Titulní strana Cestopisy - titulní strana
Cestopis Madeira 2006 Madeira 2006 [Evropa]
Cestopis Nový Zéland 2007 Nový Zéland 2007 [Austrálie a Oceánie]
Cestopis Thajsko 2008 Thajsko 2008 [Asie]
Cestopis Réunion 2009 Réunion 2009 [Evropa/Afrika]
Cestopis Thajsko 2009 Thajsko 2009 [Asie]
Cestopis Azorské ostrovy 2010 Azorské ostrovy 2010 [Evropa]
Cestopis Thajsko 2011 Thajsko 2011 [Asie]
Cestopis Island 2012 Island 2012 [Evropa]

Obsah cestopisu:
  1. Informace o Islandu, rady, odkazy, mapa
  2. Let Praha - Keflavík; Thingvellir - Fontána
  3. Gejzír Strokkur - vodopád Gullfoss - skanzen Thjodveldisbaer - vodopád Hjálparfoss
  4. Výlet v horách Landmannalaugar - Leirubakki
  5. Vodopád Seljalandsfoss - vodopád Skógafoss - mys Dyrhólaey
  1. Ledovcová jezera Fjallsárlón a Jökulsárlón
  2. Městečko Djúpivogur - vodopád Dettifoss - oblast Krafla s kráterem Víti - koupání Mývatn Nature Bath - vodopád Godafoss - Akureyri
  3. Koupání Modrá laguna - Reykjavík
  4. Let: Keflavík - Praha
  5. Tipy co na Islandu vidět

verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [4,8 MB]

vlajka Islandu Island 2012 - cestopis, fotky

Podívat se na Island byl jeden z mých snů. Nějak to ale vždy kazily vysoké náklady na podniknutí takového výletu. Až v červnu 2012 se objevila nabídka letenek, které nešlo odolat. Byl to přímý let z Prahy na Island s Holidays Czech Airlines za 4 tisíce korun na osobu. Rozhodování bylo rychlé - druhý den jsme koupili letenky na půlku srpna. Letenky sice už byly o tisíc korun dražší, ale i tak super cena. Hurá! Přípravy mohly začít…

Na začátku jsme si řekli dvě hlavní podmínky - objedeme ostrov dokola a půjde o nízkonákladovou cestu (nízkonákladově na podmínky Islandu, obecně to zas tak levné nebylo). To znamená spát ve stanu, vařit si sami, moc neutrácet za atrakce a hlavně se věnovat poznávání ostrova. Nejdražší na celé cestě proto bylo půjčení auta a benzín do něho (24 tisíc Kč celkem za půjčení a benzín) a letenka (5 tisíc Kč na osobu). Zbytek (jídlo, vstupy, kempy, autobus, …) dělal okolo 3 tisíc Kč na osobu. Třetí podmínkou - v tomto případě spíše omezením - byly letenky - byly pouze na týden pobytu (tak se bohužel prodávaly).

Tentokrát se mnou nejela Íra, ale Rosťa - její bratr a můj švagr (byl s námi v Thajsku). V době této cesty na Island bylo našemu synovi rok a brát ho s sebou jsme vyhodnotili jako nesmysl - ekonomicky i zážitkově. Musel jsem ale Íře slíbit, že je pak oba vezmu někam k teplému moři (což se podařilo a na podzim jsme pak spolu byli týden na Kypru).

V popředí jsou tři malé červené domky pro skřítky s bílými okny a dveřmi - prakticky přesné kopie velkých domů pro lidi. Okolo je zelená tráva a kameny. Městečko Djúpivogur, Island
Domky pro skřítky v městečku Djúpivogur na východě ostrova

Rozloha Islandu je něco větší než Česká Republika, ale obyvatel má tento severský ostrov pouze 320 tisíc, což je o něco více než má například Ostrava. Třetina obyvatel Islandu přitom žije v hlavním městě Reykjavíku. To jen na úvod pro představu, jak řídce je ostrov osídlen.

Okolo (téměř) celého Islandu vede okružní silnice značená číslem jedna (Ring Road 1). Její celková délka je 1 340 kilometrů. Je prakticky celá asfaltová, jen ve východních fjordech je ještě pár desítek kilometrů prašných. Ostatní cesty jsou značené dvou až třícifernými čísly. Většinou jsou asfaltové, ale občas potkáte i úseky bez pevného povrchu. Tyto úseky jsou běžnými auty sjízdné, počítejte však s menší rychlostí a větší opatrností při řízení. Pokud má označení cesty před sebou navíc písmeno F (např. F208), znamená to, že je daná cesta dostupná pouze pro offroad vozy (to jsou auta s náhonem na všechna čtyři kola a zároveň s terénní úpravou = například s Octavií 4×4 tam většinou neprojedete kvůli větším kamenům a brodům).

Cestovat po Islandu lze mnoha způsoby a je jen na vás, jaký zvolíte. Můžete jet s cestovkou už z domova nebo si koupit letenku a vybrané části Islandu projet s místními cestovními společnostmi (nabídka je opravdu velká od autobusových výletů přes výlety offroad auty až například po potápění). Celý ostrov (včetně vnitrozemí!) se dá projet i linkovými autobusy. No, a pokud vám nevadí trocha nepohody, dá se Island projet i stopem nebo na kole (překvapilo mě, že jsme potkali i poměrně hodně cyklistů).

Z hlediska geografie lze ostrov rozdělit na pustý střed (ledovce, sopky, rozsáhlá lávová a kamenitá pole), východní a severozápadní fjordy (jsou relativně odlehlé a téměř bez lidí i turistů), spíše farmářský středo a jihozápad (je zde nejvíce měst včetně hlavního). Nejnavštěvovanější turistické atrakce se nachází právě v oblasti jihu a jihozápadu ostrova, kde tvoří takzvaný Zlatý okruh.

Jeden z největších zážitků máme z Islandu s krádežemi. Tedy s jejich absencí. Prostě se tam nekrade a všichni si důvěřují, občas ani nezamykají auta nebo nechávají věci bez dozoru. Pár dnů mi trvalo, než jsem si na to zvykl (např. než jsem přestal třikrát kontrolovat auto, že je zamčené).

Dole vpravo je fotografii modré jezírko nedaleko kráteru Víti na Islandu. Téměř všude okolo se rozprostírá červenohnědá půda. Nahoře na kopečku nad jezírkem uniká z potrubí pára a její oblaka jsou unášena větrem
Jezírko nedaleko kráteru Víti v oblasti Krafla na severu Islandu

Následují praktické zdroje informací

Obecně o ostrově:

Co vidět a zažít:

  • oficiálním turistickým webem je visiticeland.com (anglicky, německy atd.), hodně praktických informací má web Já (česky "Ano") (anglicky), pro pěší turisty pak jsou důležité stránky Nordic Adventure Travel (anglicky).
  • nejznámější místa k návštěvě se nachází na tzv. Zlatém okruhu (anglicky), to znamená hlavně: oblast Thingvellir, vodopád Gullfoss a gejzíry Geysir a Strokkur
  • vzorové itineráře pro cesty po Islandu naleznete např. na hostel.is (anglicky) nebo u Nordic Adventure Travel (anglicky)
  • jedny z nejlepších zážitků na Islandu nachytáte v teplé vodě, na webu Koupání na Islandu (anglicky) naleznete přehled snad všech koupališť a termálních bazénků na ostrově

Doprava na Island:

  • letenky - na Island létá více společností z ČR i z okolních zemí, pro dobré ceny letenek je nutné pravidelně sledovat akce, například na Letenkářích
  • trajekt - druhým způsobem, jak se dostat na Island, je trajekt; podle mě je to způsob mnohem zajímavější, protože umožní zažít moře, dokonce možná i ušetříte (pokud si vezmete svoje auto) a dovolí navštívit i Faerské ostrovy; trajekt se jmenuje Norröna, provozuje jej firma Smyril Line (anglicky, německy) a vyplouvá z Dánska, ceník v češtině naleznete u cestovní kanceláře Periscope

Doprava po Islandu:

  • půjčovny aut - půjčoven funguje na Islandu mnoho (anglicky), my jsme využili půjčovnu Islandiacar (anglicky, španělsky)
  • rady řidičům - v létě jsou všechny cesty zpravidla sjízdné, sjízdnost v ostatních obdobích lze ověřit na stránkách Islandského silničního úřadu (anglicky), rady k řízení auta na Islandu najdete buď ve videu nebo v brožuře (vícero jazyků)
  • autobusy - společnosti Reykjavík Excursions (anglicky) a Sterna (anglicky) pokrývají prakticky celý Island (včetně vnitrozemí!); pokud sháníte dopravu na trase Reykjavík <-> letiště Keflavík pomůže např. Flybus (anglicky) nebo Airportexpress (anglicky, německy), užitečná je i linka Reykjavík Excursions (anglicky), která staví v Modré laguně, což mi připadá jako dobrá kombinace, jak se dostat z/na letiště a ještě si užít koupačku, když je trochu času navíc
  • campervany - pokud jste vyznavači obytných dodávek (zažili jsme je na Novém Zélandu a doporučujeme), tak zkuste Kúkú Campers (anglicky), které jsme cestou několikrát viděli, případně další provozovatele (anglicky)
  • benzín/nafta - ceny byly v době naší návštěvy okolo 250 ISK/litr (asi 42 Kč/litr)

Ubytování:

  • obecně - ubytování na Islandu (anglicky) je drahé, hotely atp. jsme nevyužili a tak se tu o nich nebudu rozepisovat; každopádně se v některých zařízeních dá docílit nižší ceny využitím pokojů, které nabízí spaní ve spacáku (vlastním)
  • kempy - jsou rozšířené a na dobré úrovni, přehled je na camping.is (anglicky); někde je v ceně kempu teplá voda (sprcha), někde se platí zvlášť; občas má kemp i vybavenou kuchyňku nebo pračku a sušičku, které můžete využít (kuchyňku zdarma, praní/sušení za poplatek); elektrické zásuvky jsou jako v ČR; problém je s dobíjením baterií do mobilu a foťáku (večer v kuchyňce/koupelně v kempu chtěli nabíjet všichni a zásuvky byly plné); pokud máte, vezměte si s sebou nabíječky do zásuvky v autě a budete bez stresu :-)

Island obrazově:

Ostatní praktické věci:



Mapa naší cesty po Islandu (zvětšit mapu do nového okna a prohlédnout si detaily) - zobrazuje se zde pouze první část, po rozkliknutí předchozího odkazu lze zobrazit části obě






Den první (středa 15.8.2012) - Praha -> letiště Keflavík -> oblast Thingvellir -> jezero Laugarvatn (bazény Fontána)

Na letiště nás veze Íra, tak máme trochu zpoždění :-) Cestou se dostaví i první nepříjemnost - Rosťa si zapomněl platební kartu. Vracet se už nemá cenu, snad to zvládneme s mojí.

Na Ruzyni jdeme přímo na odbavení, kde narážíme na dlouhou frontu u všech přepážek našeho letu. A objevuje se první problém. Téměř všichni, kdo si letenky koupili přes Student Agency, u přepážky staví stranou, že je nemají v seznamu. Nás také. Čekáme asi půl hodiny, pak odbavování pokračuje. Další komplikací je striktní nařízení, že batohy nesmí mít víc než 20 kg a nelze ani průměrovat (průměrně bychom oba 20 kg měli). Protože jsem bral víc věcí a mám větší batoh, tak jsem měl 24,5 kg. Posílají nás tedy podruhé z řady ven. Jdeme stranou a přehazujeme stan a pár těžších věcí ode mě k Rosťovi. Po převážení už je to v pořádku a my jsme tak na třetí pokus konečně odbaveni. Uf…

Odlet je asi o 45 minut opožděn. Letadlo je zcela zaplněno, drtivá většina je Čechů. Občerstvení lze získat jen za peníze, tak svačíme z vlastních zásob. Rosťa se během letu seznamuje se svým novým foťákem.

Dvě skulptury před letištěm Keflavík na Islandu. Vpředu je v jezírku hromada kamení a na něm nerezové vejce s ocáskem (Jet Nest). Vzadu za jezírkem a parkovištěm aut je vidět 24 metrů vysoký zahnutý hranol z trubek pokrytý barevnými skly s názvem Rainbow (Duha)
Umění před letištěm v Keflavíku. Vpředu je vejce s ocáskem "Jet Nest", vlevo vzadu instalace "Rainbow"

Po příletu do Keflavíku - okolo druhé hodiny odpoledne - si vyzvedneme batohy a Rosťa vymění eura, která má v hotovosti. Potom jdeme na smluvené místo převzít auto. V kavárně na letišti už nás čeká chlapík z půjčovny (anglicky, španělsky). Je to Španěl. Vše jsme měli domluvené dopředu a tak jen vyplňujeme formality. Chtěli jsme mít zapsané dva řidiče, ale nějak se mu nelíbí Rosťův řidičák. Na mém byla vyznačena platnost "od-do" na dobu 10 let. Na jeho starší verzi nebyla platnost "do" uvedena a datum "od" bylo starší než 10 let. Odvodil si z toho, že není jisté, že je Rosťův řidičák platný a že si neriskne ho napsat jako druhého řidiče. Rosťa si to pak doma ověřoval a jeho řidičák je normálně platný. Píši to sem hlavně proto, abyste si dali pozor, pokud takový typ průkazu máte a chcete na Islandu řídit auto.

Cena auta, včetně maximálního pojištění, byla cca 16 tisíc Kč a byla zdaleka nejdražší položkou našich výdajů (druhou bylo téměř 8 tisíc Kč za benzín). Po papírování a zaplacení (kartou) následovalo několik rad k řízení. Když to shrnu, tak nejčastějšími příčinami nehod, na které nás Španěl upozorňoval, jsou dvě věci: 1. příliš velká rychlost při přechodu z asfaltu na šotolinu - auto se začne vlnit a vyletí z cesty; 2. lidé koukají po okolí a nabourají nebo sjedou z cesty. Z vlastní zkušenosti už vím, že "vy jste se zase kochal, pane doktore" na Islandu hrozí opravdu extrémně :-)

Po administrativě a radách jsme přešli k vozu, který byl zaparkován před letištěm. Bylo to starší Subaru Forrester. Chlapík nám předal klíče, vysvětlil základní věci a zaznamenali jsme šrámy z předchozích výpůjček.

Vyrážíme! Z letiště do Reykjavíku vede jediná dálnice, kterou jsme na Islandu viděli. Maximální rychlost je na ní ale pouze 90 km/h…

Zastavujeme u prvního Bónusu (síť levných samoobsluh), který vidíme a jdeme nakoupit zásoby. Kupujeme hlavně jídlo. Je to běžný supermarket, jaké známe od nás - jen nemá chlazené věci ve vitrínách, ale v celých chlazených místnostech, kde jsme málem nastydli.

V naší cestě pokračujeme okrajem Reykjavíku, na jehož severu se stáčíme do vnitrozemí, k první naší Islandské atrakci - Thingvelliru.

Dřevěné chodníky vedoucí po travou zarostlém dně geologického zlomu k vodopádu Öxarárfoss v oblasti Thingvellir na Islandu. Nebe je zatažené
Dřevěné cestičky vedoucí geologickým zlomem. Zahnete-li vlevo, dostanete se k vodopádu Öxarárfoss

Vpravo padá zhruba patnáctimetrový vodopád Öxarárfoss a odtéká obloukem doleva dozadu terénním zlomem směrem k jezeru Thingvallavatn v oblasti Thingvellir na Islandu. Téměř všude jsou kameny a skály
Vodopád Öxarárfoss

Thingvellir (anglicky) je oblast zajímavá přírodně i historicky. Od roku 1983 je zařazena na seznamu UNESCO. Z přírodního pohledu je zde dobře vidět zlom pevninských desek, který probíhá celým Islandem. Je tu i říčka, vodopád, zaplavené prolákliny atd. Z historického hlediska je to především místo, kde se scházeli vůdci jednotlivých oblastí Islandu a jejich sněm "Althing" založený v roce 930 je považován za první evropský parlament.

Naše první cesta z parkoviště vede k vodopádu Öxarárfoss (sekerkový vodopád). Není nikterak velký, je zajímavý hlavně tím, že říčka Öxará zde padá asi deset metrů přímo do kaňonu geologického zlomu a dále jím odtéká. Když už se půjdete podívat na Althing, určitě zajděte i sem, je to kousek. My nemáme úplně dobré světlo a tak se vodopád snažíme všelijak vyfotit.

Od vodopádu jdeme zpět kolem parkoviště k místu, kde se Althing scházel. Část cesty vede kaňonem Almannagjá ke Skále zákonů (Lögberg), kde samotný sněm probíhal. Pro turisty je tady udělaná plošina se sedátky a výhledem do kraje. Vzhledem k podvečernímu času je tu i málo lidí a tak se alespoň nemusíme prodírat davy.

Zpět jdeme dolů k jezeru a proti proudu říčky Öxará zpět k parkovišti. Cestou míjíme starý a ještě stále používaný hřbitov a přilehlý kostelík Thingvallakirkja. Je zde i několik skalních proláklin plných krásně čisté vody. V jedné z proláklin, která se nazývá Silfra, se dá i potápět (anglicky, německy) a jde prý o jedno z nejlepších míst k potápění na světě a to díky skvělé čistotě vody, která přitéká z ledovců.

Pohled ze skály na údolí Thingvellir na Islandu - vlevo je skalní kaňon geologického zlomu, uprostřed tok říčky Oxara a kostelík, vzadu se pak vypínají dva kopce. Je zataženo
Celkový pohled na oblast Thingvellir. Vlevo je vidět zlom Almannagjá

Vpředu schází asi dvacetičlená výprava od Skály zákonů k říčce Öxará, vzadu je vidět kostelík Thingvallakirkja obklopený stromy a jezero Thingvallavatn v oblasti Thingvellir na Islandu
Výprava schází od Skály zákonů k říčce Öxará. Vlevo za nimi je vidět kostelík Thingvallakirkja a vzadu jezero Thingvallavatn

Od Thingvelliru přejíždíme nedaleko - k jezeru Laugarvatn a to konkrétně k termálním bazénům Fontána (anglicky, německy). Vzhledem k tomu, že jsme sem dorazili něco před devátou hodinou večerní, tak nám koupání vychází jen na hodinu (ve 22 hodin zavírají). Usmlouvám alespoň drobnou slevu z ceny a platím 2250 ISK (plná cena na neomezenou dobu byla 2500 ISK/osoba). Rosťovi není úplně dobře a tak zůstává na souši. Interiér vypadá nově a čistě. Je tu málo lidí. Převlékám se, dávám věci do skříňky a dám si po celém dnu a letu konečně teplou sprchu. Bazény jsou zde tři a všechny jsou venkovní. Nechybí ani sauna. Všechny bazény nabízí různou hloubku, velikost a teplotu vody, takže mezi nimi postupně přecházím. V jednom z bazénů se dá udělat i pár temp a okénkem při tom hledět na jezero. Vedle bazénu je průchod na břeh jezera, kde ze země stoupá pára a kde je voda teplá. Tu hodinu si zde krásně užiji a zrelaxuji.

Rosťa mezitím trochu fotil a také si nechal nabít baterii do foťáku. Procházíme ještě kousek břehu jezera k dalšímu místu, odkud vystupuje pára. Tam chvíli koukáme na jezero a páru stoupající z břehu a nedalekých bazénů. Rosťa se ještě rychle smočí v teplé vodě u kraje jezera.

Pohled na termální bazény Fontána u jezera Laugarvatn na Islandu. Vpředu je hladina jezera, ze které stoupá pára, vlevo je rozsvícený dům u bazénů. V pozadí je vidět kopec a nebe s mraky
Termální bazény Fontána u jezera Laugarvatn - zvenku…

Interiér miniareálu termálních bazénů Fontána u jezera Laugarvatn na Islandu. Vlevo je vidět prosklená a rozsvícená budova zázemí s občerstevím, vpředu dva ze tří místních bazénů (modré kachličky) a vpravo pak je objekt sauny
…a zevnitř

Asi 300 metrů za městečkem Laugarvatn je kemp, kde přespíme. Je poloprázdný a obsluha žádná. Rozbalíme stan a uvaříme si čaj. Docela unavení jdeme spát.

Dnes jsme najeli 130 km.

Den druhý (čtvrtek 16.8.2012) - gejzír Strokkur -> vodopád Gullfoss -> skanzen Thjodveldisbaer -> vodopád Hjálparfoss

Ráno nás vítá nádherné slunečné počasí. Super! Kemp má společné umývárny (muži + ženy dohromady v jedné buňce) a tak má Rosťa po ránu zážitek, když se holí u umyvadla mezi třemi islandskými blondýnami :-) Posnídáme výborný skyr (místní verze jogurtu) a sbalíme se. Při výjezdu musíme doslova najít někoho, komu můžeme za kemp zaplatit (1.900 ISK za oba).

Pohled na zelenou travnatou plochu kempu u jezera Laugarvatn na Islandu. Vpředu je automobil a stan, dále buňky se zázemím, vzadu pak kopec. Je slunečné počasí
Ráno v kempu u jezera Laugarvatn

Osm islandských koní stojí v popředí u plotu, okolo je zelená tráva a křoviny, vzadu pak kopec s bílým čepcem z mraků. Slunečný den
Cestou ke gejzírům

Naší dnešní první zastávkou jsou gejzíry. Je tu už docela dost lidí (ale ne až zase tolik, při našem odchodu jich tady bude dvojnásobek…). U parkoviště je velký obchod se suvenýry a také je zde zaparkovaná prastará FORDka.

Gejzíry leží směrem do kopce. Cestou k nim lze spatřit další projevy geotermální aktivity - např. vyvěrající voda, stoupající pára a barevná půda. U gejzíru s názvem Strokkur zůstáváme asi půl hodiny a snažíme se jej vyfotit. Vystřikuje vždy po pár minutách a tak tu s davem čekáme na kýženou bublinu (vzedmutou hladinu jezírka) a pak samotné vytrysknutí horké vody vzhůru. Když se bublina objeví, začnou cvakat spouště všech přístrojů, včetně našich. Je to docela legrační. Následně stoupáme vzhůru na kopeček nad gejzíry a prohlížíme si okolí. Za kopcem na druhé straně je krásná zelená příroda a říčka. Trochu tu fotíme, trochu se kocháme a také ujídáme borůvky, které zde rostou a jsou krásně velké.

Při cestě zpět na parkoviště se ještě zastavíme u Geysiru. Ano, je to ten gejzír, který dal všem gejzírům jméno. Nicméně je nějaký lenivý a tak jej nevidíme v akci - je to prostě jen kaluž vody. Vystřikuje prý pouze několikrát do roka, ale za to mnohem výše než Strokkur. Pro milovníky čísel: Strokkur stříká do výšky 25 metrů, Geysir až 75 metrů. Mají tu i srovnání se světovými gejzíry a gejzír Pohutu na Novém Zélandu (až 30 metrů), který jsme navštívili před pár lety, je zde také.

Výhled z návrší na planinu s gejzíry s názvem Geysir a Strokkur na Islandu. Vpředu je svah z červené hlíny, vlevo je klidná hladina jezírka Geysiru, uprostřed právě stříká Strokkur. Vpravo jsou vidět budovy návštěvnického centra
Pohled na gejzíry Strokkur (uprostřed, stříká) a Geysir (vlevo, sbírá síly), budova infocentra je vpravo

Gejzír Strokkur právě chrlí vodu, za ním je modré nebe a kopec. Vpředu je v kameni vytesán název Strokkur
Gejzír Strokkur v akci

Při jízdě k další zastávce se kocháme krásnou přírodou zalitou sluncem a navíc pod modrým nebem s mraky. Nádhera!

Druhým naším dnešním cílem je vodopád Gullfoss (Zlatý vodopád). Nejprve zastavujeme asi kilometr před ním na parkovišti a okukujeme kaňon říčky Hvítá pod vodopádem. Samozřejmě neopomeneme pojíst všudypřítomné borůvky ;-)

Parkujeme na spodním parkovišti, z něhož pak pozorujeme vodopád. Je spíše nižší a široký se dvěma stupni, ze kterých padá voda. Vodní tříšť nad ním vytváří duhu a na našem oblečení mokro. Dlouho se tam proto nezdržíme a pádíme se podívat z blízka.

Nejprve se dostáváme ke spodnímu stupni, kde voda padá do rokliny, ze které odtéká téměř kolmo k hraně vodopádu. Je to docela hukot. Horní stupeň je nižší a klidnější. Je zde dost místa na skále k pozorování a také hodně lidí, až je problém udělat fotku bez davu. Přímo před námi zvrací Japonec…

Po prohlídce zblízka vystoupáme po pěšině a pak po schodech nahoru, na hranu terénu. Je odtud výhled do okolí i na ledovec na horizontu. Ještě asi ze dvou míst vodopád okukujeme a fotíme svrchu. Další naše kroky vedou do návštěvnického centra. Je nové a menší než u gejzírů a věci tu mají asi o čtvrtinu levnější.

Hlavním důvodem, proč sem jdeme, je jídlo. Když jsem studoval, co na Islandu navštívit, narazil jsem opakovaně na doporučení na zdejší jehněčí polévku. Jdeme tedy do ní! Objednáváme si a platíme. Jsme kapku překvapení, protože nám jí nalévá sympatická Češka - nějak nás zaslechla a tak se ozvala. Prohodíme pár vět o naší cestě, a kam máme namířeno dál. Polévku, ke které dostáváme i bagetku s máslem, si jdeme sníst na terasu. Je strašně tůze moc výborná, takže si jdeme ještě přidat ;-) Není to tedy úplně nejlevnější sranda (1350 ISK), ale stojí za to.

Rosťa si pak ještě dává kávu a já píšu pohled domů, třeba dorazí dřív než my :-) V obchodě se suvenýry si kupuji hrnek na pití, protože jsem si doma zapomněl svůj cestovní plecháč a v předchozích infocentrech měli jen kýčovité.

Pohled na vodopád Gullfoss z vyhlídky nad kaňonem. Jsou vidět obě patra vodopádu, která jsou k sobě postavena kolmo, vede k nim cestička po které chodí lidé. Je vidět část duhy
Vodopád Gullfoss - celkový pohled

Výhled do kaňonu, kterým odtéká voda poté, co prošla dolním patrem vodopádu Gullfoss. Vpravo vede pešina s lidmi ke spodnímu parkovišti, ke kterému se táhne i oblak vodní tříšti z vodopádu
Vodopád Gullfoss - spodní část

Na stole leží plný talíř jehněčí polévky s lžící, vedle je modrý tác s bagetkami, máslem a nůž. Vyfotografováno v infocentru u vodopádu Gullfoss na Islandu
Výborná jehněčí polévka v infocentru u vodopádu Gullfoss

Od vodopádu Gullfoss pokračujeme na jih a posléze na východ do oblasti kolem vodní elektrárny Búrfell. Rosťa řídí a já cestou usnu. Na elektrárnu jen mrkneme a jedeme se podívat hned vedle na skanzen Thjodveldisbaer (anglicky). Jde o domy postavené nově (1974) dle vykopávek stavení zasypaných popelem při erupci sopky Hekla okolo roku 1104 na nedaleké farmě zvané Stöng. Nepředstavujte si ale nic velkého, jsou to dvě budovy. Přijeli jsme po 18 hodině, a proto již je zavřeno. Obejdeme dům obložený drny a trochu si počteme v informační ceduli. Nacházím tu odkaz na hrobku Maes Howe na Orknejích (ostrovy na severu Skotska), kde jsme s Írou byli v roce 2002.

Skanzen Thjodveldisbaer - dlouhý dům se dvěma výběžky-křídly je celý pokryt zelenou trávou. Je zataženo
Jeden ze dvou domů ve skanzenu Thjodveldisbaer

Další naší dnešní zastávkou je vodopád Hjálparfoss. Leží asi tři kilometry od skanzenu a elektrárny. Je to menší vodopád se dvěma rameny, takové dvojče. Je zde prázdno resp. při našem příjezdu tu stojí nová Fabia. Ta ale asi po deseti minutách odjíždí. My se tu kousneme asi na hodinu. Každý vodopád obejdeme z jedné strany. Zkouším i teplotu vody v říčce, ale je na koupání příliš studená (nebo jsem já příliš lenošný do ní vlézt? :-) Každopádně to je skvělé místo na piknik (stoly jsou na hraně parkoviště s výhledem na vodopád) a dalo by se tady i přespat (v autě nebo ve stanu).

Pohled z dálky na vodopád Hjálparfoss. Vlevo je samotný dvojramenný vodopád, vlevo stojí nová Škoda Fabia. Vzadu je vidět šedohnědé kopce islandského vnitrozemí
Reklamní - škodovek jezdí na Islandu spousta (jinak to vlevo je vodopád Hjálparfoss)

Poslední naše dnešní cesta vede ještě hlouběji do vnitrozemí a to do oblasti Landmanalaugar. Je to místo, které jsem chtěl moc navštívit, kam se ale dá dostat jen po F cestách (tzn. terénním autem). To se nám nakonec náhodou podařilo sehnat a tak návštěvu Duhových hor nemůžeme vynechat. Se Španělem z půjčovny mám domluvenou jízdu pouze po F208 ze severu, takže není co řešit a svištíme po ní. I když - svištíme je hodně nadnesené. Máme zařazený třetí rychlostní stupeň a jedeme zhruba 30-40 km/h protože cesta je štěrková (lávová?) a je z velké části pokryta vyježděnými příčnými hrboly. Drncá to tak, že se bojíme, že se nám auto rozpadne (nerozpadlo).

Než jsme však dojeli na F208 projížděli jsme docela dlouho zvlněnou krajinou s jezery, říčkami, vodními elektrárnami a umělými kanály sloužícími k jejich zásobování vodou. Nedaleko nájezdu na F208 bylo pár domů. Místo se jmenovalo Hrauneyjar (anglicky) a byla tam restaurace, ubytování a hlavně půjčovna 4×4 automobilů (to jen kdybyste někdo plánoval nakrátko navštívit vnitrozemí v této oblasti).

Cestou několikrát zastavujeme a kocháme se. První zastávku děláme pod kamenným návrším. Hodně tu fouká, ale je odsud krásný výhled do krajiny se sluncem pomalu zapadajícím k obzoru. Všude okolo je kamenná poušť, v dálce několik jezer. Po cestě mezitím prosviští pár čtyřkolek (taková ta malá vozítka) a terénních aut. Další zastávka na okukování je u docela široké řeky. Slunce už téměř zapadlo a obloha má načervenalou barvu, která místu dává magický nádech.

Kamenná pustina islandského vnitrozemí - vpředu je návršíčko se třemi pyramidami z kamenů, vzadu na horizontu pak řada kopců
Islandské vnitrozemí

Pusté islandské vnitrozemí - úhlopříčně vede fotografií kamenná cesta značená jako F208 po níž přijíždí tři terénní vozy. Vzadu na horizontu je vidět jezero-nádrž a za ní kopce
Severní cestou F208 k Landmanalaugar

Do Landmannalaugar dorážíme okolo 22 hodiny. Parkujeme před brodem, nechci průjezd riskovat kvůli poškození auta a hlavně kvůli pojistce - odhaduji, že by (přes souhlas Španěla z půjčovny) neplatila. Parkoviště a brod jsou zhruba 100 metrů od kempu. Přes potok se dá přejít suchou nohou po dřevěném mostku. Kemp je plný, termální bazének také - dnes už do něho asi nepůjdeme :-( Hledáme místo pro stan, které by bylo bez bahna a kamení. Nakonec se musíme spokojit s udusanou hlínou a stanem vmáčknutým mezi dva další. Vaříme jídlo. Umývárny jsou strohé, s velmi úsporným osvětlením a bez zásuvek na elektřinu. Unavení jdeme spát, dnes toho máme za sebou opravdu hodně.

Najeli jsme 194 km.

Den třetí (pátek 17.8.2012) – výlet v horách Landmannalaugar -> kemp Leirubakki

Oblast Landmannalaugar (anglicky, německy) je známá pro své barevné kopce též jako Duhové hory. Pokud jste někdy viděli pár fotek z Islandu, byla mezi nimi určitě alespoň jedna odsud.

Ráno se probouzím okolo sedmé hodiny. Rosťa ještě spí a tak si jdu zafotit. Je spíše jasno a slunce vychází, takže paráda. Nejlepší je to okolo termálního bazénku, kde je tráva, stoupá pára a do toho ještě svítí vycházející slunce. V bazénku se už koupe několik lidí.

Samozřejmě mě to nedá a hned, jak se nabažím focení, odbíhám pro koupací věci a také se nořím do teplých vod přehrazeného potoka. Úžasné! Úžasné! Úžasné! Proč? No, teplá voda je jasná - všude kolem je zima - a navíc ještě oceníte výhledy na barevné kopce a vycházející slunce. Je to jeden z mých nej zážitků naší výpravy :-) Asi za hodinu přijde Rosťa s foťákem a také neodolá a vrací se pro koupací věci :-)

Přírodní termální bazének-potok v Landmanalaugar. Vpředu je vidět hráz naskládaná z kamení, za ní samotný bazének s pár koupajícími se lidmi. Nad bazénkem je převlékárna - plošina se zábradlím, kde na vás každý vidí. Vzadu se pak zvedají okolní kopce
Horký koupací potok v Landmanalaugar

Výhled od termálního bazénku v Landmanalaugar na louku, za kterou parkují obytné terénní vozy. Nad nimi se zvedají okolní kopce, za kterými vychází slunce
Východ slunce, který jsme si vychutnávali z termálního bazénku

Mezitím jdu ohřát vodu ke snídani. Zapomněl jsem vzít z auta čaje, tak si dáváme grog - rum Rosťa nezapomněl :-) Po snídani (skyr) kupuji v infocentru plánek okolí (300 ISK), ptám se na radu, kam vyrazit na půldenní výlet a řeším kemp (1100 ISK/osoba).

Vyrážíme tedy dle rady dívky z infocentra na procházku k jezeru Ljótipollur. Stan necháváme stát – nevíme, jestli se zdržíme ještě jednu noc, nebo jestli odjedeme ještě dnes. Jezero Ljótipollur je v podstatě na druhou stranu, než jsou barevné kopce. Jdeme k brodu, u něhož parkujeme auto a pak dál po cestě, po které jsme přijeli. Asi 100 metrů od křižovatky F224 a F208 odbočujeme z cesty a pokračujeme dál do kopce po červené značce. Docela funíme, každopádně cestou nahoru a pak i ze samotného vrchu jsou krásné výhledy do okolí. Počasí nám vyšlo dokonale a slunce svítí. To neznamená, že je bůhvíjak teplo - fouká studený vítr a bundu s čepicí oblékám a sundávám dle toho, jestli jsme v závětří nebo na kopci. Cestou potkáváme málo lidí, jen v okolí parkoviště, kde parkují autobusy, je dav.

Výhled z kopce na velké jezero Frostastadavatn v oblasti Landmanalaugar na Islandu. Jezero je temně modré s černými břehy. Okolní kopce jsou převážně zelené, občas šedivé. Dole vlevo vpředu je vidět i sytě zelené postranní jezírko. Je slunečné počasí
Jezero Frostastadavatn

V popředí cválá asi 15 koní, za nimi leží jezero Frostastadavatn. Nad jezerem jsou zelenošedé kopce s občasnými zbytky sněhu
Nad stádem koní...opět jezero Frostastadavatn...

Z prvního vrcholku máme téměř kruhový výhled - vidíme náš kemp, kus barevných kopců a jezero Frostastadavatn, které se rozprostírá přímo před námi. Dole je ještě jedno malé zelené jezírko a pasoucí se ovce. Cestou dál, když křížíme F208, Rosťa vybíhá na menší kráter. Následuje průchod údolím, kde na nás z jedné strany trčí podivné kamenné útvary a z druhé strany se údolí rozprostírá až ke zmíněnému jezeru. V dálce je vidět stádo koní, které tři jezdci ženou směrem ke kempu.

Když se u malého parkoviště opět dotkneme F208, rozhodujeme se pro odpočinek a hlavně svačinu. Takhle ležíce u země je to příjemné - moc nefouká a slunce stále praží.

Pohled do kráteru na jezero Ljótipollur na Islandu. Jezero je temně modré, svahy kráteru jsou rudozelené. Je slunný den, na modré obloze jsou bílé mraky
Vrchol naší procházky - kráter a jezero Ljótipollur

Zelené kopce za širokým údolím říčky v oblasti Landmanalaugar nedaleko jezera Ljótipollur. Vpředu je pěšina, po které jsme šli zpět do kempu
Výhled od pěšiny, po které jsme se vraceli zpět od jezera

Po svačině pozvolna vystoupáme až na vrchol a nejvzdálenější cíp naší túry a to na kráter jezera Ljótipollur. Přestože na vrcholu fouká, tak tu vydržím docela dlouho fotit. Struska kolem je červená, jezero šedomodré, okolí lávově šedé a do toho rostou zelené kusy trávy. Celkem zajímavé, ale obtížně zachytitelné. Naše cesta zpátky vede po okraji kopce a dál je jen planina tuhé zvlněné lávy.

Do kempu se vracíme okolo čtvrté hodiny. Jsme utahaní. Stále je skvělé slunečné počasí a tak ještě zkouším fotit v okolí kempu. Ten je z jedné strany obehnán náspem, pravděpodobně kvůli říčce, která tam protéká. Tentokrát jsem svědkem návratu stáda koní pěkně z blízka. Skvělé! Pak ještě okukuji zbývající koně v ohradě a z malého návrší i samotný kemp. Rosťa se mezitím byl vykoupat v termálním potoce. Scházíme se u stanu a balíme. Rozhodli jsme se pokračovat dál okolo ostrova.

Pohled na centrum oblasti Landmanalaugar - vpředu je kemp se zázemím pro koně a domkem záchranářů. Vlevo vzadu jsou budovy turistické kanceláře, infocentra a umýváren. Úplně vlevo vzadu za budovami je koupací termální bazének. Údolím vpravo vzadu vede jediná přístupová cesta pro auta. Nad údolím se vypínají okolní kopce. Je slunečno
Pohled na "centrum" oblasti Landmanalaugar - vpředu je kemp se zázemím pro koně a domkem záchranářů. Vlevo jsou budovy ubytovny, infocentra a umýváren. Úplně vlevo vzadu, za budovami, je termální bazének. Údolím vpravo vzadu pak vede jediná přístupová cesta pro auta

Ploché barevné údolí říčky, která protéké hned vedle kempu v Landmanalaugar na Islandu.
Výhled z valu hned u kempu

Pohled na pár islandských koní stojících v ohradě u kempu v Landmannalaugar. Dva koně jsou hnědí, jeden bílý. Za ohradou je vidět barevné kopce v podvečerním slunci
Islandští koně, na nichž se můžete svézt u kempu v Landmannalaugar

A teď pár praktických informací k oblasti Landmannalaugar:

  • signál pro mobil byl k dispozici drtivou většinu času v Landmannalaugar i cestou tam a zpět
  • v Landmannalaugar je prodejna potravin a občerstvením (autobus)
  • zásuvku s elektřinou jsme v kempu a jeho zázemí nepotkali
  • ubytovat se zde dá v kempu (stan, obytné auto) nebo v chatě Fí (anglicky, islandsky, německy)
  • viděli jsme zde autobusy (jednodenní výlety), stopaře i poměrně velký počet cyklistů (obdivuji)
  • do Landmannalaugar se nedá dostat po asfaltu - vedou tam pouze tři terénní cesty a to F208 ze severu a z jihu a F225 ze západu - nejlepší je prý F208 ze severu protože neobsahuje brody, což můžeme potvrdit - tato cesta je sice hrbolatá, ale ucházející bez přejezdů řek a velkých kamenů
  • kromě terénních aut všech druhů a stáří sem jezdí i auta bez pohonu 4×4 a bez terénních úprav (viděli jsme tady sériové vozy jako Nissan Micra, Toyota Yaris, Peugeot 607) - osobně bych to s běžnými auty neriskoval (na jejich jízdu po F cestách se nevztahuje pojištění a navíc je mnohem vyšší riziko, že takové nízké auto poškodíte v dírách či prorazíte pneumatiku o ostrou lávu), každopádně se sem s nimi severní cestou po F208 a při patřičné opatrnosti evidentně dostat dá

Z kempu vyrážíme okolo šesté hodiny. Zpátky řídím já. Jízda po offroad cestě je zážitek, člověk hlavně musí dávat neustále pozor. Po sjezdu z F208 si ale asfaltu příliš neužijeme. Cesta, kterou jedeme na jih, po pár kilometrech ztrácí asfaltový povrch a jedeme pouze po šotolině. Rosťa spí, probudí se až když zastavím na křižovatce s F225, kde je hezký výhled na sopku Hekla.

Pohled do pustiny, která přechází v oblou horu/kopec - sopku s názvem Hekla. Vlevo vpředu je silniční značka s nápisem Hekla 1450 m. Na obloze jsou tmavé mraky
Sopka Hekla je dle české a anglické Wikipedie vysoká 1488 metrů, podle slovenské měří 1491 metrů a třetí verze je na značce :-)

Naším dnešním cílem je kemp v Leirubakki (anglicky, německy). Procházíme jej a líbí se nám, popis z internetu nezklamal. Je travnatý s oddělenými paloučky pro stany takže člověk má soukromí. Lidí je tu málo. K večeři si vaříme gulášovku, přivezli jsme si z domu dokonce i brambor :-) Kemp platíme v místním infocentru - Hekla Center (1100 ISK/osoba). Rosťa obchází okolní kempaře a zkouší, jestli mu někdo nabije baterku do foťáku. Kombinace drobných elektrických spotřebičů (foťák, mobil) a stanování není úplně ideální, protože je není kde dobíjet.

Hlavním důvodem, proč jsem vybral Leirubakki, je termální bazének. Po večeři a teplé sprše (je v ceně) se tedy do něho noříme a vylezeme až kolem půlnoci. Bazének je situován asi 100 metrů od kempu a ubytovny směrem do pustiny, je celý vybudovaný ze šedých lávových kamenů a co je na něm nejlepší - je z něho krásný výhled na blízké kopce se sopkou Hekla.

Dnes jsme najeli 80 km.

Den čtvrtý (sobota 18.8.2012) – kemp Leirubakki -> vodopád Seljalandsfoss -> vodopád Skógafoss -> mys Dyrhólaey

Ráno vstaneme brzo. Venku je krásně slunečno, fouká studený vítr. Naše první cesta vede samozřejmě do bazénku :-) Naložíme se do teplé vody a hodinu si tam vydržíme užívat nádherný výhled na kopce před námi. Ven se nám kvůli studenému větru vůbec nechce. Než se člověk osuší a oblékne, je to docela drsné.

Potom si trochu projdeme prostory Leirubakki s infocentrem sopky Hekla a kempem. Najdeme krásné houby, bohužel nevíme co s nimi a tak je necháváme stát. Ke snídani si dáváme chleba se sýrem a čaj. Při tom balíme a rozvěsíme vlhké věci po okolních křovinách - na slunci a větru docela rychle schnou. Píšeme poznámky pro tento cestopis.

Vpředu dole je termální bazének ve tvaru osmičky v Leirubakki na Islandu. Okolo bazénku jsou černé zdi ze sopečného kamene a zelená tráva. Na horizontu jsou vidět dva kopce z nichž jeden je sopka Hekla
Termálení bazének v Leirubakki s výhledem na sopku Hekla (vlevo)

Pohled na část kempu v Leirubakki na Islandu. Vpředu je zaparkovaný karavan a auto se stanem, okolo nich je množství zelených keřů. Na horizontu je vidět sopku Hekla
Část kempu a dětské hřiště v Leirubakki … a opět Hekla

Z kempu odjíždíme okolo jedenácté hodiny. Jedeme na jih na okružní silnici číslo 1. V městečku Hellu zastavujeme k tankování a nákupu. Rosťa jde do obchodu a já beru benzín. Když chci zaplatit, tak mi ale terminál odmítne kartu. Hotovost u sebe nemám. Ptám se obsluhy na bankomat, a že je prý přes ulici. Jsou úplně v pohodě. Říkají, ať odstavím auto od stojanu a zajdu si do bankomatu pro peníze. Nic nechtějí (třeba, ať tam nechám pas). Udělám to, bankomat mi peníze dá a já jimi zaplatím benzín. Neumím si představit, že by to šlo takhle hladce u nás…

První naší dnešní koukací zastávkou je vodopád Seljalandsfoss (Vodopád prodané země). Vodopád leží asi kilometr od okružní cesty číslo 1. Je užší a vyšší, na dohled je ještě pár dalších menších vodopádů. Zajímavostí a zvláštností Seljalandsfossu je, že se dá projít za padající vodou. Je to nevšední zážitek a dá se absolvovat i bez pláštěnky (asi na dvou místech člověk trochu zmokne). Samozřejmě fotíme, ale je špatné světlo a tak to moc nejde. U dřevěného stolku u parkoviště a s výhledem na vodopád se naobědváme z nakoupených zásob.

Pohled na vodopád Seljalandsfoss z boku. Okolo je zelená tráva a skály. Je vidět i pěšina, po které se dá vodopád podejít. Je zataženo
Vodopád Seljalandsfoss se dá obejít zezadu

Pohled od silnice přes plot na zelené pastviny jihu Islandu, které končí vysokou skálou
Krajina jižního Islandu

Dalším naším dnešním vodopádem je Skógafoss (Lesní vodopád). Ten je širší a mohutnější a je taktéž vidět z okružní silnice. Přímo před ním je na trávě kemp a u parkoviště občerstvení. Stanování tu může být nádherné kvůli výhledu na vodopád, ale otravné kvůli spoustě lidí, kteří tu (jako my) chodí okolo a okukují vodopád. Dole se dá dojít až k vodopádu (přiblížení záleží pouze na tom, jak moc člověk chce být mokrý od padající vody). Když zpoza mraků vysvitne slunko, udělá se před vodopádem krásná duha.

Nahoru nad vodopád vedou schody. My se po nich samozřejmě vydáváme. Zhruba uprostřed cesty se dá přejít blíže k vodopádu a podívat se na něho. Šel jsem až na konec a docela se mi tam rozklepala kolena - výhled je sice hezký, ale díra byla hluboká a povrch vyhlídky kluzký. Nahoře krajina pokračuje zvlněnými pastvinami do vnitrozemí. Podél říčky Skógá, na které se vodopád nachází, vede stezka k několika dalším menším vodopádům a pak dál do vnitrozemí. Já se zasekávám na začátku u vodopádu, fotím a pak se jen tak povaluji v trávě na slunci - je odsud krásný výhled. Rosťa mezitím pokračuje ještě pár set metrů dál proti proudu. Téměř všechny výhledy, které jsme na Islandu navštívili, byly víceméně bez zábran - je prostě odpovědností každého si dát pozor. Docela změna proti např. České Republice, kde je vše zatrubkované zábradlími a zacedulkované zákazy.

Vodopád Skógafoss při pohledu zepředu. Před vodopádem je houf lidí a nad nimi duha. Okolo je vidět zelení porostlé skály
Vodopád Skógafoss zepředu…

Zprava protéká říčka Skógá, která padá dolů za hranu - jako vodopád Skógafoss. Nad říčkou jsou zelené skalnaté břehy. Téměř přes celou horní polovinu fotky vystupuje silueta protějšího kopce
…a zvrchu

Když se Rosťa vrátí, dáme si sušenky a ještě se chvíli kocháme. Potom sejdeme dolů a přejíždíme k další zastávce. Tou je mys Dyrhólaey - nejjižnější bod ostrova. Odbočka k němu vede z okružní silnice po náspu v moři, kdysi to totiž býval ostrov. Samotný útes je docela vysoký (120 metrů) a na jeho vrcholu je vidět maják.

Nejprve zastavujeme na spodním parkovišti. Dost tady fouká a je mírně zataženo. Zanedlouho po vystoupení z vozu jsme svědky přesilovky - jednoho papuchalka si tu zblízka fotí asi dvacet lidí :-) Z útesů koukáme na okolní černé pláže. Je vidět až ke skalám na obzoru nedaleko městečka Vík, kde je pár skalisek - dle pověstí jsou to zkamenělí trpaslíci (trollové). Na druhé straně skal scházím až k moři a chvíli tu fotím a pozoruji živly.

Výhled z mysu Dyrhólaey na černou písečnou pláž ve tvaru oblouku. Pláž končí skalním výběhem a několika ostrými skalisky
Pohled z mysu Dyrhólaey k útesům Reynisdrangar (to jsou ty špičaté skály na obzoru)

Tmavá silueta skal pod mysem Dyrhólaey, o které se rozbíjí mořské vlny. Nebe je zatažené a prosvítá jím slunce
Rozbouřené moře pod útesem Dyrhólaey

Od dolního parkoviště se dá nahoru na mys dostat autem pouze po celkem strmé offroad cestě. Není to daleko, asi kilometr. Kdo terénní auto nemá, dá se tam dojít i pěšky pěšinou na straně směrem k moři. Nahoře je maják, který jsme viděli zespodu při příjezdu, a také veřejné toalety (tady nahoře na skále!). Výhled je odtud takřka panoramatický - na pláž na obě strany, na vnitrozemí i na přilehlou skalní bránu. A to je právě místo, kam směřujeme i my. Zábradlí je jen kousek, pak už jdeme nedaleko hrany stometrového útesu… Já se zaseknu při focení a tak jde Rosťa napřed. Když ho dohoním, ukazuje, ať jsem zticha. Když dojdu blíž, je jasné proč - pozoruje zblízka dva papuchalky. Pomalu se přibližuji i já. Mají v zobácích malé rybky a jsou v pohodě. Časem odletí jeden a za nějakou dobu i druhý. Docela milé setkání, ani jsem nedoufal, že je potkáme.

Až pak si uvědomuji, že se nacházíme v podstatě na vrcholu skalní brány - přímo pod námi je skalní oblouk. Ještě trochu to tam projdeme a pak se vracíme. Když jsme u majáku, prosvitne slunce a tak ještě pořizujeme pár fotek. Je to tu zajímavé a určitě stojí za to sjet sem z cesty na vyhlídku. Jen nahoře je kapku větrno…

Pohled na budovu majáku, který stojí na útesu Dyrhólaey na Islandu. Na horizontu je vidět hladinu moře a skalní útesy
Maják na mysu Dyrhólaey

Pohled na skalní bránu, která vybíhá do moře. Jde o nejjižnější bod Islandu - mys Dyrhólaey
Skalní brána mysu Dyrhólaey - nejjižnější bod Islandu

Dva ptáci - papuchálci - stojí na hraně skály. Za nimi je v dálce vidět moře, černá pláž a skála. Papuchálci jsou černí s bílým bříchem a v červených zobácích mají několik rybiček
Papuchálci na mysu Dyrhólaey

Ve Víku zastavujeme, abychom si u místní benzínové pumpy umyli naše značně zaprášená skla u auta. Hned vedle benzínky je docela velký obchod se suvenýry a místními vlněnými výrobky. Celé patro je věnované vlněným věcem a ještě různému oblečení do nepohody. Je odsud vidět i dolů, do dílny, kde by se měly vlněné výrobky vyrábět. Každopádně, pracovnice, které v dílně seděly, hovořily rusky (lokální produkty z globálních rukou?). Kupuji zde pár drobností a pohledů. Vlněné věci mi připadají drahé a kousavé.

Na dnešní noc nemáme vyhlídnutý kemp a tak jedeme, kam až to jde, s tím, že cestou něco potkáme. Okolo desáté hodiny končíme v kempu Kirkjubajar II. Je zde poloprázdno, zelená tráva a zázemí s vybavenou kuchyní a jídelnou. Jdeme zaplatit (1100 ISK/osoba), ale karta opět nefunguje - musíme zaplatit hotově. Rosťa vaří večeři (špagety + omáčka + tuňák + sýr) a já mezitím stavím stan a nosím do kuchyně baterky na nabití. Po jídle ještě čekám, až se nabijí baterky a přitom píši poznámky pro tenhle cestopis.

Dnes jsme ujeli 217 km.






nahoru na začátek cestopisu verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [4,7 MB] titulní strana

Den pátý (neděle 19.8.2012) – národní park Skaftafell -> jezero Fjallsárlón -> jezero Jökulsárlón -> městečko Djúpivogur

Probouzím se asi v sedm hodin a probírám fotky pořízené v předchozích dnech, dokud se nevzbudí i Rosťa. Ten jde potom udělat snídani - zbyla nám polovina surovin od večeře, takže si opět dáváme vydatné a dobré špagety. Nabíjíme další baterie. V kuchyni/jídelně potkáváme Čechy. Mají s sebou malou holčičku (22 měsíců). Trochu si povídáme. Mají velké terénní auto a tak si mohou dovolit průjezd vnitrozemím a brodění řek. Holčička vypadá roztomile a akčně :-)

Vyjíždíme okolo jedenácté hodiny. Chtěli jsme navštívit skanzen Núpsstadur, ale je tady závora a cedule "private", tak dál nejdeme. Další zastávkou je informační centrum národního parku Skaftafell. Okoukneme centrum a dáme si kávu (300 ISK). Vodopád Svartifoss (Černý vodopád), který je odsud asi 3 hodiny chůze / 6 km (dohromady tam a zpět) a blízký ledovec vynecháváme - bohužel nemáme tolik času. Infocentrum je výchozím bodem pro túry různé náročnosti a odjíždí odsud i žluté školní autobusy na procházky po ledovci. Lidí je zde docela dost. Celá oblast leží okolo ledovce Vatnajökull a na webu národního parku (anglicky) se dá nalézt řada praktických informací vč. map.

Z mohutného kopce stékají do údolí dva splazy ledovce Vatnajökull na ostrově Island. Je slunečné počasí. Dole pod kopcem stojí dvě nákladní auta - vrtná souprava s trubkami.
Splazy ledovce Vatnajökull

Pohled na zelenou travnatou plochu, ne které je vidět několik výrazných bílých domů s červenou střechou. Krajina v dáli přechází do skalnatých kopců
Farma.is

Cestou dále párkrát zastavujeme a fotíme, ale potom vjedeme do podmračeného počasí a tak už není co fotit. Vidíme sice zajímavou krajinu, skály atp., ale je špatné světlo. Do konce dne se to už moc nezlepší.

Zastavujeme až u ledovcového jezera Fjallsárlón. To se nalézá asi 5 km před jeho mnohem známějším bratříčkem Jökulsárlónem. Ledovcové jezero znamená, že je napájeno vodou z ledovce a do jezera "stéká" jedno z ramen ledovce Vatnajökull a odlamují se do něho kry. Je to zde celkem zajímavé - v řece na odtoku jsou pilíře strženého mostu, není tu moc lidí. Ledové kry plují po hladině, vrcholky kopců jsou v mlze…

Na hladině jezera Fjallsárlón na Islandu plují kry, které se odlomily z ledovcového splazu, který je vidět v pozadí
Kry na hladině ledovcového jezera Fjallsárlón

Hlavním hřebem dnešního dne je návštěva ledovcového jezera Jökulsárlón (Laguna ledovcové řeky). Absolvujeme u něho čtyři zastávky:

  1. Nejprve zastavujeme na parkovišti asi 500 metrů vlevo před mostem. Obcházíme postranní část jezera, jehož břeh je zde kamenitý. Ve vodě plave spousta ker.
  2. Dále zajíždíme na parkoviště přímo před mostem vlevo. Je zde firma Zodiac, která zajišťuje vyhlídkové plavby gumovými čluny. Uděláme pár fotek a jedeme dál.
  3. Naproti (před mostem vpravo) zastavujeme na parkovišti směrem k moři. Pobřeží se táhne až k obzoru. Hlavní zajímavostí téhle černé sopečné pláže jsou naplavené ledové kry. Ty se odloupnou do jezera, vyplují z něho na moře a moře je vrhne zpět na pobřeží. Je to hodně zajímavé místo a kontrast bílého ledu proti černé pláži je úžasný. Fotíme pobřeží i sebe (kry jsou kluzké a vlny celkem vysoké - málem jsme byli spadlí i mokří).
  4. Poslední naší zastávkou je hlavní místní parkoviště - vlevo za mostem. Je zde zázemí (toalety, bufet, infocentrum, obchod se suvenýry) a vyráží odtud i obojživelné lodě na vyhlídkové plavby po jezeře. Vyjdeme na menší návrší a kocháme se pohledem na jezero. Je slušně velké a plné ker.

Na zastávkách číslo 3 a 4 je nejvíce lidí. Všude tady fouká vítr a je zima. Mám čepici a poprvé na Islandu i rukavice. Jen škoda toho počasí - zima téměř nevadí, ale na pořádné focení je příliš pod mrakem.

Po hladině ledovcového jezera Jökulsárlón pluje množství ledových ker. Ta, která pluje v popředí, je zvrásněná jako malé pohoří. Je zataženo, v pozadí je vidět mraky zahalené hory
Jezero Jökulsárlón

V popředí je loď s koly - obojživelná loď. Je určena k vození návštěvníků po jezeře Jokulsarlon na Islandu, které je vidět v pozadí
Po jezeře vozí návštěvníky obojživelná loď

Vpředu je na fotografii vidět shluk namodralých ledových ker. Za nimi je ústí říčky Jökulsá, která vytéká z jezera Jökulsárlon na Islandu. Na druhém břehu říčky jsou vidět siluety čtyř postav na břehu moře a za nimi pak elektrické vedení a silueta kopců
Ústí říčky Jökulsá, která spojuje jezero Jökulsárlon a nedaleké moře. Se svými 350 metry je jednou z nejkratších řek světa

Několik ker vyplavených na černý písek mořské pláže nedaleko jezera Jökulsárlon, Island. Je pod mrakem, led ker je bílo-modro-šedý
Kry vyplavené na mořskou pláž

Dnes se opět pokusíme ujet maximální vzdálenost, abychom se posunuli dál okolo ostrova. Teploměry u silnice ukazují 9 až 11°C :-( Z Čech nám přitom všichni hlásí extrémní horka přes 30°C… Občas se zastavíme něco vyfotografovat, ale nejsou příliš dobré podmínky. Když vjedeme na východní stranu ostrova a stočíme se na sever, začne mrholit. Od městečka Höfn na sever už je to docela divočina - hezká a prázdná krajina. Je zde o poznání méně aut i lidí. To ale neznamená, že je vše v pohodě. Do cesty mi totiž 2× skočí ovce a 2× turisti (ti jsou horší, protože u nich člověk skok pod kola nečeká, když nás vidí už z dálky). Naštěstí to ubrzdím a nic se nestane.

Uprostřed fotky je modrá informační cedule s digitálními ukazateli teploty ze dvou míst. Čísla na nich ukazují 9 a 10 stupňů Celsia. Za cedulí jede po silnici modré auto a v dáli je vidět kopce zahalené mraky
Islandská letní teplota...

Dochází nám benzín a u první pumpy, kterou potkáme, musíme natankovat. Na tu narazíme až v městečku Djúpivogur. Bohužel je automatická bez obsluhy a nechce nám (opět) vzít kartu. Je neděle večer a vše je zavřené, takže pomoc v nedohlednu. Naštěstí je hned vedle, přes malé návrší, kemp. Dnes tady končíme a zítra to nějak vyřešíme. Benzín by nám možná dal až do dalšího většího města (Egilsstadir, 85 km), ale nechceme to tou opuštěnou krajinou s autem, které má velkou spotřebu, riskovat.

Kemp se rozprostírá na třech terénních úrovních. Rozbíjíme stan na terase s výhledem přímo na přístaviště. Já opět stavím stan a Rosťa jde vařit večeři. V rámci zázemí je tu malý domek s kuchyní, jídelnou a sprchy (teplá voda za příplatek). Když stavím stan, přijde asi dvanáctiletý kluk a vybírá poplatek za kemp (1050 ISK/osoba). Umí dobře anglicky, tak se ptám na benzinku. Říká, že zítra by mělo jít za tankování zaplatit hotově ve vedlejším marketu. Kuchyně je tradičně plná, všichni chceme jíst ve stejný čas :-)

Dnes jsme najeli 310 km.

Den šestý (pondělí 20.8.2012) – městečko Djúpivogur -> vodopád Dettifoss -> sopečná oblast Krafla -> jezero Mývatn -> vodopád Godafoss -> město Akureyri

Ráno prší. Oblékám si zimní bundu a to hlavně kvůli její nepromokavosti, teplota se příliš nezměnila. Rosťa jde udělat čaj, já balím. V kuchyňce/jídelně snídáme skyr a čaj. Začíná se to tu plnit lidmi a tak co nejdříve odcházíme. Před odjezdem ještě obcházíme okolí kempu, rozhlížíme se po okolí a fotíme. V místním přístavu kotví lodě. Potom se hodně rozprší a tak sedáme do auta a jedeme dál.

Pohled do menšího údolí v městečku Djúpivogur, ve kterém je kemp - domek recepce, stany a auta. V pozadí je vidět mořský záliv a kopce ztrácející se v mracích
Kemp v městečku Djúpivogur

Zhruba dvě desítky menších lodí kotví v přístavu městečka Djúpivogur na Islandu. Za zálivem vystupují kopce končící v mracích
Přístav tamtéž

Na benzínce bez problémů natankujeme na kartu. Problém je tedy jasný - mám nastaven nízký týdenní limit čerpání na kartě a dnes – v pondělí ráno - už byl k dispozici limit na nový týden.

Cestou na sever se počasí zlepší. Jedeme po okružní cestě číslo jedna a právě v těchto končinách narážíme na její neasfaltový úsek. Ze dvou větví silnice, vedoucích naším směrem, volíme tu kratší (na ceduli u cesty je značená také jako "1", v mapě ale jako "939"). Auto na to máme a objíždět další záliv po trochu lepší - ale stále ne asfaltové - cestě by byla zajížďka pár desítek kilometrů. Cestou potkáváme i běžné osobní vozy, takže to taková terénní cesta asi nebude. Povrch je jednoznačně lepší než "F" silnice. Cestou vyjíždíme i jedno stoupání se sklonem 17%.

Po tom, co opět najedeme na asfalt, pokračujeme do městečka Egilsstadir, které se nachází na konci dlouhého jezera Lagarfljót. Tam nakupujeme v Bónusu.

Štěrková silnice vede fotografií zleva doprava. Je to jediný neasfaltový úsek okružní Ring Road číslo 1. Okolo je zelená tráva, občas skála a nízko plující mraky
I takhle může vypadat okružní silnice číslo 1 - štěrková část na východě Islandu

Desítky malých hromádek kamení-pyramid stojí v popředí, za nimi je pustá kamenitá krajina islandského vnitrozemí. Na horizontu jsou vidět kopce a nad nimi tmavá oblaka
Kamenné pyramidy u odpočívadla a opět pohled do vnitrozemí

Potom už konečně dorážíme do dalšího zajímavého místa. Tím je vodopád Detifoss (Řítící se vodopád). Měl by to být jeden z nejvodnatějších vodopádů v Evropě. Kousek pod ním i nad ním je ještě po jednom vodopádu (tři celkem). Já dnes dopoledne nemám náladu, tak udělám pár fotek a tuhle zastávku jen prolétnu (navíc hnědá voda na hnědém pozadí a zatažené nebe nejsou nic moc podmínky na focení). Rosťovi se tady líbí, tak zůstává déle a kochá se. Samotný vodopád budí respekt - jak voda s hukotem padá dolů.

Zajímavé bylo, že okolo vodopádu a na přístupové pěšině k němu pracovalo několik dobrovolníků - opravovali díry v chodníku, dělali úpravy pěšin ve stráni u vodopádu (na fotce jsou to ty osoby v oranžovém). Na parkovišti měli jen tak pohozené batohy a pracovali za horizontem stovky metrů odsud - prostě Island :-) Z našeho pohledu tedy spíš :-( Parkoviště a asi deset kilometrů příjezdové silnice je zde postaveno zcela nově.

Masy hnědavé vody padají do kaňonu vodopádu Detifoss. Na bližším břehu je zelená tráva a cestička, na níž pracují dva dobrovolníci. Za řekou jsou pouze pusté skály
Detifoss - jeden z největších vodopádů Evropy

Pohled z hrany vodopádu Detifoss dolů do kaňonu, kterým řeka odtéká. Vpředu mezi kameny teče kalná voda, z pod vodopádu stoupá vodní tříšť. Druhý břeh řeky je vysoký, pustý a skalnatý
Proti vodopádkům z předchozích dní představoval Detifoss pěkný hukot

Dalším naším zastavením je oblast Krafla a to hlavně kráter Víti. Parkoviště je hned vedle. Počasí se umoudřilo a je slunečno s pár mráčky na nebi. Hurá! Vyšplháme se nahoru, na hranu kráteru, a rozhlížíme se po okolí. Snoubí se tady krásná barevná krajina s industriálními prvky - geotermální elektrárnou Krafla a potrubními rozvody rozesetými všude kolem, které do ní přivádí páru. Na jednom z těch potrubí je otevřený ventil a pára tam za velkého rachotu uniká do ovzduší. Na uši je to nápor, ale pro oko je to hodně zajímavá podívaná. Dole v kráteru je modré jezírko. Obcházíme jej po vrchu kráteru a vracíme se zpět na parkoviště.

V červeno-zelené barevné krajině vede několik parovodů, které se sbíhají do jednoho objektu, ze kterého stoupá pára. Parovod pak vede dále doprava, do geotermální elektrárny Krafla, ze které také stoupá pára. Nebe je plné mraků
Geotermální elektrárna Krafla (vpravo) a její barevné okolí

Na dně kráteru s názvem Víti je modré jezero s průzračně čistou vodou. Vedle kráteru je parkoviště a za ním pustá krajina končící kopci na horizontu
Pohled do kráteru Víti

Nedaleko ještě děláme krátkou zastávku u geotermálního pole Namafjall/Namaskard. Vře tam bahno, stoupá pára, země je barevná. Také zajímavé místo.

Poté se dostáváme do oblasti u jezera Mývatn (Komáří jezero). Ve vesnici Reykjahlíd, která leží na břehu jezera, hledáme termální koupaliště. Infocentrum právě zavírá, ale mezi dveřmi se ještě stihnu zeptat, kde se koupání nachází. Musíme se pár set metrů vrátit. Když už parkujeme ve vesnici, tak Rosťu zláká jezero Mývatn a místní koně, které jde fotit. Já zatím udělám malý nákup.

Když dojedeme zpátky a hledáme bazény, tak už je nám jasné, proč jsme je minuli. Nevím proč, ale mají tam pouze islandský název, kdežto všude jsem to nacházel pod názvem "Myvatn Nature Baths" - prostě když jsme předtím viděli ceduli "Jardbödin", tak jsme v klidu pokračovali dál.

Areál Mývatn Nature Baths (anglicky) se sestává ze tří koupacích jezírek (z toho jedno je v době naší návštěvy zavřené) a přilehlé budovy se zázemím (parkoviště, převlékárny, sprchy, restaurace, sauna atp.). Cena za vstup je 2800 ISK/osoba. Jezírka mají namodralou barvu, černé lávové okolí a pěkný výhled do krajiny - dolů z kopce na jezero Mývatn.

Uvnitř si konečně dáváme teplou sprchu, už jsme jí potřebovali :-) V bazénech je krásně teplá voda, někde vyvěrá i hodně horká a je třeba dát si pozor. Jsou zde i jakési rošty k lehání, z pod kterých vychází pára. Je to celkem zajímavé - ze spodu teplo a svrchu chladný vítr. Lidí je tu přiměřeně - určitě ne prázdno, ale najít prostor, kde se člověk nebude mačkat, se v pohodě dá. Tahle zastávka je hodně osvěžující a dodala nám spoustu energie.

Pohled na modré vody termálního koupaliště Myvatn Nature Baths, které je zbudované ve tmavé lávě. Ve vodě se koupou lidé, nad bazénem bdí hlídka v malém hnědém domku. Vzadu, za bazény, jsou tmavé kopce a nad nimi je podmračená obloha
Mývatn Nature Baths - termální koupání nedaleko jezera Mývatn

Po zhruba dvou hodinách odpočinku ve vodě pokračujeme dál. Potřebujeme toho dnes najet co nejvíc, protože jsme daleko od Reykjavíku, kde zítra vracíme auto. Cestou se ještě zastavujeme u vodopádu Godafoss (Vodopád bohů) - leží přímo u okružní cesty číslo jedna. Vodopád Godafoss je dvojitý - voda zde padá ze dvou ramen vedle sebe. Trochu ho okukujeme a fotíme. V tu dobu už se stmívá a na obloze jsou menší červánky.

Pohled na řeku Skjálfandafljót tekoucí skalnatým korytem - na fotografii zleva doprava. Obloha je plná mraků a tu a tam mezi nimi prosvítá červeno-fialová barva po západu slunce
Obloha po západu slunce nad řekou Skjálfandafljót nedaleko vodopádu Godafoss (vodní tříšť vlevo)

Dvojramenný vodopád Godafoss je široký a nízký. Okolí je skalnaté. Fotografováno krátce po západu slunce
Vodopád Godafoss

Nakonec se nám dnes podařilo dojet až do Akureyri. Sice už po tmě, ale jsme tu. Kapku problém je však najít kemp. Trochu jezdíme a podle mapy se jeden ze dvou naznačených kempů snažíme najít, ale nedaří se. Nakonec zastavujeme u rychlého občerstvení a ptáme se na cestu. Když se zeptám, tak zavolají děvče, které asi umí lépe anglicky (což nechápu, lépe než já tady snad anglicky umí každý :-) Ta nám radí a kreslí cestu na papír. Kemp nakonec po troše dalšího bloudění najdeme.

Město Akureyri vypadá hezky. Pro nás je po tom týdnu docela velké, i když má jen okolo 17 tisíc obyvatel. Je to největší město severu a nachází se zhruba 100 km pod severním polárním kruhem. Samotný kemp není žádný zázrak, ale na přespání nám bohatě stačí. Stan stavíme okolo jedenácté hodiny večer. Potom ještě vaříme večeři a odpíjíme zásoby piva a rumu (grog). Asi hodinu po půlnoci jdeme spát.

Dnes jsme najeli 440 km.

Den sedmý (úterý 21.8.2012) – město Akureyri -> koupaliště Modrá laguna -> město Reykjavík

Před osmou hodinou se budíme a balíme věci. Platíme kemp (1050 ISK/osoba) a vyjíždíme bez snídaně, dnes toho musíme stihnout opravdu hodně. Je mlha, občas prosvítá slunce. Cesta je většinou rovná a tak jedu na místní poměry hodně rychle. Tu a tam zastavíme a uděláme fotku - krásná krajina je všude okolo. Na jednom z odpočívadel s hezkým výhledem stavíme a dáváme si snídani z vlastních zásob.

Asfaltová silnice ubíhá do dáli mezi skalnaté kopce. V širokém zeleném údolí jsou vidět dvě farmy
Krajina v okolí okružní silnice číslo 1 kdesi za Akureyri

Pohled z kopce do zeleného údolí, kterým protéká říčka a je v něm rozeseto několik domů. Okolní kopce jsou zahaleny mlhou, ale nebe je modré
Další ze zelených údolí cestou k Reykjavíku

Před Reykjavíkem se střídáme v řízení, jsem unavený. Potom, stále ještě před Reykjavíkem, následuje průjezd podmořským tunelem (1000 ISK/osobní auto). Okolo půl třetí se rozhodujeme, co podnikneme ve zbytku našeho času - zda navštívíme Modrou lagunu nebo město Reykjavík. Jedeme na lagunu, částečně i proto, že prší.

U Modré laguny (anglicky) je velké parkoviště a hodně lidí. Vstupné mají vysoké (5200 ISK/osoba) a koupací bazénky jsou přitom podobné těm v Mývatnu. Nejprve si to procházíme zvenčí a fotíme z vyhlídkové plošiny (střechy). Zázemí je tady nové, čisté. Mají zde jeden velký členitý bazén v černé lávě. Za ním jsou další podobné bazény, ale nejsou přístupné. Úplně vzadu je vidět geotermální elektrárna Svartsengi, jejíž voda napájí Modrou lagunu. U bazénku je bar (konzumaci načtou na čip v náramku, který dostanete k otevření skříňky v převlékárně). Jsou tu i atrakce jako vodopád, jeskyně, bílé bahno. Tím si mažu obličej, jako všichni kolem. Jak prší, tak mi ale stéká do očí, takže si ho po pár minutách smývám (bohužel jsem se tedy nevrátil mladší a krásnější ;-)

Horká voda mi nedělá dobře a tak jdu asi po půl hodině ven z bazénu. Dám si sprchu a čekám na Rosťu v restauraci s výhledem na lagunu. Píšu pohledy, okukuju obchod se suvenýry (docela drahý) a nakonec si dám i kávu. Jinak Modrá laguna docela ušla, ale zázrak to není. Pokud na ní nejste vyloženě natěšení nebo jste dokonce byli v laguně u Mývatnu, tak Modrou lagunu s klidem vynechejte.

Namodralá mléčná voda obklopuje tříramenný ostrůvek vybudovaný uprostřed termálního bazénu Modrá laguna na Islandu. Ve vodě jsou desítky lidí. Z vody stoupá pára, stejně tak jako z geotermální elektrárny v pozadí. Je zataženo
Modrá laguna (česky) / Blue Lagoon (anglicky) / Bláa lónid (islandsky)

Na parkovišti balíme batohy do letadla. Nakonec to bylo lepší, než jsem se při pohledu na ten nepořádek v autě bál. Venku leje.

Modrá laguna se nachází nedaleko letiště a tak si tam jedeme dát velké batohy, abychom je nemuseli tahat autobusem z Reykjavíku, kde musíme vrátit auto. Letiště ale úschovnu zavazadel nemá :-( Naštěstí je jedna poblíž (ptali jsme se na infocentru), je to asi 500 metrů od letiště u autopůjčovny Geysir na rohu (na cedulce máme napsáno "Bílahótel"). Platíme 5€ za oba batohy.

Potom jedeme zpět do Reykjavíku. Máme zpoždění - píšu zprávu Španělovi, že se zdržíme, ale tomu je to celkem jedno. Píše nám, že máme vrátit auto na autobusové nádraží BSÍ a klíče někde nechat, takže nás tam evidentně nečeká. Má trochu jiný přístup, než jsem zvyklý odjinud a kde si auto vždy osobně přeberou a zkontrolují. Prostě Island ;-) Místo v šest hodin nakonec vracíme auto v osm. Předtím jsme ještě trochu bloudili a přitom projeli i kus Reykjavíku včetně nábřeží - vypadá jako hezké město, které stojí za návštěvu.

Na autobusovém nádraží si kupujeme lístky na autobus na letiště (na poslední dnešní autobus - odjíždí v jedenáct hodin, odlet máme ve čtyři hodiny ráno).

V sedm hodin jsme měli domluvený sraz s Pavlou - Češkou, která zde žije, a která nám pomáhala s pár věcmi ohledně naší cesty. Máme se sejít v baru v centru města. Cestou od nádraží jdeme okolo Hallgrímurova kostela (Hallgrímskirkja), tak se alespoň podíváme na jednu stavbu v Reykjavíku :-) Kostel je téměř nový, betonový a je jednou z nejvyšších staveb na Islandu. V postranní místnosti nacvičuje sbor.

Pohled na Hallgrímurův kostel v Reykjavíku. Je to vysoká šedá betonová stavba, postranní zdi se postupně zvedají směrem ke věži
Hallgrímurův kostel v Reykjavíku

Pak už konečně dorážíme do baru "Kaffibarinn" (islandsky) na ulici Bergstadastraeti, kde máme sraz. Pavla už čeká a vzhledem k tomu, že tam má známé, tak ani nevadí, že máme zpoždění. Říká, že Islanďané nechodí včas skoro nikdy :-)

Docela si pokecáme. Vypráví nám o životě na Islandu. Dojde i na místní legendy a na to, jak si udobřit skřítky. Za večer vypijeme pár piv (točený Viking + lahvové z Aukreyri, prý z českého sladu). Panuje tu skvělá nálada - námořník slaví narozeniny, seznamujeme se s majitelem baru, postupně se podnik plní lidmi, muzika, svíčky… Vůbec se nám nechce pryč :'-(

Odcházíme asi 10 minut před jedenáctou hodinou. Cestou skoro běžíme a na autobus dorážíme 23:01. Ten tam naštěstí ještě je, takže nastoupíme, on zavře dveře a jedeme. Bylo to těsné… Naše auto stále ještě stojí na parkovišti. Cesta na letiště trvá asi hodinu, jsme unavení ale v dobré náladě. Z půjčovny na letišti si vyzvedneme naše velké batohy, vše je v pořádku.

Návštěva Kaffibarinnu byla úžasná tečka našeho zájezdu, která nám nakopla náladu zase zpátky do pozitivna. Ty poslední dva dny byly hodně o ježdění a už nebyl prostor si vše náležitě vychutnat.

Dnes jsme najeli 503 km.

Autem jsme na Islandu ujeli celkem 1874 km.

Den osmý (středa 22.8.2012) – letiště Keflavík -> Praha

Čekání na letadlo je dlouhé. Na letišti toho přes noc příliš nefunguje. Sedíme u stolku u zavřeného občerstvení a dojídáme zbytky zásob (ještě večeříme nebo už snídáme?). Rosťa pospává, mě to nejde. Okolo nás sedí, postávají a polehávají hloučky Čechů - všichni čekáme na letadlo, které by mělo odlétat ve čtyři hodiny.

K odbavení se dostáváme okolo půl čtvrté. Nahoře v hale je také skoro vše zavřené. Chtěl jsem koupit ještě nějaký ten suvenýr, ale je otevřen jen tradiční duty-free shop s čokoládami/alkoholem/cigaretami. Před odletem si dopřáváme ještě trochu adrenalinu, když čekám u naloďovací přepážky na Rosťu a ten nejde a telefon nezvedá. Jsme poslední cestující. Nakonec letadlo stihneme…

Let proběhl v pořádku, jen nám nejde moc spát. Píšu alespoň poslední poznámky tohoto cestopisu. Letadlo je opět plné, většina cestujících jsou Češi.

Tipy co na Islandu vidět a zažít

Nebudu chodit kolem horké kaše - týden na objezd Islandu je málo. Kdybyste měli pouze týden, jako my, doporučuji udělat klasický "zlatý okruh", maximálně skončit u jezera Jökulsárlón a vrátit se zpět. Na objezd celého Islandu alespoň trochu v klidu si nechejte minimálně 10 dní, ideálně 14. Na pořádné poznání téhle úžasné země to chce každopádně mnohem více času…

Z toho, co jsme na Islandu viděli, doporučujeme následující místa a zážitky:

  1. Termální koupání kdykoliv a kdekoliv - z relaxace v teplé vodě si přivážíme ty nejlepší pocity
  2. Landmanalaugar - procházky po Duhových horách včetně příjezdové trasy
  3. Vodopády - Seljalandsfoss (dá se podejít), Skogafoss (hezký zepředu i svrchu)
  4. Ledovcová jezera - Fjallsárlón a Jökulsárlón (včetně pláže poseté ledem)
  5. Reykjavík - stojí za to ho navštívit

jirka@tamazasezpatky.cz





Kam dál?

Navštivte naše další cestopisy:

Podívejte se na letenky na Island: