi 60 cm vysoká soška ze zeleného kamene (nefritu?), která je postavena na vysokém podstavci. Sošku Buddhy třikrát ročně převléká sám král do obleku podle ročního období (období sucha, deště a chladné období). V chrámu trávíme pár chvil, až si ho prohlédneme pokračujeme v prohlídce dál.

Smaragdový Buddha (uvnitř se nesmí fotit, takže je to focené z ruky z venku) - Wat Phra Keo, Bangkok
Smaragdový Buddha (uvnitř se nesmí fotit, takže je to focené z ruky z venku) - Wat Phra Keo, Bangkok

Procházíme do královského paláce. Je to úplně jiný styl, jiné budovy, vše je prostorné a větší. Předchozí chrám se mi ale líbil víc - pro svojí atmosféru. Okolí královského paláce procházíme relativně rychle, budovy otevřené nejsou a tak je okukujeme jen zvenčí. Po malé pauze jdeme ven z areálu.

Jedna z budov královského paláce - Bangkok
Jedna z budov královského paláce - Bangkok

Dál naše kroky vedou k nedalekému chrámu Wat Po. Je to opět nádherný chrám, tentokrát se spoustou postranních staveb. Trochu se v nich ztrácíme... Hlavní "atrakcí" chrámu je zhruba 45 metrů dlouhá pozlacená socha ležícího Buddhy. Ta zabírá v podstatě celý vnitřní prostor jedné z chrámových budov. Na jeho focení stojíme frontu (tenhle Buddha se může fotit i uvnitř budovy), protože se dá celý vyfotit v podstatě jen ze dvou míst.

Ležící Buddha - Wat Po, Bangkok
Ležící Buddha - Wat Po, Bangkok

Procházíme areálem chrámu, obcházíme různé vedlejší stavby a prostory za zdí, kam se dá projít brankou. Jsou tam různé menší stavby jejichž význam ani nechápeme a potom několik velkých čedí. Na část některých se dá vylézt a trochu porozhlédnout po okolí. Slunce pomalu zapadá a chrám v jeho paprscích vypadá úchvatně.

Pohled z čedí v areálu Wat Po - Bangkok
Pohled z čedí v areálu Wat Po - Bangkok

Po prohlídce jedeme lodí z přístavu, který je kousek od Wat Po, zpět na Khao San. Před přístavem prodávají sušené ryby a po celé straně královského paláce se koná jakýsi druh trhu nebo spíš bazaru. Tam lidé přímo na ulici, každý vždy tak na metru čtverečním, prodávají kde co - od nápojů po zlato.

Večer jdeme samozřejmě na nezbytnou večeři. Včerejší hospůdka se nám líbila - jdeme tam i dnes. Rozmýšlíme plán na zítra a rozhodujeme se pro výlet do města Ayutthaya. Po večeři jdeme do cestovky, kterých je v okolí několik, a objednáváme si výlet na další den.

Den pátý (čtvrtek 11.12.2008) - Ayutthaya

Ayutthaya (čte se ajutajá) je město s přibližně 55 tisíci obyvateli a leží zhruba 100 km severně od Bangkoku. V minulosti to bylo hlavní město Thajského království, ale po jeho napadení a likvidaci barmánci (obyvateli sousedního státu Barmy) v osmnáctém století, bylo hlavní město přestěhováno na jih - do Bangkoku. Dnes je Ayutthaya městem plným ruin, mezi nimiž probíhá každodenní život jeho obyvatel. Ayutthaya je pod ochranou UNESCO. Na Internetu můžete shlédnout virtuální prohlídku některých chrámů.

Ráno nás mikrobus vyzvedl před naším guesthousem, nabrali jsme ještě po městě další pasažéry a vyrazili jsme na cestu. Asi po hodině, hodině a půl jízdy jsme dorazili do Ayutthayi k první zpustlému čedí. Na místě nás čekal místní průvodce, kterým byl starší Thajec hovořící anglicky. Přejížděl s námi potom od místa k místu a vždycky nám k němu dal výklad. Byl příjemný a jeho vyprávění srozumitelné a zajímavé.

Socha Buddhy v jedné z rozvalin u Wat Phu Khao Thong - Ayutthaya
Socha Buddhy v jedné z rozvalin u Wat Phu Khao Thong - Ayutthaya

Vhledem k tomu, že jsme za ten den navštívili okolo deseti rozvalin chrámů, tak se ten výlet pokusím shrnout do pár vět a spíš nechat mluvit fotky. Takže - první byly ruiny velkého čedí, odkud byl výhled do krajiny. Bylo vidět spousty polí zalitých vodou (rýže?) a rovina. Dál jsme navštívili polorozbořený chrám, který, protože byl v jedné části zarostlý stromy, měl zvláštní starobylou atmosféru. Dále pak následovaly další ruiny, poblíž nich byla asi padesátimetrová socha ležícího Buddhy natřená na bílo a z části, jako roucho, pokrytá žlutou a oranžovou látkou. Dál jsme navštívili centrální rozvaliny s jedním velkým a fungujícím chrámem. Mezi těmito rozvalinami popřípadě i po okolí se dalo svézt na slonu. Následovaly další ruiny, tady byla zajímavá hlava ze sochy Buddhy vrostlá do kořenů stromu. Byla obehnaná miniplůtkem a hlídali jí dva chlapíci. Náš, zhruba šedesátiletý, průvodce říkal, že když byl malý, byla hlava venku ze země asi tak z poloviny. Dodnes jí strom svým růstem vytáhl přibližně do výše kolen. A teď tedy ty fotky...

Hlavní čedí ve Wat Phu Khao Thong - Ayutthaya
Hlavní čedí ve Wat Phu Khao Thong - Ayutthaya


Ležící Buddha ve Wat Lokayasutharam - Ayutthaya
Ležící Buddha ve Wat Lokayasutharam - Ayutthaya


Kamenná hlava Buddhy vytažená nad zem kořeny stromu ve Wat Mahathat - Ayutthaya
Kamenná hlava Buddhy vytažená nad zem kořeny stromu ve Wat Mahathat - Ayutthaya


Jeden ze zbytků chrámu - Wat Phra Si Sanphet, Ayutthaya
Jeden ze zbytků chrámu - Wat Phra Si Sanphet, Ayutthaya

To bylo zhruba všechno. Součástí výletu byl i oběd. Ten se odehrál tak, že při převozu mezi chrámy nás zavezli do jakéhosi přístřešku (malé haly nebo garáže?) u cesty a tam jsme si formou švédského stolu naložili co jsme snědli. Pití jsme si museli koupit. Jídla bylo dost, dobré bylo také, jen to betonovo-plechové prostředí u silnice nebylo nic moc (vč. totálně hrozných záchodů).

Den šestý (pátek 12.12.2008) - Bangkok -> Chiang Mai

Tenhle den je dnem přeletu na sever do města Chiang Mai. Chci jet na sever, protože je prý krásný (pro některé lidi hezčí než jižní ostrovy) a je také jiný, se svými horami, rozličnými etniky a také mírnějším počasím. Na severu máme v plánu udělat trek džunglí (dle možností) a popř. poznat co půjde, vzhledem k omezenému času (tři týdny není na Thajsko moc). Odlétáme odpoledne, takže dopoledne ještě zvládáme prohlídku zbytků opevnění severně od Khao San. Je hezky zrekonstruované, trochu ho okukujeme, ale za chvíli není co, jak je malé. Ještě se procházíme po okolí a po říčním nábřeží a potom se vracíme do guesthousu pro batohy. K cestě na letiště Don Mueang si bereme taxíka.

Zbytky opevnění nedaleko Khao San - Bangkok
Zbytky opevnění nedaleko Khao San - Bangkok

Na letišti máme trochu problémy s letenkami, které jsem kupoval asi dva dny předtím přes Internet, ale nakonec se to vyřešilo a my letíme. Let je relativně krátký a zanedlouho jsme v Chiang Mai. Cestou byla z letadla vidět rovinatá pole a postupně severněji i hory.

Létání jsme zvolili proto, že nemáme tolik času na přesuny mezi vzdálenými cíli a preferujeme i trochu pohodlí, před delším cestováním za méně peněz. Letenky zas nejsou tak drahé, pokud se koupí včas (což se nám ne vždy podařilo) a aerolinky jsou kvalitní (létají Boeingy a Airbusy, nemusíte se bát o bezpečnost). Letěli jsme s třemi společnostmi: s One Two Go do Chiang Mai a zpět, s Bangkok Airwais na Samui a s Thai Airways z Krabi do Bangkoku. Lety ale nabízí i jiné aerolinky, dnes je zajímavá hlavně Air Asia.

Po příletu do Chiang Mai se necháváme taxíkem odvézt do města. Taxikář nám doporučuje ubytování a tak se tam necháváme vyhodit. Po prohlídce (nic moc vybavení, celkem dobré místo) a zjištění cen (skvělých 200 THB/noc/2 osoby) tam zůstáváme. Majitel nabízí pod názvem agentury "Mr. Whisky trek" i treky, kvůli kterým jsme sem hlavně přijeli. Po vyslechnutí jeho nabídky a docela dlouhému smlouvání (asi 45 minut), nabídku na trek přijímáme. Výsledná usmlouvaná cena vypadá proti výchozí docela dobře (téměř polovina), jenže nikdy nevíte, o kolik je ta výchozí cena nadsazená :-)

Ještě ten den večer je dole v guesthousu sraz účastníků treku. Pojede nás celkem 11 (1 Thajec jako průvodce, 2 Francouzi, 1 Švýcar, 2 Švédky, 3 Španělé a my 2 Češi). Domlouváme se anglicky, není problém. Průvodce nám vysvětluje o co zhruba půjde, co si máme připravit sebou, kde si máme nechat věci co nechceme tahat sebou a kdy se ráno sejdeme. Mimochodem, ten průvodce (říkejme mu Wood) je mladý, milý, v pohodě a k průvodcování si ještě přivydělává zápasením v thajském boxu. Zítra tedy vyrážíme...

Den sedmý (sobota 13.12.2008) - Trek v okolí Chiang Mai (1 den)

Ráno se balíme (musíme uvolnit pokoj), dělíme si věci do dvou batohů (jeden sebou, jeden do úschovy) a jdeme dolů na snídani. Už v průběhu snídaně se schází všichni účastníci treku. Kdo potřebuje, tomu Mr. Whisky půjčuje batohy do džungle a všem nám půjčuje spacáky (vše zdarma). Batohy, které tam chceme nechat, dáváme do úschovy do místnosti pod schody, cennosti a mobily dáváme majiteli do trezoru (zabalené a zalepené v pytlíku a proti dokladu). Co kdo nemáme, prý, dokoupíme cestou, takže jedeme.

Nasedáme do terénní dodávky, tři lidi do kabiny, zbytek jdeme na korbu (naštěstí má sedačky a je kryta plachtou). První cesta vede k turistické policii, která dostane seznam účastníků. My od nich dostáváme malé školení, jak se v džungli chovat a kam případně máme volat o pomoc (telefon 1155? - platí, myslím, po celém Thajsku). Jedeme nejprve městem, potom různými předměstími a městečky, až asi po hodině jízdy zastavujeme u tržiště. Tam dokupujeme co potřebujeme - my hlavně vodu, někdo ještě protikomáří sprej (ten je dobré koupit v Thajsku a nevozit ho z Evropy - náš je prý na zdejší komáry neúčinný) a tak podobně. Po tom co nakoupíme nás Wood shromažďuje a bere nás do samotného srdce trhu. Tam nám vysvětluje co je co (různé bylinky a koření, některé chutě známe z jídel, která jsme tu už za ten týden měli) a nakupuje zeleninu sebou do džungle. Potom jdeme na trh s masem, kde je v tom teple všechno vyloženo na pultech (hromady kuřat, naporcované vepřové atd.), ale nijak to nesmrdí. Pak ještě kupujeme sladkosti pro děti z džungle.

Nakupujeme zásoby na tržnici poblíž Chiang Mai
Nakupujeme zásoby na tržnici poblíž Chiang Mai

V cestě pokračujeme zase asi hodinu, tentokrát to už není dálnice, ale silnice na úrovni naší okresky. Zastavujeme na projížďku na slonech. Chvíli se rozkoukáme a potom nasedáme po dvou lidech na sedačku, která je připevněna na slonovi. Vpředu (slonovi na krkem) sedí Thajec jako "řidič".

Projížďka na slonech trvá asi hodinu. Jdeme nejdřív do kopce (musíme se držet), potom mezi stromy, kde si slon občas zastaví zakousnout mladý bambus. Za lesíkem leží vesnice, kde hned v prvním domku prodávají banány pro slony. Ti to samozřejmě ví (tak jako jejich "řidič") a tak míříme tam. Banány nekupujeme a pokračujeme dál, procházkou po hezké vesničce na plató mezi kopci. Náš řidič si zapaluje cigáro (nebo doutník?) ze sbaleného banánového listu a nabízí nám, ať si potáhneme. To, vzhledem k tomu, že jsme nekuřáci, s díky odmítneme. Řidič od kolegů, kteří jedou na slonovi poblíž, seskakuje a nechává je jet samotné. Z toho jsou nejdřív trochu překvapení, ale potom si zvykají a jedou tak sami skoro celý zbytek trasy.

Na konci vesnice je opět chajda, kde se prodávají banány pro slony. Tam už tedy našemu sloníkovi kupujeme igelitku banánů (děsně levně, za 20 bahtů nebo tak nějak). Jsou v ní také asi dvaceticentimetrové kousky něčeho, co vypadá jako stonek kukuřice - asi cukrová třtina. Íra si bere krmení za vlastní a nabízí dobroty slonovi. Ten, když to zjistí, si chobotem sahá stále pro další a další, a když mu Íra chvíli nedává, tak na ní z toho chobotu funí :-) Po tom co sjedeme z příkré stráně k říčce (asi nejhezčí místo projížďky), náš řidič seskakuje a ukazuje Íře ať si slonovi sedne za krk a vede ho ona. To jí baví po celý zbytek cesty. Zásoba banánů a třtiny nám vydržela až do konce projížďky. Bylo to zajímavé a ta hodina byla tak akorát.

Projížďka na slonech
Projížďka na slonech

Zatímco jsme se proháněli na slonech po okolí, tak Wood s řidičem auta zajeli pro oběd (dobré thajské jídlo zabalené pro každého v malém boxu). Ten jsme pak snědli na vyhlídce, pár minut jízdy autem od sloní základny. Po obědě jsme pokračovali v jízdě. Dál už se ale cesty zhoršovaly a to rapidně - od děravé asfaltky, přes polňačku až po cestu džunglí, která byla napůl hliněnou cestou a napůl korytem kamenitého potoka. Tímhle terénem jsme jeli další hodinu. Naši spoluputovníci ze Španělska se při celé té tříhodinové cestě bavili mezi sebou španělsky a to tak, že dost nahlas a živě. Když nám dodávka mistra Whiskyho zastavila na výchozím bodě treku, tak nevím jestli mě víc bolela hlava z nich, drncání auta nebo výfukových plynů ;-)

A je to tady - sházeli nám batohy ze střechy auta, zavázali jsme si boty, hodily batohy na záda a vyrazili do džungle. Auto odjelo...

Výchozí bod treku - vylézáme z dodávky a dolaďujeme výstroj
Výchozí bod treku - vylézáme z dodávky a dolaďujeme výstroj

Začátek treku byl pozvolný a nečekala nás žádná velká převýšení. Protože bylo chladné období, byla i džungle klidnější a v pohodě prostupná. Pro nás to byl takový hustší les. Celý trek jsme šli po pěšinách, které tam mají vyšlapané domorodci a nebylo to z hlediska prostupnosti nijak obtížné (prostě nebylo nutné si mačetou prosekávat cestu :-) Wood každou chvíli zastavoval a kdeco nám vysvětloval - co je co, co bylo jedlé jsme většinou rovnou i ochutnali. Upozornil nás co jíst nemáme a vysvětlil nám spousta věcí o chování domorodců v džungli (pocházel z toho prostředí). Po zhruba dvou hodinách chůze jsme se dostali z džungle na okraj rýžových políček. Bylo to údolíčko s terasami obklopené džunglí. Bohužel bylo po sklizni a všude už byla jen strniště.

Rýžová pole (v tu dobu už sklizená) poté, když vyjdeme z džungle
Rýžová pole (v tu dobu už sklizená) poté, když vyjdeme z džungle


Dům uprostřed thajské vesnice (měla pět domů) v horách severozápadně od Chiang Mai
Dům uprostřed thajské vesnice (měla pět domů) v horách severozápadně od Chiang Mai

Po pár minutách chůze podél políček se před námi otevřel pohled do okolí a dolů z hor. Hned poblíž byla malá vesnička, kde jsme měli přespat. Byl podvečer a bylo to úchvatné. Ve vesničce bylo pár domů na kůlech, okolo se pásl dobytek, honili psi a do toho zapadalo slunce. My jsme unavení po tom přesunu a krátké túře lesem klesli u ohniště a odpočívali. Wood nám ukázal, kde budeme spát (byly to dva domy), tam jsme si zabrali místa ke spaní, složili batohy, a sešli se zase u ohniště.

Potom Wood navrhl, že si ulovíme něco k jídlu a tak jsme se vydali na terasovitá políčka hledat díry po myších. On si vzal motyku a z nalezených děr vybral tu, kterou považoval za tu pravou a začal kopat. Po chvíli jsme už viděli co našel - byla tam docela velká tarantule (pavouk). Chvíli jsme se domlouvali, jestli jí opravdu sníme nebo ne - nakonec jsme dohodli, že sníme (Francouzi byli jednoznačně pro, my ostatní jsme byli spíše vlažní). Wood tedy vyndal pavoučici z nory, ustřihl jí jedovatá kusadla a pak už jsme si jí mohli každý prohlédnout v plné kráse na své dlani (zajímavé, ale ne úplně příjemné).

Tarantule vyrušená ve svém doupěti (myší noře)
Tarantule vyrušená ve svém doupěti (myší noře)

Po akci s pavoukem jsme se odebrali připravit večeři. Každý přispěl nějakou troškou práce - někdo nakrájel zeleninu, někdo kuřecí maso, někdo to míchal atp. Vařilo se v podmínkách místních domorodců tzn. ve velké wok pánvi na ohni v jednom z domků (kromě rýže, ta se vařila v hrnci na ohni). Na tomhle, pro nás primitivním vybavení, uvařil Wood výborné thajské jídlo v objemu pro 11 osob! Mezitím, když jsme v tom domku byli asi čtyři, opekl Wood tu tarantuli na žhavých uhlících. Potom se nás pár o ní podělilo a každý ochutnal trochu (nožičku, vajíčka). Bylo to zajímavý chuťový zážitek - rozhodně to nebylo odporné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Thajská kuchyně
Thajská kuchyně

Najedli jsme se všichni k prasknutí a ještě trochu zbylo. Pak nám ještě Woood ukazoval, jak se na ohni vaří rýže v bambusu a jak bambus může posloužit jako nádoba na pití. Když už jsme si mysleli, že je konec a už tu jen budeme sedět u ohně, tak Wood navrhl, že nás vezme do noční džungle. To se nám samozřejmě líbilo, oblékli jsme se, vytáhli čelovky/baterky a vyrazili. Šli jsme po pěšinách, ale potom i přeskakovali potoky, lezli do kopce, prostě šli džunglí cestou necestou. Z malé procházky, na kterou jsme to odhadovali, se nakonec vyklubala dvouhodinová noční túra :-) Usnout po takovém dni nebyl problém.

Spali jsme na zemi, na dece, ve svém (půjčeném) spacáku a přikryti jsme byli ještě každý jednou až dvěmi dekami, které tu pro nás měli k půjčení. Nad sebou jsme měli roztaženu moskytiéru. Náš spací domek byl ze dřeva a bambusu a místy byly mezi bambusem nebo prkny fuky zhruba na prst (ve stěnách i podlaze). Domu naproti, ve kterém spala druhá polovina naší výpravy, chyběla celá boční stěna...

Já i moje Íra (a asi i ostatní) jsme se v noci několikrát probudili zimou. Odhaduji, že nebylo víc než deset stupňů Celsia nad nulou. Kdeže jsou ta doporučení, která nám před odjezdem dalo nezávisle na sobě několik lidí, že je v Thajsku velké vedro a že v podstatě nemá smysl si tam brát dlouhé kalhoty a nic proti zimě. Ujišťujeme vás, že v prosinci v noci v horách na severu Thajska zima je.

Den osmý (neděle 14.12.2008) - Trek v okolí Chiang Mai (2 den)

Ráno vstávám brzy a vyrážím si trochu zafotit. Z nočního pochodu si pamatuji místa, která by mohla stát za to a vracím se na ně. Tam se asi hodinu procházím po políčkách, kochám se, fotím a vyhřívám na vycházejícím slunci. Prima ráno. Úchvatné místo, ta vesnička s výhledem.

Ráno v rýžových polích severního Thajska
Ráno v rýžových polích severního Thajska


Výhled z vesnice, kde jsme spali první noc - mraky vzadu zakrývají níže položené kopce
Výhled z vesnice, kde jsme spali první noc - mraky vzadu zakrývají níže položené kopce

Snídáme chleba, opečený na bambusové mřížce venku na ohni, s máslem a marmeládou. Čaj popíjíme z bambusových "pohárků". Tak jako při večeři, se mezi námi pohybují místní obyvatelé, Francouzi jsou asi nejkomunikativnější a Wood jim konverzaci překládá. Po snídani se balíme, loučíme s místními a vyrážíme na druhý a hlavní den treku. Čeká nás šestihodinový pochod džunglí. Jako doprovod a nosič zásob s námi jde mladý Thajec z vesničky.

Cesta džunglí je tentokrát mnohem rozmanitější a to především z hlediska terénu - jdeme v podstatě z kopce do kopce a tak stále dokola. Wood opět občas něco vysvětluje a dává nám rady k přežití v džungli popř. vypráví něco ze života (třeba jak v džungli jako dítě hlídal drogová políčka svého otce). Ještě dopoledne narážíme na dva prudší srázy, ze kterých se sešoupáváme za pomoci lan (trochu nadsazeně by se dalo říct že je slaňujeme). Byla to docela sranda, občas někomu ujely nohy a sjel po zadku. Dole nás pak čekal malý vodopád na potoce, podél něhož jsme potom nějaký čas šli.

Vodopád v džungli
Vodopád v džungli

Oběd se odehrál na kopci, takže jsme si ho nejprve museli zasloužit a vylézt na něj. Než se nahoře rozkoukám a udělám pár fotek, tak už hoří oheň pod kotlíkem. Dnešním menu jsou nudle s kuřecím masem a lehce pálivou omáčkou. Wood naštípal bambusové tyčinky, kterými ty nudle sníme. Náš druhý průvodce cestou natrhal listy banánovníků, které nám nahradí talíř. Jíme tedy nudle bambusovými tyčinkami z velkého zeleného listu a po jídle tohle "ekonádobí" odhazujeme do džungle.

Občas to bylo trochu z kopce
Občas to bylo trochu z kopce

Naše cesta pokračuje dál kopcovitou džunglí až téměř do soumraku. Jsme za ten den pěkně unavení a odpočítáváme každou půlhodinu. Ještě před vesnicí, kde přečkáme noc, se nám otevírají výhledy na část odlesněného hřebene, tak se trochu i kocháme výhledem. Do vesnice docházíme chvilku před západem slunce. Je to mnohem větší vesnice než včera, má zhruba 10 domů na kůlech. Spíme v domě náčelníka, který ho asi Mr. Whiskymu pronajímá. Tentokrát je nám všem ložnicí velká místnost, která je mnohem lépe utěsněná než naše včerejší chýše.

Vesnice vypadá lehce zanedbaně a to hlavně proto, že se jí prohání všelijaké zvířectvo - od slepic, přes prasata po osla - a úklid výkalů nikdo příliš neřeší. Vidíme i výdobytky civilizace v podobě solárních panelů, které vyrábějí elektřinu. Ty jsou napojeny na baterie, ze kterých v noci v domech svítí - před každým domem byl jeden panel. Solární panely jsou, prý, darem od krále, který tam s nimi osobně před časem přišel. Domorodci jsou zvědaví a okukují nás jako v ZOO - vlastně se okukujeme navzájem.

Druhé přenocování, druhá vesnice - měli jsme k dispozici prostřední dům
Druhé přenocování, druhá vesnice - měli jsme k dispozici prostřední dům

Protože byly den předtím podmínky na provedení jakékoliv hygieny poněkud strohé (roura čouhající ze stráně, z níž vytékala voda do bahnité kaluže), tak se těšíme na avizovanou sprchu. Všichni berou ručníky, mycí potřeby a vrhají se ke sprchám, kde se tak tvoří fronta. Pánská sprcha vypadá zhruba takhle: betonová podlaha, uprostřed šlapky ("turecký záchod"), v rohu betonová nádrž s vodou a miskou (tou můžete splachovat nebo se sprchovat), nad kterou asi ve výšce 1,5 metru ústí plastová roura (sprcha), nad tím vším je vystaven plechový přístřešek (do úrovně ramen je téměř bez děr). Voda je samozřejmě v teplotě "horský potok". Na místní podmínky to měli udělané docela dobře, člověk se umyl a zároveň osvěžil - nebylo zas tak hrozné, jak to na první pohled může vypadat. Sprcha děvčat byla podle vyprávění Íry obdobná a Íra je z ní mírně otřesena :-)

Naše ložnice...
Naše ložnice...

Následuje příprava večeře a to hned na dvou místech. Na jednom ohni venku před naším domem opékáme kuře a na ohni uvnitř sousedního domu vaříme večeři obdobně jako včera. Hlavním kuchařem je samozřejmě Wood, ostatní mu sekundují. Tentokrát si od domorodců můžeme koupit i něco k pití - vodu, kolu, pivo. Trochu si tak přivydělávají na živobytí.

Večeříme na verandě našeho domu, je toho zase spousta a naše břicha se královsky plní. Večer ještě sedíme, povídáme a je zajímavé se dovědět zase něco z jiného kouta světa. Třeba Markus, asi pětačtyřicetiletý Švýcar, je zrovna na cestě kolem světa, kterou si udělal po mnoha letech práce. Všichni jsou na cestách mnohem déle než my, kteří jsme si jen odskočili na třítýdenní dovolenou (třeba se nám to někdy taky povede :-). V noci je opět zima, ale tentokrát je to trochu lepší, než minulou noc. Proti tomu je v noci zase víc hluku, deset spících lidí je deset spících lidí...

Den devátý (pondělí 15.12.2008) - Trek v okolí Chiang Mai (3 den)

Ráno vstáváme opět do slunečného dne. Místní už posedávají po vesnici, shlukují se a pokukují po nás. My děláme ranní hygienu, balíme se a snídáme. Následuje předání sladkostí místním dětem, které si je stydlivě berou a všichni je spolu s rodičemi ochutnávají. Je čas vyrazit. Děláme společnou fotku, já ještě trochu fotím děti a jdeme.

Páni kluci...
Páni kluci...


Ranní loučení
Ranní loučení

Dnes už nás nečeká tolik chození (jen asi 3 hodiny), ale je třeba vyjít brzy abysme stihli i další program, kterým je bamboo rafting (jízda na bambusovém raftu), návštěva vodopádu a výjezd na nejvyšší horu Thajska.

Z kopců dolů, do místa, kde nás vyzvedne pick-up Mr. Whiskyho, letíme tak rychle, že téměř nestíhám zastavovat na focení a máme co dělat, abysme skupině stačili. Procházíme kolem políček v džungli. Čím níže jsme, tím je méně džungle a víc polí a otevřených výhledů. Cestou, když šlapeme stezkou v lese, najednou slyšíme hluk - blíží se k nám asi motorka. Nakonec jsou tři a řídí je tři mladíci. Za nějakou chvíli znovu slyšíme ten samý hluk - naši motorkáři se vracejí. Tentokrát jsou plně naloženi. Každý má na své motorce čtyři plné pytle něčeho - sváží tak úrodu z políček dolů k silnicím, odkud ji už můžou odvézt velkým autem.

Svoz úrody z hor po cestičkách v džungli
Svoz úrody z hor po cestičkách v džungli

My asi po 2,5 hodinách dorážíme k naší cílové vesnici. Ta je už mnohem civilizovanější - má elektřinu, prašnou cestu... ...a lidé mají u domu satelity. V prachu pobíhají děti a psi, podél cest roste exotické ovoce (banány a papája), některé stromy krásně kvetou. Na dvoře jednoho domu, kde už na nás čeká dodávka, se trochu dáváme dohromady. Potom nasedáme do auta a vyrážíme za dalším programem.

Civilizace...
Civilizace...

Po půl hodině jízdy krásnou krajinou dorážíme k řece, kde máme připraveny vory na bamboo rafting. Jsou to svázané bambusové tyče o délce zhruba osm metrů a šířce voru zhruba dva metry. Celkem na nás čekají tři vory a každý má svého "řidiče". Nastupujeme na ně, dostáváme každý své bidlo k odstrkování a vyrážíme na přibližně dvouhodinovou plavbu. Vory jsou stabilní, proud říčky je rychlý, ale klidný, takže s řízením nemáme moc práce a věnujeme se spíš okukování okolí a vodním bitvám. Do těch se zapojují hlavně přední dva vory, kde se všichni navzájem zmáčí plácáním bidly do vody. Zapojují se i naši zhruba šedesátiletí průvodci, kteří z toho mají očividně radost, jako všichni ostatní.

Na konci bamboo raftingu je přistavena naše dodávka s obědem, který rádi vidíme a hned se pouštíme do jeho baštění. Voraři mezitím rozebírají vory a vytahují je po jednotlivých tyčích na břeh, odkud budou odvezeny zpět na začátek trasy.

Další zastávkou našeho putování po severothajských horách je vodopád Mae Pan Fall. Je to dvoustupňový vodopád, vysoký okolo 50 metrů a podle Wooda je to nejvyšší vodopád v okolí Chiang Mai.

Vodopád je položen na konci malého údolí a padá dolů docela s hukotem. Chvíli ho okukujeme, fotíme a vychutnáváme. Všichni odchází o kus níže a já ještě zkouším čekat na lepší světlo. Bohužel je pod mrakem. Počasí se k lepšímu nemění a tak se vracím za skupinou, která se už ráchá v tůňce pár desítek metrů po proudu. Teplota vody není nic moc, ale nakonec tam skáču - pro osvěžení po všem tom chození, pocení a drncání autem a taky pro ten vzácný zážitek (příliš často se takhle blízko vodopádu nemám příležitost vykoupat :-)

Vodopád Mae Pan Fall
Vodopád Mae Pan Fall

Po chvíli sušení se vracíme k autu a odjíždíme k naší poslední zastávce. Tou je Doi Inthanon - nejvyšší hora Thajska (2 576 m.n.m.). Cesta už vede po asfaltu. Nejprve míjíme vstup do národního parku, kde Wood za naší výpravu platí vstup. Od té doby jedem ještě relativně dlouho a samozřejmě stále do kopce. Před vrcholem ještě projíždíme temnými mraky a mé naděje, že něco hezkého nahoře uvidím berou za své. Nakonec ale přeci jen mraky projedeme a dojedeme na sluncem ozářený vrchol. No ono vrchol je trochu nadsazené, je to sice vrch hory, ale je víceméně placatý a zalesněný takže se žádné výhledy do kraje nekonají (když už najdeme místo bez stromů, koukáme jen shora na masu mraků). Ještě kousek výš než je parkoviště vede cestička, takže se po ní spolu s ostatními vydáváme. Míjíme jedno náboženské místo a dvě cedule s nápisem kde jsme. Když se nabažíme pocitu lidí stojících v Thajsku nejvýše na pevné zemi, pokračujeme pěšinou ještě kousek - ke stánkům s občerstvením. Vzhledem k zimě, která na vrchu panuje, si ve stánku dáváme teplou instantní polévku na zahřátí a vracíme se do auta.

Následuje už jen nijak zábavná a rozhodně únavná tříhodinová cesta zpět na korbě dodávky do Chiang Mai. Studený vítr který fouká nám celkem vadí (korba je sice krytá plátnem, ale otvory v něm jsou a navíc nemá zadní díl). Oblékáme si vše co máme zrovna u sebe (naše batohy jsou bohužel uvázané na střeše). Znovu tedy radím - jestli pojedete na sever, klidně si přibalte dlouhé nohavice, triko s rukávy nebo mikinu a klidně i něco na hlavu.

Na vrcholu Doi Inthanon - nejvyšší hory Thajska
Na vrcholu Doi Inthanon - nejvyšší hory Thajska

Do guesthousu jsme dorazili už po tmě a samozřejmě úplně vyčerpaní. Ubytováváme se, lehce pojíme a jdeme spát. Z našich zavazadel ani věcí, které byli v guesthousu v trezoru, se nic neztratilo.

Jo a vypadalo to, že téměř celou trasu treku byl signál pro mobil. Když jsme se totiž při kupování tohohle výletu ptali na signál, Mr. Whisky se nám vysmál, že to je džungle a že tam žádný signál není (takže jsme nechali mobily v trezoru v guesthousu). Cestou ale Wood párkrát volal a občas bylo slyšet, jak jemu nebo někomu jinému pípla zpráva...

Den desátý (úterý 16.12.2008) - Chiang Mai

Na další den (středu) máme koupenou letenku zpět do Bangkoku, takže dnešek věnujeme poznávání Chiang Mai a jeho okolí. Nemáme ale ambice obejít všechno, jen do města zlehka nahlédnout a příp. vyrazit po okolí (mám vyhlídnutý chrám nedaleko města).

Chiang Mai se nalézá přibližně 700 km severně od Bangkoku, má přes 1,5 miliónu obyvatel a je centrem severu Thajska. Ve městě je přes 300 chrámů z nichž hlavním je Wat Phra Singh ze 14. století. Centrum města je vystavěno ve tvaru čtverce, který rámuje vodní příkop, vně kterého je dnes rušná ulice.

Po treku spíme dlouho a tak do města vyrážíme až okolo jedenácté. Jdeme hlavní ulicí k největšímu klášteru Wat Phra Singh. Tam se právě srocují lidé k pohřebnímu průvodu (rakev je vystavena na dodávce, na které je potom vezena městem). V areálu kláštera si prohlížíme řadu chrámů a menších staveb. Je tu jeden menší chrám, který vypadá starobyle, má krásné dřevěné krovy natřené načerveno a malované dveře a okenice. Tenhle starší chrám z areálu má skvělou atmosféru.

Jeden z chrámů v komplexu Wat Phra Singh zvenku... - Chiang Mai
Jeden z chrámů v komplexu Wat Phra Singh zvenku... - Chiang Mai


...a zevnitř
...a zevnitř

Při prohlídkách potkáváme mnoho mnichů v jejich oranžovém hávu. V hlavním a největším chrámu právě promlouvá jeden z nich ke zhruba dvaceti žákům některé ze škol. Vypadá to jako hodina teologie, ale možná se baví i o něčem jiném. Žáci, kteří sedí na zemi na červeném koberci, ho každopádně v klidu poslouchají. Na chvíli si sedám na zem a pozoruji je. Po chrámovém koberci pobíhá pes.

Mniši z Wat Phra Singh - o čem si asi povídají? - Chiang Mai
Mniši z Wat Phra Singh - o čem si asi povídají? - Chiang Mai

Venku, nedaleko chrámu, jsou okolo hřiště shromážděny desítky převážně mladých mnichů a pozorují fotbalový zápas, který hrají jejich vrstevníci. Je to pěkně barevná podívaná a pro nás celkem nevšední zážitek. Samozřejmě se je snažím zachytit foťákem a asi půlhodiny tam trávíme, než areál kláštera opustíme.

Fotbálek v areálu chrámu Wat Phra Singh - Chiang Mai
Fotbálek v areálu chrámu Wat Phra Singh - Chiang Mai

Cestou městem se zastavujeme na oběd, hned vedle potom koupit něco na sebe v kamenném obchodě i na trhu. Na trhu se bohužel nedá oblečení moc zkoušet resp. můžeme zkoušet natolik, nakolik se mezi lidmi odvážíme svlékat :-) Nabídka je slušná a ceny patřili k jedněm z nejnižších, které jsme v Thajsku viděli. O kus dál si ještě necháváme namíchat náš oblíbený ovocný šejk, tentokrát ne ve stánku na ulici, ale v barevném krámku na rohu.

Až relativně pozdě odpoledne se domlouváme, že se přeci jen zajedeme podívat do toho "mojeho" chrámu. Jdu sehnat motorku, protože je to až kus za městem. Nejsou na to sice moc zařízení. Půjčují na den - půjčení na zhruba čtyři hodiny, do konce zavírací doby, jim způsobilo trochu komplikace. Nakonec to ale šlo - jen z té denní sazby se mi toho moc usmlouvat nepodařilo. Půjčují nám i helmy, takže jsme vybavení a jedeme.

Jízda relativně velkým Thajským městem je kapitola sama pro sebe. Pravidla se tu dodržují trochu volněji než u nás a jede v podstatě ten, kdo má místo. Jo a jezdí se vlevo - na druhé straně než u nás. Po mých počátečních obavách (opravdu jsem se prvních pár set metrů bál) se po chvíli rozkoukávám a přizpůsobuji se provozu. Od Thajců se, kromě našeho evropského vzhledu, lišíme hlavně tím, že máme na hlavě přilby. Po asi čtvrthodině v hustém provozu opouštíme městský čtverec a vjíždíme do okrajových ulic. Tam už doprava uhání a my jedeme slušnou rychlostí, která nám občas dovolí i předjíždět :-). Za městem pak začíná stoupání a my asi dvacet minut jedeme serpentinami do kopce. Tím, jak se den chýlí ke konci a my jedeme výš a výš, se samozřejmě i ochlazuje. Na to jsme dole ve městě po rozpáleném dni nepomysleli takže zastavujeme a oblékáme na sebe všechno, co v tu chvíli máme po ruce. Pomáhá to, ale úplně ono to není - prostě je nám opět zima...

Nahoře před návrším nás čeká celkem velké tržiště, kde parkujeme náš stroj (zámek nám půjčili i s motorkou). Tržištěm projdeme k dlouhým schodům zdobeným draky, které vedou vzhůru ke klášteru (300 schodů?). Nahoře zaplatíme vstupné. Nuže jsme tu - vcházíme do kláštera Doi Suthep, který je položen na stejnojmenné 1676 metrů vysoké hoře. O tomto chrámu jsem věděl už z Čech - některé naše cestovky ho označují jako "nejkrásnější chrám v Thajsku", tak uvidíme.

Vstupní brána na nejvyšší patro chrámu Wat Phrathat Doi Suthep - poblíž Chiang Mai
Vstupní brána na nejvyšší patro chrámu Wat Phrathat Doi Suthep - poblíž Chiang Mai

Samotný chrám a jeho prostory jsou na samém vršku kopce. Okolo, o patro níž, jsou různá pomocná stavení, které obcházíme první. Restaurace už má zavřeno, ale jsou tam různé svatyňky, sestavy zvonů, terasa s výhledem na Ciang Mai (byla špatná viditelnost), velký gong, socha slona atp. Poté po pár schodech vkročíme do nejvyššího patra, kde se nalézá chrám a malé prostranství před ním. Je to skutečně omezený prostor, který je vně obestavěn budovami a uvnitř, na malém nádvoříčku, stojí pozlacené čedí. Čedí je obklopeno hořícími svícemi, stojícími i ležícími sochami a mezi tím vším se pohybují jak turisté tak mniši (ale narváno není - lidí je tu poskrovnu).

Mnich zapaluje svíce před večerními modlitbami v chrámu Wat Phrathat Doi Suthep - poblíž Chiang Mai
Mnich zapaluje svíce před večerními modlitbami v chrámu Wat Phrathat Doi Suthep - poblíž Chiang Mai

Jakousi shodou náhod, za níž jsem dodnes vděčný, jsme nahoru dorazili krátce před šestou hodinou večerní. Přesně v šest se zešeřelým prostorem rozezněly zvony, což byl signál k večerní modlitbě, kterou jsme tak mohli bezprostředně sledovat. Mnich zapálil velkou svíci a spolu s ostatními se odebral do pár kroků vzdálené budovy chrámu k modlitbám. Malý chrám byl asi z poloviny plný modlícími se mnichy a další byli v přístavcích okolo. Zahlédl jsem i několik žen v bílém (jak se nazývá ženská obdoba buddhistického mnicha - řádová sestra?). Pro mě to byl jeden z nejúžasnějších zážitků z Thajska - zešeřelý večer, nádherný malý chrám na kopci zalitý světlem lamp, které ještě násobily zlaté odlesky čedí, vzduch provoněný vonnými tyčinkami a do toho nejprve zvony a poté modlení mnichů. Ufff...

Hlavní čedí chrámu Wat Phrathat Doi Suthep za soumraku (toho času pod bambusovým lešením) - poblíž Chiang Mai
Hlavní čedí chrámu Wat Phrathat Doi Suthep za soumraku (toho času pod bambusovým lešením) - poblíž Chiang Mai

Až jsme si užili atmosféry chrámu Doi Suthep, tak jsme, už po tmě, vyrazili na cestu zpět. Trh dole už byl zavřený, jen pár prodejců ještě balilo stánky. Motorka na nás čekala, takže jsme se znovu oblékli do všeho, co jsme měli (byla ještě trochu větší zima, než když jsme přijeli) a sjeli jsme zpět do města. Cestou, už dole ve městě, bylo vidět několik oblastí, kde to žilo - davy lidí, stánky, světlo... V půjčovně měli ještě naštěstí otevřeno, takže jsme vrátili motorku a šli do našeho guesthousu. Tam jsme se měli sejít s Markusem (Švýcarem z treku), ale nějak jsme ho nemohli nalézt, tak jsme šli do města na večeři. Nakonec jsme narazili na mexickou restauraci, kam jsme pro zpestření zašli. Bylo to zajímavé, ale drahé (na Thajské poměry samozřejmě).

Den jedenáctý (středa 17.12.2008) - Chiang Mai -> Ko Samui

Ráno se balíme. Pak samozřejmě zajdeme na snídani, kde se jako obvykle docela slušně nadlábneme. Jsou tam i Španělé z treku a doráží i Markus. Je to fajn poslední snídaně v Chiang Mai.

Z guesthousu se necháme odvézt na letiště, odkud nám to letí na letiště Don Mueang v Bangkoku. Na letišti sháníme navazující spoje z Bangkoku. Chceme na jih, nejlépe do Krabi nebo na Samui, je nám to v podstatě jedno. Obcházíme aerolinky a nakonec volíme trochu dražší let na Samui s Bangkok Airways. Náš navazující let na Samui je bohužel z letiště Suvarnabhumi, takže v Bangkoku musíme absolvovat přesun taxíkem mezi letišti.

Let i přesun byl bez problémů a následný let na Samui také. Na Ko Samui je maličké sympatické letiště. Vystupujeme z letadla a tady nás snad poprvé v Thajsku přepadne to klasické tropické vlhké vedro, které nám všichni slibovali :-)

Pohled z ledadla na Ko Samui
Pohled z ledadla na Ko Samui

Z letiště se minibusem necháváme odvézt na severní stranu ostrova (je to kousek). Tam se po chvíli domlouvání a hledání ubytováváme v bungalovu asi 100 metrů od pláže. Jde o takový menší komplex s bungalovy v zahradě a dvěma apartmánovými domy u pláže (mezitím je celkem rušná silnice). Trochu okukujeme pláž, večeříme v pouliční restauraci patřící k hotelu a jdeme spát.

Den dvanáctý (čtvrtek 18.12.2008) - Ko Samui

Hlavním plánem dne je rozhlédnout se po ostrově, najít si lepší ubytování a zajistit výlet na ostrovy Ang Thong, kvůli kterým jsme vlastně tady.

Dřevěné molo na severu Ko Samui
Dřevěné molo na severu Ko Samui

Ráno se jdeme projít po pláži a potom už si půjčujeme skůtr a vyrážíme na obhlídku ostrova. První zastávkou je Big Buddha - socha Buddhy a snad i jakési torzo chrámu, položené na ostrůvku kousek v moři. Ostrůvek je spojen s pobřežím náspem, takže tam v pohodě dojíždíme motorkou. Buddha shlíží na stánky a obchůdky se vším možným - od suvenýrů přes oblečení až po krámek s dvoumetrovými terminátory posvářenými ze starého železa. Samotný Buddha, ke kterému vede pár desítek schodů, není nic moc. Je odtud alespoň výhled na část ostrova.

Big Buddha (velký Buddha) - Ko Samui
Big Buddha (velký Buddha) - Ko Samui

Když okoukneme Buddhu, ponakupujeme v obchodech a posvačíme ovoce, tak odjíždíme dál na průzkum ostrova. Na mapě jsem měl vyhlídnutý severovýchodní cíp ostrova a tak naše cesta směřuje tam. Po troše ježdění nacházíme opravdu několik bungalovů schovaných za jedním luxusním resortem v zálivu Thongson Bay. Bungalovy pronajímá jejich majitelka, která tu zároveň vlastní i restauraci na pláži. Ukazuje nám několik bungalovů a my si z nich jeden najímáme.

Výhled z našeho bungalovu v zálivu Thongson Bay - Ko Samui
Výhled z našeho bungalovu v zálivu Thongson Bay - Ko Samui

Přejedeme zpátky do zařízení, kde jsme byli ubytovaní, zabalíme si a na skútru je postupně převážím do našeho nového obydlí. Tam si trochu oddychneme, okoukneme pláž a potom se rozhodujeme co dál - je už odpoledne a přemýšlíme, jestli má smysl ještě vyrážet na cestu okolo ostrova.

Nakonec jedeme. Projíždíme nejprve východní stranu a tak dál po cestě až do hlavního městečka ostrova - Nathonu. čekali jsme úchvatné pláže a nádherné scenérie, ale nic z toho se nekonalo. Pláž Chaweng Beach, která měla být podle průvodce nejhezčí na Samui, jsme sice viděli, ale příliš nás neuchvátila. Drsné bylo hlavně okolí - celá pláž je zastavěná hotely, restauracemi a bůhví čím ještě. Příbřežní cesta je plná aut, motorek, lidí a žen vypadajících jako šlapky. Pokud je vaším cílem zařádit si na diskotéce a užít si, je to asi to správné místo. My jsme jeli dál. Ve městě Nathon jsme vyhledali několik cestovních kanceláří a ptali se na ceny výletů na Ang Thong. Letáky jsme měli z letiště, takže jsme trochu nabídku znali a chtěli jsme rychlý člun a malou skupinu lidí. Zašli jsme i do infocentra, ale mimo toho, že nám dali další letáky, nám neporadili. Díky tomu co jsme chtěli (rychlou loď a malý počet lidí) jsme nakonec byli rádi, že nás na druhý den někdo vzal.

Kotvící loďky u městečka Nathon - Ko Samui
Kotvící loďky u městečka Nathon - Ko Samui

Protože už se smrákalo, tak jsme se vydali na cestu zpět. Po troše peripetií a domlouvání se nám podařilo vrátit motorku a dostat se zpět do Thongson Bay (motorku jsme měl půjčenou z místa kde jsme bydleli předešlou noc, které bylo vzdálené asi 5 kilometrů od našeho nového bydlení). Do bungalovu jsme dorazili za tmy. Dali jsme si sprchu a zašli do restaurace na večeři. Byli jsme tam téměř sami. Kromě jídla jsme vychutnávali i šumění moře. Prostě romantika :-)

Den třináctý (pátek 19.12.2008) - Národní park Ang Thong

Národní park Ang Thong pokrývá většinu souostroví šedesáti různorodých ostrovů a ostrůvků, které se nachází západně od Ko Samui.

Ráno nás na domluveném místě vyzvedává mikrobus společnosti, která výlet pořádá. Ten nás zaveze na molo, odkud člun vyplouvá. Před vyplutím je ještě připravena snídaně, tak snídáme podruhé :-) Čekáme přitom na zbylé účastníky výletu. Jede nás celkem dost, ani jsem netušil, kolik takový člun uveze lidí. Když jsme všichni, nasedáme do lodi. Hrneme se na příď, abysme toho hodně viděli. Až později se ukazuje, že to nebyl nejlepší nápad. Cesta na ostrovy trvá něco přes hodinu. Vzhledem k vlnám je jízda člunem spíše za trest - hodně skáče a vepředu nejvíc. Občas nás zalije sprška vody. Příště sedáme dozadu...

Přijíždíme k ostrovům národního parku Ang Thong - poblíž Ko Samui
Přijíždíme k ostrovům národního parku Ang Thong - poblíž Ko Samui

První zastávkou v národním parku je nejsevernější ostrov souostroví, kde se skoro hodinu koupeme a šnorchlujeme v zálivu pod skalami. Potom se přesunujeme na ostrov Ko Mae Ko, což je hlavní hřeb dne (tedy aspoň pro mě). Je to nevelký ostrov, který má uvnitř jezero Thale Nai se slanou vodou (je někde v podzemí propojeno s mořem). To co vidíme při příjezdu nás ale příliš nenadchne. Je tu několik kotvících lodí a malá pláž plná lidí. Zastavujeme na pláži a na prohlídku nám dávají 45 minut (a kvůli tomu se sem hrnu?). Cesta k jezeru vede nahoru po schodech do výšky asi 20 metrů. Přede mnou šplhá matka s dcerou, které mají opravdu barokní tvary. Nahoře je u vstupu do malé soutěsky předcházíme a prolézáme skálami. U jezera jsme je nepotkali. Jestli máte 150 kilo a víc, tak se na jezero netěšte...

Jezero Thale Nai uvnitř ostrova Ko Mae Ko - národní park Ang Thong
Jezero Thale Nai uvnitř ostrova Ko Mae Ko - národní park Ang Thong

Soutěska ústí přímo na vyhlídku na jezero, kde se samozřejmě zastavujeme. Je to tu opravdu nádherné, modrá voda, zelené okolí a výhled až na některé ostrovy v okolí. Potom, po vybudovaných dřevěných schodech, scházíme na spodní plošinu, která ční asi dva metry nad hladinu jezera. Voda je opravdu průzračně čistá. Když se vynadíváme vylézáme nahoru, kde je ještě další vyhlídka, ze které je tentokrát vidět o něco dál. Pak už nezbývá čas a naši průvodci nás vyhánějí zpět. Na pláži ještě chvíli okukujeme - je tu stánek s občerstvením, toalety (příšerné), výhled na protější ostrov. Pak se naloďujeme zpět do člunu. Tuhle část výletu jsem si představoval trochu jinak...

Ukotvené loďky čekající na turisty u ostrova Ko Mae Ko - národní park Ang Thong
Ukotvené loďky čekající na turisty u ostrova Ko Mae Ko - národní park Ang Thong

Dál na člunu projíždíme souostrovím a naším novým cílem je největší ostrov souostroví - Koh Phaluai - kde nás čeká oběd. Ten se koná v rybářské vesnici, kde je zřízena jednoduchá dřevěná jídelna s otevřeným výhledem. Oběd, připravený jako švédský stůl, je tradičně velký a dobrý vč. lahve vody pro každého. Pozorujeme lodě, které přijíždějí a vyrážejí z minipřístavu, který je hned vedle restaurace. Po obědě se jdeme trochu mrknout do vesnice, která je okolo. Je to pár chatrčí s nádhernou kulisou okolních kopců.

Zátoka ve vesnici na ostrově Koh Phaluai - národní park Ang Thong
Zátoka ve vesnici na ostrově Koh Phaluai - národní park Ang Thong

Naší poslední a nejdelší zastávkou je pláž na druhé straně velkého ostrova. Tam bysme měli strávit asi dvě hodiny koupáním, opalováním, šnorchlováním nebo projížďkou na mořském kajaku (půjčení je v ceně výletu). Kajaky nám sem dovezla jedna z dlouhoocasých lodí z přístavu u restaurace. Bereme tedy kajak a vyrážíme na nedaleký výběžek. Tam Íra nadšeně sbírá mušle (jak jinak :-) a já se trochu koupu. Zjišťuju, že se dá po dně dojít až ke skalnatému ostrůvku tak 100 metrů od pláže, kam samozřejmě jdu. Když se vrátím projíždí zrovna kolem další kajaky a mávají na nás, ať jedeme s nimi okolo toho skalnatého miniostrova. Sami bysme se tam asi nevydali - byly trochu vlny a vypadalo to až moc dobrodružně. Nakonec to tak hrozné nebylo a my to skalisko, kolem jeho možná až stometrových stěn, za chvíli objeli.

Vrátili jsme kajak a jali jsme se prohlédnout pláž a trochu se koupat a válet. Našli jsme si místečko a já šel ještě fotit. Než jsem se ale vrátil začalo krápat - obloha se zatahovala už drahnou chvíli - a tak jsme se pomalu sbalili a šli zpět k lodi. Než jsme k ní došli, začalo strašně pršet, takže jsme to do lodi stihli jen tak tak. V Čechách jsem to zažil snad jen jednou - z dálky se k vám blíží bílá vodní stěna, která, když vás překryje, jste skrnaskrz mokří do tří vteřin. Naše loď ale nebyl dobrý úkryt, jak jsme zanedlouho zjistili. Jednak měla jen relativně malou plátěnou stříšku, kam jsme se ani všichni nevešli, a jednak ta stříška byla plátěná a tudíž jí prosakovala voda. Nejdřív jen na některých místech a potom prakticky všude (trochu jsme si za to mohli sami, protože po ní rukama všichni sahali a pak protékala ještě víc). Může se zdát, že teplý déšť v téměř tropické oblasti nemůže být až zas tak nepříjemný. Nebylo to ale zas tak prima - kromě toho, že jsme byli mokří, tak se při dešti ještě docela ochladilo a nám začala být zima. Asi polovina z nás to vyřešila tak, že jsme naskákali zpátky do moře a tam jsme si, plavajíce v teplé vodě, užívali vydatný slejvák.

Musím říct, že posádka lodi se nám snažila pomáhat. Naše cennosti nám schovala do prostoru ukrytého před deštěm, takže nehrozily škody třeba namočením foťáku atp. Všichni pasažéři byli v pohodě a to včetně dětí, které tam byli. Asi po hodině déšť zmírnil a tak jsme mohli vyrazit na cestu zpět. No co vám mám povídat - už cesta tam nebyla nic moc a cesta zpátky byla o to horší, že pršelo, bylo relativně chladno a pohybem lodi na nás samozřejmě i foukalo. Každý seděl schoulený jak uměl, já si na sebe vzal mikinu a přes hlavu šátek abych nenastydl. Za další hodinu až dvě hopsání na vlnách jsme byli zpět na pevné zemi, což jsme ocenili. Už nepršelo. K bungalovu nás zase rozvezl mikrobus.

Pláž na ostrově Koh Phaluai (vzadu skalisko, které jsme obepluli na kajaku) - národní park Ang Thong
Pláž na ostrově Koh Phaluai (vzadu skalisko, které jsme obepluli na kajaku) - národní park Ang Thong

Když to shrnu - ty ostrovy jsou úžasné. Cesta malou lodí, organizovaným zájezdem a navíc s pořádným lijákem na závěr ale nebylo to pravé. Myslel jsem, že menší loď bude rychlejší a také, že budeme menší skupinka. Nakonec nás stejně bylo hodně a o moc rychlejší než větší lodí to nebylo. Z toho mi plyne závěr, že příště radši pojedu větší lodí, která nehopsá a má solidní střechu :-) Nevím jestli je možné zorganizovat výlet na ostrovy Ang Thong ve své režii. Na ostrovech se asi dá spát (v ústředí národního parku), ale nevím jak je to s dopravou. Kdybyste to někdo vyzkoumal nebo měl zkušenost, klidně se ozvěte.






nahoru na začátek cestopisu verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [5,8 MB] titulní strana

Den čtrnáctý (sobota 20.12.2008) - Ko Samui -> Krabi

Protože se nám na Samui nelíbilo, rozhodli jsme se včera odtud co nejdřív vypadnout. Na ráno jsme si objednali taxík, který nás odveze do městečka Nathonu na trajekt.

Domek pro duchy a mořské kajaky v zálivu Thongson Bay - Ko Samui
Domek pro duchy a mořské kajaky v zálivu Thongson Bay - Ko Samui

V Nathonu kupujeme lístky na trajekt a autobus až do Krabi, kde bychom měli být odpoledne. Na triko každého z nás lípnou samolepku s označením cíle naší cesty a vyrážíme. Sice jsme čekali, že pojedeme lodí, ale posílají nás na autobus :-) Do něho si dáváme batohy a jdeme se ještě nasnídat. Bus nás pak veze k trajektu, který vyjíždí z jiného místa ostrova a tak ještě půl hodiny cestujeme po Samui. Trajekt je taková starší špinavá loď. Cestou je trochu vidět pobřeží Samui a potom i hezké pobřeží poloostrova někde před městečkem Don Sak. Tam opět sedáme do našeho autobusu, který nás veze až do města Surat Thani.

Z trajektu mezi Ko Samui a Don Sakem
Z trajektu mezi Ko Samui a Don Sakem

Ve městě Surat Thani nás vysadí na chodníku v okrajové ulici, kde část výpravy nasedá do dodávky, která je odváží pryč. Třídí a směrují nás podle samolepek, které na nás nalepili na Samui :-) My tam spolu s ještě pár lidmi čekáme až se dodávka vrátí i pro nás. Odváží nás do malé čekárny - občerstvovny někde ve městě. Tam je k dispozici puštěná televize a možnost dát si něco k jídlu. To, vzhledem k tomu že máme hlad, využíváme. Pak, asi po tři čtvrtě hodině čekání, nás opět nechají nasednout do dodávky a ta nás veze k autobusu do Krabi, do něhož nasedáme. V tuhle chvíli máme zpoždění už asi dvě hodiny. Štěstí z toho, že už pojedeme, se nás ale nedrží dlouho, protože v autobuse čekáme další hodinu, během které stále nastupují noví a noví lidé. Vyrážíme až když je autobus opravdu plný. Na jízdní řád si tu opravdu nehrají. Z okýnka busu máme možnost pozorovat krásnou Thajskou krajinu - občas je vnitrozemí skalnaté, někdy jsou vidět palmové háje, jindy nuzná stavení hned vedle nových sídel.

K večeru dorážíme do Krabi. Kdybyste si chtěli představit autobusové nádraží v Krabi, představte si něco jako betonový sklad na okraji prašného prostranství. Po vystoupení z busu začíná bitva o turistu - různá ubytovací zařízení a dopravci tu loví potenciální zákazníky a nabízí jim své zařízení nebo dopravní prostředek. Protože v Krabi chceme pobýt jen den, volíme levný guesthouse v centru. Z autobusového nádraží nás vyzvedá auto z guesthousu, na které čekáme na opět prázdném nádraží. Venku se smráká, jsme tu opuštění.

Guestouhse byl pěkný. Prodávali v něm i lístky na trajekty na Phi-Phi, takže jsme si je koupili přímo tam - ráno nás vyzvednou přímo před guesthousem. Potom jdeme ještě na večeři do městečka. Objevujeme malou, ale opravdu pěknou restauraci poblíž, kde si po cestovním dni dopřáváme pořádnou večeři a odpočinek. Restaurace byla opravdu dobrá, jen si nevzpomínám jak se jmenovala, abych jí tu doporučil...

Den patnáctý (neděle 21.12.2008) - Krabi -> Ko Phi Phi

Ráno nás dle dohody vyzvedává dodávka a spolu s dalšími pasažéry, které nabíráme cestou, nás veze k trajektu. Odjezd není přímo z Krabi, ale z mola nedaleko pláže Ao Nang. Na břehu nás naloží do dlouhoocasé lodi a odvezou na trajekt. Tady jsme evidentně první a tak si vybíráme místo k sezení venku (uvnitř je překlimatizovaná zima) a lebedíme si, jak je fajn prázdno. No a v příští půlhodině na trajekt chrlí pasažéry jedna dlouhoocaska za druhou, až se na ní nakonec nedá pořádně ani projít. Posádka zavazadla z loděk doslova háže na palubu a tam je buď přešoupou po podlaze nebo opět přehází na hromadu (asi podobné zacházení jako na letištích).

Z trajektu mezi Krabi a Ko Phi-Phi je možné vidět oblast Rai Lei (o té píšu dále)
Z trajektu mezi Krabi a Ko Phi-Phi je možné vidět oblast Rai Lei (o té píšu dále)

Loď vyjíždí trochu se zpožděním, ale na Phi Phi dorazíme včas. Cestou je možné pozorovat nádherné rozeklané pobřeží oblasti Krabi - hlavně kolem pláží Rai Lei - a potom i ostrůvky cestou.

Na Phi Phi vjíždíme do přístavu Ton Sai a tam nastává snad nejdrsnější nahaněčská akce, kterou jsme zažili. Už na molu nám spousta lidí nabízí ubytování a směřují nás do krámků, kde jsou vystaveny nabídky ubytovacích zařízení. Turistů i nahaněčů je hodně, takže ten mumraj je velký a intenzita dotěrnosti vysoká. Protože nemáme ubytování, tak zkoušíme vyhlídnout nějaké zajímavé ubytování za dostupnou cenu. Nic vyloženě podle našeho gusta nenacházíme a tak zatím bereme zavděk tím nejlevnějším, co jsme sehnali (bambuschatka v P.P. Sand Sea View Resort za 700 THB/noc) s tím, že se večer nebo zítra po něčem pořádném porozhlédneme.

Do našeho "resortu" nás veze motorová tříkolka. Je to snad jediný motorový dopravní prostředek - kromě lodí samozřejmě - který na Phi Phi jezdí. A v podstatě tam nejsou ani cesty - vše se nosí v ruce nebo vozí na ručních vozících.

Interiér bambusového bungalovu (ložnice) - Ko Phi Phi Don
Interiér bambusového bungalovu (koupelna) - Ko Phi Phi Don
Interiér bambusového bungalovu (nahoře ložnice, dole koupelna) - Ko Phi Phi Don

Náš bungalov je velmi jednoduchá bambusová chýše sestávající se z ložnice (matrace na podlaze s moskytiérou, okolo které je dokola necelý metr místa) a koupelny s toaletou (studená voda, splachování WC plastovou miskou :-) Ložnice je na kůlech tak třičtvrtě metru nad zemí, koupelna na betonu v úrovni terénu. V bambusových "zdech" jsou samozřejmě díry a tak je sprchování za tmy při rozsvíceném světle uvnitř blbé (nejen kvůli případným čumilům, ale i kvůli komárům). Okolo nás jsou další stejné chatrče a mezi nimi hromada bordelu (že by ještě po tsunami před čtyřmi lety?). Lokalita se nachází na prostranství pod skalou, nalevo od přístavu Ton Sai (při pohledu z moře, ze směru od Phi Phi Ley).

Když jsem zmínil tu tsunami - tak zrovna tady to asi bylo pěkně drsné. Ze starých fotek, co byly tu a tam vidět po ostrově, bylo zřejmé, že byla celá ta nížina okolo přístavu plná palem a budovy skoro nebylo vidět. Dnes je ale vidět spousta staveb a mezitím jen tu a tam nějaké palmy. Všude po ostrově jsou také nové cedule s informacemi o únikových zónách (jakože kam utéct, když hrozí nebezpečí).

Odpoledne se vydáváme na průzkum "městečka". Jdeme k přístavu a potom dále po pobřežní promenádě. Okukujeme stánky a restaurace, které jsou prakticky po celé trase. Na každém volném plácku je chlap od lodí a nabízí svezení - na jinou pláž nebo i ostrov. Na rozdíl od nahaněčů od ubytování ale nejsou vlezlí. Dáváme si oběd - pro změnu něco nethajského - pečené kuře.

Po obědě procházíme městečko na sever - na druhou pláž (je jen zhruba 100 metrů od přístavu). Íra se tam koupe a já dělám pohodu ve stínu. Pak pokračujeme v obhlídce centra a hledání ubytování. Procházíme už ne tak honosné "čtvrtě" městečka. Ubytování tu je celkem levné, ale tomu odpovídá i kvalita a místo - před domy tečou nevábně vonící potůčky, domky jsou nahuštěné jeden na druhém. Vládne tu ale pohodová atmosféra. V jednom džunglí porostlém guesthousu se nám líbí pokoj (bohužel bez oken), a necháváme si ho jako záložní variantu.

Když se začne smrákat, vracíme se na jižní pláž, kde se začínají objevovat kluci s ohněma a zkouší s nimi žonglérské triky. Chvíli je sledujeme a potom si nacházíme restauraci, kde si dáváme večeři. Vybrali jsme si hospůdku přímo na pláži, která má na večer připravený ohňový program, který v průběhu naší večeře probíhá přímo před námi. Zajímavé.

Večer v restauraci na pláži - Ko Phi-Phi Don
Večer v restauraci na pláži - Ko Phi-Phi Don


Den šestnáctý (pondělí 22.12.2008) - Ko Phi Phi

Ráno vstávám brzy a jdu trochu fotit...

Ráno na pláži nedaleko našeho bungalovu (ten je kdesi vpravo vzadu) - poblíž přístavu Ton Sai, Ko Phi-Phi Don
Ráno na pláži nedaleko našeho bungalovu (ten je kdesi vpravo vzadu) - poblíž přístavu Ton Sai, Ko Phi-Phi Don

Na dnešek jsem se těšil :-) Máme v plánu výlet na ostrov Phi Phi Ley. Je to ostrov, kde se natáčel film Pláž (The Beach). Ta pláž s bílým pískem, schovaná za hradbou skal a s mořem spojená pouze relativně úzkou průrvou.

Po snídani jsme vydali k přístavu sehnat loď. Nebylo to ale lehké, každý chtěl cenu přes 1000 bahtů a my nechtěli dát víc než tisíc. Nakonec jsme cenu jednoho "lodníka" usmlouvali a vyrazili. Měli jsme za tu cenu pro sebe celou dlouhoocasou loďku na půl dne na Phi Phi Ley.

Vysmátý kapitán naší dlouhoocasky - vyjíždíme na výlet na Ko Phi-Phi Ley
Vysmátý kapitán naší dlouhoocasky - vyjíždíme na výlet na Ko Phi-Phi Ley

Už cesta tam byla celkem zajímavá. Není to sice daleko - menší Phi Phi Ley je od jeho většího bratříčka Phi Phi Don na dohled - ale poměrně dlouho se jede okolo desítky metrů vysokých útesů hlavního ostrova, proplétá se mezi zakotvenými loděmi a závodí s dalšími dlouhoocaskami. Po chvíli jízdy na houpavém otevřeném moři je první zastávkou na Phi Phi Ley Viking Cave - jeskyně sběračů vlaštovčích hnízd. Ta hnízda prý prodávají Číňanům, kteří z nich vaří polévku. Jeskyni jsme (z dnešního pohledu poněkud zbytečně) vynechali a nechali našeho kapitána jet dál. Ten na pár minut zakotvil krásné v zátoce ostrova obehnané hradbou útesů zvanou Pi Leh. Není v ní ani kousek země, jen mělká průzračná voda a skály s úzkým výjezdem na moře.

Pohled do zátoky Pi Leh - Ko Phi-Phi Ley
Pohled do zátoky Pi Leh - Ko Phi-Phi Ley

Na jižní straně ostrova kotvíme ke šnorchlování. Slunce svítí naplno a dno je pár metrů pod námi. Šnorchlujeme podruhé v životě a až tady přicházíme téhle zábavě na chuť. Voda je živá, rybky barevné a tak dále :-) Postupně dorážejí i další lodě, takže naše plácání se pod hladinou asi po půlhodině vzdáváme a necháváme se (konečně) odvézt na hlavní místo ostrova Phi Phi Ley - na Maya Beach - pláž Maya.

A... ...a nacházíme celkem hezkou pláž narvanou lidma. Vyrazili jsme sice ráno, ale asi ne dostatečně brzo :´-(

Vpravo na pláži parkují malé dlouhoocasé lodě, jaké máme my, a vlevo potom rychlé motorové čluny. Uprostřed pláže je na hladině ohrazen prostor pro koupání. Vody je tam tak do pasu - dno se v zátoce svažuje hodně pozvolna. Jakmile přistaneme, čeká nás druhá nemilá zpráva - vstup na ostrov je zpoplatněn! O tom se nám jaksi kdokoliv zapomněl zmínit. Je to poplatek ve výši 200 bahtů na osobu za vstup do národního parku a musí ho zaplatit každý, kdo chce na pláž (kdo z lodi nevystoupí, platit nemusí). Nedá se nic dělat, platíme. Náš lodivod nám sděluje, že tu máme tak 2 až 2,5 hodiny času a že pak máme přijít k loďce. On na nás čeká a klábosí s ostatními řidiči dlouhoocasek.

Tak toto je slavná Maya Beach uprostřed hlavní sezony... - Ko Phi-Phi Ley
Tak toto je slavná Maya Beach uprostřed hlavní sezony... - Ko Phi-Phi Ley

První co děláme je průzkum pláže. Ta je sice celkem nevelká a přehledná, za ní se ale rozprostírá houští, kam chodí lidi, takže se za nimi vydáváme (snad tam nevykonávají potřebu :-) Je tu malý stánek s občerstvením, druhý se staví na druhém konci pláže (poznámka po naší druhé návštěvě Maya Beach v roce 2010 - byla to bouda pro správce parku, který vybírá vstupní taxu :-) Potom je dál cedule s názvem ostrova a národního parku, pár domků správy parku a erární stany. Pěšinou projdeme malý lesík a jsme u úzké skalní rozsedliny, která ústí do moře v místě, kde jsme před chvílí šnorchlovali. Není to tu nic moc a tak se vracíme na pláž. Ještě se pokouším vylézt někam výš a pláž si vyfotit seshora, ale moc mi to nejde - vyvýšené jsou tu jen kolmé skály a ze země není přes stromy a vegetaci vidět.

Naše dvě hodiny na Maya Beach jsou tedy v podstatě o válení na pláži, koupání a já do toho ještě trochu fotím. V jednu chvíli, ke konci naší návštěvy, odjede několik motorových lodí a pláž se vylidní natolik, že se pokouším vyfotit i nějaké její pasáže bez lidí - jen přírodu a popř. loďky. Je to ale fuška i tak. I po odjezdu poloviny lidí z pláže mám pocit, že má každý třetí potřebu být na mých fotkách :-) Nakonec se jakž takž něco daří vyfotit, ale spokojený nejsem. Asi nemám mít přehnaná očekávání z filmů, z fotek z netu a průvodce. Příště to tu musím zkusit fakt brzy ráno nebo večer. Na velkém Phi Phi jsem viděl nabídky stanování na Maya Beach (k tomu byly ty erární stany) - to by asi mohlo být ono popř. domluvit si výlet dlouhoocaskou dopředu a vyrazit hned ráno za svítání.

...když se člověk trochu snaží, povede se jakás takás fotka bez davu - Maya Beach, Ko Phi-Phi Ley
...když se člověk trochu snaží, povede se jakás takás fotka bez davu - Maya Beach, Ko Phi-Phi Ley

Cestou zpátky nejedeme do přístavu, odkud jsme vyrazili, ale necháváme se vysadit na Long Beach (dlouhá pláž). Tady máme v úmyslu se poohlédnout po nějakém lepším ubytování. Long beach se nachází v jihovýchodní části ostrova, zhruba tak dva kilometry vzdušnou čarou od přístavu, s výhledem přímo na Phi Phi Ley. Je to krásná pláž s jemným bělostným pískem, několika letovisky bungalovů vedle sebe a třemi restauracemi. Lidí je tu mnohem méně než na Maya Beach. Líbí se nám tu.

Obcházíme recepce, ale není to úplně naše cenová úroveň. Na konci pláže šplháme do kopce k snad už poslednímu shluku bungalovů. V tom popoledním vedru to není vůbec příjemné. Nahoře nás čekají trochu ošuntělé, ale hezky položené bungalovy. Cena celkem ujde, tak se jdeme do jednoho podívat. Moc nás nezaujal, takže jdeme dál. Z kopce slézáme ještě na druhou (východní) stranu ostrova, kam nás směřují šipky se slibem posledního ráje na Phi Phi :-) A skutečně - dole u moře je něco co vypadá jako pozůstatek hypie éry. Několik jednoduchých bungalovů je rozeseto pod vzrostlými stromy nad malou pláží. Cena ubytování je na Phi Phi super (500 bahtů), ale nakonec to nebereme pro velkou dálku od centra. Doplahočíme se zpátky na Long Beach a pokoušíme to ještě znovu tady. Tam jsme nakonec úspěšní a objevujeme bungalovy asi za 1200 bahtů na noc. Je to třetí řada od pláže, strohé, jednoduché, jakžtakž čisté. Volno mají až od zítřka, takže nás čeká ještě jedna noc v našem bamboo bungalovu. Rezervujeme dva dny, protože nás čekají vánoce a nechceme riskovat, že nás někdo vyšoupne právě na štědrý večer. Ještě se vykoupeme v moři a dlouhoocasou taxi loďkou se necháváme odvézt zpátky do přístavu. Navečeříme se a jdeme spát.

Restaurace na Long Beach (na horizontu uprostřed jsou skaliska, kde při šnorchlování při troše štěstí narazíte na malé žraloky, dá se k nim doplavat i z pláže) - Ko Phi-Phi Don
Restaurace na Long Beach (na horizontu uprostřed jsou skaliska, kde při šnorchlování při troše štěstí narazíte na malé žraloky, dá se k nim doplavat i z pláže) - Ko Phi-Phi Don

To ale ještě z bambusového bungalovu nebylo všechno - čekala nás noční scénka, která nám potvrdila, že shánění jiného ubytování nebyla marná práce. Asi okolo jedné v noci mě probudil nezvyklý a hlasitý hluk. Bylo to něco jako hekání nebo skučení. Nejdřív jsem netušil co se děje a měl trochu strach. Když jsem zvuk identifikoval a Íra, která už byla vzhůru delší domu mi to potvrdila, tak jsem nechápal. V některém z okolních bungalovů s prakticky papírovými stěnami si to nějaká dvojice docela hlasitě rozdávala. Netuším, jestli je úkolem nájemných holek při tom takovýmhle způsobem hekat nebo jestli to byli oba cizinci, ale ohledy na okolí rozhodně nebrali a hlasitě souložili asi hodinu. To co bylo na začátku docela zajímavá sranda, se už za půl hodiny nedalo poslouchat. Íra se šla projít na pláž a já zkusil usnout. To se mi nakonec povedlo. Po půl hodině mě ale stejné zvuky vzbudily znova a z jiného bungalovu. První dvojka asi někoho inspirovala nebo se ta žena přemístila k jinému klientovi, každopádně pokračovali zase slušně dlouho. Z dnešního pohledu je to legrace, ale tehdy jsme se smáli jen zezačátku :-)

Den sedmnáctý (úterý 23.12.2008) - Ko Phi Phi

O tomhle dni není prakticky co napsat. Dopoledne jsme se přestěhovali z bambusového domku pod skalou do zděného domku na Long Beach. Odpoledne jsme dělali pohodu na pláži, koupali se a šnorchlovali.

Při snídani sledujeme potápěče při naloďování - Long Beach, Ko Phi-Phi Don
Při snídani sledujeme potápěče při naloďování - Long Beach, Ko Phi-Phi Don

Na snídaně, obědy a večeře jsme na Long Beach chodili do dvou restaurací, z nichž jedna se nám líbila opravdu hodně (servis byl na úrovni, ceny hodně dobré a jídlo skvělé).

Tenhle večer měníme thajskou klasiku za trochu východnější kuchyni - japonskou. Na hlavni pobřežní promenádě v přístavu je restaurace nabízející za zhruba 200 bahtů na osobu možnost se najíst kolik můžete („eat as You can“). V nabídce je thajská a japonská kuchyně. My jsme si samozřejmě dali sushi. Tak jako jsem kdysi nevěřil, že se dá přejíst jahod, jsem do dnešního dne nevěřil, že se dá přejíst sushi. Po této večeři už vím, že i to se dá ;-)

V areálu našeho resortu je několik domků, kde se masíruje. Íra po večeři jednoho využívá a užívá si thajské masáže za super cenu (300 bahtů).

Noční Long Beach - Ko Phi-Phi Don
Noční Long Beach - Ko Phi-Phi Don

Den osmnáctý (středa 24.12.2008) - Ko Phi Phi

Dnes jsou Vánoce. Jsou to první Vánoce, které trávíme mimo Čechy a vlastně i mimo zimu. Atmosféra Vánoc tu samozřejmě není, je vedro a slunečno. Tu a tam je v obchodech a v hotelech vidět vánoční výzdoba (červené látky, barevná světýlka, panáci Santa Clause a viděl jsem i vycpaného soba!). Thajci jsou v drtivé většině buddhisté, takže Vánoce (oslavu narození Krista) neřeší. Vánoční výzdoba a následný program večer jsou jen kvůli nám - turistům.

Na dnešní den jsme si nadělili dáreček sami - pojedeme se podívat na nedaleký Bamboo Island (bambusový ostrov) a potom chceme objet velký Phi Phi (Phi Phi Don). Naše představa o ceně výletu se ale (jako už tradičně :-) neshoduje s představou řidičů dlouhoocasých lodí, kterou se tam potřebujeme dopravit. Pokud si ještě vzpomínám, tak objezd Phi Phi Donu nabízeli za 1200 bahtů a výlet na Bamboo Island za 1500 bahtů. No a tak jsme se je snažili ukecat na výlet na Bamboo se zpáteční cestou okolo velkého Phi Phi na 1800 bahtů. Když jsme obešli všechny lodivody na Long Beach, tak nás nikdo za tu cenu nechtěl svézt. No nakonec jsme šli smlouvat s jedním, který vypadal že by nás svezl, a domluvili jsme se, myslím, na těch 1800 bahtů.

Skáčeme tedy do loďky a vyrážíme na náš vánoční výlet. Cesta je celkem dlouhá - musíme objet celý velký Phi Phi na délku. Cestou vidíme malá letoviska, která se na jeho východní straně nachází. Nedaleko od Bamboo, tak kilometr, zastavujeme na šnorchlování. Mořské dno je blíž hladině a tak můžeme pár metrů pod sebou pozorovat všemožně barevné ryby, korály a také se máčet ve slané vodě a skákat z loďky do vody. To nás baví něco přes půl hodiny, potom pokračujeme.

Široká písečná pláž vede téměř kolem celého ostrůvku Bamboo Island (bambusový ostrov, Ko Mai Phai)
Široká písečná pláž vede téměř kolem celého ostrůvku Bamboo Island (bambusový ostrov, Ko Mai Phai)

Bamboo Island (Ko Mai Phai) je malý ostrov nacházející se severovýchodně od ostrova Phi Phi Don. Je mírně vyvýšený a porostlý vegetací s širokou písečnou pláží téměř kolem celého jeho obvodu. Je na něm i pár chatek, které slouží k pronajímání, ale jinak je to opět národní park. To znamená, že po přistátí na jeho břehu nás náš kapitán, stejně tak jako na Phi Phi Ley, posílá zaplatit vstupné do parku. Jeho výše je stejná (200 bahtů na osobu). Jde o vstupné do národního parku a jako takové prý stačí zaplatit v jeden den pouze jednou. To znamená, že když už jste zaplatili na Bamboo, nemusíte ve stejný den už platit na Maya Beach na Phi Phi Ley a naopak. Poznámka po naší druhé návštěvě Thajska: vstupenka do národních parků platí i déle, asi týden - nevyhazujte jí a zkuste už jednou koupený lístek uplatnit znovu.

Na Bamboo máme asi hodinu času. Vyrážíme pěšky na cestu kolem ostrova. V bílém jemném písku se jde skvěle a když zahneme za roh od hlavní pláže, kde je asi deset loděk a lidí z nich, není po civilizaci skoro ani památka. To skoro představuje motorový člun zaparkovaný směrem, kterým jdeme asi tři sta metrů před námi. U něho je rodinka s průvodcem, který jim vaří oběd - trochu luxusnější verze výletu na Bamboo než je naše ;-) Za dalším rohem, to už máme půl ostrova za sebou, se začínají objevovat kameny a je odtud vidět na nedaleký skalnatý ostrůvek. Tady zastavujeme, oddechujeme a děláme různé malůvky do písku. Při cestě dál potom litujeme, že jsme si naše boty nechali v lodi a vyrazili po tom krásném písku bosi - tady totiž písek končí a dál musíme po kamenech. Není to nic moc a tak jsme rádi, že dojdeme na písečnou hlavní pláž. Tam se samozřejmě před odjezdem ještě koupeme a trochu užíváme průzračného moře.

Monkey Beach (opičí pláž) - Ko Phi-Phi Don
Monkey Beach (opičí pláž) - Ko Phi-Phi Don

Při cestě mezi Bamboo a velkým Phi Phi vidíme, jak se jedné dlouhoocasce, která se nás snažila předjet, najednou vyvalil oblak dýmu z motoru. Náš kapitán zastavuje a čeká. Když to vypadá, že už to kolega nerozjede, tak jejich loď bereme do vleku sebou. Naším dalším cílem je Monkey Beach (opičí pláž) na západní straně velkého Phi Phi. Než tam dojedeme, vidíme několik zátok s odlehlými hotelovými resorty.

Monkey Beach se jmenuje proto, že jsou na ní opice. Nevím jestli je to uměle udržovaná atrakce pro turisty nebo jsou tam divoce a dolů na pláž jen chodí škemrat o banány. Samotná pláž je pokryta neuvěřitelně jemným bílým pískem, je to asi nejjemnější a nejpříjemnější písek, co jsem kdy šlapal. Nad pláží se vypínají skalnaté útesy porostlé bujnou zelenou džunglí. Moc lidí tu není. Na pláži je i stánek s občerstvením, který prodává i banány pro opice. My jsme viděli jednu opičí rodinku, z nichž byla ta nejmenší opička i nezvědavější a nebála se mezi lidi. Trochu jsme se pokoupali v mělké průzračné vodě a vyrazili dál. Rozbitou loď jsme nechali tam.

Opička na opičí pláži ;-)
Opička na opičí pláži ;-)

Jihozápadní část velkého Phi Phi je skalnatá, jak už bylo vidět z přístavu a z cesty na malý Phi Phi. Při jejím objíždění jsou vidět jen strmé skalnaté útesy porostlé zelení, na každém místě, kde se jen trochu udrží. Nejzajímavější byla zátočina schovaná mezi skalami. Je veliká zhruba jako fotbalové hřiště. Zajeli jsme samozřejmě do ní a bylo to trochu tajuplné - vysoké skály, nepříliš široká příjezdová soutěska k moři, tmavá hluboká voda pod námi. Když sem zrovna svítí slunko, tak je to asi krásné místo.

Potom jsem se ještě nechal zastavit v přístavu - vybrat peníze z bankomatu - načež nás náš lodivod odvezl na Long Beach, kde jsme strávili zbytek vánočního dne.

Long Beach po dešti...
Long Beach po dešti...

Odpoledne, to už jsme byli na Long Beach, začalo pršet. Nejprve to bylo pár kapek a ty následně přešly do vydatného deště. To jsem zrovna chtěl jít na pláž dělat pohodu, trochu si číst případně fotit. Bohužel jsem si jen udělal pár fotek pláže když krápalo a potom jsem se musel jít schovat - kam jinam než do restaurace :-) Tam jsem si při kafi četl dokud déšť nepřestal. Kolem už se pomalu začínal připravovat večerní program a večeře, tak jsem se šel připravit i já.

Když jsme se trochu slavnostněji oblékli, vydali jsme se obhlédnout blízké dvě restaurace. Trochu jsme váhali, ale nakonec se nám víc líbila nabídka v restauraci v našeho resortu a tak jsme zašli na štědrovečerní večeři tam. Menu bylo širší než normálně a my měli možnost si za cenu okolo 240 bahtů na osobu vybrat jídlo, jaké chceme. Vedle velkého grilu byla rozložena nabídka ryb a mořských potvor, ze které jsme si každý jednu zvolili. Zatímco nám rybky grilovali na roštu, nandali jsme si zeleninový a ovocný salát a čekali u stolu. Ten byl na kraji restaurace, hned vedle pláže s výhledem na Phi Phi Ley. Grilování netrvalo dlouho a naše ryby máme na stole, jsou přes celý talíř :-) Přílohou máme opečený brambor a opečenou kukuřici.

Když se dosytosti najíme je už připravený program, takže od jídla plynule přecházíme v dívání na tanečnice. S krátkými pauzami představí asi tři thajské tance, vždy na jinou hudbu a jinak oblečené. Je to trochu jiné tancování než známe, je určitě zajímavé ho vidět.

Vánoční menu v plážové restauraci na Long Beach - Ko Phi-Phi Don
Vánoční menu v plážové restauraci na Long Beach - Ko Phi-Phi Don


Taneční představení - Ko Phi-Phi Don
Taneční představení - Ko Phi-Phi Don

V průběhu večera jsme měli dost času pozorovat i personál a u dvou servírek si příliš nejsme jistí pohlavím. Po chvíli diskuzí to přestaneme řešit, stále bysme je jen okukovali. Někteří členové personálu jsou oblečeni v červenobílém oblečku Santa Clause, ostatní mají jen červenobílé čepičky. No, asi bych se bez toho obešel, vypadá to spíš srandovně než vánočně :-)

Když dojíme a dopijeme všechno, co se do nás vejde, zaplatíme nějakých 700 bahtů, což je asi nejvíc co jsme v Thajsku projedli najednou. Před odchodem na kutě se ještě procházíme na pláži a samozřejmě si dáme dárky. Pocit Vánoc z toho večera sice příliš nemám (takový ten klasický, jako doma), každopádně večer to byl fajn.

Den devatenáctý (čtvrtek 25.12.2008) - Ko Phi Phi

Dopoledne je zataženo. Dnes se vydáváme na pěší výlet po Phi Phi Don, cílem je vyhlídka s (celkem známým) pohledem na ostrovy. Tentokrát nevyužijeme dlouhoocasé loďky a jdeme z Long Beach do přístavu Ton Sai po svých. To, že se to dá projít, víme od švagrů, jde jen o to najít správnou cestu. Ta vede cestičkami džunglí a trochu po kamenech, ale dá se to. Nazpátek nalézáme i schůdnější variantu cesty a je to celkem pohoda procházka, hlavně zadarmo (lodí je to za 100 bahtů na osobu…). Protože už víme kam jdeme - přístup na vyhlídku je v místech, kde jsme na začátku našeho pobytu hledali ubytování - nebloudíme a jdeme přímo. Cestou zastavujeme jen u okolních stánků a obchodů pokoukat a nakoupit, co ještě chceme - zítra odjíždíme.

Vyhlídka je samozřejmě na kopci. Jde se tam po prudkých schodech. I přestože je pod mrakem, je horko a nahoře jsem totálně mokrý potem. Cestou se postupně otevírá výhled na baráčky v „levné čtvrti“, potom na přístav a nakonec na celou druhou polovinu ostrova a vzadu i na Phi Phi Ley. Nahoře je menší botanická zahrada a domek s občerstvením. Samozřejmě také lidi, ale ne přehnaně moc. Trávíme tu přes půl hodiny koukáním a já focením. Přestože je pod mrakem, vypadá to, že ty fotky nebudou úplně ztracené.

Vyhlídka na Ko Phi-Phi Don - vlevo nahoře je vidět Ko Phi-Phi Ley, vpravo přístav Ton Sai
Vyhlídka na Ko Phi-Phi Don - vlevo nahoře je vidět Ko Phi-Phi Ley, vpravo přístav Ton Sai

Po sestupu dolů se ještě pomotáváme v přístavní vesnici, dáváme si báječné koláčky v místní pekárně a zařizujeme odjezd v cestovní agentuře. Kupujeme lístky na trajekt do Krabi a také letenky zpět z Krabi do Bangkoku. Odlet dáváme na neděli, abychom měli trochu rezervu a taky ještě okoukli Bangkok. Letenka z Krabi nám připadala nejvýhodnější, protože je to z Krabi na letiště kousek a stejně jsem chtěl okolí Krabi okouknout.

Potom se vracíme na Long Beach. Odpoledne se koupeme a zase prší. Balíme. Po večeři si jdeme dát masáž, tentokrát oba. Super atmosféra, příjemní lidé, bezva masáž - prostě jsem tam usnul :-) Po masáži ještě dostáváme zelený čaj, u kterého vychutnáváme pohodu okamžiku.

Masérský přístřešek na Long Beach - Ko Phi-Phi Don
Masérský přístřešek na Long Beach - Ko Phi-Phi Don

Poznámka duben 2010: Když jsme byli v Thajsku podruhé (listopad/prosinec 2009), tak jsme zavítali i na Phi Phi. Už se nám tam ale tolik nelíbilo - bylo tam mnohem více lidí a už to prostě nebylo ono. Nevím čím to je, pravděpodobně bylo na Phi Phi v prosinci 2008 málo lidí kvůli demonstracím a blokádě letiště v Bangkoku, které krátce před naší návštěvou probíhaly.

Den dvacátý (pátek 26.12.2008) - Ko Phi Phi -> Krabi

Ráno dobalíme zbytek věcí, vrátíme klíče a erární lodí (jakože zdarma) odjedeme do přístavu, kde čekáme na trajekt. Ten je opět narvaný k prasknutí. Jedeme zpět do Krabi, kde chceme strávit poslední dva "mořské" dny. Cesta proběhla celkem v pohodě. Trajekt nás dovezl do nového terminálu v Krabi, který je sice celkem hezký, ale stojí kdesi daleko v bažinách a rákosí - prostě do města musíte nějakým povozem za peníze. Obcházím všemožné stánky cestovek v naději, že někdo provozuje autobus nebo minibus. Nakonec si bereme oficiálního taxíka, který je nejlevnější. Necháváme se odvézt do části Ao Nang, která je až na druhé straně Krabi a je přímo u pláže.

Vesnice Ao Nang je turistickým centrem se vším všudy - hotely, guesthousy, restauracemi, obchody, stánky a hlavně s plno lidmi. Jo a je tam taky Mc. Donald. Hledáme ubytování na tři noci a v naší cenové úrovni nakonec nacházíme guesthouse, který nás sice nenadchne, ale který je na tu chvíli použitelný. Shodíme tam batohy a vyrážíme k pláži a také trochu pojíst - měli jsme naposledy snídani. S jídlem je celkem potíž, všechno je to tu o dost dražší než co jsme doteď v Thajsku zažili (cca o 30%). Nakonec se někde najíme, ale namlsáni lácí míst kde jsme byli (včetně Phi Phi!) je to trochu šok. Proti cenám doma nebo dokonce v západní Evropě je to samozřejmě stále levná záležitost.

Na pláži Ao Nang jsme si moc slunka neužili - Krabi
Na pláži Ao Nang jsme si moc slunka neužili - Krabi

Po jídle jdeme na pláž. Začíná skálou a táhne se až kam dohlédnu. Na kraji pláže parkuje spousta dlouhoocasých lodí, které vozí lidi na další pláže, kam máme namířeno až jeden z dalších našich dvou dnů na Krabi. Je tu asi nějaký přetlak masérů, kteří nabízí své služby celkem intenzivně a ještě za super ceny (200 bahtů za masáž!). Kvalitu ale posoudit neumíme, nezkoušeli jsme to tady. Na pláži se chvíli válíme, Íra se i koupe. Po slabé hodině, zrovna, když jsem se vydal zkusit něco vyfotit, se v dálce začne zatahovat a blíží se to k nám - podobná vodní stěna jako v Ang Thong na Samui. Okamžitě se balíme, ale ne dost rychle protože nás průtrž stihne ještě na cestě. Skáčeme pod první střechu, která se namane - zrovna je to restaurace jednoho luxusnějšího hotelu. Bohužel je plná, takže dlouho stojíme a čekáme na místo. Chceme si dát alespoň kafe, než se to venku uklidní. Je tu trochu nepříjemná obsluha (asi že jsme si dali jen to kafe a polívku), naštěstí po třičtvrtě hodině přestává pršet a my se vydáváme pomalu zpět do guesthousu.

Ao Nang po dešti
Ao Nang po dešti

Protože jsem toho trochu četl o zálivu Phang Nga a chci se do něho podívat, sháníme cestovku, která nás tam vezme. Obcházíme jich pár a každá, kromě výletů na blízké a celkem hezké ostrovy, nabízí i to co chceme. Úsměvné je, že ty výlety mají pojmenovány jako "Výlet na ostrov Jamese Bonda" (proč je to úsměvné píšu dál). Kupujeme ten výlet na další den, vyzvednou nás přímo před guesthousem.

Večer se jdeme projít po Ao Nang, okouknout obchůdky a hlavně si dát nějakou dobrou večeři. Večer je hlavní pobřežní ulice natřískaná lidmi. Proplétáme se mezi nimi a hledáme nějakou cenově přístupnou restauraci se zajímavým jídlem. Přibližně takovou najdeme, ale z obsluhy a kvality jídla nadšení nejsme. Krabi má celkem hezkou přírodu, ale části Ao Nang se příště vyhneme, je tu plno lidí, ceny vysoké a služby žádný zázrak - aneb to co jsem čekal, že bude na Phi Phi a moc se mi tam kvůli tomu nechtělo, jsme nakonec našli tady...

Den dvacátý první (sobota 27.12.2008) - Záliv Phang Nga

Ráno nás vyzvedává dodávka, která s námi, po tom co vyzvedne i ostatní účastníky zájezdu, zamíří na sever do zálivu Phang Nga. Po asi hodině jízdy nás vyloží v přístavu dlouhoocasek, do jedné z nichž po kratším čekání nasedáme. Než se dostaneme na moře, proplouváme ústím řeky, které je obklopeno mangrovovými lesy. Po chvíli se k lesům přidávají i vysoké skály, které ční z moře. Výhledy jsou úchvatné.

První zastávka je na větší lodi, která slouží jako základna pro výlety mořskými kajaky. Tady zhruba necelou hodinu čekáme na ty, kteří si zaplatili výlet kajakem mezi mangrovy. Jeli vždy dvě osoby jako pádlující pasažéři a třetím byl Thajec - zadák. Přímo naproti lodi je krátký skalní tunel, jímž se kajaky proplétají. Z horní paluby si prohlížíme okolní skály a zelenou vegetaci. Na lodi-základně nám nalévají brčálově zelenou vodu - jakože k pití. Docela dost skleniček s tou velesladkou kapalinou jim tam zbylo.

Při plavbě po zálivu Phang Nga míjíme mangrovové lesy i úchvatné skalní formace
Při plavbě po zálivu Phang Nga míjíme mangrovové lesy i úchvatné skalní formace


Čekání na klienty (kajaky v zálivu Phang Nga)
Čekání na klienty (kajaky v zálivu Phang Nga)

Další lodní zastávkou je - onen všude propagovaný - ostrov Jamese Bonda (Ko Tapu). Říkají mu tak proto, že se zde před několika desítkami let natáčel jeden z filmů o tomto anglickém agentovi. Teda nevím, jestli pojmenování ostrov není trochu přehnané - je to jen kus holého skaliska. U té Bondovy skály je asi tak tisíckrát větší ostrov, kde vysedáme z lodi. Část ostrova je obehnána stánky se vším možným. Od posledních stánků je výhled na skalisko, před kterým se všichni fotí (my samozřejmě taky :-) Koncentrace lidí v některých místech dosahuje davu. Obešli jsme ostrov, kde se dalo a asi po deseti minutách bylo prohlížení hotovo. Trochu jsem se ještě pokusil fotit, ale už nás svolávali zpět do lodi...

Skalisko vzadu (vlevo, vedle stromu bez listí) je James Bond Island...
Skalisko vzadu (vlevo, vedle stromu bez listí) je James Bond Island...

Po Jamesovi byl na programu oběd. Ten nebyl nikde jinde, než v muslimské vesničce Ko Panyi postavené na kůlech. Už když jsme se k ní blížili vypadala zajímavě. Placatá vesnice, tak metr dva nad hladinou, nalepená na skále. Z blízka už to není tak úchvatné. Přistáváme u obrovské jídelny, kde vyřizují obědy lodí, které přijíždějí frekvencí tak jedna za 15 minut. Oběd je dobrý, žádný problém. Následuje moderovaná prohlídka vesnice. Za megarestaurací je tržiště a za tržištěm škola. Ta je super (vypadá nekomerčně), dostaneme tam krátkou přednášku o ostrově a rozpouští nás na prohlídku vesnice. Přes tržiště se ale ven do vesnice dostane málokdo (což je asi cílem...). Za dvacet minut, které na to máme, sotva stihnu dochvátat k mešitě na druhý konec Ko Panyi, udělat pár fotek a vrátit se zpátky k lodi.

Vesnice Ko Panyi...
Vesnice Ko Panyi...


...je postavená na kůlech...
...je postavená na kůlech...


...včetně školy a docela velkého hřiště
...včetně školy a docela velkého hřiště

Cestou zpátky se ještě mikrobusem zastavujeme v opičím chrámu (Suwankhula Temple). Je umístěný v jeskyni, docela hezké místo, fotogenické - skalní tunel se zlatými sochami Buddhy. Před chrámem je spousty opic, které se od lidí nechávají krmit.

Opičí chrám Suwankhula Temple - provincie Krabi
Opičí chrám Suwankhula Temple - provincie Krabi

Den dvacátý druhý (neděle 28.12.2008) - Krabi

Náš poslední thajský den u moře nemůžeme strávit jinak než na pláži :-) Ráno posnídáme a vydáváme se na pláže v oblasti Rai Lei. Dlouhoocasky na Ao Nang fungují jako MHD - u pláže je stánek kde se kupují lístky na loďku jako na autobus. Lístek odevzdáte kapitánovi na lodi a ten vás po naplnění lodě odveze na místo, které máte zaplaceno. Cena byla asi 80 THB za loď na Rai Lei pláže (za osobu a jednu cestu, takže dva lidi tam a zpět = 4 lístky).

Začali jsme na Rai Lei Cave Beach (pláž Rai Lei u jeskyně). Je to nádherná pláž (skály okolo, trochu zeleně na nich, dlouhá písečná pláž, výhled na okolní ostrůvky) ...nádhera..., ale na pláži je bohužel tělo na tělo. No nic, pokoupáme, pokoukáme a uvidíme... Urvali jsme si kousek místa ve stínu na konci pláže u jeskyně. Hned vedle, na konci pláže, je malá svatyňka s celkem netradiční výzdobou.

Svatyňka na konci Rai Lei Cave Beach - Krabi
Svatyňka na konci Rai Lei Cave Beach - Krabi


Výhled z jeskyně na Rai Lei Cave Beach - Krabi
Výhled z jeskyně na Rai Lei Cave Beach - Krabi

Po pláži chodí Thajci s nabídkou všeho možného, určitě tu nezhyneme žízní nebo hladem. Trochu se válíme a potom vyrážím do jeskyně na průzkum. Není to klasická jeskyně ale spíš takový tunel, který se směrem k pláži otevírá k nebi i do stran, takže je všude dobře vidět. Jde se tam vodou, ale stačím, tak se vracím pro foťák. Je tam celkem dost lidí. Procházím až nakonec - ke skalnímu oknu nad mořem s výhledem na druhou stranu. Potom se vracím, koupeme se a užíváme plážovou pohodu.

Invazní armáda dlouhoocasek na Rai Lei West Beach - Krabi
Flotila dlouhoocasek na Rai Lei West Beach - Krabi

Když se odpoledne nabažíme Rai Lei Cave Beach, vyrážíme na průzkum dalších pláží v oblasti. Mezi skalami procházíme na Rai Lei East Beach (východní pláž Rai Lei), která, díky odlivu nevypadá nic moc - okolí je samozřejmě úchvatné i tady. Uličkou mezi resorty se vydáváme na naši konečnou - Rai Lei West Beach (západní pláž Rai Lei). Ta je asi z třetiny zabraná parkujícími dlouhoocaskami. Scenérie opět úchvatná. Už to na koupání moc nevidíme, tak posedáváme, pokukujeme, občas se projdeme mořem a pozorujeme řidiče dlouhoocasek, jak si kopají míčem spleteným z ratanu. V podvečer se necháváme odvézt zpět na Ao Nang.

Tady balíme, vrátíme klíče od guesthousu a čekáme na objednaný autobus. Ten nás hodí na letiště kousek za Krabi, odkud odlétáme zpět do Bangkoku. Naše cesta se uzavírá...

V noci jsme se ubytovali tam, kde posledně - na ulici Soi Rambutri poblíž Khao San. Potíž byla v tom, že už neměli pokoje, jen takovou tmavou špeluňku u recepce. Nemáme příliš na vybranou a ani energii něco shánět, takže to na ty dvě noci bereme.

Den dvacátý třetí (pondělí 29.12.2008) - Bangkok

Čeká nás poslední celý den v Thajsku. Ráno tradičně bohatě posnídáme a vyrážíme do ulic. Dnes máme v plánu zlatého Buddhu, hady a trochu nakupování.

Lodní linkou jedeme na zastávku Harbour Department Pier (č. 4), odtud se pěšky proplétáme, někdy malebnými, jinde špinavými, uličkami čínské čtvrti. Po troše bloudění se dostáváme až k chrámu Wat Trimit. Uvnitř je zhruba třímetrová socha zlatého Buddhy. Zlatého ve smyslu zlatého, ne pozlaceného. Jde o největší zlatou sochu Buddhy v Thajsku. Chrám je malý, strohý, celkem hezký. Vedle "starého a malého" chrámu už se staví velký a nový, aby tahle vzácnost měla důstojnější příbytek.

Několikatunový Buddha ze zlata v chrámu Wat Trimit - Bangkok
Několikatunový Buddha ze zlata v chrámu Wat Trimit - Bangkok

Dál pokračujeme na metro. To je v Bangkoku celkem novinkou. Vybudovali jej před pár lety a zatím má několik málo stanic na jedné lince. Metro je supermoderní, klimatizované a čisté. Jedeme s ním na zastávku Lumphini, která leží u Lumphini parku. Park procházíme, okukujeme zákoutí stylizovaná do různých kultur (japonské, čínské, ...). Uprostřed je jezírko s půjčovnou lodiček a šlapadel. Trochu se válíme na trávě a odpočíváme v klidu parku.

Lodičky a šlapadla v Lumphini parku - Bangkok
Lodičky a šlapadla v Lumphini parku - Bangkok

Když si odpočineme, vydáváme se hledat hadí farmu. Ta se nachází asi 200 metrů po ulici od západního východu z parku (u sochy Ramy VI). Farma je součástí Pasteurova institutu, který v minulosti vyráběl hadí séra proti uštknutím. Kupujeme lístek a prohlížíme expozice. Jsou udělané pěkně, i s naší angličtinou jim rozumíme a názorně si dovedeme představit typy hadích jedů, kde se jednotlivé druhy hadů v Thajsku nachází atp. Součástí expozice jsou i terária s živými hady, každé popsané s označením, kde se had vyskytuje v přírodě a čím je nebezpečný. Zjišťujeme, že téměř všude, kde jsme se po Thajsku pohybovali, se nacházeli jedovatí hadi. Ještěže jsme tu až na konci naší výpravy a ne na začátku, to by se mnou Íra nikam do džungle nevlezla :-)

Už už chceme odejít, ale odchytává nás prodavačka vstupenek s tím, že za chvíli začíná představení - ukázka hadů ve venkovním pavilonu (vstupné je v rámci vstupu do expozice). Čekání si krátíme malou svačinkou v místním občerstvení, po kterém si najdeme místo v ochozu pavilonu. Ještě než to začne, sejde se tolik lidí, že je celé hlediště plné. A už to začíná... Jeden zaměstnanec moderuje, jeden je hlavní ukazovač hadů a asi dva jsou mu k ruce a hady přináší a odnáší. Celá šou trvá asi půl hodiny, představují nám okolo deseti druhů hadů. Výklad je thajsky a anglicky. Na konci nechávají jít přítomné děti blíž a neškodné druhy hadů si osahat a, samozřejmě, se s nimi vyfotit. To už nevydrží ani dospěláci a přidávající se v tlačenici na hady k dětem na focení :-) Byla to fajn ukázka, nejzajímavější asi byly kobry, které zaměstnanci drželi za ocas aby neutekly.

Po hadím představení jsme ještě zaběhli na vykřičený Patpong, který se nachází téměř naproti institutu. Ve dne je to nudná ulice skoro bez lidí. Nic zajímavého...

Výklad a ukázky hadů v Pasteurově instutu - Bangkok
Výklad a ukázky hadů v Pasteurově instutu - Bangkok

Pozdní odpoledne máme v plánu strávit nákupy. Vybrali jsme podle letáku a mapky obchodní centrum Siam. Dostali jsme se k němu nadzemní dráhou. Stejně jako metro je moderní a čistá, navíc je z ní docela slušný rozhled po okolí. Vystupujeme na stanici Siam (Central Station). Je to plné živé nákupní centrum, které obrovsky kontrastuje s chudými poměry, které jsme ve městě viděli. V prvním obchodním domě jsme byli jako marťani - Porsche, diamanty, Luis Vuiton a tak podobně. Jdeme do lidovějšího sousedního centra, obcházíme obchody, ale zas až tolik nás nic nezaujme. Nakonec se tam alespoň překvapivě levně najíme.

Dráha nadzemky a dopravní zácpa ze stanice Siam - Bangkok
Dráha nadzemky a dopravní zácpa ze stanice Siam - Bangkok

Zpět jedeme nadzemkou na stanici Central Pier a odtud lodí na Khao San. Tam ještě nakupujeme poslední trička a věci, které máme vyhlédnuté. Bylo to celkem náročné, hlavně zhruba hodinu trvající závěrečné smlouvání tam, kde jsme udělali největší nákup. Dáváme si poslední večeři a jdeme spát. V noci nás docela budí rachot z restaurace a k ránu jsem v pokoji zahlédnul i zhruba dvoucentimetrového broučka. Ještěže až ráno :-)

Den dvacátý čtvrtý (úterý 30.12.2008) - Bangkok -> Dubai

Letíme až odpoledne takže si schováváme batohy na recepci a vyrážíme do ulic. Směr Wat Arun.

Wat Arun (chrám vycházejícího slunce) leží naproti královskému paláci přes řeku. Jedeme k němu lodí (jak jinak). Nejprve se jede na zastávku jako ke královskému paláci (č. 8 - Tha Tien Pier) a potom přívozem přes řeku. Wat Arun je docela velký, budovy jsou soustředěny okolo centrálního čedí. Z toho je celkem slušný výhled po chrámu i po okolí - je vidět na řeku, na královský palác i do dálky na město. V jednom z chrámů na chvíli usedáme a užíváme poslední doušky Thajska. Krásný strop, výzdoba, pomale plynoucí čas a mnich žehnající příchozím... ...ach jo...

Pohled z centrálního čedí přes řeku na královský palác a Wat Po - Wat Arun, Bangkok
Pohled z centrálního čedí přes řeku na královský palác a Wat Po - Wat Arun, Bangkok


Život v chrámu - Wat Arun, Bangkok
Život v chrámu - Wat Arun, Bangkok


Sochy Buddhy - Wat Arun, Bangkok
Sochy Buddhy - Wat Arun, Bangkok

Máme trochu zpoždění, zbytek dne už probíhá hekticky. Vracíme se do guesthousu pro batohy, přecházíme ke Khao Sanu, kde nasedáme do minibusu na letiště (lístky jsme koupili už včera).

Na letišti máme trochu času. Po projití výstupní pasovou kontrolou, kde nám dají razítko do pasu a odtrhnou si dotazníček, procházíme letiště a utrácíme zbytek peněz za suvenýry, jídlo a tak podobně. Nakonec se nám zadařila i trocha adrenalinu. Domluvili jsme si čas a místo setkání, než se nalodíme na palubu letadla a rozešli se každý po svém. V daný čas čekám na místě, ale Íra nikde. Ještě si odskočím na záchod a spěchám k letadlu. Cestou jí samozřejmě prozváním a pak i volám na mobil. Jen to vyzvání. Už je final call (poslední výzva k nastoupení) a já ještě čekám před poslední přepážkou... ...nedá se nic dělat a jdu do letadla, jinak mi to uletí. Nervy na pochodu. Íra je naštěstí v letadle. Uf. Museli jsme se minout když jsem byl na záchodě. Už nesmíme spoléhat na volání, nefunguje, spíš na smsky... ...anebo se sejít včas... ...anebo se vůbec nerozcházet :-)

Den dvacátý pátý (středa 31.12.2008) - Dubai -> Mnichov -> domů

Let s Emirates je fajn. Mají dobré jídlo i pití (zvládl jsem pár lahviček vína), dobrý servis, výběr z několika filmů a hudby. Vše samozřejmě v rámci možností turistické třídy. Let trval zhruba 6 hodin.

V Dubaji nás čeká asi devítihodinové čekání. Blééé... Trochu už to tam známe z letu opačným směrem, takže jdeme na jisto do starého terminálu, kde předtím pospávalo hodně lidí. Tam se ale Íře moc nelíbí a mě se nezamlouvají místa, která zbyla k dispozici. Vracíme se do nového terminálu, ukládáme se do "křesílek" v hale a pokoušíme se o spánek. Ten je přetrhávaný hlášeními v rozhlase a jednou i divokým telefonátem, který vedla nějaká žena asi třicet metrů od nás do telefonního automatu. Okolo nás pospávají cestující s podobným osudem.

Ráno si dáváme snídani u McDonalda protože nemáme místní dirhamy, oni berou platební karty a ceny tam vypadají nejlevnější. Pak si ještě krátíme čas pocházením po obchodech a směřujeme se k odletu do Mnichova. Ten byl bez problémů a Emirates opět dobří.

Hala třetího terminálu na Dubajském letišti
Hala třetího terminálu na Dubajském letišti


Emirátská plná penze ;-)
Emirátská plná penze ;-)

V Mnichově jedeme k parkovišti busem. Přestože je parkoviště ještě v rámci areálu letiště, je to daleko na chození pěšky asi i v létě. Venku je mráz, proto oblékáme vše co jde a ještě si přes sebe házíme deku. Autíčko na nás čeká (hurá!), takže se dooblékáme do zimních bund, které jsme měli v kufru, odhrabujeme sníh a pokouším se nastartovat. Baterka je starší a už nic moc, takže trochu točí, ale nastartovat se nám nedaří. Čekal jsem to, vytahuji startovací kabely a jdeme hledat někoho, kdo nám s tím pomůže. Asi po deseti minutách přichází dva mladí němci, kterým vysvětluji situaci a oni ochotně přistaví svůj vůz. Startujeme bez problémů z jejich baterky.

Cesta domů je v pohodě. Pro mne je trochu nezvyk řídit po takové době auto, vpravo a navíc v mraze, ale jde to. Německé dálnice jsou celkem volné a čisté. Jedeme rovnou na návštěvu k Íry mamče - kdybychom jeli domů, už ven nevylezeme :-) Když dorážíme, je právě silvestr, asi osm hodin večer. Účastníme se malé rodinné oslavy a asi v jedenáct hodin unavení odjíždíme těch pár set metrů domů. Vyneseme věci do bytu a jsme rádi, že jsme živí a zdraví zase doma. Děláme trochu pohodu a krátce po půlnoci jdeme spát.

Tipy co v Thajsku vidět a zažít

Měli jsme jen tři týdny a chtěli napoprvé trochu poznat Thajsko. Zobli jsme kousek ze severu, kousek ze středu a kousek z jihu. Oběma se nám, z těch pár zemí, co jsme do té doby navštívili, Thajsko zamlouvalo hlavně kvůli levnému cestování, obrovské pohodě a nádherné přírodě. Kdybysme se někam měli vrátit, tak určitě sem (nepíšu to u každého výletu? ;-) Pro individuální cesty bez cestovky je tahle země ideální a bezpečná.

Z toho, co jsme v Thajsku viděli, doporučujeme následující místa a zážitky:

  1. alespoň třídenní trek v horách v okolí Chiang Mai (Jirkův tip)
  2. koupání a pláže ostrovů Phi Phi Don a Phi Phi Ley (Íry tip)
  3. podvečer v chrámu Doi Suthep u Chiang Mai
  4. výlet do národního parku Ang Thong z Ko Samui
  5. návštěva areálu královského paláce, Wat Phra Kaeo a Wat Po v Bangkoku

jirka@tamazasezpatky.cz




Kam dál?

Navštivte naše další cestopisy:

Podívejte se na letenky do Thajska: