Titulní strana Cestopisy - titulní strana
Cestopis Madeira 2006 Madeira 2006 [Evropa]
Cestopis Nový Zéland 2007 Nový Zéland 2007 [Austrálie a Oceánie]
Cestopis Thajsko 2008 Thajsko 2008 [Asie]
Cestopis Réunion 2009 Réunion 2009 [Evropa/Afrika]
Cestopis Thajsko 2009 Thajsko 2009 [Asie]
Cestopis Azorské ostrovy 2010 Azorské ostrovy 2010 [Evropa]
Cestopis Thajsko 2011 Thajsko 2011 [Asie]
Cestopis Island 2012 Island 2012 [Evropa]

Obsah cestopisu:
  1. Informace o Azorech, rady, odkazy, mapa
  2. Odjezd na zkoušku
  3. ČR - Frankfurt - Sao Miguel: Ponta Delgada
  4. Sao Miguel: Ponta Delgada - termální koupání Caldeira Velha - čaj. farma Praia Formosa
  5. Sao Miguel: Praia Formosa - Gorreana – Furnas
  6. Sao Miguel: Sete Cidades - Ponta do Ferraria
  7. Sao Miguel: Lagoa di Fogo - pláž Moinhos
  8. Terceira: Angra do Heroísmo
  1. Terceira: Praia de Victoria - Biscoitos - jeskyně Algar do Carvao - Monte Brasil
  2. Terceira: Po ostrově ve špatném počasí
  3. Graciosa: výhledy na Caldeiru - jeskyně Furna do Enxofre – termální koupání Carapacho
  4. Graciosa: maják - trajekt
  5. Sao Miguel: výlet za velrybami - koupání Furnas
  6. Sao Miguel - Frankfurt - ČR
  7. Tipy co na Azorech vidět

verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [5,3 MB]

vlajka Portugalska Azory 2010 - cestopis, fotky

Kdo byl na Madeiře a doslechl se, že existují ještě nějaké Azorské ostrovy, tak nemůže jinak a zatouží je navštívit :-) Tohle samozřejmě trochu přeháním, nicméně přesně takhle jsem to měl já. Pár let jsem o jejich návštěvě snil a hltal fotky ostrovů, až jsme se tam na začátku léta 2010 skutečně vypravili.

Navštívili jsme tři ostrovy - Sao Miguel, Terceiru a Graciosu. Největším lákadlem těchto, pro nás sice blízkých, ale přesto mírně exotických, ostrovů, je samozřejmě nádherná zelená příroda téměř nezasažená turismem.

Prodejní stánek v Biscoitos na severu ostrova Terceira (Azorské ostrovy) provedený jako menší bílý domek s kamennými zdmi, červenými okny a dveřmi. Před domkem stoví květináč s modrými hortenziemi. Je krásný prosluněný den
Barevný prodejní stánek a nezbytné hortenzie v přístavu Biscoitos na ostrově Terceira

Azorské ostrovy (Ilhas dos Açores) se nachází v Atlantském oceánu, zhruba na třetině cesty mezi Evropou a Severní Amerikou. Ve srovnání s Madeirou, která má obdobný počet obyvatel, je rozloha Azorských ostrovů zhruba třikrát větší. Politicky patří Azory k Portugalsku, platí se zde tedy eurem a hovoří portugalsky.

Souostroví se skládá z devíti obydlených ostrovů:

  • Sao Miguel (759 km2) - největší a hlavní ostrov; na délku měří přibližně 65 km a na šířku 8 až 15 km; nachází se na něm hlavní město souostroví Ponta Delgada; má několik krásných jezer, termálních koupališť a pěstuje se zde, jako na jediném místě v Evropě, čaj
  • Pico (447 km2) – dominantou ostrova je vrchol Ponta do Pico, který je se svojí výškou 2351 metrů nad mořem i nejvyšší horou Portugalska; na ostrově je muzeum velrybářství; vinařská krajina ostrova byla zařazena na seznam UNESCO
  • Terceira (403 km2) - hlavním městem ostrova je historická Angra do Heroísmo, zapsaná na seznamu UNESCO; je zde také zajímavá sopečná jeskyně Algar do Carvao; v Biscoitos je muzeum vína a v okolí vinice; na ostrově lze v ulicích městeček vidět i býky a toreadory
  • Sao Jorge (246 km2)- protáhlý dlouhý a skalnatý ostrov se strmými pobřežními srázy
  • Faial (173 km2)- uprostřed ostrova je obrovský dvoukilometrový kráter; v Hortě, hlavním městě ostrova, naleznete přístav jachet, který je důležitou zastávkou lodí, plujících mezi Amerikou a Evropou
  • Flores (143 km2)- ostrov skrývá sedm jezírek v kráteru a, jak již napovídá jeho název, nabízí spousty květin, hlavně hortenzií
  • Santa Maria (62 km2) – je nejjižnějším a zároveň i nejvýchodnějším ostrovem, má proto nejteplejší podnebí i několik písečných pláží; za vidění stojí i maják Farol da Maia a nádherné zálivy
  • Graciosa (62 km2) - zajímavým je zde velký kráter zabírající východní třetinu ostrova; na dně kráteru je sopečná jeskyně s jezírkem uvnitř; na ostrově jsou k vidění větrné mlýny
  • Corvo (17 km2) - nejmenší ostrov je obydlen přibližně čtyřmi sty obyvateli; hlavním lákadlem je velký kráter se dvěma jezírky

Geologický původ Azorských ostrovů je sopečný a na jejich povrchu je to znát. Mají spoustu kráterů, půda je barevná a kameny ostré. Termální činnost ve formě horkých pramenů a vývěrů páry potkáte často a to hlavně na ostrově Sao Miguel.

Na ostrovech převažuje celkem stabilní mořské subtropické podnebí, se silnými větry. V létě se teplota pohybuje kolem 22°C a v zimě klesá k 15°C. Moře je chladnější s relativně velkými vlnami, koupat se v něm ale dá.

Pohled přes modré hortenzie na zelenou čajovou plantáž u továrničky Porto Formoso na ostrově Sao Miguel (Azorské ostrovy). Vzadu je vidět návrší a domky roztroušené v krajině. Úplně vzadu je modré moře a obloha s mráčky. Je nádherné slunné počasí
Čajová plantáž u čajové továrny Porto Formoso, ostrov Sao Miguel

K návštěvě Azor toho příliš nepotřebujete, na organizaci dovolené je to nenáročná destinace. Následuje pár rad, jak na to a samozřejmě také nezbytné odkazy...

  • Nejprve jak se tam dostat: My jsme letěli se SATA (anglicky) z Frankfurtu za cenu lehce pod 8 tis. Kč/osoba (přímý let Frankfurt - Ponta Delgada). Dále na Azorské ostrovy létají portugalští TAP (anglicky) přes Lisabon a také charteroví dopravci (česky).
  • Trajekty mezi ostrovy provozuje Atlanticoline (anglicky) a Transmacor (portugalsky). Pokud máte v úmyslu navštívit více ostrovů, než jen ten, na který přiletíte, je důležité si cesty trajektem dobře naplánovat - spojení mezi ostrovy není každodenní. My jsme jezdili s Atlanticoline a jízdní řád trajektu byl při plánování naším největším omezením.
  • Mezi ostrovy se dá přepravovat i letecky - pomůže opět SATA (anglicky).
  • Pokud nechcete využít hromadnou dopravu (nezkoušeli jsme to), tak budete potřebovat automobil. Na letišti Ponta Delgada (Sao Miguel) jsou autopůjčovny: Ilha Verde (anglicky) - ti půjčují i horská kola za 10 €/den a motorky za 25 €/den, Acor rent (anglicky), Hertz (anglicky), Autatlantis (anglicky) a Varela (anglicky). My jsme auto rezervovali přes EasyJet (anglicky). Netuším proč, ale auto, které nám fyzicky na letišti půjčili na pobočce půjčovny Hertz, bylo přes EasyJet/EasyCar levnější, než kdybychom jej rezervovali přímo přes web Hertzu... Cena auta na 14 dní byla okolo 12 tis. Kč (včetně pojištění). Nafta stála v červenci 2010 1,07 €/litr a benzín 1,32 €/litr. Ne každá půjčovna prý půjčuje auto na více ostrovů. Nám v půjčovně nic neříkali a ani jsem se to nedočetl v dokumentech k autu (nečetl jsem samozřejmě vše). Řešením je půjčit si auto na každém ostrově zvlášť, případně na krátké pobyty (jeden dva dny) použít taxi – budete k tomu mít i výklad (níže je odkaz na TripAdvisor, kde jsou tipy na konkrétní služby).
  • Ubytování jsme řešili v kempech (měli jsme s sebou stan). Poloha kempů na ostrovech, na kterých jsme byli, je zobrazena na mapě níže (kliknutím jí zvětšíte). V kempu Quinta das Laranjeiras na Sao Miguelu (anglicky, portugalsky) byly i jednoduché chatky, u nich dobré zázemí a fajn domácí – za zhruba 20 €/noc je to levná alternativa ke kamennému ubytování. Možností levného ubytování jsou i hostely Pousadas de Juventude (anglicky) - ceny jsou v rozmezí 16-42 € na osobu. Klasické hotelové ubytování můžete zkusit nalézt ve vyhledávači ubytování (česky).
  • Až budete svůj výlet na Azory plánovat, může pomoci i dlouhodobá statistika teplot a srážek (anglicky), která napoví, kdy je počasí pro návštěvu ideální. Tamtéž naleznete i aktuální předpověď počasí (anglicky).

No a co na Azorech vidět a zažít?

  • Určitě jeďte na vyjížďku za delfíny a velrybami. My jsme jeli z Ponta Delgady (Sao Miguel) se společností Futurismo (anglicky). Jsou tam i další agentury - na Sao Miguelu i na dalších ostrovech. Hlavním centrem výletů za velrybami je pravděpodobně ostrov Pico.
  • Pěší výlety a treky po jakémkoliv z ostrovů se vám budou dobře plánovat podle průvodce Trails Azores (anglicky), který má perfektně rozpracované trasy včetně mapek, převýšení, popisků a to celé nabízí ke stažení ve formátu pdf.
  • Mapky ostrovů jsou ke stažení například na webu Azores Tourist Guide (anglicky, odkaz vede na mapu Sao Miguelu, na jednotlivých záložkách jsou potom k dispozici mapy dalších ostrovů).
  • S tipy co na Azorech dělat poradí Tripadvisor (anglicky), Orbion (česky) nebo web Visit Azores (anglicky).
  • Řadu míst si lze dopředu prohlédnout na panoramatických záběrech na stránkách VR Azores a také v dokumentu České televize Na cestě (česky) - ať víte, do čeho jdete ;-)

Na ostrovech se bez problémů domluvíte anglicky. Co se týká písemných informací, jsou některé dostupné jen v angličtině nebo dokonce v portugalštině. Pro jejich překlad použijte Google Překladač. Dá se tam nakopírovat jen odkaz (adresa dané stránky) a on už jí přeloží celou. Není to dokonalé, ale pro porozumění to bohatě stačí.


Mapa naší trasy po Azorech (zvětšit mapu do nového okna a prohlédnout si detaily)







Den nula (neděle 27.6.2010) - Odjezd na zkoušku

Tento cestopis začíná, poněkud netradičně, již o tři dny dříve, než začal doopravdy. Koho zajímají pouze Azory a peripetie člověka na cestách už méně, může tuhle kapitolu v klidu přeskočit.

Vyrážíme. Měli jsme vyjet zhruba v sedm hodin, ale vyjeli jsme ve čtvrt na devět. Cestou byly na dálnici tři rekonstrukce a trefit ve Frankfurtu napoprvé na letiště a potom ještě na parkoviště se nám nezadařilo. Pak už následovalo „pouze“ zdržení výměnou řidičů v autobuse od parkoviště k terminálu. Zpoždění tedy bylo dokonalé a stejně tak dokonalá byla i prázdnota u odbavovacího pultu společnosti SATA – aerolinek, se kterými jsme měli letět.

Ano, nestihli jsme to. Náš smutek byl o to větší, že letadlo bylo ještě na letišti a krásně bychom stihli nastoupit - dorazili jsme 25 minut před odletem - jen nás neměl kdo odbavit :-(

Shodili jsme batohy, Íru jsem posadil na ně a vydal se pokusit o nemožné. Na informacích jsem se snažil sehnat kontakt na aerolinky, jestli by nás ještě neodbavili. Bohužel nikdo z letecké společnosti nebyl k sehnání. SATA je malá společnost. Nakonec se pánovi od informací podařilo dovolat alespoň na TAP AIR Portugal, pro které SATA let letěla. Vydali jsme se řešit situaci tam. Teď už bylo definitivní, že tímto letadlem neodletíme.

TAP sídlí v jiném terminálu a tak jsme se nejprve museli přesunout mezi terminály a potom je tam také najít. U uzavřené přepážky byla jedna pracovnice a svačila. Popsali jsme jí naší situaci a ona jí k našemu překvapení začala řešit (čekali jsme, že nás pošle do háje – měla už po práci). Sdělila nám, že není problém letět s jiným spojem TAP nebo SATA, pouze by to stálo poplatek za přerezervování letu. Měli jsme tedy na výběr letět hned večer s přestupem a přenocováním v Lisabonu a poplatkem navíc v ceně zhruba poloviny letenek nebo letět až ve středu, přímým letem, za poplatek 50 €/osoba navíc. Nebylo moc co řešit – středa pro nás byla jasná volba. Paní nám moc pomohla. Byli jsme už smíření s tím, že Azory neuvidíme.

Na nás ale ještě čekalo rozhodnutí, jestli ty tři noci strávíme ve Frankfurtu a okolí nebo jestli pojedeme domů. Neznali jsme nic zajímavého v okolí a Íra navíc ještě nebyla úplně zdravá, takže jsme okolo šesté vyjeli domů. Před odjezdem jsem ještě zavolal do půjčovny aut na letišti v Ponta Delgadě, ať nám tam objednané auto nechají do středy, že přiletíme později.

Na jednu stranu to byl den blbec, na druhou jsme mohli skončit i hůř... Odnesli jsme si z něho zkušenosti, že máme příště OPRAVDU vyrážet včas s velkou rezervou a také že si máme pořídit navigaci (bez ní bychom před letištěm nebloudili).

Den první (středa 30.6.2010) - ČR -> Frankfurt -> Sao Miguel: Ponta Delgada - Rabo de Peixe

Cesta do Frankfurtu na letiště, parkování a transfer k terminálu byly v pořádku - věděli jsme co nás čeká a kudy jet – nekonalo se tedy žádné další překvapení :-)

Let proběhl bez problémů. Letiště v Ponta Delgadě je malé a leží přímo u moře.

Půjčení auta na letišti proběhlo také v pohodě. Dostali jsme Peugeot 1007 s automatickým otevíráním dveří a klimatizací. To automatické otvírání dveří musím trochu popsat: Z každé strany auta byly pouze jedny dveře, které byly dost široké, aby se jimi dalo nastoupit dopředu i dozadu. No a ty dveře se otvíraly automaticky po stisknutí tlačítka a to vysunutím po kolejnicích dozadu. Prostě - když jsme zastavili na parkovišti a půlka boku auta najednou začala ne úplně tiše odjíždět dozadu, byli jsme občas středem pozornosti. Připadal jsem si jako když otvírám kosmický koráb :-)

Pohled z okénka letadla na město Ponta Delgada (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Vpředu dole je vidět přístav jachet a část terminálu trajektů, dále centrum města a na horizontu jsou zelené kopečky
Výhled z letadla na přístav a město Ponta Delgada
(fotka je pořízená při odletu, zde je pro představu, jak město vypadá)

Naše první cesta z letiště vedla do centra Ponta Delgady, abychom se trochu porozhlédli. Prošli jsme si nábřeží, okoukli pár ulic nedaleko a nakoupili nějaké to jídlo. Potom jsme, po jedné ze dvou dálnic na Azorech, přejeli ostrov napříč. Je to za chvilku, po pár kilometrech přejedete hřeben a jste na druhé straně ostrova s výhledem na moře. Hledáme kemp "Quinta das Laranjeiras" na kraji městečka Rabo de Peixe. Je kapku zastrčený, ale nakonec ho po projetí spousty úzkých uliček lemovaných vysokými starými kamennými zdmi, nacházíme.

Vpředu je vidět výjezd z políčka na okraji městečka Rabo de Peixe (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), na kterém stojí oslík zapřažený v povozu. Vzadu je vidět moře a modré nebe. Slunečný den
Výhled při bloudění uličkami u Rabo Da Peixe...

Zazvonili jsme u vrat. Vyšel nám otevřít majitel - mladý chlapík. Vše nám v kempu ukázal a vysvětlil. Říkal, že má jak místa na stany (5 €/osoba/noc), tak i tři chatky (20 €/noc včetně povlečení a ručníků). Přestože jsme si přivezli stan, tak jsme si vzali chatku (je jednou tak dražší než stan, ale nabízí více místa a při občasném dešti je chatka proti stanu výhodou). Chatka je malá a stroze zařízená – čtyři zdi, postel pro dva a stoleček. Dáváme si teplou sprchu a jdeme se navečeřet. Toalety i sprchy jsou nové a čisté.

Večer jsme seděli v kuchyni a Renato, jak se majitel jmenoval, nám radil kam se na ostrově vydat a co stojí za návštěvu. Jeho rady jsme další dny naplno využili - některá místa bychom jinak zcela určitě minuli.

Vlevo je cesta kempem v Rabo de Peixe (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), táhnoucí se do dáli. Vpravo jsou vidět bíle natřené domky kuchyně a koupelen, mezi tím vším je zeleň a živý plot
Zázemí kempu "Quinta das Laranjeiras" v Rabo de Peixe - jednotlivé sekce jsou oddělené živým plotem, vpravo je polovenkovní kuchyně a za ní toalety s koupelnami


Pohled na dřevěnou chatku v kempu Quinta das Laranjeiras (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), která je natřená na hnědo. Okenice jsou červené, nad oknem visí záchranný kruh a petrolejka
Chatka v kempu. Chatky této velikosti jsou v něm dvě, třetí je větší


Den druhý (čtvrtek 1.7.2010) – Sao Miguel: Ponta Delgada - Caldeira Velha - čajová farma Praia Formosa - pláž Moinhos

Dopoledne se vydáváme do Ponta Delgady na zařizovací návštěvu. V přístavu, přímo v kanceláři přepravce Atlantico, kupujeme lístky na trajekt (96 €/osoba ze Sao Miguelu na Terceiru a zpět + 113 € za auto, z Terceiry na Graciosu a zpět stál trajekt 55 €/osoba + 83 € za auto). Nic levného :-( Pak si dáváme výbornou polévku na zahrádce bufetu hned vedle. Rozhlížíme se okolo a musíme konstatovat, že to tu mají hezké. Molo, či jak tu velkou budovu vybíhající do moře nazvat, vypadá nově postavené a kromě kanceláří a odbavovacího místa pro trajekty je tu i řada obchodů se suvenýry, restaurací a jedna dvě cestovní kanceláře.

Z terminálu pokračujeme do centra Ponta Delgady. Procházíme po nábřeží podél maríny, kde kotví spousta menších jachet a člunů. Jako první památku míjíme městskou bránu, dále procházíme kolem radnice, hlavního kostela a potom už jen tak bloudíme starobylými městskými uličkami.

Vpravo je část kostela ve městě Ponta Delgada (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Na schodech před ním sedí místní chlapíci. Vlevo je vidět do ulice, která končí radnicí. Uprostřed je řada stromů. Domy jsou natřeny bíle
U kostela v centru města Ponta Delgada. Vlevo vzadu je vidět radnici

Odpoledne opouštíme město směrem na východ. Cestou k Lago di Fogo si odskočíme na vyhlídku s názvem Macela, kterou potkáváme cestou. Výhledy se ale kvůli nízko ležícím mrakům nekonají. Kousek pod vyhlídkou nás zaujme odpočívadlo. Je tu hřiště pro děti, pikniková sezení, gril a koše - možná by se tu dalo i přespat. Sedáme si a svačíme.

Už při cestě na vyhlídku jsme okusili specifika místních silnic. Kromě toho, že jsou relativně úzké a prudké, v kopcích přes ně mají nadělaná koryta na odvod dešťové vody a to tak, že hluboká. Několikrát po dobu našeho pobytu jsme si škrtli spodem auta o beton, stačí přes ně jet trochu rychleji než krokem.

Po svačině vyjíždíme až nahoru k vyhlídce na Lago di Fogo. Jak už jsem psal, mraky jsou nízko a tak do nich samozřejmě vjíždíme. Na vyhlídce není vidět vůbec nic, vítr fičí a parkoviště je prázdné. Jdu se podívat kousek po boční cestě, ale situace je stejná i tam. Tady to dnes nemá smysl - jedeme dál.

Silnice vedoucí od Lago di Fogo dolů, k severnímu pobřeží ostrova, vede kolem horkých pramenů zvaných Caldeira Velha. To je naše další zastávka. Parkoviště a stánek s občerstvením je hned u cesty. Odtud jdeme sto dvě stě metrů a jsme na místě. Potok přitékající z boku do údolí je přehrazen kamennou zdí, čímž vzniklo malé jezírko, které je využíváno ke koupání. Vedle jsou lavičky a provizorní převlékárna. V době naší návštěvy tu bylo jen pár lidí. Jdu se vykoupat. Kolem bují džungle a všechny ty přesličky, bambusy a stromy jsou sytě zelené – skvělý kontrast. Vlažná voda mě v tomhle chladném dni krásně zahřívá. Zajímavý zážitek. Íra nakonec neodolá a vleze do vody také :-)

Potok v místě zvaném Caldeira Velha (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy) je přehrazený kamennou zdí, za kterou je vidět vodní haldinu. K bazénku vedou schody. Dá se zdde koupat. Okolo je zelená džungle
Caldeira Velha - bazének s teplou vodou určený ke koupání

Jedním ze specifik Azorských ostrovů, konkrétně Sao Miguelu, je klima, které umožňuje pěstování čaje (portugalsky „chá“). Čajová farma tedy byla jedním z povinných cílů naší „výpravy“ a já se na ní třásl už z Čech. Lákala mě hlavně fotogeničnost políček čaje. Vykoupaní a plni zážitků od Caldeiry Velhy jsme se tedy vydali na východ, kde by farmy měly podle mapy být.

Jako první (a pro dnešek i poslední) objevujeme továrničku s názvem Porto Formoso. Leží hned u cesty a upozorňuje na sebe čajovou konvicí zavěšenou na zdi. Přestože už je celkem pozdě, tak jsou ještě vrata otevřená a my vcházíme. Po projití krátké aleje stromů docházíme k nízkým budovám, kde se nás po chvíli ujímá průvodkyně. Nejprve nás usadí v hale a pustí film k historii čaje na ostrově (anglicky) a potom nás provádí továrničkou. Je večer, tak bohužel už stroje stojí. Vidíme ale hromady čaje a z výkladu si děláme obraz o výrobě čaje a druzích, které zde třídí (orange pekoe, pekoe, broken leaf). Nakonec nás průvodkyně zavede do krásně předělané malé stodoly, kde je pár stolů jako kavárna (tady spíše čajovna). Zde nám dávají ochutnat čaj v kvalitě, kterou si zvolíme. Výrobky továrny se dají zakoupit. Všichni jsou na nás milí a prohlídka včetně ochutnávky je zdarma. Sympatický přístup :-) Vychutnáváme horký čaj a kupujeme vzorky čajů domů. Potom se ještě trochu procházíme venku po plantáži a po celém tom starobylém místě. Na focení ale už to bohužel není, je pod mrakem.

Vpravo se nachází bílá budova s modrými vraty a modrým logem továrny na čaj Porto Formoso (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Vlevo vzadu je vidět zastřešená terasa. Je podmračené počasí
Porto Formoso - budova továrny na čaj a terasa


Pohled do interiéru kamenné prostorné budovy v areálu továrny na čaj Porto Formoso (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Na hnědé dlažbě se nachází několik stolů s židlemi, které jsou prostřené k ochutnávání čaje. V podstatě místnost vypadá jako kavárna
Porto Formoso - čajové posezení v areálu továrny

Cestou zpět do kempu ještě míjíme ukazatel „pláž“, tak se tam jedeme podívat. A jsme mile překvapeni. V údolí v krásné malé vesničce nalézáme nejprve divně velké parkoviště a potom, když sejdeme k moři, pochopíme proč – je tu na zdejší poměry docela velká a hlavně písečná pláž. Ta má k našemu dalšímu údivu nově a zajímavě vybudované kamenné zázemí se sprchami, toaletami a převlékárnami. Vzhledem k denní době a počasí je zde prázdno a ani my se tu dlouho nezdržíme. Zajdeme až k moři a domlouváme se, že se sem musíme vrátit, až bude hezky.

Když dorážíme do kempu mlží a je ošklivě. Sedáme si pod střechu a ve zdejší polovenkovní kuchyni grilujeme klobásky a večeříme.

Dole vpředu je vidět část pláže Moinhos (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy) pokryté tmavým lávovým pískem a kameny. Na konci pláže je přízemní stavba - zázemí pláže vybudované z šedých kamenů. Vpravo pak je vidět dřevem obložená budova restaurace a vlevo bílé domky vesnice. Svah za domy se zvedá do kopce, je pokryt zelení a končí zahalen v mracích.
Pohled na pláž Moinhos od moře. To kamenné vpředu zhruba uprostřed fotografie je zázemí - sprchy, toalety a převlékárny


Den třetí (pátek 2.7.2010) - Sao Miguel: čajové farmy Praia Formosa a Gorreana – Furnas

Při snídani plánujeme program na dnešek a vzhledem k tomu, že se mraky protrhávají, to vypadá slibně. Začneme tedy tam, kde jsme včera skončili – u čaje. U továrny Porto Formoso skoro hodinu dělám fotky zdejší plantáže. Lístky na čajových keřích jsou krásně zelené, slunce svítí, obloha je modrá, prostě kýč…

Pohled z vyhlídky Santa Iria na poloostrov Ponta do Cintrao (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy) táhnoucí se z levého rohu fotografie zhruba do jejích dvou třetin. Poloostrov je zelený a rozdělený zídkami. Okolo je modré moře. Dole je vidět záliv s vlnami.
Pohled z vyhlídky Santa Iria na poloostrov Ponta do Cintrao


Prosluněná fotografie. Téměř úhlopříčne se fotografií táhne zažloutlá fasáda domů, mezi kterými je vstupní brána do areálu továrny na čaj Porto Formoso (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Na větším domě vpravo jsou zavřené modré okenice. Na zdi menšího domu vzadu je stylový poutač - je zde zavěšena asi třičtvrtě metru vysoká černá čajová konvice. Okolo je zeleň
Vstup k čajové továrně Porto Formoso při pohledu od silnice

Když už není místo, které bych okolo farmy nezvěčnil, přejíždíme na druhou čajovou farmu a tou je Gorreana. Cestou bloudíme díky objížďce, ale nakonec jí nalézáme. Prohlídka továrny funguje úplně stejně jako na předchozí farmě – exkurze a ochutnávka čaje zdarma, krámek s produkcí. Tato továrna je novější (budova nic moc) a větší. Je ale v provozu a tak vidíme všechny ty stroje v pohybu. Ochutnávka čaje probíhá do kelímku z termosek – opět tři druhy. V této továrně prodávají i zelený čaj, takže dokupujeme další vzorky domů.

Co je na Gorreaně zajímavější – alespoň pro mě – jsou plantáže, které jsou ve svahu nad ní. Íru to moc nebere, a tak zůstává u továrny a já vyrážím lovit záběry. Strávím tam samozřejmě další hodinu dvě a jsem nadšený. Políčka jsou zelená, počasí mi přeje - docela si to užívám :-)

Pohled přes modré a bílé hortenzie na budovu čajové továrny Gorreana (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Je to bílá a celkem nezajímavá nízká budova s okny
Gorreana - pohled na továrnu na zpracování čaje


Pohled do jedné z místností továrny Gorreana (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Silnější chlapík stojí u stroje - třídičky čajových lístků. Z dopravníků vypadává do nádob vytříděný čaj
Gorreana - stroj na zpracování čaje


Pohled na čajovou plantáž nad továrnou Gorreana (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), která se pozvolna zvedá do stráně. Úhlopříčně plantáží vede cesta na níž stojí strom. Vzadu na horizontu pole končí stromy a nad nimi je modré nebe s oblaky. Na fotografii převažuje zelená barva čajových keřů
Green Tea ;-)

Z Gorreany jedeme na východ k městečku Furnas. Na kopci nad údolím zastavujeme na vyhlídce z Pico do Ferro. Je z ní krásně vidět do údolí - kráteru, kde se kromě městečka Furnas kocháme i výhledem na stejnojmenné jezero, z jehož břehu stoupá pára. A právě to je místo, kam směřujeme.

Pohled přes zelené keře a bílé hortenzie, které jsou ve spodní třetině fotografie, do údolí - kráteru Furnas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Dole je vidět městečko, pole, louky a lesy. Je slunečné počasí. Vlevo na vyhlídce stojí zády k pozorovateli žena a hledí do údolí
Údolí a městečko Furnas z vyhlídky od Pico do Ferro

Když sjedeme dolů k Lagoa das Furnas nalézáme pěkné nové parkoviště, poblíž jsou opět odpočívací stoly a také stánek s ovocem. Na břehu jezera pak nacházíme místo, kde lze pozorovat projevy vulkanického původu ostrova. Ze země stoupá pára, bublá zde několik jezírek a to vše na pozadí zelených kopců. Lokalita je nevelká, volně přístupná a stihneme jí obejít za pár minut. Okolo jezera vede stezka, která se dá projít za 2 hodiny (nešli jsme jí).

Kromě zmíněných přírodních termálních úkazů, je zde také několik děr v zemi vyhloubených lidmi (připomínají malé studny). Některé jsou otevřené a některé zahrabané kopečkem písku. Jsou to sopouchy, ve kterých se vaří místní specialita – jídlo s názvem cozido (anglicky). Tento pokrm vypadá velmi jednoduše – do hrnce se naskládají různé druhy masa, klobásky, zelenina a brambory a pak se pevně uzavřený vloží do díry, přikryje a zahrabe. Přibližně po dvanácti hodinách „vaření“ zemským teplem je jídlo hotové a rozváží se do místních restaurací.

V dáli, pod modrou oblohou s bílými mraky, je vidět hladina jezera Furnas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Před jezerem na fotografii vpravo dole je vdět pára stoupající ze země, místo je oplocené. Vlevo dole jsou na zemi dvě hromádky písku - jde o zahrabané díry-sopouchy, v nichž se právě vaří místní specialita - cozido.
Termální lokalita na břehu jezera Furnas. Kopečky písku vlevo dole jsou sopouchy k vaření cozida (místní specialita)


Dole na fotografii je jezírko s horkou vodou v městečku Furnas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), které vře a stoupá z něho pára - malý gejzír. Další místo, ze kterého stoupá pára, je vidět vzadu na skalní plošině. Vlevo od toho místa je bujná zelená vegetace a nahoře modré nebe. Je slunečné počasí
Malé gejzíry přímo ve městečku Furnas

V městečku Furnas trochu bloudíme, ale alespoň jsme narazili na místní kemp (ceny 3,5 €/noc za malý stan a dalších 3,5 €/noc za osobu). Procházíme ho a docela se nám líbí - je terasovitý, nový a nedaleko centra. Pokračujeme dál, až přijedeme k další čoudící lokalitě. Parkujeme, kupujeme nanuk a vařenou kukuřici a jdeme prozkoumat město. Hned vedle parkoviště je shluk skalnatých míst, ze kterých stoupá pára - takové klidnější gejzíry. Některá místa jsou suchá a některá mají na dně bublající jezírka.

Následně procházíme městem kolem bílých domů, restaurací, kostela, až dorazíme k zahradě Terra Nostra Garden, kterou chceme navštívit. Nějak se nám nedaří nalézt vstup a tak se zkoušíme poptat v hotelu stejného jména. Posílají nás druhou stranou hotelu ven – park je totiž přímo za hotelem. Vstupné do parku je 5 €/osoba… Park jsme prošli podle plánku, který jsme dostali u vstupu. Zabralo nám to něco mezi půl hodinou a hodinou. Líbila se nám alej gingko bilob, bambusy, tu a tam nějaké kvítí. Dole u říčky jsou romanticky stylizovaná zákoutí (jeskyně, vodopádek atp.).

Hlavní atrakcí parku (alespoň pro nás) je koupací oranžové horké jezírko. Je vybudované nedaleko vstupu a vypadá historicky kamenně. Hned vedle jsou převlékárny, sprchy a toalety, takže skáčeme do plavek a jdeme se koupat. Voda je hodně teplá a ze dvou chrličů u okraje tryská už opravdu horká. Lidí tu není tolik a dá se i plavat. Nevýhodou je, že oranžová voda trochu barví plavky, ale ty máme kapku oranžové už z Caldeiry Velhy ze včerejška. Trávíme tu asi dvě hodiny a je to báječný relax. Při posedávání u bazénu v mapce objevuji, že v parku mají Wollemii, takže Íru přesvědčuji ještě na procházku za touto zakrslou prarostlinou.

Spodní polovinu fotografie zabírá sytě oranžová hladina termálního bazénu v zahradě Terra Nostra Garden ve Furnas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Nahoře, na druhé polovině fotografie, jsou zelené stromy a vpravo za nimi vykukuje bílý dům
Horký koupací bazén v zahradě Terra Nostra Garden ve Furnas

Protože dnešek je pro nás dnem slavnostním, vyhledáváme restauraci, kde bychom si dali večeři. Nedaleko centra jednu nacházíme a objednáváme si samozřejmě cozido. Porce pro dva stojí 18 €. Na míse dostáváme hromadu jídla a k tomu dva talíře. Kromě brambor, zelí, mrkve, kusů kuřat, hovězího a vepřového masa a dvou druhů klobásek narážíme například i na vepřové ucho :-) Celkový dojem je dobrý, chutná nám. Vše je v podstatě zdravě uvařené v páře. Je to fajn zakončení dne a zajímavá chuťová zkušenost.

Potom jdeme přímo k autu a jedeme do Ponta Delgady. Tam dorážíme okolo o půl desáté večer. V přístavu, kde je ještě docela živo, kupujeme lístky na výlet za velrybami na neděli odpoledne. Trochu se projdeme a zanedlouho jedeme zpět do kempu. Utahaní po náročném dni jdeme spát. Dnes jsme si spálili ruce i nohy, musíme se (víc) mazat…

Prakticky celou fotografii zabírá oválný talíř plný vařené zeleniny, různých druhů masa a klobásek. Jde o typické místní jídlo s názvem Cozido (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy)
Cozido - místní specialita vařená půl dne v sopouchu u jezera Furnas


Den čtvrtý (sobota 3.7.2010) - Sao Miguel: Sete Cidades - Ponta do Ferraria

Ráno vstáváme trochu déle. Jedeme do Ponta Delgady nakoupit a trochu tam i posvačíme. Dnes plánujeme využít rady majitele kempu a jedeme se podívat na západní stranu ostrova.

Nejprve míříme k jezerům Empadadas, kam vjíždíme branou směrem do kopce - naproti prvnímu akvaduktu (otevírací doba PO-PÁ 8:30-16h, SO-NE 10-19h). Nahoře je několik jezer (tři větší, dvě menší). Parkujeme auto a jdeme se projít. Postupně mineme jezera a vycházíme až nahoru na vyhlídku. Cesta vede dokola, kolem kopce, a tak máme možnost prohlédnout si okolí za všech stran. Hned pod cestou se pasou ovce, v dáli vidíme krávy. Úplně nahoře je z vyhlídky slušný rozhled na severní pobřeží ostrova, které je zelené s pastvinami, kopečky a krátery.

Pohled na zvlněnou zelenou krajinu z vyhlídky od jezer Empadadas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). V popředí je kráter s jezírkem uvnitř, vlevo pak kopce. Vzadu je moře a na nebi vrstva mraků. V popředí vlevo lze zahlédnout zbytky akvaduktu
Pohled na severní pobřeží ostrova z vyhlídky od jezer Empadadas


Na menším štěrkovém parkovišti ukrytém v zeleném lese, nedaleko jezer Empadadas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), stojí modrý vůz z autopůjčovny, kterým jsme jezidili po ostrovech
Naše modré vozítko na parkovišti u jezer Empadadas

Cestou od jezer zastavujeme u zbytku kamenného akvaduktu. Jeho torza se nachází zhruba na třech místech v této lokalitě, v jednom místě je dokonce akvadukt několikapatrový.

Kousek dál vjíždíme, dle dalšího tipu od Renáta, opět do vrat (otevírací doba je stejná jako u jezer Empadadas). Míjíme celkem nezajímavé jezero Canário a jedeme téměř na konec cesty, kde zaparkujeme. Ještě netušíme co přesně uvidíme, pouze, že to bude vyhlídka. Při chůzi po pěšině k vyhlídce se však před námi postupně vynořuje nádherné panorama kráteru Sete Cidades. Cestička vede ve stráni a potom po menším hřebeni, až nakonec skončí na ohrazené vyhlídce, odkud je téměř kruhový rozhled. Netuším co k tomu napsat...lepší je vidět...podívejte se na fotku :-)

Výhled z vrchu na kráter s jezerem Lagoa da Santiago, který zabírá střed fotografie. Vpravo za ním je vodní hladina Lagoa Azul, na jehož břehu leží městečko Sete Cidades (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy)
Výhled na kráter Sete Cidades. Vpředu je jezero Lagoa da Santiago, vpravo vzadu jezero Lagoa Azul a uprostřed pak městečko Sete Cidades

Stejně tak, jako vidíme kruhový rozhled, dá se i kráter obejít pěšky dokola. Vlastně - pokud si člověk troufne na štěrkovou cestu autem nebo na kole - je možné kráter také objet.

My se z vyhlídky nemůžeme utrhnout a trávíme tam relativně hodně času. Na obloze jsou mraky a občas prosvitne slunko - na fotky je to ideální počasí. Asi po hodině kochání se vydáváme na cestu, nedojedeme však daleko. Po pár stech metrech v lesíku nalézáme piknikovací místo s řadou stolků, toaletami a grily. Dáváme si oběd z vlastních zásob a děláme chvíli pohodu. Po štěrkové cestě poté odjíždíme krásnou alejí ven za bránu a dále pak směrem k další vyhlídce.

Vysoko nad hladinou Loagoa Verde, na jižním okraji kráteru Sete Cidades, je vyhlídka zvaná Vista do Rei. Jde pravděpodobně o známé místo, protože jsou zde stánky a celkem dost lidí. Je odtud samozřejmě pěkný výhled na obě spodní jezera. Kromě pohledu na jezera si fotím i chlapíka, který nabízí svezení na kárce za oslíkem. Jen zahlédne, že chci udělat jeho fotku, už po mě chce peníze. Vyklízíme pole a raději jedeme dál...

Pohled z vyhlídky Vista do Rei (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy) do kráteru Sete Cidades se dvěma jezery. Jezero vpředu má zelenou barvu a jmenuje se Lagoa Verde, druhé jezero vzadu má barvu tmavou, s trochou fantazie modrou - Lagoa Azul. Vlevo na břehu vzdálenějšího jezera leží městečko Sete Cidades. Nad kráterem plují bílé mraky na modré obloze
Pohled z vyhlídky Vista do Rei na Lagoa Verde - Zelené jezero (vpředu) a Lagoa Azul - Modré jezero (vzadu). Přestože jsou jezera propojená, má každé z nich jinou barvu


Na fotografii z vyhlídky Vista do Rei (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy) je vidět oslík zapřažený v červenozelené kárce, na které sedí starší chlapík ve slamáku a s nataženou rukou hledí na fotografa
Převozník Azorský

Dole v kráteru zajíždíme do městečka Sete Cidades. Trochu se procházíme. Kromě městečka jako takového vidíme i oslavu svatého Pedra. V jedné z ulic postává shluk nazdobených lidí, volů a aut, který se po chvíli rozjíždí ulicemi. Místní obcházejí domy a rozdávají lidem sladkosti a víno, které na vozech vezou.

Slavnost svatého Pedra v městečko Sete Cidades (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy): Nazdobený průvod je připravený k jízdě. Vpředu jsou dva voli zapřežení do povozu a u nich místní obyvatelé z nichž jeden drží housle. Za nimi je řada podobně vyzdobených aut - dodávek. Okolo postávají lidé
Slavnost svatého Pedra v městečku Sete Cidades

Přejíždíme hranu kráteru a postupně sjíždíme serpentinami k moři, až k místu zvanému Ponta do Ferraria. Jsou to opravené „lázně“. Od parkoviště vede chodníček až k moři, kde je koupání, kvůli kterému jsme přijeli. Z kamenů je zde vybudován minizáliv, ve kterém se mísí studená mořská voda s horkou vodou z pramene. Pramen není vidět, vyvěrá pravděpodobně někde ze dna. Okolo vody je na kamenech postaveno několik rovných ploch na ležení a nedaleko jsou také úplně nové sprchy, převlékárny a toalety. Podle rady od Renáta, je zde nejlepší koupání na rozhraní mezi přílivem a odlivem - když je odliv, je prý voda horká, když příliv tak naopak studená. Zkouším se vykoupat a voda je zrovna hodně osvěžující :-)

Pohled na skalnaté pobřeží, které přechází v kamennou suť nedaleko místa zvaného Ponta do Ferraria (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). V dáli je vidět malý záliv a okolo něho lidé - zde vyvěrá do moře horký pramen a zde se dá koupat. Vlevo vepředu je vidět nové moderní  zázemí
Termální koupaliště (to je ten malý zálivek s lidmi vzadu) u Ponta do Ferraria a jeho moderní zázemí

Cestou zpátky navštívíme nedaleký maják Farol da Ferraria. Máme zrovna štěstí, protože ve vesnici míjíme další průvod svatého Pedra. Tentokrát je však původnější - v průvodu není žádné auto, všichni jedou povozem taženým voly.

Večer vidíme v kempu nové tváře - ubytovali se čtyři Řekové. Jeden pár zde dokonce tráví líbánky! My si děláme gulášovku a povídáme s Renatem - radí nám, co ještě vidět a tak podobně. Když padne tma, odjíždí Renato s Řeky na koupačku – náhodou právě k termálnímu prameni Ponta do Ferraria.

Den pátý (neděle 4.7.2010) - Sao Miguel: Lagoa di Fogo - pláž Moinhos

Ráno posnídáme, zabalíme si, zaplatíme ubytování a objednáme si chatky na dva poslední večery, které strávíme na Sao Miguelu před odletem. Sice odjíždíme na další ostrov až zítra, ale na dnešek už jsou chatky plné, protože je někdo měl rezervované dříve, než jsme přijeli. Stan se nám na jednu noc stavět nechce :-) Asi někde přespíme v autě.

Z kempu u Rabo da Peixe vede naše trasa k jezeru Lagoa di Fogo. Tentokrát jsou mraky pryč my máme možnost sledovat úchvatné výhledy na členité jezero obklopené zelenými kopci. Ve svahu nad částí jezera vede silnice s několika odpočívadly, z nichž se dá údolí pozorovat. Blíže k jezeru potom míří dvě stezky. Jedna začíná u nejspodnějšího odpočívadla a vede až k hladině jezera a dále podél jeho břehu. Druhá potom začíná u nejvyšší vyhlídky a přes vrchol přilehlého kopce, okolo vysílače, směřuje na hranu nad jezerem a dále pak pravděpodobně až k moři. My jezero okukujeme z vyhlídek. Samozřejmě jej fotím a na vrchním odpočívadle si dáváme svačinku a kocháme se úžasným výhledem.

Výhled z vrchu na členité jezero Lagoa di Fogo (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Téměř do středu jezera vybíhá zalesněný poloostrov. Břehy jsou zelené, porostlé travou a keři. V dálce za jezerem krajina padá dolů a je vidět moře. Nad jezerem plují bílé mraky
Lagoa di Fogo ze spodní vyhlídky. Odtud se dá sejít dolů ke břehu


Lagoa di Fogo (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy) při pohledu z jiného úhlu a větší výšky. Tentokrát je vidět i široké a rovinaté pobřeží vzadu. V předu se k jezeru svažuje sytě zelený svah
Lagoa di Fogo podruhé, tentokrát z vrchní vyhlídky

Z kopců od jezera zamíříme do Ponta Delgady. Na odpoledne máme totiž domluvený výlet za velrybami. V přístavu u terminálu si dáváme polévku. Zatímco jí jíme, tak z přístavu vyplouvá loďka jako stvořená pro výlet, který nás čeká. Dělám si legraci, že je to ta naše. Následně jdeme do kanceláře, odkud máme vyplouvat. Pán od přepážky se usmívá a říká, že loď už vyjela a že jsme tu pozdě. Ukazujeme mu voucher, kde je čas setkání 14:00 a že 14 hodin právě je. Úsměv pánovi tuhne :-) Odchází se radit s kolegyní. Ta přichází a omlouvá se, že je to jejich chyba, ale že dnes už bohužel nejedou. Nabízí rezervaci výletu na jiný den. Jenže my zítra ráno odjíždíme na Terceiru. Rezervujeme si tedy výlet na poslední den našeho pobytu, až se na Sao Miguel vrátíme. Jsme kapku naštvaní - na výlet jsme se těšili, je hezké počasí a přizpůsobili jsme tomu celý den. Co se dá dělat… Nakonec alespoň oceňujeme solidnost firmy, neboť se omlouvají a dávají nám 50% slevu z ceny.

No jo, ale co teď dál? Slunce paří, tak se rozhodujeme jet na pláž, kde jsme se byli kouknout před dvěma dny - pláž Moinhos. Je hezky a neděle odpoledne, vesnička u pláže je proto přecpaná auty. Parkujeme na novém velkém parkovišti, kde je ještě volno. Jdeme na pláž. Také si naplánujeme, že asi přespíme tady - parkoviště je trochu schované a má i zázemí v podobě jednoduchých toalet a umyvadla. Místní tu dokonce stanují na louce vedle (pokud někdo chcete stanovat mimo oficiální kemp, tady by to pravděpodobně šlo). Pláž je narvaná. Jdeme až dozadu, kde je pro mě trochu stínu :-) Rozkládáme deku a trávíme zde zbytek odpoledně poleháváním a čtením. Prostě si užíváme plážovou pohodu. V moři toho ale moc nenakoupeme - je relativně studené a jsou vlny. Vlezeme do něho spíše pro ten pocit vykoupat se, když už tu jsme.

Na místní poměry široká a dlouhá písečná pláž Moinhos (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy), která je pokrytá černým sopečným pískem. Na pláži je hodně lidí, většina leží pod barevnými slunečníky. Za pláží jsou útesy a na nich vpředu domky a vzadu zeleň. Moře je modré a zvlněné. Je slunečné nedělní odpoledne
Pláž Moinhos v neděli odpoledne

Večer se jdeme převléknout a najíst ze zásob k autu a potom se uchylujeme do restaurace na pláži. Tam trávíme podvečer při čtení, popíjení cappuccina a koukáním na moře. Později dojde i na pivo. Povídáme si. Večer jdeme spát do auta. Íra skučí po Thajsku, má radši teplou verzi plážování :-)

Den šestý (pondělí 5.7.2010) - Terceira: trajekt - Angra do Heroísmo

Brzy ráno nás probouzí budík v mobilu :-( Na parkovišti svítí světla, je ještě tma. Uděláme zadost hygieně, převlékáme se a jedeme. V přístavu jsme včas (třetí auto) - řekli nám, ať jsme na místě hodinu před odjezdem. Sedíme v autě a čekáme na nalodění. Trochu fotím ranní Ponta Delgadu z přístavu. Snídáme.

Po necelé hodině čekání nám chlapík od trajektové společnosti kontroluje lístky a dává za stěrač cedulku s cílem cesty. Do trajektu už jsem sice najížděl na Zélandu, ale tady poprvé se loď pěkně houpe díky vlnám a není to nic příjemného. Uvnitř lodi je samozřejmě vše stísněné, staví nás podle místa určení. Zamykáme auto a jdeme nahoru na palubu.

Loď je relativně velká. Má dvě paluby pro auta a dvě pro lidi. Na té lidské palubě je restaurace. Při odjezdu lodi z přístavu jsme venku na úplně horní otevřené palubě, a koukáme jak odplouváme. Počasí žádný zázrak - je pod mrakem, občas probleskuje slunce. Následně se usazujeme v prostoru na zádi a čteme si.

Pohled z lodi na sluncem nasvícenou část města Ponta Delgady (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Na vrcholku stojí kostelík a za ním jsou už ve stínu a šedi vidět kopce nad městem. Obloha je zatažená
Kostelík nedaleko centra Ponta Delgady. Pohled je z trajektu při odjezdu na Terceiru

Na Terceiře jsme místo do Angry (jak jsem, nevím proč, čekal), dojeli do přístavu u městečka Praia de Victoria. Venku pálí slunce a tak se hned po výjezdu z lodi převlékáme. Dál naše cesta vede do kempu, protože chceme mít vyřešené ubytování. Prvním kemp po cestě je v zálivu Baia do Salga. Je ale trochu mrtvý na to, že už začala sezóna. Ptáme se člověka u stanu, jak to tu funguje. Kemp je zavřený, ale stan si prý rozdělat můžeme. Moc to nechápeme :-( Je tu asi pět stanů, u jednoho sedí rodina. Toalety a zázemí jsou zamčené. Kemp leží u moře v zátoce, tu a tam v něm jsou stromy a grily. Přímo z kempu se dá jít do moře, nicméně jen přes kameny. Asi 50 metrů vedle kempu je pláž, tam se koupat v pohodě dá. No nic, jedeme dál a uvidíme.

Angra do Heroísmo (znamená "zátoka hrdinství" a vyslovuje se přibližně "angra do eroišmu") je malé město rozprostírající se od mořské zátoky směrem do kopců. Parkujeme v uličce mimo centrum, i tak je to ale placené parkování. Město má moc hezký prostor okolo přístavu. Je tam místo, kde kotví jachty, kostelík, promenáda, malá pláž a naproti v moři poloostrov. Celé je to hezky uspořádané a barevné, líbí se nám tu. V restauraci v přístavu si dáváme polévku a vyrážíme na další část prohlídky. V centru jsou starobylé domy, spousta obchůdků s jídlem, oblečením i suvenýry. Zastavujeme se v infocentru pro mapku ostrova. Nacházíme i pěkné malé obdélníkové náměstíčko. Íra se někde zapomíná v obchodě a já mezitím omrknu nedaleký kostel. Ještě se chceme podívat do pevnosti, ale je zavřená. Vracíme se k autu.

Přístav ve městě Angra do Heroísmo (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Přístavem je malý mořský záliv v němž kotví desítky jachet, v právé části fotografie se táhnou starobylé domy s krásně modrým kostelem. Na druhé straně zálivu se vypíná zelení porostlý kopec Monte Brasil. Je krásný slunečný den
Přístav ve městě Angra do Heroísmo, Terceira


Detail z přístavu ve městě Angra do Heroísmo (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Vlevo stoupá vzhůru dvouramenné schodiště s kašnou a malým vodopádem uprostřed. Vlevo vzadu je vidět větší starobylý bílý dům, vpravo pak modrý kostel. Nad domy je modré nebe s několika mráčky a slunečné počasí.
Detail z přístavu v Angře do Heroismo

Zkoušíme se znovu poptat v kempu v zálivu Baia da Salga na ubytování. Situace je stejná - nikdo od kempu tu není. Rozhodujeme se co dál…

Jedeme okouknout ještě další kemp asi 10 km západně za Angrou u Ponta das Cinco. Kemp funguje, je tu celkem dost lidí. Zázemí nic moc. Rozhodujeme se pro návrat do prvního kempu (i nefungující se nám líbí víc, než tento - není to pouze kvůli penězům).

V kiosku u pláže u kempu v zálivu Baia do Salga si dávám pivo a oba sprchu (studenou). Potom jdeme do kempu a chceme stavět stan. Najednou přichází kluk s holkou a psíkem, kteří říkají, že jsou „security“. Prý že kemp nefunguje a že se na přespání musíme zeptat majitele. My že, ať se zeptá on, že majitele neznáme. Ptá se nás, kolik nocí chceme zůstat a my že minimálně jednu a maximálně tři. On, že je to v pořádku. Jsme rádi, že už nikam nemusíme. Stan si prý můžeme postavit kdekoliv, ale zázemí, že nefunguje - ať použijeme to u pláže/kiosku. Stavíme konečně stan. K večeři si vaříme těstoviny z pytlíku a také kávu. Plánuji program na další dny, píšu poznámky pro tento cestopis. Čteme si venku a po setmění i ve stanu při baterce.






nahoru na začátek cestopisu verze v pdf pro tisk a čtení bez připojení k internetu [5,3 MB] titulní strana

Den sedmý (úterý 6.7.2010) - Terceira: Praia de Victoria - Biscoitos - Algar do Carvao - Monte Brasil

Ráno spadne pár kapek deště, ale nic zásadního. Dnes vyrážíme do města Praia da Victoria. Začínáme pohledem na město z vyhlídky Facho. Je to památník na kopci nad městem, od kterého je vidět téměř kruhový výhled na moře, přístav i město. Přestože je zima, jsou na městské pláži patrní tři lidé. Následně se procházíme městečkem. Je tu malé náměstí, zajímavá ulička, kostel s pěkným výhledem - když tudy pojedete, zastavte se - když nepojedete, ani o nic nepřijdete.

Pohled z vrchu, z vyhlídky s názvem Facho, na městečko Praia de Victoria (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Vlevo je přístav jachet, za ním písečná pláž. Za městečkem se postupně krajina zvedá a vrchol kopce je v mracích (na tom kopci je vyhlídka Serra do Cume). Obloha je zatažená
Výhled na Praia de Victoria z vyhlídky Facho. Tam někde naproti v mracích je schovaná vyhlídka Serra do Cume (píšeme o ní v další kapitole)

Naše další cesta vede na sever ostrova, do vesnice Biscoitos. Světe div se, zčásti jedeme po dálnici, která spojuje Praia de Vctoria s Angrou. Jen tu mají blbé značení a kapku bloudíme. V Biscoitos nejprve navštěvujeme muzeum vína (Museu do Vinho). Opět dostáváme stručnou přednášku (anglicky) a také absolvujeme nezbytnou ochutnávku vína - vše zdarma. V obchůdku si kupujeme dvě lahve vína. Muzeum je malé, jeden dva domy a kousek políčka. Bylo to docela zajímavé. Mimochodem - „biscoitos“ se nazývají lávové kameny, po kterých se vesnice jmenuje, a kterými jsou obloženy vinné keře dole u země (proč to tak dělají vám vysvětlí v muzeu :-)

Již značně hladoví hledáme, kde bychom zakotvili. Nakonec navštěvujeme restauraci "...o Pedro" přímo v Biscoitos. Mají docela levné a velké hamburgery, tak je zkoušíme. Hospůdka je příjemná a posezení na zahrádce také.

S plnými břichy hledáme pláž a kemp, které jsou značeny na mapě. Po vyzkoušení pár ulic nanečisto nacházíme tu správnou a přijíždíme na parkoviště. Hnedle vedle je několik úplně nových a úžasně barevných domků - stánků. V nich prodávají místní výrobky a suvenýry. Naproti je malá restaurace a ještě kousek dál pak samotné mořské koupaliště. Koupání tentokrát vynecháváme. Krásně si tam ale zafotím v minipřístavu, u stánků. U restaurace se povede i pár fotek Íry.

Ve stánku se paní ptám, jestli není v Biscoitos kemp - měl by tu podle mapy být a nikde ho nevidíme. Ukazuje od koupaliště asi 100 metrů směrem na východ. Nakonec jej tedy nacházíme. Kemp je velký, relativně holý bez stromů a vypadá hodně nově. A je úplně prázdný - je v něm jen recepční.

Vpředu jsou vinné keře zasázené v kamenité půdě. Políčko je rozdělené kamennými zídkami po zhruba pěti metrech. Vpravo vzadu je vidět bílá budova muzea vína v Biscoitos (ostrov Terceira, Azorské ostrovy)
Vinice v muzeu vína v Biscoitos


Vpředu na fotografii jsou vidět dvě malé lodě vytažené na břeh v přístavu v Biscoitos (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Loďky jsou natřené bílou, modrou a červenou barvou. Vzadu za nimi je vidět část mořské zátoky a pobřeží se zelení a domky. Je slunečný den
Loďky v přístavu v Biscoitos

Z Biscoitos jedeme do středu ostrova, kde se nachází jedna z největších atrakcí ostrova - jeskyně (gruta) Algar do Carvao. Vstup do jeskyně je kousek od parkoviště z malého domku, kde se také prodávají pohledy, suvenýry a kde je výstava fotografií. Otvírací doba je 14 až 18 hodin a vstupné stojí 4 €/osoba (za 6,5 €/osoba nabízejí vstup do dvou terceirských jeskyní - Algar do Carvao + Gruta do Natal).

Ze vstupního domku sejdeme po schodech k betonovému tunelu, který ústí přímo do jeskyně. Tam od průvodkyně na dvou místech dostáváme výklad (anglicky) a potom pokračujeme v prohlídce sami. Navštívíme jezírko úplně na dně, projdeme snad po všech cestičkách, které jeskyní vedou a okoukneme i výhled ven na mraky přes zelení obrostlé skalní okno. Jeskyně je zajímavá, prý jsou veřejně přístupné sopečné jeskyně jen dvě na světě (druhá je někde v Indonésii).

Pohled do nitra sopečné jeskyně Algar do Carvao (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Vpravo je nasvětlený skalní tunel. Vlevo je vidět ústí kráteru, které vybíhá na povrch a díky dennímu světlu je celé obrostlé zelení
Vstup do sopečné jeskyně Algar do Carvao

Poslední naší dnešní zastávkou je kopec Monte Brasil. Je to vlastně kráter, který tvoří poloostrov přímo naproti městu Angra do Heroísmo. Silnice na něho vede z města a až na jeho vrch se dá dojet autem. Úzká cesta nás kolem kráteru zavede až na vrchol s pomníkem a děly z války, odkud je krásný výhled na město. V dálce je vidět silueta ostrova Sao Jorge. Nedaleko vrcholu pak je hřiště pro děti (se zhruba desetimetrovou skluzavkou) a miniZOO. Zkoušeli jsme vyjet i na druhý vrcholek u kráteru, ale vedla tam jen prašná cesta s velkými dírami, tak jsme to vzdali. Pod vrcholem jsme si na piknikovém místě dali svačinu a kochali se přitom výhledem do travou porostlého kráteru se střelnicí uprostřed.

Výhled z vrchu Monte Brasil na město na Angra do Heroísmo (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Město se rozprostírá na svahu kopce, který se mírně zvedá od moře až do mraků, které jsou na horizontu vidět. Město je ozářené sluncem, mraky jsou tmavé
Pohled na Angru do Heroísmo z vrchu Monte Brasil

V kempu bylo vše v pořádku a náš stan na místě. Osprchovali jsme se u kiosku a já si k tomu dal tradičně pivo. Zajímavé bylo, že i v tom jednoduchém kiosku u zapadlé pláže jsem vždy k lahvi piva dostal i vychlazenou(!) sklenici. Protože mrholí, tak nevaříme a zalézáme rovnou do stanu. Když se vyčasí, uděláme si alespoň kávu a čaj. Čteme si, píšu cestopis, plánujeme co zítra. V noci dvakrát prší.

Den osmý (středa 7.7.2010) - Terceira: Plácáme se po ostrově v blbým počasí

Ráno spíme déle – je mlha a mrholí. Sousedi balí. V kempu je parta pracantů a nákladní míchačka s betonem. Snídáme a potom vyrážíme, počasí je stále špatné.

Jako první se chceme podívat na vyhlídku Serra do Cume, která je na kopci, na druhé straně města Praia de Vitoria, než byla vyhlídka včera. Cestou míjíme políčka obestavěná kamennými zídkami a pastviny se stády krav. Mrholí. Vyhlídka je vysoko (nebo je oblačnost nízko?) a tak vjíždíme do mraků. Z vyhlídky tedy vidíme jen vyhlídku a dál za zábradlím už nic. Cestou zpět nám cestu zablokuje skupina krav, které chlapík žene dolů autem.

Další naše cesta vede k jezeru Lagoa do Negro, které se nachází u jeskyně Gruta do Natal. Počasí je snad ještě horší než ráno a tak kolem něho jen projedeme k jezeru Patatas. Tam také prší. Jezero samotné není žádný zázrak, ale místo na piknik, které je u něho vybudované, je opravdu pěkné (posezení, WC, altán, dětské hřiště). Chvíli posedíme, pokoukáme a pokračujeme.

Od jezer se potom autem vyškrábeme na nejvyšší vrchol ostrova - Santa Barbara (1021 m. n. m.). Nahoře je (samozřejmě) mlha a mrholí. Chvíli sedíme v autě, jestli se mlha na moment nerozežene. Nerozežene :-( Při cestě dolů nám silničku opět zatarasí stádo krav :-)

Pod zataženou oblohou se pase několik krav (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Do dáli, kam až je při zatažené obloze vidět, se táhnou zelené louky rozparcelované kamennými zídkami na malé obdélníky
Typická krajina ostrova Terceira

Když sjedeme z kopců níže, tak už je počasí lepší a u moře dokonce občas prosvitne slunce. Zajíždíme k majáku u Ponta do Queimado, ale místo ani maják nás příliš nezaujmou. Kousek dál po silnici nacházíme relativně velké piknikové místo. Je takové trochu tajemné, ukryté pod vysokými starobylými stromy, vše je porostlé mechem. U jednoho ze stolů hoduje velká rodina, je tam halas a veselo. My zde obědváme - vaříme těstoviny a čaj.

O kousek dál se potom zastavujeme u vyhlídky na Ponta do Raminho. Tam, kromě velké vyhlídky s parkovištěm, vidíme i směrovku navádějící na další vyhlídku a také kemp. Jedeme se tam samozřejmě podívat. Asi po 100 metrech jízdy po prašné cestě nalézáme nově vybudované zázemí pro pikniky a stanování (sprcha, WC, voda, gril). Vše je jednoduché, spíše na přespání než dlouhodobé táboření. Za kempování se tu asi ani neplatí. Celý prostor je umístěný na malém návrší krytém stromy hned vedle srázu do moře. Lze tu pozorovat krásné výhledy na pobřeží a na ceduli, která sem směřovala, bylo napsáno, že se odtud dají pozorovat velryby. Zdržíme se tak půl hodiny. Íra se kochá a já zatím chodím po okolí a fotím. Nalézám i stezku, která vede dolů k moři.

Výhled na skalnaté pobřeží nedaleko místa zvaného Ponta do Raminho (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Vlevo je modré moře. Nad ním se nad útesem táhnou do dáli zelená políčka a ještě dále jsou vidět domy
Vyhlídka z místa Ponta do Raminho


Pohled pod stromy, kde se nachází lavičky a grily a které je určeno i pro stanování. Místo se nachází nedaleko Ponta do Raminho (ostrov Terceira, Azorské ostrovy)
Minikemp a piknikovací místo nedaleko Ponta do Raminho

Potom v naší cestě ostrovem pokračujeme dále na sever, severovýchod a zajedeme se podívat do Biscoitos k mořskému bazénu. Je tu ale docela plno, tak si dáme jen kávu v restauraci a pokračujeme dál. Cestou nás už nic nezaujme a tak dojíždíme až do Praia de Victoria, že si tam někde sedneme u moře.

Zastavíme na parkovišti přímo na pobřeží. Íra nás pak vede do kavárny, kterou tu zahlédla minule. Jmenuje se „Momos“ a nachází se v ulici, která vede od moře k náměstí (při cestě do kopce je to na pravé straně). Je pěkná, čistá, něco mezi cukrárnou a bufetem. Obsluha je příjemná - věnuje se nám a anglicky vysvětluje portugalsky psaný jídelní lístek. Dáváme si bagetu s kuřecím masem, sýrem a salátem a potom ještě jeden salát (místo hranolek, které k obložené bagetě standardně byly v nabídce). Dostali jsme opravdu dobré a čerstvé jídlo (kuřecí prsa v bagetě byla ještě teplá). Pochutnali jsme si a najedli se k prasknutí :-)

Na pobřežní promenádě pak ještě nalézáme asi nejlepší obchod se suvenýry, který jsme na Terceiře navštívili (nicméně vše jsou to průmyslové suvenýry, žádná ruční práce tzn. na koupi trička s delfínem je to dobré, na něco opravdu místního asi ne).

Z Praia de Victoria se vracíme do kempu, kde vidíme nové tváře i stany.

Mezi dvěma bílými domy je nalepena menší budova kaple - typický prvek terceirských vesniček a městeček (ostrov Terceira, Azorské ostrovy). Kaplička je zdobená zeleno-červeno-modro-žlutým lemováním na lomech fasády, na atice, na zábradlí a na schodech
Podobné kapličky jsou na Terceiře k vidění v každé vesnici


Den devátý (čtvrtek 8.7.2010) - Graciosa: trajekt - Santa Cruz - větrné mlýny - Caldeira - Furna do Enxofre – Carapacho

Ráno vstáváme v 5 hodin. Mrholí. Stan je mokrý. Brrr. Balíme po tmě s čelovkou. Odjíždíme.

Naše ranní cesta vede do přístavu Praia da Victoria - čeká nás přesun trajektem na další ostrov, na maličkou Graciosu. V přístavu je spousta aut a hukot. Asi polovina vozů je polepená jako závodní (až později jsme se dověděli, že 9 a 10.7.2010 se jel druhý ročník Rallye Graciosa). Čekáme ve frontě. Venku je stále tma.

Naloďujeme se do podpalubí. Tam je jako obvykle těsno, ale teď je to ještě horší, protože je všude úplně plno a navíc ta závodní auta strašně rachotí a smrdí. Nahoře na palubě pro lidi je plno, ale alespoň se tam dá dýchat. Spousta pasažérů v průběhu cesty pije pivo, my si radši dáváme cappuccino (velké a dobré) a čokoládového muffina. Cestou si čteme a hledíme na moře. Při odjezdu a příjezdu trajektu fotím z vrchní paluby.

Přístav Praia da Graciosa na ostrově Graciosa (Azorské ostrovy). Dole je záď trajektu, na které stojí člen personálu v uniformě, hledí dolů mezi loď a molo a hlásí cosi do vysílačky. Za ním molo pokračuje dál, kde za zábranou čekají lidé a jejich vozy. V přístavu kotví ještě jedna velká loď.
"U mě dobrý..." :-) Trajekt přiráží k molu v přístavu Praia da Graciosa na ostrově Graciosa


Vpředu na fotografii je písečná pláž s tmavým pískem u přístavu Praia da Graciosa (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy). Na ní leží pár bílých lehátek a slunečník. Pláž ohraničuje zleva moře a zprava bílá zeď. Za zdí jsou vidět domy s červenými střechami. Nad nimi vystupuje zelený kopec - kráter.
Pláž nedaleko přístavu Praia da Graciosa. Vlevo vzadu je vidět kopec - kráter, o kterém ještě bude řeč...

Na Graciosu dorážíme asi v 10 hodin a to do přístavu Praia da Graciosa. Je to malý přístav, kde už kotví jedna loď. Je z něho výhled na kopec - kráter, okolní vrchy a samozřejmě také na domy v přístavu včetně tří větrných mlýnů. Je nádherné slunečné počasí (konečně!).

Projíždíme přístavem a okolními ulicemi a hledáme obchod, infocentrum a tak podobně. Nakupujeme v obchodě, ale chleba nemají. Pro ten nás posílají do restaurace, kde ho mají v regálu (proč mají chleba v restauraci a ne v obchodě netuším). Chceme si dát i něco malého na zub, ale do 12 hodin prý nevaří.

Potom okukujeme pláž vedle přístavu. Je malá, schovaná za zdí. Nicméně je vybavena toaletami, sprchami a také plavčíkem. Některé výhledy odtud jsou fotogenické, což mě samozřejmě přiměje vytáhnout fotoaparát. Z přístavu Praia da Graciosa jedeme do „hlavního města ostrova“ Santa Cruz da Graciosa. Je to malé město s docela hezkým centrem, kde se nachází jakési bazénky, kostelík a náměstíčko. Objevujeme i infocentrum, kde si bereme mapku. Zkoušíme opět nějakou restauraci, ale dovídáme se to stejné - do 12 hodin nevaří.

Opouštíme tedy město a odjíždíme do krajiny. Nádherné počasí trvá. První naše zastávka je na návrší nad městem v osadě Fontes. Jedeme tam za větrnými mlýny. Jsou dva a jeden z nich je přístupný. Projdeme brankou do kamenné ohrady, ve které se pasou dva oslíci. Hodně zajímavé to tu mají. Fotím místo, mlýny, oslíky, Íru i to všechno dohromady.

Vlevo hledí do objektivu zblízka oslík. Vzadu na horizontu stojí na zeleném návrší větrný mlýn (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy)
Větrný mlýn s ochrankou ;-)

Od větrníků už vyrážíme k hlavní „atrakci“ ostrova - ke kráteru. Ten zabírá zhruba třetinu rozlohy ostrova a vjíždí se do něho přibližně 100 metrů dlouhým tunelem. Za ním se na rozcestí vydáváme na druhou stranu, než ukazuje směrovka k jeskyni. A děláme dobře. Po pár stech metrech přijíždíme ke skvělému piknikovému místu se stolečky, dětským hřištěm a miniZOO. Zasedáme ke stolu a konečně se trochu najíme, alespoň z vlastních zásob.

Nasyceni přejíždíme na dno kráteru k jeskyni Furna do Enxofre. Jeskyně je sopečného původu (jakého původu by asi na dně sopečného kráteru měla být :-) Její návštěva se doporučuje mezi jedenáctou a čtrnáctou hodinou kvůli slunci, které pak svítí dovnitř „dírou ve stropě“. Od parkoviště scházíme dolů, kde nestačíme žasnout. Tady, na dně velké jámy, obrostlá stromy a houštím, stojí čerstvě dokončená moderní budova ze skla a betonu - návštěvnické centrum. Líbí se mi. Poté co si koupíme lístky (2,5 €/osoba) se jdeme podívat nahoru, na střechu centra, kde je vyhlídková plošina vedoucí nad jednu z děr. Zajímavé.

Tak a teď už konečně do jeskyně :-) Nejprve jdeme po pěšině okolo takových minipropastí. V jedné z nich pak začínají kamenné točité schody, po kterých scházíme dolů. Jeskyně je v místě, kde je vybudována kamenná věž se schodištěm, otevřená - pozůstatek po lávě, která odtekla. V jeskyni kromě návštěvníků nikdo není (prohlídka je bez průvodce). Je to velký prostor - jakýsi šikmý dóm od skalního okna zalitého sluncem až po relativně velké jezírko na dně. Na vodě je dokonce pramice. V rohu jeskyně ještě okukujeme horké bublající sirné bahno (síra = enxofre). Když následně vylezeme nahoru, jsme spaření - v jeskyni zas taková zima nebyla a schodů nahoru je naopak hodně.

Pohled na moderní návštěvnické centrum ze skla a betonu u jeskyně Furna do Enxofre (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy). Před centrem je malá kamenná propast vedoucí pravděpodobně do jeskyně. Všude kolem je zeleň
Moderní návštěvnické centrum nad jeskyní Furna do Enxofre


Interiér jeskyně Furna do Enxofre (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy). Výhled přes kamennou suť na slunečním světlem osvětlené skalní okno - vstup do jeskyně. Je částečně obrostlý zelení a vpravo je v něm vystavěná kamenná věž se schodištěm
Vstup do jeskyně Furna do Enxofre

Po zajímavé návštěvě kráteru s jeskyní vyrážíme na vyhlídkovou jízdu. Objíždíme kráter po silničce z jeho vnější strany. Je nádherně a cestou vidíme úžasné výhledy postupně na všechny strany ostrova. Přímo nad vjezdem do tunelu začíná pěšina, kterou vyrážím prozkoumat. Na hraně kráteru zůstávám stát a doslova zírám do další jeskyně - tunelu. Jmenuje se Furna da Maria Encantada. Je vytvořena samozřejmě také lávou. Je dlouhá asi 15 metrů a končí skalním oknem s výhledem do nitra kráteru.

Výhled ze silničky vedoucí okolo kráteru Caldeira na ostrově Graciosa (Azorské ostrovy). Zelený svah se táhne dolů k modrému moři. Vpravo je vidět maják Ponta da Restinga, vlevo pak ostrůvek Ilhéu de Baixo. Vzadu na horizontu vystupuje z mraků silueta ostrova Terceira
Ze silničky vedoucí okolo kráteru - pohled na jihovýchod. Vpravo maják Ponta da Restinga, vlevo ostrůvek Ilhéu de Baixo a úplně vzadu, vlevo na horizontu, je vidět ostrov Terceira


Přes zelené vrcholky stromů je vidět zvlněný povrch ostrova Graciosa (Azorské ostrovy). Vpředu v nížině je vesnička Luz, za kterou se zvedají menší kopce - další krátery
Ze silničky vedoucí okolo kráteru - výhled na západní část ostrova


Výhled od jeskyně Furna da Maria Encantada (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy) do široké jámy - kráteru. Jeho svahy jsou porostlé zelenými stromy, dno je travnaté. Pohled je rámován keři a skalami
Pohled do nitra kráteru od jeskyně Furna da Maria Encantada

Dále naše cesta vedla do vesničky Carapacho na jihovýchodní straně ostrova. Podle mapy by tu mělo být termální koupaliště a kemp. Úplně na konci silnice nalézáme „thermas“ (lázně) a u nich pak koupaliště, které je v jednom místě propojené s mořem. Do koupaliště ústí horký pramen a otepluje tak jeho vodu. Nad koupalištěm se tyčí útes a výše pak masiv kráteru. Je to tu hezké. V lázních je zázemí (čisté WC a sprchy). U koupaliště nechávám Íru, ať si užije trochu toho koupání, když už jsme u moře.

Vydávám se hledat kemp. Předtím, než mi ho místní paní ukáže, ho několikrát minu - je malý a na nečekaném místě. Leží na kamenných terasách přímo nad lázněmi. Je v něm stín od vzrostlých stromů a má takovou tajemnou, starobylou, až kouzelnou atmosféru (tuhle část cestopisu píšu za střízliva :-) Je to jeden z nejhezčích kempů, které jsem viděl. Vybavení je strohé - studená sprcha, toalety a několik grilovacích míst. Stojí tu už tři stany. Rozdělávám čtvrtý - náš - který musí po ranním dešti na Terceiře doschnout. Převlékám se, jdu k Íře a konečně se vykoupu i já. Voda je spíše chladnější, jen z roury vytéká teplejší pramen. Je pod ní docela tlačenice. Zbytek odpoledne trávíme ležením a vychutnáváním si slunka a pohody.

Vlevo, na břehu moře ve vesničce Carapacho (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy), stojí bílý dům - lázně. Nad nimi se tyčí skály kráteru. U lázní stojí automobily a vzadu, u termálního koupaliště, jsou vidět lidé. Je prosluněné odpoledne
Na konci silničky ve vesničce Carapacho stojí lázně. Za nimi je termální koupaliště. Vyfotografováno přímo z kempu

K večeru se trochu zatáhlo a tak se vracíme k autu, převlékáme se a jdeme okouknout restauraci, která je hned vedle. Líbí se nám. Servírka nás upozorňuje na samoobslužný bufet v druhé části restaurace, který jsme zatím neobjevili, a vysvětluje nám, jak to funguje. Rozhodujeme se bufet využít a platíme 7 € za osobu. Za tu cenu můžeme sníst, co se do nás vejde. Samozřejmě neodoláme a ochutnáváme všechno, co mají - rybu, vepřové maso, kuřecí paličky, brambory, rýži, zeleninu, saláty, polévku. Je to změna po instantních jídlech :-) V ceně nejsou nápoje, takže kupujeme láhev místního bílého vína a užíváme si celé to jídlo i s výhledem na moře. Na terase potom ještě sedíme, dopíjíme láhev (je dobré) a povídáme si. Krásné místo a vydařený večer...

V kempu nás pak ještě zastihne paní, která ho má na starosti (není tu žádná recepce ani plot) a chce vyplnit registraci. Za kemp platíme legrační 1 €.

Den desátý (pátek 9.7.2010) - Graciosa: maják - trajekt na Sao Miguel

V 7 hodin ráno si paní od kempu bere z našeho stanu cedulku s číslem, které nám dala včera. My vstáváme až asi o půl deváté, balíme se a před desátou odjíždíme. Cestou nakoupíme v marketu v jedné z vesnic cestou. Směřujeme do přístavu, protože dnes odjíždíme zpět na Sao Miguel. Máme ale ještě čas, tak to bereme oklikou přes části ostrova, které jsme včera neviděli. Vrcholky kopců jsou v mracích, tu a tam svítí slunko, hlavně při pobřeží. Včera jsme měli velké štěstí na skvělé počasí.

Na severu ostrova se zastavujeme u majáku Ponta Da Barca, odkud okukujeme ostrůvek ve tvaru velryby (Isle da Baleia). Zajímavý přírodní výtvor. Po cestě do přístavu jedeme okolo zátaras patřících k automobilovému závodu, projíždíme bez problémů. V Santa Cruz ještě kupujeme pár pohledů, abychom je mohli na trajektu napsat.

Pohled z pobřežního útesu od majáku Ponta Da Barca na severu ostrova Graciosa (Azorské ostrovy) do moře na kamenný ostrůvek ve tvaru velryby. Vlevo a vpravo se nachází další kamenné útvary v moři. Je pod mrakem
Velryba u majáku Ponta Da Barca na severu ostrova


Výhled na centrum městečka Santa Cruz (ostrov Graciosa, Azorské ostrovy). Vpředu dole je vodní plocha ohraničená červenobílou zdí, za ní jsou vidět stromy a nad nimi bílé domy. Vlevo je vidět věž kostela.
Z centra městečka Santa Cruz da Graciosa

V přístavu Praia da Graciosa se převlékáme na loď (kvůli klimatizaci) a svačíme, což se nakonec ukázalo jako významný okamžik. Právě tady totiž sníme "vzácnou a archivní" paštiku, kterou jsme vloni koupili na Réunionu, a která s námi mezitím doma sjela i Otavu ;-)

Připlul trajekt. Čeká na něho málo aut i lidí. Vyřízení a nalodění jsme rychle, jen se chlapík, který nám kontroluje jízdenky, něčemu diví. Vzal si je k sobě a vrátil nám je až na palubě s tím, že na nich něco měnil. Z toho co říkal odhaduji, že to bylo kvůli tomu, abychom na Terceiře nemuseli vyjíždět ven a potom znovu dovnitř.

Nahoře na palubě si sedáme k okénku a čekáme na vyplutí. Opět si dáváme cappuccino a muffiny (ty mají na lodi úžasné!). Čteme si, píši poznámky pro cestopis. Z Graciosy na Terceiru jedeme 2 hodiny 15 minut a z Terceiry do Ponta Delgady na Sao Miguelu pak další 4 hodiny, celkem strávíme na cestě okolo 8 hodin (příjezd v 18 hodin večer). Naštěstí plujeme obě trasy stejnou lodí a tak nemusíme přesedat. Na lodi jsou všude anglické zásuvky na elektřinu.

Přes horní dvě třetiny fotografie je vidět bílomodrý trajekt, kterým jsme jeli z ostrova Graciosa na Sao Miguel (Azorské ostrovy). Nahoře je kapitánský můstek, řada okének obou palub a dole je otvor s nájezdem, kterým do trajektu najíždí automobily
Chystáme se nalodit

Cesta proběhla podle plánu a do přístavu jsme dorazili večer. Z lodi jsme vyjeli a auto nechali tradičně u přístavu v podzemním parkovišti. Při vyjíždění z přístavu, ještě než jsme zaparkovali, jsme se potkali s Renátem z kempu. Na někoho čekal a ptal se nás, jestli něco nepotřebujeme. Docela náhoda. V přístavu jsme se najedli, obrazili pár obchodů se suvenýry a dokoupili poslední pohledy a dárečky.

Potom jsme si pro jistotu zašli ověřit náš velrybí výlet na zítra. A opět byla změna. Objednaný výlet na katamaránu se nekoná, protože loď má rozbitý motor a není pojízdná. Naštěstí si můžeme vybrat jinou loď, jen začátek je o hodinu dřív. Ještěže jsme sem zašli. Vybrali jsme si menší ale pevnou loď (ne gumový člun, který byl druhou volbou). V podstatě volíme mezi tím, jestli být rybám blíž, ale mokří (gumový člun) nebo dál a suší (pevný člun).

V obchodě u přístavu ještě kupujeme maso na grilovačku (špíz 4ks/6 €) a pár dalších věcí a poté už jedeme do kempu.

Na roštu se grilují čtyři masové špízy
Příprava večeře v kempu

V kempu dostáváme druhý bungalov, než jsme měli minule. Potom se jdeme rovnou najíst, už je celkem dost hodin. Rozdělávám oheň v grilu ve venkovní kuchyni a dávám maso péct. K tomu si otvíráme láhev bílého vína z Graciosy - stejné, jako jsme tam pili v restauraci. Chutnalo nám, tak jsme ho koupili ještě na Graciose v obchodě. Nakonec to byl prima večer, který završila teplá(!) sprcha (na Terceiře i Graciose tekla v kempech, ve kterých jsme spali, pouze studená voda).

Den jedenáctý (sobota 10.7.2010) - Sao Miguel: výprava velrybářská - Vila Franca - Furnas - čajírna - pláž Moinhos

Ráno vstáváme asi v 8 hodin a snídáme (mimo jiné i ananasovou marmeládu koupenou na Azorech). Potom si do nepromokavých bagů zabalíme věci, které si bereme na výlet. Do auta si dáváme i suché věci na převlečení (prostě počítáme, že se můžeme namočit).

Jedeme na poslední chvíli. Cestou navíc ještě narazíme na komplikaci – cesta k přístavu je zatarasena a policista odklání dopravu. Mají tam dnes být nějaké slavnosti. Ptáme se tedy policisty kudy tudy do přístavu. Je ochotný a poradí a my něco z popisu cesty i pochytíme. Jedeme naznačeným směrem a zbytek už prokličkujeme uličkami města a nakonec se trefíme. Do kanceláře Futurisma přijdeme včas - hurá a konečně :-)

Odevzdáváme voucher a chceme doplatit polovinu ceny, kterou nás má výlet stát. Paní za pultem, se kterou už se po předchozích setkání známe, ale říká, že je to O.K., že to máme gratis. Původní cena výletu byla 50 € za osobu. Po peripetiích se špatným časem nám dali slevu 50% a po tom zádrhelu s výměnou lodi a další změnou času jim to už asi bylo blbé a tak nám výlet nechali zadarmo. Tenhle přístup se mi líbí, nejen kvůli ceně, ale i kvůli tomu, že se snaží udělat na zákazníka dobrý dojem a ne za každou cenu vydělat. Po tomto nám tedy dobrý dojem zůstal.

V 8:45 je vedle v místnosti úvodní setkání. Počasí vypadá hrozně (je pod mrakem, mrholí a je chladno). Už od rána máme černé myšlenky, že to nebude nic moc nebo že se vůbec nepojede. Na setkání je asi 20 lidí. Slovo si vzala anglicky hovořící průvodkyně, která povídá o historii velrybaření na Azorech, o rybách, které můžeme vidět (druhy velryb a delfínů) a o organizačních věcech (plovací vesty jsou povinné, nepromokavý oblek dobrovolný a doporučený – vše půjčují zdarma). Potom se oblékáme a jdeme k lodím, které kotví nedaleko.

Nejdříve nastupují lidé jedoucí gumovými čluny, pak my do pevného otevřeného člunu (speedboat). Volíme osvědčené místo vzadu dole poblíž motoru. Loď je tak ze tří čtvrtin plná. Jede s námi kapitán plus dva lidi jako doprovod (průvodkyně, která měla úvodní slovo jede s námi, je to mořská bioložka). Na výlet s námi jako pasažér jede i starší paní s doprovodem (odhadujeme její věk tak na 70 až 80 let).

Na dohled od pobřeží ostrova Sao Miguel (Azorské ostrovy) - gumový člun se zhruba sedmi lidmi na palubě jede zprava a pár metrů před ním vyskakuje z moře delfín. Nebe je podmračené
Z výletu za delfíny a velrybami

Když vyplouváme z přístavu prší a tak se půjčený nepromokavý oděv hodí. Přibližně po 20 minutách jízdy, když už jsme dál od pobřeží, přestává pršet a začíná svítit slunko. Odkládáme nepromokavé bundy. Přibližně v tu dobu zahlédneme prvního delfína. Jedeme ve skupince - my a další dvě lodi Futurisma, třetí se od nás oddělila a jela jinam. O kus dále potkáváme skupinku velryb, vyjíždí nad hladinu jako delfíni. Časem k nám připlouvají i ti delfíni. Pomalu popojíždíme a obdivujeme delfíny i velryby. Delfíni okolo nás vyskakují, a všichni se je samozřejmě snažíme vyfotit. Přecházíme z jedné strany lodi na druhou a sledujeme, co se kde vynoří.

Když kapitán asi po hodině nazná, že už jsme se dost pokochali, otáčí loď zpět. Cestou ještě jednou potkáme velryby a potom už jedeme přímo do Vila Franca da Campo – městečka na pobřeží. Vykládáme tam 3 lidi, kteří ve výletu pokračují na kráterový ostrůvek v moři, přímo před městečkem (mají zaplacený celodenní program). Zbytek z nás se vrací zpět do Ponta Delgady. Když plujeme kolem ostrůvku, vidíme uvnitř lagunu kde je koupaliště. Vypadá to, že z Villy tam pravidelně jezdí trajekt.

Menší velryba vyplouvá na hladinu a okolo jsou vidět ploutve dalších dvou velryb. Plujeme nedaleko ostrova Sao Miguel (Azorské ostrovy)
Velryby


Skupinka delfínů vyskakuje nad mořskou hladinu na dohled od ostrova Sao Miguel (Azorské ostrovy)
Delfíni

Jak jsme se přiblížili k pobřeží, zatáhlo se. Když se blížíme k přístavu, začíná opět pršet a my oblékáme nepromokavé bundy. Při jízdě to navíc slušně fičí, tak jsme rádi, že jsme si je vzali (lidé, kteří si je nepůjčili, vypadají docela zkroušeně). V centrále Futurisma nás čekají toalety a teplý čaj. Sdělujeme paní od přepážky své dojmy a kupujeme ještě nějaká trika.

Výlet se nám líbil, měli to dobře udělané. Až na ty organizační peripetie s domlouváním termínů působil samotný výlet profi. Futurismo nám doporučoval i Renáto (majitel kempu), že jsou na Sao Miguelu nejlepší.

Vyhládlí z výletu vyrážíme na oběd. Dáváme si salát a bagetu vedle v maríně. Vzhledem k počasí se domlouváme co dál. Volba padá na Furnas, kde nás čeká ještě jedna nevyzkoušená horká koupel.

Cestou do Furnas se na skok zastavujeme ve Vila Franca do Campo (to je to městečko, které jsme viděli z lodi). Jedeme se podívat na kostelík (kapli?), která stojí na kopci nad městem. Vypadá zajímavě a je odtud super vyhlídka na městečko a na přilehlý ostrov – kráter.

Členité lomené bílé schodiště vede mezi zelenými živými ploty do prudkého kopce ke kapli Nossa Senhora da Paz nad městečkem Vila Franca do Campo (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy)
Pohled na schody s kaplí Panny Marie, která se nachází nad městečkem Vila Franca do Campo

Ve Furnas jedeme rovnou k termálním pramenům, o kterých víme od Renáta a také z mapky. Hned vedle nich je parkoviště a také hodně aut. Jsme tu prostě ve špatný čas - je sobota odpoledne.

Vejdeme brankou. Neplatí se. Je otevřeno od 7 do 23 hodin. Za vchodem je domek s převlékárnami a toaletou. Mírně vzhůru se pak táhne údolíčko s potokem, u něhož jsou udělané tři termální bazénky na koupání. Jeden vznikl přehrazením potoka, do kterého přitéká horký pramen. Další dva bazénky jsou vybudované z kamene na břehu nad potokem a do těch také vtéká pramen. Voda v „potočním“ bazénku je vlažná, protože jí chladí voda přitékající potokem, voda ve zbývajících bazéncích je horká přímo z pramene.

Bazénky nahoře, nad potokem, jsou plné, tak jdeme nejprve do potočního. Koupeme se, povalujeme se a občas chytneme místo u přítoku horkého pramene, který si necháváme stékat po ramenou. Později vyzkoušíme i jeden z horkých bazénků. Tam se jen tak nakládáme a lebedíme. Voda je samozřejmě oranžová a vlivem chladného počasí z ní stoupá pára. Je to opět prima záležitost.

V korytě potoka vyzděném z kamenů sedí ve vodě skupinky osob a koupou se v teplé vodě, která do potoka vyvěrá z termálního pramene. Na břehu postávají další lidé. Okolo je zelené údolí a v dálce je vidět zástavbu - městečko Furnas (ostrov Sao Miguel, Azorské ostrovy). Je zataženo.
Koupel v horké vodě vyvěrající do potoka ve městečku Furnas. Je sobota odpoledne, tak je kapku plno...

Z Furnas jedeme pomalu zpět do kempu. Cestou se ještě zastavujeme na čaj v Porto Formoso. Na teplý dobrý čaj máme chuť a tentokrát si ho nedáváme jen tak hořký zdarma, ale objednáváme si z nabídky jeden s medem a jeden s mlékem. Dostáváme velkou konvici čaje, misku medu a karafku s mlékem. Vychutnáváme teplý čaj s medem (já i s mlékem) a také atmosféru. Po divočejším dopoledni se odpoledne zklidňujeme koupelí a završujeme to tímhle čajem. To je dovolená podle mého gusta :-)

Naše trasa zpátky vede nedaleko pláže Moinhos, tak Íra trvá na tom, že se na ní musíme na chvíli zastavit. Zajíždíme tam, posedáváme na písku, okukujeme okolí… Konečně vylézá slunce. Děláme pár fotek. Íře se tam dnes nějak líbí.

Pohled do úzké uličky vedoucí k pláži Moinhos na severním pobřeží ostrova Sao Miguel (Azorské ostrovy). Vlevo je bílý dům, vpravou uličku lemuje dům z tmavého kamene. Úplně vpravo je zeleň ze které vyrůstají výrazné červené květiny. Uličkou je vzadu vidět část pláže
Ulička vedoucí k pláži Moinhos na severním pobřeží ostrova Sao Miguel

Potom už jedeme přímo do kempu. Cestou dotankujeme nádrž - musíme auto vrátit s plnou. V kempu balíme. Přepadají nás samozřejmě pocity ve stylu „to se nám tam nemůže vejít“ (máme nakoupeno víno, čaje, trika, pár suvenýrů). Nakonec je tam ale nějak nacpeme, snad batoh někde nepraskne :-)

Dáváme si poslední večeři a sprchu. Potom sedíme v kuchyni pod přístřeším, píšeme zbytek pohledů a konverzujeme s Renátem. Je přítomný i jeho malý syn Raul s plyšákem Thomasem. Později se k nám přidávají i dva Španělé ubytovaní v kempu. Renato je rodilý „saomiguelan“ a rád surfuje. Azory jsou prý na surfování dobré, bývají zde občas i závody. V zimě je tu jen o pár stupňů méně, ale víc větru a deště. Kemp funguje 5 let. Češi sem občas jezdí také. Íra šla spát dřív, já s nimi ještě chvíli sedím.

Den dvanáctý (neděle 11.7.2010) - Sao Miguel -> Frankfurt -> ČR

Protože odlétáme brzy dopoledne, i naše vstávání je brzké. Vstáváme ve čtvrt na pět, lehce se nasnídáme a dobalíme poslední věci. Pak ještě napíšeme pár vět Renatovi do knihy a vyrážíme na letiště.

Na letišti proběhne vše bez problémů. Nejprve se odbavujeme my a potom jdu vrátit auto, byla tam totiž docela fronta. Paní z pobočky si ho jde prohlédnout a říká, že je O.K. Jsem rád, protože je kapku odřené z Terceiry, kde jsem zadním kolem při zatáčení sjel z cesty a trochu ohnul výfuk a odřel nárazník (asi po týdnu od návratu mi z účtu autopůjčovna strhla pár stokorun, asi to bylo za ta drobná odření, už jsem to pak neřešil). Potom procházíme kontrolami, chvíli čekáme a nakonec nás autobus odváží k letadlu.

Odlet je nádherný. Je krásně slunečné ráno a přelétáme podél celého ostrova. Je to jako vyhlídkový let - nejprve Ponta Delgada, potom Lago di Fogo a nakonec východní část ostrova s malými zelenými krátery. Parádní závěr a rozloučení!

Výhled z okénka letadla na zelenou zvlněnou krajinu na východě ostrova Sao Miguel (Azorské ostrovy). Je slunečné počasí a na obloze jsou tu a tam bílé mráčky
Krajina východní části ostrova Sao Miguel z letadla při odletu

V letadle se neděje nic zvláštního. Později přelétáme přímo nad Paříží, je krásně vidět Vítězný oblouk.

Po příletu do Frankfurtu nás překvapilo horko okolo 35°C, to znamená plus 10°C proti Azorám. Uf. Každopádně auto i cesta domů byly v pořádku - už jí máme najetou :-)

Tipy co na Azorech vidět a zažít

Azory jsou zajímavou destinací pro toho, kdo nemá rád horka, není úplně plážovým typem a hledá něco zajímavého, co se dá v dosahu Evropy ještě vidět. Azorské ostrovy nabízí krásnou a nezvyklou přírodu vulkanických ostrovů, stará města a tu a tam i termální koupání.

Pokud musíte zvolit jen jeden ostrov k návštěvě, neváhal bych nad Sao Miguelem – je na něm spoustu míst k vidění i dělání a ani za týden ho celý neprozkoumáte. My jsme například nestihli navštívit zajímavý východ ostrova.

Z toho, co jsme na Azorských ostrovech viděli, doporučujeme následující místa a zážitky:

  1. Sao Miguel – uchvacující výhledy na Sete Cidades, Furnas a Lago di Fogo
  2. Sao Miguel – termální koupačky Caldeira Velha, bazén a prameny ve Furnas a pláž Moinhos
  3. Sao Miguel – plavba za delfíny a velrybami byla pěkná a zažijete jí málokde
  4. Sao Miguel - za zhlédnutí stojí vše čajové – továrničky a plantáže Porto Formoso a Gorreana
  5. Graciosa - větrné mlýny, lázně Carapacho a kráter s jeskyní Furna do Enxofre a výhledy okolo
  6. Terceira – město Agra do Heroísmo, jeskyně Algar do Carvao, vesnice Biscoitos a příroda ostrova

jirka@tamazasezpatky.cz




Kam dál?

Navštivte naše další cestopisy:

Podívejte se na letenky na Azory: